Císařovy nové šaty (ve slovenském originále ) je opera o jednom dějství slovenského skladatele Juraje Beneše. Libreto napsal skladatel na námět stejnojmenné pohádky dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Opera vznikla v letech 1966–1966 jako Benešova diplomová práce na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Premiéru měla 29. března 1969 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Naposledy se hrála 15. března 1971.

Charakteristika opery Benešovo první hudebně divadelní dílo není opera v úzkém smyslu, ale spíše „moderní jevištní útvar složený z orchestrální hudby, zpěvu, pantomimy a básnického slova“ (I. Vajda); hudba dominuje jen některým, byť klíčovým částem.Vajda, c. d., s. 168.

Základními principy v Císařových nových šatech – stejně jako v pozdějších Benešových operách – je – odmítnutí psychologismu a antiiluzivní přístup „divadla na divadle“ nebo „hry na divadlo“.Vajda, c. d., s. 169. Přímo k této opeře skladatel napsal: „Neuznávám psychologické divadlo v kterémkoli žánru… Hudba, o níž mluvím, se nikdy nesnaží vyjádřit duševní stavy. I Císařovy nové šaty jsou divadlem typů. v němž je prvořadým impulzem poezie. Divadlo má zůstat divadlem a netvářit se jako něco, čím není. Proto také poznámka v klavírním výtahu – odehrává se na jevišti.“Hrčková, c. d., s. 440. Mezi Benešovy hlavní inspirace pro dramatickou formu patřilo tradiční japonské divadlo žánrů nó a kabuki.

Muzikoložka Naďa Hrčková označuje Císařovy nové šaty jako „dadaisticko-surrealistickou operu“,Hrčková, c. d., s. 438. muzikolog Igor Vajda pro ni používá starý termín dramma giocoso (jako Mozartův Don Giovanni).

Libreto opery je velmi stručné a střídají se v něm texty několika různých typů a stylů. Děj a interpretaci opery divákům přibližuje Žena-vypravěčka, jejíž (mluvený) text je vysoce poetický, fantazijní a současně filosofický.Vajda, c. d., s. 167. Tato postava představuje „ubíjenou, umlčovanou, ale věčně živou opravdu“ (N. Hrčková). S básnickým slovem Ženy kontrastuje vyjadřování postav samotné opery. Titulní hrdina, krutý a hloupý Císař, se dokáže vyjadřovat jediným, dětinsky pitomoučkým slovem „ňafí“, nanejvýš vystupňovaným na „ňafirissimo“. Jeho dvůr, představovaný dvěma ministry, není o mnoho lepší: jeho text tvoří rozezpívávací slabiky a nesmyslně opakované útržky konverzačních frází, lidových pořekadel a jiných textů. Tři galilejští krejčí, zosobňující servilnost a prospěchářství, svými zpěvy často parodují vyjadřování dvora: například sáhodlouze vyjmenovávají látky, ze kterých šijí císařovy šaty. Krátce před vyvrcholením pak zpívají parodickou píseň o zázraku v Káni Galilejské, zázraku, který se nekonal. Poslední z postav je mim, který zastupuje běžného člověka – mlčícího, donuceného k lokajství, ale vnitřně nesouhlasícího s mocí.

Podle Igora Vajdy je hudební řeč opery Císařovy nové šaty „na jevištní prvotinu překvapivě zralá, ačkoli ne velmi osobitá“. V Benešově hudbě tehdy ještě dominovala hravá kombinatorika a linearita bez základního harmonického ukotvení.Hrčková, c. d., s. 445. Orchestr je obsazen klasicky, s obohacením o klavír, ale nástroje hrají v různých neběžných kombinacích. Hudební proud je primárně polyfonní, vyskytují se tradiční kontrapunktové formy a postupy (imitace, kánon, fuga). Tyto přísné formy se vyskytují často parodicky (doprovázejí nesmyslné, spletité a repetitivně výroky ministrů), ale prozrazují i přiznanou inspiraci dílem Albana Berga, zejména jeho „apriorní operní formou“ v opeře Vojcek.

Benešovy Císařovy nové šaty se hrály poměrně krátce, ale s obrovským ohlasem u diváků i hudební kritiky. Téma kruté a hloupé moci, ale i oportunismu a podlézavosti k ní, bylo v době po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa zvláště intenzivně vnímáno; operní kritik Jaroslav Blaha napsal: „Aktuálnost a angažovanost Benešova díla je otřesná.“ I když již později nebyly uvedeny, zanechaly značný otisk ve slovenském hudebním povědomí – například muzikolog Ivan Marton je (s odstupem, totiž roku 1981) označil za „doslova přelomové dílo v historii domácího hudebního divadla“.

Osoby a první obsazení osoba hlasový obor premiéra (29. 3. 1969)Císař baryton Juraj MartvoňMinistr A soprán Jarmila SmyčkováMinistr B tenor Pavol GáborKrejčí 1 baryton Jozef RaninecKrejčí 2 mezzosoprán Nina HazuchováKrejčí 3 bas Jozef ŠpačekŽena mluvená role Ida RapaičováŽenský hlas 1 soprán Anna KajabováŽenský hlas 2 soprán Alžbeta SvobodováMim – šašek – lokaj taneční role Horymír Mácha Dirigent: Viktor Málek Režie: Július Gyermek Scéna: Otto Šujan Kostýmy: Ludmila Purkyňová

Děj a struktura opery Děj opery sleduje v hlavních rysech děj Andersenovy pohádky. Císařovu nahotu odhalí Žena, vypravěčka příběhu, a opera končí její smrtí. Formálně se opera člení do třinácti čísel, které autor nazývá „situace“. Dejú sa čudné veci – čiže jako sa stáva šašo lokajom Ako sa ľuďom otvárajú oči Prebúdzanie tvora božského… Zvestovanie noviny preveľkej Člověk musí byť niekedy aspoň chvíľu sám… Šijeme a nešijeme… Skutočnosť, a či sen? Nešijeme a šijeme… Kto potrebuje moje hlboké a zhovorčivé mlčanie? Ňafirissimo!!! Ako obliekať cisárov… Smrť a sláva… ?

Reference

Kategorie:Opery Juraje Beneše Kategorie:Opery ve slovenštině Kategorie:Opery z roku 1969 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Bratislavě