Formalismus je lingvistický směr, který usiluje o explicitní stanovení syntaktických a sémantických pravidel přirozeného jazyka. Formalismus se kromě lingvistiky uplatňuje také například v matematice, logice nebo informatice. Lingvistický formalismus je inspirován matematickými metodami a funguje na principu nahrazení určité složky přirozeného jazyka (např. fráze, věty, výpovědi) formálním zápisem nebo modelem, který poté je možné snadněji zkoumat, protože obvykle dochází k odstranění nejednoznačnosti, k níž přirozený jazyk inklinuje. Formalismus zjednodušuje popis a pochopení libovolně složitých a rozmanitých větných konstrukcí díky využití abstraktního symbolického zápisu. Formalistický postup lze graficky ilustrovat na tzv. epistemologickém čtyřúhelníku:
Obrázek Analyzujeme libovolný jazykový jev gramatického systému. Na základě pozorovaných dat máme intuitivní představu o mechanismu daného jevu. Tuto představu zaznačíme pomocí formálního zápisu a výsledkem je formální model jazykového jevu. V rámci formálního jazyka můžeme se svou představou o daném jevu lépe pracovat. Pomocí formálního modelu mechanismu vysledujeme a stanovíme formální pravidla, na základě kterých mechanismus probíhá. Interpretujeme tato formální pravidla zpět do přirozeného jazyka a to nám pomůže daný jev i jeho mechanismus explicitně popsat a vysvětlit.
Obecná charakteristika
Formalismus je charakteristický odhlédnutím od obsahové složky jazyka a koncentrací na jazykovou formu. To tak docela neplatí u formální sémantiky (někdy také generativní sémantiky), odnože formalismu, která kritizuje přehnanou soustředěnost na morfo-syntaktické větné vztahy a důraz klade spíše na formální popis sémantických relací jazykaviz sekce 3..
Jazykový formalismus zcela zásadním způsobem ovlivnil lingvistický výzkum druhé poloviny 20. století a inspiroval snad všechny budoucí lingvistické tendence a školy, které na něj buďto navazují, nebo se proti němu naopak mají potřebu vyhranit. Proto lze jazykový formalismus zcela oprávněně považovat za revoluci v historii lingvistiky.Blevins 2013, 467..
První formalistické tendence v lingvistice lze vysledovat u amerických deskriptivistů v čele s Leonardem Bloomfieldem. Snaha o využití matematických metod a odhlédnutí od obsahové složky jazyka je hlavním aspektem, ve kterém se deskriptivismus liší od evropského strukturalismu, jednoho z nejvlivnějších směrů v lingvistice na počátku 20. století.
Hlavním a jistě také nejznámějším představitelem formalismu jakožto lingvistického směru je americký lingvista a filozof Noam Chomsky. Chomsky zkonstruoval formální teorii gramatiky ve snaze explicitně popsat základní jazykovou strukturu a její mechanismy. Za jeho první stěžejní dílo a zároveň i první pokus o formální uchopení gramatiky lze považovat Syntaktické strukturyChomsky 1957.. Syntaktické struktury představují zcela nový přístup k jazyku, který je považován za první variantu transformační generativní gramatikyČerný 1996, 218..
Chomského formalistický přístup jednoznačně upřednostňuje studium jazykové kompetence (tedy jazykové intuice – toho, co o svém jazyku jako jeho mluvčí víme). Zaměřuje se na syntaktickou strukturu jazyka a akcentuje deduktivní vlastnosti jazykového systému. Alternativními přístupy ke studiu jazyka, které naopak upřednostňují jazykovou performanci (tedy naši konkrétní produkci jazyka, nikoli jeho implicitní znalost), jsou lingvistický funkcionalismus nebo deskriptivismus. Funkcionalismus zkoumá jazyk co do jeho komunikativní funkce (usage-based) a akcentuje induktivní a heuristické aspekty jazyka. Deskriptivismus je induktivní přístup, který se zabývá především korpusovými lingvistickými daty, jejich porovnáváním a popisem (data-driven)Scholz et al. 2011..
Americký deskriptivismus Bloomfield a první formalistické tendence První formalistické tendence v lingvistice se objevují ve 20. letech 20. století spolu s převládajícím vlivem amerického strukturalismu častěji označovaného jako americký deskriptivismus, za jehož hlavního představitele je považován Leonard Bloomfield. Americký deskriptivismus přichází na scénu současně s evropským strukturalistickým proudem v čele s Ferdinandem de Saussurem a jeho Kursem obecné lingvistiky, nicméně od evropského strukturalismu se deskriptivismus liší především ve dvou ohledech: jednak je to snaha o využití vědeckých, především pak matematických metod v lingvistice a dále pak sklon přeceňovat jazykové formy na úkor jazykového obsahu.Černý 1996, 200.
Klíčovým zjednodušujícím prvkem deskriptivistické jazykové analýzy je předpoklad, že jednotky jedné úrovně reprezentace jsou složeny z jednotek nižší úrovně reprezentace. Například morfémy jsou složeny z fonémů, slova z morfémů, fráze ze slov. Na každé úrovni reprezentace jsou jednotky organizovány do řetězců, které přímo ovlivňují vyšší úroveň reprezentace. Všimněme si, že z podobného předpokladu vychází i transformační generativní gramatika.Blevis 2013, 425.
Bloomfield popisuje jazyk primárně z hlediska jeho morfologie. Na jazyk pohlíží jako na soustavu výrazů (nebo forem) sestavených z různě uspořádaných morfémů (tj. minimálních jednotek nesoucích význam). Například anglické slovo cats sestává z kořene cat (kočka) a inflexního morfému -s nesoucího význam plurálu. Slovo unbearable (nesnesitelný) pak bude sestávat z derivační předpony -un, kořene -bear (nést nebo snést) a derivační přípony -able. Tento jednoduchý typ jazykového popisu se nazývá IA model (item and arrangement model). Jazyk je z tohoto pohledu analyzován jednoduše jako lineární řetězec po sobě jdoucích morfémů. Jak tvrdí Bloomfield: „Význam nesoucí uskupení jazykových výrazů konstituuje gramatiku jazyka.“Bloomfield 1933, 163f
Analýza, kterou Bloomfield k tomuto účelu nastínil1933, 161 a později ji rozpracoval Rulon S. Wells (1947) a Charles F. Hockett se nazývá IC analýza (imediate constituent analysis). Konstituent je jednotka, která vstupuje do složitější struktury složené z jiných jednotek stejné úrovně. Slovo ungentlemanly (nedžentlmensky) by bylo například rozděleno do tří konstituentů –un, -gentle a -manly. V dalším kroku by byl druhý konstituent -gentle rozdělen na -gent a -le a třetí konstituent na -man a -ly. IC analýzu lze graficky zaznačit pomocí závorek, viz příklad (1). Tento typ analýzy aplikovaný na větší syntaktické celky jako jsou fráze a věty bude hrát důležitou roli v raném díle Chomského. Níže je graficky znázorněna IC analýza frázové struktury věty The man wrote a book v závorkové variantě (2) a pomocí klasického stromového diagramu (3). Inspirace u matematických operací a jejich symbolického zápisu je u IC analýzy na první pohled patrná. IC analýza patří k nejlépe propracovaným teoriím, které americký strukturalismus přinesl.
Ungentlemanly (nedžentlmensky) → {-un + [(-gent+-le)+-man]+ -ly} The man wrote a book. → {([The]+[ man])+([ wrote]+[/ a/+/book./])} The man wrote a book. Obrázek IC analýza patří k vůbec nejlépe propracovaným teoriím, které americký strukturalismus přinesl. Bloomfieldovým cílem byl detailní formální rozbor a popis všech jazykových tvarů. Přestože mnohé z jeho obecné teorie jazyka je dnes považováno za překonané, přísně vědecký popis gramatických jevů, což je mimochodem jeden z hlavních rysů formalismu, inspiroval snad všechny jeho následovníky.Černý 1996, 164-170Blevins 2013, 230-421
Harrisův distribucionismus Zellig S. Harris se s využitím čistě formálních prostředků se ve svém díle Methods in Structural Linguistics (1951) dopracoval až k metodě, která mu otevřela možnost popsat jazyk zcela bez ohledu na jeho obsahovou stránku. Při popisu jazyka je podle Harrise nutno jednak stanovit souhrn všech jazykových jednotek a dále pak pravidla jejich distribuce. Distribuce je výčet všech kontextů, ve kterých se daná jednotka může objevit. Distribucionismus je ukázkovou snahou o popis jazyka čistě na základě formálních pozic, ve kterých se určité prvky mohou vyskytnout.
Klíčový pojem Harrisovy teorie je substituce (substitution). Jde o zjišťování, které konstituenty mohou stát v určitém větném kontextu. Například ve větě Charles came to school může stát místo konstituentu to school také home, hungry, at 5p.m., in his favorite T-shirt nebo on my tits, nikoli však konstituenty do nebo his mother, jak je ilustrováno v příkladu (4). Podle Harrise lze rozhodnout o vhodných konstituentech i s úplným odhlédnutím od jazykového obsahu, protože se posuzuje pouze přijatelnost daného sledu v jazyce.Blevins 2013, 432
(4) N–V–PP Charles came to school. N–V–Adv Charles came home. N–V–Adj Charles came hungry. N–V–aux ٭Charles came do. N–V–NP ٭Charles came his mother.
Zkratky: N = noun (podstatné jméno), V = verb (sloveso), AdvP = adverbial phrase (adverbiální fráze), NP = noun phrase (substantivní fráze), Aux = auxiliary (pomocné sloveso), PP = prepositional phrase (předložková fráze), AdjP = adjectival phrase (adjektivní fráze)
Harris je metodologicky velmi precizní a explicitní, což je vlastnost, kterou od něj přebrala i transformační generativní gramatika. Chomsky se tím, do jaké míry se inspiroval Harrisovým dílem, nikterak netají, když hned v úvodu Syntaktických struktur píše:
„Po celou dobu tohoto výzkumu jsem s velkým prospěchem a často diskutoval se Zelligem S. Harrisem. V dalším textu i v bádání, na němž se zakládá, je obsaženo tolik z jeho myšlenek a podnětů, že se ani nepokouším zvlášť na ně upozorňovat.“Chomsky 1966, 10.
Generativisté však přesouvají svůj program od touhy po teoreticky dokonale propracovaném popisném systému jednotlivých jazyků k metajazykové teorii. Jak poznamenává Chomsky v Syntaktických strukturách:
(…) výsledkem těchto výzkumů by měla být teorie struktury jazyka, v níž jsou popisné prostředky použité v konkrétních gramatikách, podávány a studovány obecně bez specifického zřetele k jednotlivým jazykům.“1966, 9
Chomského éra je typický tím, že „(…) metalingvistický pohled na formální jazykové prostředky naprosto převládl nad deskriptivistickými zájmy“Blevins 2013, 437.. Přestože se tak stalo, deskriptivistické metody v lingvistice mají své podstatné místo i v současnosti. Například lingvistický výzkum založený na datech z jazykového korpusu se především s nástupem výpočetních technologií ukázal jako velice praktický a užitečný.
Transformační generativní gramatika Od morfologie k syntaxi Do příchodu Chomského transformační generativní gramatiky (dále jen TGG) je studiu syntaxe v lingvistice věnováno poměrně málo pozornosti v porovnání s morfologií nebo fonologií.Freidin 2013, 443. Oproti tomu v rámci TGG zaujímá syntax dominantní postavení a syntaktický výklad předchází výklad morfologický nebo fonologický. Zatím co Bloomfield chápe syntax jako deskriptivní studium větných frází,Bloomfield 1933, 207. TGG ho redefinuje jako nalézací mechanismus, který konstruuje věty přirozeného jazyka:
Cílem syntaktického zkoumání daného jazyka je sestavení gramatiky, kterou můžeme považovat za jakýsi prostředek uzpůsobený k tomu, aby vytvářel věty onoho analyzovaného jazyka.Chomsky 1966, 11.
A právě přechod od popisné lingvistiky ke studiu principů, které generují věty jazyka lze chápat jako generativistický obrat v pohledu na jazyk.
Transformační generativní gramatika TGG zaujala ke studiu jazyka zcela novou perspektivu. Chomsky se snaží „(…) vybudovat formalizovanou obecnou teorii lingvistické struktury a prozkoumat principy takové teorie“ (9). Zatímco do příchodu TGG je jazyk chápán jako soubor vět, frází slov nebo fonémů, v díle Syntaktické struktury začíná být na jazyk pohlíženo jako na „(…) tvůrčí proces, v němž se jednotlivé věty generují (tj. vytvářejí) podle předem daných pravidel. Souhrn těchto pravidel Chomsky považuje za gramatiku jazyka“Černý 1996, 219.. Z omezeného počtu pravidel a jazykových jednotek je možné generovat neomezené množství vět, což je označováno jako princip rekurze, který by měl být všem přirozeným jazykům vlastní.