Bydlení především (také Bydlení nejdříve či Nejdřív bydlení, uvádí se i anglicky jako Housing First) je politika ukončování bezdomovectvi lidí, kteří kromě dlouhodobé bytové nouze potřebují i komplexní sociální péči. Vychází se z myšlenky, že základní potřebou lidí bez domova je získat stabilní bydlení a jejich ostatní potřeby lze uspokojovat až poté, co získají domov. Bydlení se tak stává prvním krokem ke stabilizaci životní situace klienta. Na tento první krok pak navazuje podpora v řešení dalších témat, jako je praktická orientace (zdravotní a sociální pojištění, základní dávky), případně léčení závislostí nebo psychického onemocnění. V přístupu Bydlení především tedy péče o lidi bez domova ubytováním nekončí, ale začíná. Je to rozdíl od většiny jiných přístupů, jež vlastní bydlení přidělují až těm lidem v bytové nouzi, kteří splnili určité předchozí podmínky (model prostupného bydlení). V programech Bydlení především je klientovi poskytnut do nájmu standardní byt a spolu s ním i intenzivní, flexibilní a individualizovaná podpora týmu sociálních pracovníků a pracovnic.
Historie První program Housing First vznikl v Los Angeles roku 1988 a v 90. letech 20. století ho popularizoval americký klinický psycholog Sam Tsemberis, který založil roku 1992 v New Yorku organizaci Pathways to Housing. Tsemberis se při své práci zaměřoval na lidi bez domova, kteří mají duševní onemocnění nebo duální diagnózu, tedy duševní onemocnění a závislost na návykových látkách. Bydlení především tak, jak ho realizovala organizace Pathways to Housing, se ukázalo být úspěšné a praxe se poměrně rychle rozšířila do celého světa. Bydlení především patří mezi politiky založené na důkazech. Programy Bydlení především, které jsou věrné principům tohoto přístupu, dosahují obvykle úspěšnosti okolo 90 %
Klienti programu Ačkoliv byl původní program Bydlení především zaměřený na jednotlivce, záhy se objevily programy zaměřené na práci s rodinami i mladými dospělými. Z programů Housing First se později vyvinul program Rapid Re-Housing, který se snaží o zkrácení doby intervence a je vhodný zejména pro osoby bez domova schopné rychle přejít k běžnému způsobu života, tedy méně zatížené kriminální historií, užíváním drog a psychiatrickými problémy.
Bydlení především vs. prostupné bydlení
Prostupné bydlení a dodržování pravidel Programy založené na systému prostupného bydlení (anglicky Housing Ready) umožňují standardní bydlení těm klientům, kteří se prokážou svou "schopnost a připravenost bydlet" dodržením různých pravidel a požadavků systému, před etablováním Bydlení především šlo o jediný model politiky řešení bezdomovectví. Typický prostup tímto systémem vypadá tak, že člověk bez domova, který žije bez přístřeší nebo v zahradní chatce, začne docházet do nízkoprahového denního centra a následně přespávat na noclehárně, kde ho čekají první pravidla, nedostatek soukromí na sdílených pokojích a nemožnost pobývat na noclehárně přes den. Pokud klient noclehárny zvládá dodržovat všechna pravidla a podaří se mu zajistit příjem alespoň v podobě sociálních dávek na bydlení, může se ubytovat na azylovém domě, kde může pobývat celodenně. Stále ho ale čeká soužití s cizím lidmi na stejném pokoji, dodržování pravidel a další požadavky například na řešení dluhů, hledání zaměstnání, řešení závislostí, duševního i fyzického zdraví. Pokud klient některá pravidla nezvládne dodržovat, propadá systémem zpět na noclehárnu nebo na ulici. Pokud na azylovém domě uspěje, může postoupit do tréninkových bytů a následně případně do standardního bydlení, i z těchto stupňů bydlení ale může poměrně snadno "spadnout" na nižší stupně systému a ocitnout se opět v akutní bytové nouzi. V České republice je však nedostatek cenově dostupných nájemních bytů, což v kombinaci s předlužeností většiny lidí bez domova způsobuje, že se klienti těchto služeb točí mezi ulicí, noclehárnou a azylovým domem, případně ubytovnou nebo jinou formou bytové nouze i desítky let.Měřítkem úspěchu navíc v prostupném bydlení často nebývá jen nalezení samotného standardního bydlení, ale dosažení i určité aktivizace a integrace do společnosti prostřednictvím například splácením dluhů, nalezením práce apod. Pro řadu osob bez domova je z různých důvodů obtížné těchto požadavků a očekávání dosáhnout, což může být chápáno jako nízká motivovanost nebo nespolupráce. Standardní bydlení je v tomto modelu tedy cílovým, nikoliv výchozím stavem, kterého je schopné dosáhnout jen malé množství lidí bez domova.
Bydlení především Programy Bydlení především se zaměřují na ty lidi bez domova, kteří systémem prostupného bydlení propadají nebo nejsou z různých důvodů schopní do něj vůbec vstoupit. Místo principu zásluhovosti se řídí principem potřebnosti. Většina klientů Bydlení především za sebou má mnohaletou zkušenost s bytovou nouzí, často traumatické zážitky z dětství nebo z minulosti, které významně negativně poznamenaly jejich životní dráhu. Nezřídka se potýkají se závislostí a různě závažným duševním onemocněním, často jde o lidi, kteří bývají oběťmi násilí a zneužívání. V důsledku traumatických zážitků a dlouhodobého pobytu v bytové nouzi a sociálním vyloučení je pro ně velmi obtížné dodržovat pravidla pobytových sociálních služeb nebo se bez intenzivní a individuální sociální podpory snažit o zotavení a sociální integraci. Bydlení především kromě poskytnutí standardního bydlení poskytuje těmto svým klientům intenzivní a flexibilní podporu týmu sociálních a terénních pracovníků, kteří klienty doprovází a podporují je v udržení bydlení a řešení dalších problémů. Bydlení především považuje jako úspěch, když si klient bydlení udrží (tedy dodržuje domovní řád a platí nájem). Podpůrný tým klientova nedirektivně motivuje k řešení dalších témat, vždy ale respektuje klientovu volbu.
Bydlení především není univerzální odpovědí na řešení bytové nouze všech rodin a jednotlivců. Řada lidí nepotřebuje komplexní podporu týmu sociálních pracovníků, stačilo by jim cenově dostupné bydlení a ambulantní poradenské sociální služby. Bydlení především by měl v ideálním případě doplňovat komplexní systém bydlení, v němž by bylo zahrnuto krizové ubytování (noclehárna, azylový dům), chráněné bydlení a jiné formy tréninkového a komunitního bydlení a cenově dostupné bydlení s různou mírou podpory sociálních pracovníků.
Principy Programy Bydlení především po celém světě se řídí několika základními principy, které vychází z principů používaných v organizaci Pathways to Housing, které jsou považovány za výchozí bod a zjednodušeně řečeno standard kvality.
Podle Pathways to Housing
Bydlení je základní lidské právo. Bydlení je základní lidskou potřebou, proto Pathway to Housing nepodmiňuje nástup do bydlení léčbou, abstinencí nebo jinými podmínkami, které by se netýkaly všech nájemníků. Stabilní bydlení je výchozím bodem pro řešení dalších témat a nikdo nemůže dopředu říct, který klient si bydlení dokáže udržet, a který ne. Úcta, vřelost a soucit se všemi klienty. Tyto hodnoty jsou srdcem programu Vytváří zdravý a pozitivní vztah s klientem i kulturu organizace, týká se tedy i pracovníků a vedení. Ačkoliv se může zdát v oblasti sociálních služeb o samozřejmost, program Pathways to Housing klade na tyto hodnoty mimořádný důraz, který se prolíná celou praxí a projevuje se v nejrůznějších detailech. Závazek pracovat s klienty tak dlouho, jak potřebují. Podpora programu není časově omezená, spolupráci ukončuje klient až ve chvíli, kdy se sám vědomě rozhodne, že již podporu nepotřebuje. Pracovníci organizace spolupráci neukončují ani v situacích, kdy se klient z různých důvodů vyhýbá, naopak se ho snaží dále kontaktovat, protože může být v obtížné situaci. Pracovníci takto s klientem udržují vztah, i když klient není zrovna schopný nebo ochotný s pracovníkem komunikovat. Rozptýlené bydlení. Bydlení ve standardních bytech, v běžné zástavbě mimo sociálně vyloučené lokality podporuje integraci klientů do společnosti. Standardní bydlení umožňuje klientům, aby si k bytu vytvořili vztah a začali ho vnímat jako svůj domov. Toho na ubytovnách nebo azylových domech nelze dosáhnout a ani to není žádoucí. Oddělení bydlení a služeb. Programy Pathways to Housing dbají na oddělení rolí pronajímatele a poskytovatele podpory. Klienti bydlí ve standardních bytech s běžnou nájemní smlouvou. Pro udržení bydlení pro ně tedy platí stejné podmínky jako pro kterékoliv jiné nájemníky. Službu pak poskytují pracovníci týmu Pathways to Housing. Někteří klienti tak bydlí a mají sociální podporu, někteří mohou bydlet v původních bytech, ale již bez podpory, kterou nepotřebují. Po ukončení podpory tak nemusí opouštět svůj domov. Klienti, kteří museli byt opustit, mohou dál čerpat podporu týmu a hledat způsoby, jak se do bydlení opět vrátit. Klientova svobodná volba a sebeurčení. Pathways to Housing vychází z toho, že klient sám si umí stanovovat cíle zotavení. Program maximálně využívá přístupy zaměřené na člověka a spolupracují s klienty na tom, co je pro klienty samotné důležité. Témata spolupráce tedy vycházejí od klienta, nikoliv od pracovníků programu. Zaměření na zotavení. Zotavení Patways to Housing chápe jako "proces, při němž jsou lidé schopní žít, pracovat, učet se a plně se účastnit života své komunity." Klienti programu nemusí mít strach, že přijdou o bydlení, pokud budou užívat návykové látky nebo naopak neužívat psychiatrické léky, tato témata tak pro spolupráci nemusí být tabu. Personál programu věří, že každý má potenciál dosáhnout zotavení. Cíl případné léčby a oblasti zotavení, na kterých se bude pracovat, si opět určuje klient a tým ho podporuje. Úspěšnost spolupráce se pak opírá o dobře nastavený pracovní vztah s celým týmem. Členy programu Pathways to Housing jsou i peer konzultanti, kteří sami mají zkušenost s duševním onemocněním a (nebo) závislostí. Snižování rizik Pro řadu klientů programu Pathways to Housing nemusí být abstinence přijatelnou variantou řešení jejich závislosti. Program tak používá přístup minimalizace rizik (anglicky harm reduction), kdy s společně s klientem hledá co nejbezpečnější způsob, jak omezovat rizika užívání návykových látek zejména s ohledem na to, aby si klient udržel bydlení. Neznamená to, že by Pathways to Housing nepodporoval klienty v abstinenci, pro řadu z nich ale minimalizace rizik může být způsobem, jak nad případnou abstinencí začít přemýšlet. U klientů s dvojitou diagnózou program používá přístup integrované léčby duálních poruch.
Podle Evropské sítě Bydlení především (Housing First Europe Hub)
Bydlení je lidské právo. Kromě toho, že je bydlení základní lidskou potřebou, jsou v příručce zdůrazněny i další faktory, které se týkají bydlení. Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva do práva na bydlení zahrnuje právní jistotu bydlení (ochrana před nuceným vystěhováním atd.), finanční dostupnost bydlení (náklady na bydlení by neměly způsobovat, že domácnost nemá peníze na jídlo, vzdělání nebo zdravotní péči), obyvatelnost (dobrý technický stav, adekvátní místo k životu), vybavenost bytu (sanitární zařízení, příprava potravin, světlo, teplo, likvidace odpadu), fyzickou dostupnost (i pro osoby s fyzickým postižením nebo jiným omezením hybnosti, dále bydlení v dosahu občanské vybavenosti a zaměstnání), kulturní adekvátnost (umožňuje vyjádření kulturní identity). Evropská typologie bezdomovectví ETHOS definuje domov podle oblasti fyzické (bezpečí, autonomie, kontrola nad tím, kdo může do prostoru vejít), sociální (soukromí, umožnění normálního života domácnosti) a právní (bydliště pod právní ochranou). Bydlení v programech Bydlení především tak není pouze ubytováním ve smyslu poskytnutí střechy nad hlavou na omezenou dobu. Cílem Bydlení především je poskytnout klientům programu bydlení, které se může stát jejich domovem.