StarCraft II: Legacy of the Void je pokračování vojenské sci-fi real-time strategie StarCraft II: Wings of Liberty, jež vydala firma Blizzard Entertainment dne 10. listopadu 2015.SYKES. Tom. StarCraft 2: Legacy of the Void release date and opening revealed. PC Gamer. 13. září 2015.BRABEC. Andrej. Trilogie se po pěti letech uzavře. Velkolepá ukázka k Starcraftu. BonusWeb.cz. 7. listopadu 2015. Legacy of the Void je třetí část z trilogie StarCraft II. Avšak již od 31. března 2015 byla společností Blizzard Entertainment poskytnuta uzavřená betaverze, obsahující od června též minikampaň „Whispers of Oblivion“ (česky: Zvěsti zapomnění), jež byla ukončena krátce před vydáním plné verze hry.TURI, Tim. StarCraft II: Legacy Of The Void Enters Closed Beta March 31 . Game Informer. 18. března 2015.
Rozšíření obsahuje nové jednotky, úpravy jednotek z Wings of Liberty, ale i pokračování kampaně. Ta je tentokrát zaměřena hlavně na protossy a hráč ji projde pozvolna 19 misemi a pak dalšími třemi dodatečnými misemi, jež uzavírají hlavní příběh série Starcraft II. Hlavní postavou kampaně je hierarch Artanis, novopečený vůdce všech protossů. Jako „most“ mezi datadisky Heart of the Swarm a Legacy of the Void a též jako úvod do příběhu protossů posloužila již výše zmíněná minikampaň Whispers of Oblivion, která je v plné verzi dostupná také. V ní byl hlavní postavou temný templar Zeratul, snažící se zastavit přicházející temnotu. Z hlediska multiplayeru se pro hru používá od patche 4.0.0 v roce 2017 jen název "StarCraft II".
Příběh hry Legacy of the Void je rozdělená na tři části, tedy na prolog Whispers of Oblivion, na hlavní kampaň Legacy of the Void a na závěrečnou minikampaň Into the Void. Proto bude i tato kapitola rozdělena do tří částí. V kampani Legacy of the Void je možné pár misí plnit na přeskáčku, proto se může pořadí událostí během hraní oproti tomuto textu lišit.
Prolog: Whispers of Oblivion Tato kampaň (česky Zvěsti zapomnění) obsahuje tři mise tvořící most mezi Legacy of the Void a předchozím datadiskem Heart of the Swarm. Hlavní postavou je protoss jménem Zeratul a uveřejněna byla v rámci betaverze již 16. června 2015.Whispers of Oblivion – Prologue to Legacy of the Void. Blizzard Entertainment. 16. června 2015.
Krátce poté, co Kerriganová zabila Arcturuse Mengska a vydala se hledat Amona do hlubin galaxie, se Zeratul vydal poodhalit další střípky dávného xel'nažského proroctví, aby nalezl místo, kde byl Amon znovu oživen. Dorazil do terranské stanice, kde potkal pretorku Talis, která dorazila, protože zde terrani provádějí experimenty na protossech. Zeratul však zjistil, že na místo dorazila i Kerriganová s cílem ho zničit, včetně zajatých protossů, proto je musel Zeratul zachránit a odhalit umístění Amonova rodiště dřív, než ona své dílo dokoná. Po úspěšném dokončení mise se Zeratul s Talis vydali na svět Atrias s xel'nažským chrámem, který však tvrdě bránili Tal'Darimští protossové, vedení nejvyšším vůdcem Ma'lashem. Zeratul je označil za kacíře a zjistil, že Ma'lash přijímá rozkazy přímo od Amona, kterého Tal'Darimové uctívají jako svého boha. Po jejich porážce vstoupil do chrámu, kde bojoval s dalšími Tal'Darimy a zničil objekt zvaný „Katalyzátor prázdnoty,“ který Tal'Darimové používali ke komunikaci s Amonem a ke svému posílení. Zeratulovi se opět zjevil duch Tassadara a pověděl mu, že musí najít artefakt známý jako „Klíč“ (angl. Keystone). Amon však použil svou moc, aby Zeratula v chrámu pohřbil zaživa a vyslal na něj podivné stínové verze protosských jednotek, avšak Talis mu za cenu vlastního života poskytla čas, aby včas uniknul. Následně Zeratul vyrazil za hierarchem Artanisem, aby ho seznámil se všemi novými informacemi.
Kampaň: Legacy of the Void Tato kampaň (česky Dědictví prázdnoty) obsahuje celkem 19 misí.
Od ztráty protosského domovského světa Aiuru uplynulo už šest let. Artanis, jenž byl zvolen do čela hierarchie Protosského protektorátu (Daelaam – zbytky příslušníků Khaly sjednocení s Nerazimy, známými jako temní templarové), se rozhodl k činu, který po sérii vojenských porážek a ohromných ztrátách na životech navrátí protossům ztracený lesk a morálku, a to znovudobytí ztraceného domova, Aiuru. Situace mu hrála do karet. Na Aiuru byli již jen zdivočelí Zergové a Kerriganová zmizela neznámo kam. Artanis vydal rozkaz vyslat nejprve malou expediční jednotku, aby zajistila okolí, kam sonda nechala teleportovat jeden pylon, který posloužil jako brána pro další bojovníky z flotily Zlaté armády, čekající v uctivé vzdálenosti v okolí Aiuru. Jakmile byla oblast definitivně zajištěna, učinil Artanis velký projev směrem ke zbytku Zlaté armády, jež se chystala na frontální útok, že konečně nastal den, kdy bude Aiur opět jejich.
Na konci ho ale přerušil Zeratul, jenž se zčistajasna objevil na můstku mateřské lodi, a pověděl mu před zmateným zbytkem velení o Amonově návratu, a tudíž musí okamžitě ukončit plán na obsazení Aiuru a vydat se do války se skutečnou hrozbou. Ještě, než to stihl doříct, ho exekutorka Selendis umlčela a hodlala ho uvěznit za zradu, avšak Artanis si ho chtěl vyslechnout až do konce. Zeratulovo varování však odmítnul s ohledem na křehkost aliance khalaiců a nerazimů a potvrdil rozkaz zahájit invazi. Ačkoliv byla zpočátku úspěšná, Zeratul si všiml, že jsou někteří zergové na svou zdivočelost až příliš dobře organizovaní. A záhy se objevil problém. S Artanisem bylo ztraceno psionické spojení přes Khalu s ostatními, takže Zeratul šel prověřit jejich stav. Nakonec bylo ztraceno spojení i s exekutorkou. Amon totiž využil Khalu, aby všechny protossy na Aiuru zotročil a udělal si z nich vedle místních zergů další armádu. Jediní, na koho to nefungovalo, byl Zeratul a jeho temní teplarové, protože všichni měli již od mala rituálně odstraněna nervová vlákna (vypadající jako velmi tlusté vlasy v copu), čímž byli natrvalo odříznuti od psi-spojení přes Khalu. Zeratul s ostatními Nerazimy musel bojovat proti ostatním protossům, kterým začaly rudě žhnout oči i psi-čepele, a snažili se je nezabít, ale useknout jim nervová vlákna na hlavě. Nakonec Zeratul našel Artanise, který na něj bez váhání zaútočil. Zeratul se snažil neúspěšně zasáhnout jeho nervová vlákna na hlavě, musel tedy provést riskantní zteč čelně, avšak byl při tom smrtelně raněn. Nicméně tímto sebevražedným útokem konečně úspěšně přesekl jeho nervová vlákna na hlavě, čímž Artanise osvobodil z Amonových rukou. Jak Zeratul umíral v Artanisově náruči, řekl mladému hierarchovi, že musí bezpodmínečně získat xel'nažský „Klíč,“ který ho dovede za xel'nagy, a jenž je momentálně v držení terranů na Korhalu.
Ačkoliv byl Artanis šokovaný ze ztráty Zeratula i ze ztráty spojení s Khalou, musel rychle jednat. Neměl k dispozici moc velkou armádu, protože většina jednotek exekutorky Selendis byla pod Amonovým vlivem, včetně jí. Zbyli mu prakticky jen temní templarové a pár těch, které Zeratul stihl s ostatními odstřihnout od Khaly. Přesto se mu podařilo lokalizovat a úspěšně aktivovat prastarou obří mateřskou loď jménem Adunovo kopí (angl. Spear of Adun), na které všichni, co unikli Ammonově kontrole, opustili Aiur. Od té doby tedy Adunovo kopí sloužilo jako Artanisova základna. Bez Zlaté armády se Artanis mohl buď vrátit na Shakuras, nebo jít splnit Zeratulovo poslední přání ohledně xel'nažského Klíče. Ihned po příletu na Shakuras, kde zbývalo jen zhruba 160 milionů protossů, však zjistil, že se povrch světa hemží Amonovými zergy. Kontaktovala ho matriarcha temných templarů Vorazun, dcera Raszagal, že se veškeré obyvatelstvo stáhlo do hlavního města Talematros, odkud vede evakuaci, ovšem potřebovala, aby Artanis a jeho bojovníci uvolnili rampy ze zergského sevření. Po ukončení evakuace Vorazun prozradila, že Amon opravil sabotovanou warpovou bránu, spojující Shakuras s Aiurem, kterou každou hodinou proudí na její adoptovaný domovský svět miliony zergů. Rozhodla se, že nedovolí, aby Amonovi zergové ovládli krom Aiuru i Shakuras. Raději ho tedy celý zničí tak, že malá jednotka nabije dávný xel'nažský chrámu, který před šesti lety použili proti zergům, aby přetížili chrámové baterie. Uvolněná energie bude dostatečná, aby rozpárala celý Shakuras tak, aby z něj zbyl jen pás asteroidů. Tak zabijí několik much jednou ranou. Se zničením počkali tak dlouho, než na Shakuras dorazila alespoň miliarda zergů a hybridů, kteří se také začali objevovat, aby zpomalili Amonův postup. Těsně před výbuchem Adunovo kopí teleportovalo všechny protossy pryč ze Shakurasu. Artanis však těsně před tím byl přepaden ohromným množstvím zergů a bezděčně vykonal bojovou techniku, kterou temní templarové skládají zkoušky své bojové připravenosti, čímž si zachránil život před jistou smrtí. K tomu mu Vorazun pogratulovala a poznamenala, že je nyní v jistém smyslu též temným templarem. Nad Shakurasem ale necítila příliš velkou lítost, neboť pro všechny protossy je domovinou tak jako tak Aiur. Na Adunově kopí se Artanis seznámil i s ochránkyní znalostí Rohanou, která byla stovky let držena v umělém spánku. Snažil se ji přesvědčit, aby si rovněž přesekla svá nervová vlákna na hlavě, avšak ta trvala na tom, že si bez Khaly nedovede představit své další bytí. Na chvíli ji ovládl Amon, ale Rohana byla schopná ho nějakým způsobem ze sebe po chvíli vyhnat. Artanis ji tedy dal umístit do statické komory, pro jistotu.
Dalším cílem byl hlavní svět terranského Dominia, Korhal. Ihned po příletu se Adunovo kopí vynořilo z hyperprostoru přímo do rány bitevníkům, chystajících Jamatův úder, jen tak tak stihli úhybný warpový přesun. Když se pak rozhlédl, viděl, že na Korhal útočí jiní terrani a je celý v plamenech. Artanise kontaktoval Jim Raynor. Situace je vážná, a když už přišli, rád by využil jejich pomoc. Na Korhal i všechny ostatní světy zaútočila soukromá armáda: Sbor Moebius, kterou zcela nepochybně nyní vede Amon, neboť se z nich stali zhypnotizovaní fanatici. Před pár okamžiky se jim povedlo poškodit stabilizátory velké vesmírné stanice, která se dostala na neřízenou sestupnou dráhu a padá na hlavní město Augustgrad. Artanis souhlasil s pomocí výměnou za předání „Klíče,“ tedy věci, která kdysi očistila Kerriganovou. Po stabilizaci stanice přistáli protossové do Augustgradu, který byl skoro celý vypálen Sborem Moebius, kteří však mezitím získali Klíč. Museli ho tedy získat zpět, přičemž se jim do cesty postavili i hybridi, navíc ti jednou za pět minut zcela ochromili všechny terrany jedné i druhé strany pomocí toho artefaktu. Artanisovi bojovníci tak museli chránit bataliony velitele Raynora i admirála Matta Hornera. Po zisku artefaktu terrani z vděčnosti odevzdali Artanisovi i všechny ostatní protosské artefakty, které vlastnili, včetně veškeré dokumentace. Artanis se v hořících troskách Augustgradu viděl s Jimem Raynorem, admirálem Hornerem i císařem Valeriánem Mengskem, kteří poznamenali, že takovou spoušť a tolik mrtvých napříč sektorem Koprulu nikdy nezpůsobili ani zergové. Artanis je povzbudil, aby své síly rychle obnovili, ale musí nyní jít. S Jimem si podal ruce, jako výraz ctění tradic terranů mezi přáteli.