náhled|Umělecká instalace Stan, která v letech 2006 až 2009 plnila roli informačního centra pro tehdy ještě zbrusu nové muzeum náhled|Slavnostní položení základního kamene Muzea dějin polských Židů prezidentem Lechem Kaczyńským (26. června 2007) náhled|Budova muzea, jak je jí možno vidět z Karmelické ulice ve Varšavě náhled|Skleněné desky na fasádě muzea s polskými a hebrejskými písmeny, které tvoří slovo Polin náhled| Pohled na mezuzu při vchodu do muzea, která je vyrobená z cihly již neexistujícího židovského domu na ulici Nalewki náhled|Hlavní hala se dvěma mosty náhled|Část stěny hlavní haly, zakřivené stěny, největší konstrukce svého typu vytvořené torkretováním v Evropě náhled|Galerie Las (česky: Les) náhled|Část galerie Pierwsze spotkania (česky: První setkání) náhled|Část galerie Paradisus Iudaeorum (česky: Židovský ráj) náhled|Zrekonstruovaná klenba a bima synagogy v Gvizdci náhled|Galerie Vyzvání modernity. Sál s tematikou polských dělení s replikou královského trůnu, který je dnes umístěn na královském zámku ve Varšavě náhled|Část galerie Wyzwania nowoczesności (česky: Výzvy moderní doby) náhled|Replika Velké synagogy ve Varšavě náhled|Galerie Na żydowskiej ulicy (česky: Na židovské ulici) náhled|Část galerie Zagłada (česky: Záhuba) náhled|Úzké schody se jmény ulic vysídleného varšavského ghetta, které vedly přímo na Umschlagplatz ve Varšavě, tedy překladiště, kdy byli Židé shromážděni před transportací do Treblinky náhled|Galerie Powojnie (česky: Poválečné období) náhled|Auditorium muzea náhled|Výstavní síň určená pro dočasné výstavy, které jsou umisťovány v přízemí náhled|Dobrovolnice muzea během akce „Żonkile” (česky: Narcisy) Muzeum dějin polských Židů (MHŻP) se nachází v centru Varšavy na Muranowie a dokumentuje historii Židů v Polsku.

Muzeum se nachází v budově, která byla postavena v letech 2009 až 2013 podle projektu skupiny finských architektů, vedené Rainerem Mahlamäkim. Muzeum začalo v této budově fungovat až v dubnu 2013 a stálá výstava byla veřejnosti zpřístupněna v říjnu roku 2014.

Muzeum vzniklo z iniciativy Spolku židovského historického institutu (SŻIH). Je jednou z prvních polských institucí, které byly založeny na základech veřejno-soukromého partnerství. Jeho otevření a poté jeho činnost byly vždy možné jen díky prostředkům ministerstva kultury a národního dědictví a města Varšavy.

Muzeum plní jak funkci tradičního muzea, tak i funkci kulturně-naučného střediska. Na rozdíl od Jad vašem v Jeruzalémě nebo United States Holocaust Memorial Museum ve Washingtonu se MHŻP nezaměřuje pouze na druhou světovou válku a holokaust, ale popisuje i účast Židů na tvorbě polské kultury, vědy a ekonomiky. Líčí jejich historii od dob příchodu židovských kupců na území Polského knížectví okolo roku 960 a počátků židovského osídlení, až po nejmodernější židovskou historii v třetí polské republice.

V září roku 2014 si muzeum do svého názvu přidalo slovo „Polin” (tedy „Polsko” v hebrejštině a v jidiš), odkazující na legendy o příčinách příchodu Židů do Polska. Jedna z těchto legend popisuje, že když byli v roce 1492 Židé vyhnáni ze Španělska, následně i z Portugalska a z německých zemí, hledali nové útočiště. Slovo Boží se jim mělo vyjevit na kousku papíru, který spadl z nebe. Mělo na něm být napsáno „Polin”. A protože po lin (hebr. פה לין) v překladu přibližně znamená „zde se usaď”, putující Židé se na místě zjevení – tj. v Polsku – usadili.

Dějiny muzea

Koncepce a založení muzea Projekt stavby velké muzejní budovy má své počátky v roce 1993, a to ve Spolku židovského historického institutu, jehož rozhodnutí z 25. ledna 2005 právě k tomuto projektu vedlo. Muzeum je zapsáno do registru kulturních institucí hlavního města Varšavy.

Komisi stavby muzea předsedal Marcin Święcicki. Členy komise byli mimo jiné Władysław Bartoszewski, Henryka Bochniarz, Włodzimierz Cimoszewicz, Marek Edelman, Bronisław Geremek, Izabela Cywińska, Stanisław Gądecki, Ryszard Krauze, Henryk Muszyński, Krzysztof Piesiewicz, Gołda Tencer, Cezary Stypułkowski a Andrzej Wajda. Patronem tohoto projektu se stal polský prezident Aleksander Kwaśniewski. V čele Čestné muzejní mezinárodní komise stanul Šimon Peres.

Historický kontext místa Budova nového muzea byla postavena přímo v historickém centru židovské čtvrti, které se přezdívalo Severní.

Mezi lety 1784 až 1792 v místě, ve kterém se dnes muzeum nachází, stály kasárna Korunního dělostřelectva, které projektoval Stanisław Zawadzki. Budově bylo též přezdíváno Volyňská kasárna, kvůli zde umístěnému ruskému Volyňského pluku. Později bylo v této budově zřízeno vojenské vězení.

Tato část města se od listopadu 1940 až do likvidace varšavské ghetta nacházela v hranicích uzavřené čtvrti. V budově kasárna se nacházela centrála 5. rajonu Židovské pořádkové služby a také úřad pro příjem pošty v ghettu. V srpnu 1942, během velké vysídlovací akci do Treblinky, se do budovy byl nucen přemístit židovský Judenrat. Budova shořela během Povstání ve varšavském ghettu. Na jeho místě bylo zřízeno náměstí.

Po válce se okolí kasárna stalo místem památky varšavského ghetta. V roce 1946 zde byl odhalen první a v roce 1948 druhý Pomník hrdinů ghetta. Mezi lety 1949 až 1967 bylo okolo náměstí, na kterém se pomníky nachází, vybudováno sídliště Muranów Północny, projektované týmem architektů, který vedl Wacław Eytner. Roku 1988 bylo do východní části zasazeno několik kamenných bloků, z nichž je každý zasvěcen jiným hrdinům z řad Židů, nazývaný Trasa Paměti strádání a boje Židů a byl zasazen i strom společné paměti. V roce 1995 byl u stromu odhalen památník Żegoty.

Během poválečné obnovy čtvrti Muranów byla se zemí srovnána ulice Zamenhofa, která před válkou vedla podél náměstí až k ulici Niska a Stawki. Jelikož budova muzea je přesunutá východně od místa, kde stály kasárna, tak se její severovýchodní části nachází na pozemku, kudy před válkou vedla ulice ZamenhofaPaweł E. Weszpiński, Mapa 9. Getto warszawskie. Współczesny układ ulic i ostańce zabudowy według stanu na rok 2013 na tle dawnego planu miasta [w:] .

Konkurz na projekt stavby Před rozhodnutím o otevření konkurzu na projekt výstavby budovy muzea byly vedeny rozhovory s Frankem Gehrym, ale pro příliš vysoké ceny za vypracování projektu se s ním organizátoři nebyli schopni dohodnout na žádném společném postupu.

V únoru 2005 byla vyhlášena mezinárodní jednoetapová architektonická soutěž na projekt budovy. Této soutěži ale předcházela takzvaná prekvalifikace kandidátů. Do této soutěže se zaregistrovalo na 245 architektů   36 zemí světa, mimo jiné 73 z Polska, 31 z Německa, 28 ze Spojených států, 17 z Itálie, 15 z Izraele, 11 ze Spojeného království, 10 z Nizozemska, 9 z Francie, 6 z Rakouska a 5 z Kanady.

Ze 119 podaných žádostí, obsahujících mimo jiné plné složení týmů, informace o kompetencích každého člena a výpis všech projektů oceněných v minulosti, nebo projektů, za jejichž vypracování tým obdržel čestné uznání, rozhodovací komise pod předsednictvím Bohdana Paczowského rozhodla o pozvání 11 týmů do Varšavy, kde jim bylo umožněno své projekty představit. Tyto týmy vedli architekti: Andrzej Bulanda (Bulanda i Mucha Architekci, Polsko), David Chipperfield (David Chipperfield Architects, Velká Británie), Marek Dunikowski (DDJM Biuro Architektoniczne), Peter Eisenman (Peter Eisenman Architects, Spojené státy americké), Zvi Hecker (Zvi Hecker Architect, Izrael/Německo), Kengo Kuma (Kengo Kuma & Associates, Japonsko), Daniel Libeskind (Studio Daniel Libeskind, Spojené státy americké), Rainer Mahlamäki (Lahdelma & Mahlamäki Architects, Finsko), Josep Luis Mateo (MAP Architects, Španělsko), Jesus Hernandez Mayor (Casanova+Hernandez Architects, Španělsko) a Gesine Weinmiller (Weinmiller Architekten, Německo).

Nová stavba měla být funkční, moderní a mít charakteristickou formu, která by se mohla stát jedním ze symbolů dnešní Varšavy. Instituce měla být místem ukazujícím výdobytky židovské kultury a zároveň nesměla být až moc dominantní vůči Pomníku hrdinů ghetta, který měl zůstat centrem celého okolí. Aby se budova co nejvíce integrovala do svého okolí, na něž byli lidé zde žijící zvyklí, mohla zabírat pouze třetinu náměstí a jeho výška nemohla převyšovat okolní bytové domy. Architekti také museli zahrnout do svých projektů požadavky stálé expozice.

O výsledcích soutěže bylo rozhodnuto 30. června 2005. První cenu získal tým Lahdelma & Mahlamäki a Zvi Hecker, Kengo Kuma a Daniel Libeskind obdrželi čestná uznání. Byla to první výhra této finské firmy v zahraničním konkurzu.

Stavba Polským partnerem Lahdelma & Mahlamäki se stala dílna Kuryłowicz & Associates.

V září 2006 byla pro místo, kde mělo muzeum stát, z 29 podobných prací vybrána a následně zbudována umělecká instalace Namiot (také zvaná ohel). Plnila funkci centra informujícího o budovaném muzeu a výstaviště pod širým nebem.

Pokládání základního kamene pod stavbu muzea proběhlo 26. června 2007 za účasti prezidenta Lecha Kaczyńského, ministra kultury Kazimierze Michała Ujazdowského, starostky Varšavy Hanny Gronkiewicz–Waltz, předsedy Sdružení Židovský historický institut (SŻIH) Mariana Turského a prvního dárce – Wiktora Markowicze z USA (jehož doprovázeli i Zygmunt Rolat a Tad Taube).

Generálním dodavatelem stavby se stala společnost Polimex-Mostostal a vedoucím projektu Ředitelství vývoje hlavního města. Smlouva s dodavatelem byla podepsána 17. června a zahájení stavby započalo 30. června 2009.

Povolení na používání 2. patra, ve kterém se nachází stálá expozice, muzeum dostalo 13. prosince 2013.

Rozpočet projektu Celkové výdaje na stavbu, zařízení a výstavu byly okolo 320 milionů zlotých.

Sdružení Židovský historický institut (SŻIH), díky podpoře 500 dárců z celého světa, dodalo na stavbu během 15 let 140 milionů zlotých, a to především na vyprojektování i vytvoření stálé výstavy. Dalších 20 milionů zlotých SŻIH vyčlenilo na samotnou činnost muzea. 90 milionů zlotých darovali: Hlavní město Varšava a Ministerstvo Kultury a národního dědictví. S tím samým záměrem vytvořila v červenci 2005 Rada ministrů program na roky 2006 až 2009 pod názvem „Budowa Muzeum Historii Żydów Polskich”, který byl v září 2009 prodloužený o další 3 roky. Z veřejných prostředků je financovaná i dnešní muzejní činnost instituce.

Muzeum podpořily soukromé osoby, obchodní společnosti a organizace z celého světa. Dva největší dary ve výšce 20 milionů zlotých a 7 milionů dolarů darovali Jan Kulczyk a Tad Taube (skrze Taube Foundation for Jewish Life and Culture a Koret Foundation). Dar Jana Kulczyka byl určen na vytvoření stálé výstavy a moderní auditorium. Byl největším jednorázovým darem muzeu.

Ocenění V roce 2008 získal projekt Lahdelma & Mahlamäki cenu Chicago Athenaeum International Architecture Award. V roce 2013 pak cenu Eurobuild Awards v kategorii Nejlepší polský architektonický projekt roku.

V roce 2014 následovala cena roku SARPu a cena tohoto sdružení za nejlepší projekt z veřejných prostředků. Na webu sdružení je možné přečíst:

V témže roce byla budova oceněna i cenou Sdružení finských architektů (SAFA) – Finlandia Prize for Architecture a byla jedním z pěti finalistů architektonické soutěže týdeníku „Polityka” a zvítězila v jeho internetovém hlasování.

Otevření Budova byla zpřístupněna veřejnosti 19. dubna. Toto částečné otevření muzea bylo spojené se 70. výročím povstání ve varšavském ghettu.

Stálá výstava „1000 lat historii Żydów polskich” (česky: 1000 let dějin polských Židů) byla slavnostně otevřena 28. října 2014, a to jak prezidentem Polské republiky Bronisławem Komorowským, tak i jeho Izraelským protějškem Re'uvenem Rivlinem. Oslav se také účastnili premiérka Ewa Kopacz, maršálek Sejmu Radosław Sikorski, maršálek Senátu Bogdan Borusewicz nebo starostka Varšavy Hanna Gronkiewicz-Waltz.

Dle odhadů polského ministerstva kultury a národního dědictví bude návštěvnost expozice dosahovat minimálně 250 tisíc návštěvníků ročně.

Budova muzea

Popis