Pavučinec různý (Cortinarius varius) je jedlá houba rostoucí v jehličnatých lesích (borovice, smrk), zvláště na vápnité půdě. Nejvíce se vyskytuje od července do října.
Vzhled Klobouk je 5–10 cm široký, polokulovitě klenutý, pak rozložený až plochý, nebo i vmáčklý s tenkým okrajem. Zbarven je žlutookrově, nebo žloutkově ve středu někdy červenohnědý, ve stáří zlatohnědý, na okraji světlejší, slizký, hladký, lesklý, za sucha mírně matný.
Lupeny jsou husté, u třeně většinou mělce vykrojené do zubu, tenké a nepříliš široké. Jsou sytě makově modré, do fialova, pak okrově skořicové, s ostřím mělce vroubkovaným. Výtrusy jsou bledě rezavě hnědé a elipsovitě mandlovité.
Třeň je plný, k dolejšku kyjovitě ztloustlý, v mládí obyčejně dosti krátký, později protažený (5–10 cm dlouhý). Je vločkatě vláknitý až skoro hladký, bílý, na špičce trochu namodralý (později se tento odstín ztrácí), v dolejší části je žlutavě krémový, ve stáří celý žlutookrový. Třeň není ani ve stáří dutý.
Dužnina je pevná, jemně a kompaktně masitá, v klobouku bílá, později se slabým žlutým nádechem, ve třeni vlnkatě vláknitá se slabým žlutavým nádechem. Slabě voní a příjemně chutná.
Výskyt Většinou v jehličnatých lesích na vápencové půdě. Rostou hlavně na okrajích lesů od konce léta do podzimu.
Upotřebení Jedná se o jedlou a chutnou houbu, kterou je možné požívat v jakékoliv úpravě.
Literatura GARIBOVOVÁ, L.V., M. SVRČEK a J. BAIER. Houby: poznáváme sbíráme upravujeme. 2. vyd. Praha : Lidové vydavatelství, 1989. Planeta. SVRČEK, M. a B. VANČURA. Houby. 3912. vyd. Praha : ARTIA, 1987. PILÁT, Albert. Naše houby II.: Kritické druhy našich hub. 775. vyd. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1959. GARNWEIDNER, Edmund. Houby: Kapesní atlas. 4. vyd. Praha : Slovart, 1995.
Externí odkazy
Pavučinec různý na biolib.cz
Kategorie:Jedlé houby