Sasko

Sasko ( , ), plným názvem Svobodný stát Sasko ( [], ), je jedna ze 16 spolkových zemí Německa. Rozkládá se na východě Německa a má obyvatel. Spolu s Bavorskem je jednou ze dvou německých spolkových zemí, které hraničí s Českem. Na severu hraničí s Braniborskem a Saskem-Anhaltskem; na západě se Saskem-Anhaltskem a Durynskem, na jihozápadě s Bavorskem; na jihovýchodě s Českem, konkrétně s Karlovarským, Ústeckým a Libereckým krajem; na východě pak s polskou částí Lužice a Slezska (vojvodství Dolnoslezské a Lubušské). V současných hranicích existuje od roku 1993.

Název Již v antickém období bylo označení kmene Sasů (Sachsen, latinsky Saxones) odvozováno od slova Sax, což je název pro nůž typický právě pro tento kmen. Od kmene dostalo název i území nacházející se na severozápadě dnešního Německa. Během středověku se původní Sasko rozšiřovalo východním směrem do oblastí obývaných Slovany a označení tak přešlo i na území dnešního Saska (roku 1423 vzniklé Saské kurfiřtství). To bylo také, pro odlišení od původního Dolního či Starého Saska, nazýváno Horní Sasko. Na sklonku roku 1918 přijalo Sasko název Freistaat Sachsen (Svobodný stát Sasko), přičemž pojem Freistaat (svobodný stát) je německé synonymní označení pro republiku. Tento název přijalo také roku 1990 znovuobnovené Sasko a je zakotven v ústavě. Český název Svobodný stát Sasko i hornolužickosrbský Swobodny Stat Sakska jsou odvozené od německého označení..

Dějiny Saské kurfiřtství

Období od 6. ledna 1423 do roku 1635 Dějiny do roku 1423 viz Sasko-Wittenberg a Míšeňské markrabství

Označení Sasko se ve zhruba dnešním smyslu používá od 6. ledna 1423, kdy po smrti kurfiřta Albrechta II. Saského z askánsko-wittenberské linie rodu Askánců udělil král Zikmund Lucemburský míšeňskému markraběti Fridrichu IV. Bojovnému (Friedrich IV. der Streitbare) z rodu Wettinů za jeho oddané služby vévodství Sasko-Wittenberg a spolu s ním i kurfiřtský hlas, čímž vzniklo Saské kurfiřtství. Rod Wettinů tak soustředil ve svých rukách jak titul saského kurfiřta, tak i vévody.

Kurfiřt Fridrich II. Jemnocitný (1426–1464) vládl původně společně s vévodou Wilhelmem, ale již v roce 1440 došlo k rozdělení míšeňského území: Wilhelm obdržel Durynsko (vévodství) a Fridrichovi zůstala zbývající část. Po bratrovražedných válkách v dalších desetiletích došlo 11. listopadu 1485 v Lipsku k novému rozdělení wettinských zemí mezi kurfiřta Ernsta (1464–1486) a Albrechta, přičemž první dostal vlastní Míšeňsko, druhý Durynsko, a Osterland si rozdělili mezi sebe. Zároveň tak byly vytvořeny dvě linie rodu: ernestinská (kurfiřtská) a albertinská (vévodská). Poslední kurfiřt z ernestinské linie Jan Fridrich byl sesazen 19. května 1547 po porážce ve šmalkaldské válce, a tak přešel 4. června 1547 kurfiřtský titul spolu s částí území na vévodu Mořice Saského (1541–1553) z albertinské větve. Mořic zvětšil majetek nákupy a výměnami (Fojtsko).

Období od roku 1635 do 11. prosince 1806 náhled|vlevo|upright=0.7|Vlajka kurfiřtství Saského a Království Saského platná do 16. června 1815 V průběhu třicetileté války získal kurfiřt Jan Jiří I. Saský pražským mírem v roce 1635 Lužici (Horní i Dolní) zprvu jako české léno. Vestfálský mír v roce 1648 však značně oslabil kurfiřtovu politickou moc. Zároveň vznikly na území kurfiřtství nové boční linie (merseburská – vymřela 1738; weisseinfelská – zanikla 1746; zeitzská – vymřela již v roce 1718).

V letech 1697–1733 a 1734–1763 vládli saští kurfiřti v Polsku (Fridrich August I. Silný, jako polský král August II.; Fridrich August II., jako král August III.). V té době už byly centrem Saska Drážďany, jedno z nejvýstavnějších a nejkulturnějších měst tehdejší Evropy. Sasko v té době bylo mnohem větší než dnes. Zasahovalo až na území pozdějších pruských provincií Braniborska a Saska, a na území dnešního Polska (viz mapa Saska v roce 1789).

V období napoleonských válek bojovalo nejprve Sasko až do roku 1806 proti Napoleonovi, ovšem po porážce v bitvě u Jeny, stojíc bezbranné proti vítězi přijalo 11. prosince 1806 v Poznani nabízený mír. Saský kurfiřt Fridrich August III. tu toho dne vstoupil do Rýnského spolku, obdržel královský titul (dál vládl jako král Fridrich August I. Saský) a kurfiřtství tím de facto zaniklo.

Saské království náhled|Velký znak Saského království

Období od roku 1806 do vídeňského kongresu 8. července 1807 získalo Saské království jako spojenec Napoleona tylžským mírem Varšavské knížectví, od Pruska Chotěbuz (Cottbus), od Rakouska pak následně Západní Halič a Krakovsko. V bitvě u Lipska (16.–19. října 1813) bojovalo saské vojsko nejprve na straně Napoleona, ovšem 18. října přešlo saské vojsko na stranu protinapoleonské koalice a 19. října padl v dobytém Lipsku do zajetí sám král a Sasko se jako dobytá země z rozhodnutí vídeňského kongresu dostalo od 28. října 1813 do 8. června 1815 pod přímou správu Pruska a Ruska.

Období od 18. května 1815 do roku 1918 Na Vídeňském kongresu byl 18. května 1815 saský král Fridrich August I. donucen odstoupit Prusku celou Dolní Lužici a severovýchodní část Horní Lužice společně s dalšími oblastmi, které byly integrální součástí Saského království (například částí krajů Míšeňského a Lipského, Wittenbersko, Durynský, Neustädtenský kraj, většinu biskupství Merseburg, téměř celé biskupství Naumburg a Henneberg). Celkem Sasko ztratilo 58 % území a jeho rozloha pak činila už jen 14 993 km². Navíc bylo donuceno vstoupit do Německého spolku. náhled|vlevo| upright=1.3|Mapa Saského království v letech 1815–1918 (hranice krajů jsou z období před rokem 1900) náhled|vlevo| upright=1.3|Mapa Saského království z roku 1890

Za krále Antonína I. (1827–1836) byl pod vlivem francouzské červencové revoluce dosavadní stavovský stát přeměněn v konstituční monarchii. Ústavou ze 4. září 1831 byl zřízen dvoukomorový sněm, z nichž první komoru tvořili členové dosavadního stavovského sněmu, druhou 75 poslanců volených na 6 let. Roku 1832 byla v Sasku zrušena robota a roku 1833 a roku 1834 poddanství.

Smlouvou z 24. března 1833 přistoupilo Sasko k německému celnímu spolku, čemuž se až dosud z nechuti k Prusku bránilo. Tím se saskému průmyslu otevřela cesta k dalším odbytištím a nastartoval se výrazný hospodářský růst. Za krále Fridricha Augusta II. (1836–1854) byla roku 1837 zahájena paroplavba na Labi, zakládány železnice a zřizovány telegrafy (1850). Díky průmyslovému rozkvětu rychle stoupal počet obyvatel a současně rostlo občanské sebevědomí. Rok 1848 přinesl zrušení cenzury v Sasku, svobodu shromažďovací a reformu dvoukomorového sněmu: do první komory volili největší daňoví poplatníci a do druhé každý na základě všeobecného hlasovacího práva. Když však král neschválil sněmovní návrh nové ústavy a sněm 28. dubna 1849 rozpustil, došlo v Drážďanech 3.–9. května k pouliční vzpouře, která byla s pruskou pomocí potlačena. 3. června 1850 pak byla zrušena ústava, omezena svoboda tisku a shromažďování a byl obnoven sněm ve staré podobě z roku 1831.

náhled|upright=0.7|Malý znak Saského království

V otázce zřízení německého spolkového státu s vyloučením Rakouska pod předsednictvím Pruska, Sasko nejprve sympatizovalo s Pruskem a vešlo s ním a s Hannoverskem ve „spolek tří králů“, ale brzy se od této myšlenky odvrátilo a postavilo se spolu s Rakouskem proti těmto snahám. Za krále Jana (1854–1873) Sasko s obavou sledovalo rostoucí pruský vliv a žárlivě střežilo suverenitu malých německých států. Z této snahy vyplynul projekt spolku všech menších německých států (1860), který měl bránit jejich nezávislost proti Prusku i Rakousku. V prusko-rakouském sporu o Šlesvicko-Holštýnsko bylo stanovisko Rakouska Sasku a menším státům bližší, a proto se s nimi Sasko postavilo při hlasování 11. června 1866 ve spolkové radě Německého spolku na stranu Rakouska.

V nastalé válce saská armáda o 32 000 mužů, netroufajíc si bránit Sasko, couvla do Čech, kde bojovala po boku Rakouska. Po porážce Rakouska následovala pruská okupace. Sasku se sice podařilo zajistit neztenčenost území, ale 21. října 1866 muselo přistoupit k nově založenému Severoněmeckému spolku pod vůdcovstvím Pruska, odstoupilo spolku poštu a telegrafy, zaplatilo Prusku válečné reparace ve výši 10 milionů tolarů a vzdalo se samostatné zahraniční politiky. Sasko se pak v letech 1870–1871 účastnilo války s Francií. Od 18. ledna 1871 bylo spolkovou zemí Německého císařství.

Období po skončení první světové války do nástupu nacismu náhled|vlevo|upright=0.7|Vlajka Saské republiky rad

Po první světové válce převzaly 8. listopadu 1918 moc v Sasku dělnicko-vojenské rady, vůdce zdejší SPD Fleißner vyhlásil 10. listopadu 1918 Saskou republiku a 13. listopadu 1918 poslední král z rodu Wettinů Fridrich August III. abdikoval na zámku Guteborn u Ruhlandu. Pak zde do 14. března 1919 existovala tzv. Saská republika rad.

28. listopadu 1918 bylo zavedeno všeobecné, rovné volební právo pro muže a ženy od 21 let. V únoru 1919 byl pak zvolen první demokratický Saský parlament a 25. února 1919 vstoupila v účinnost nová ústava Svobodného státu Sasko (Freistaat Sachsen), který byl spolkovým státem tzv. Výmarské republiky. Svobodný stát Sasko měl před územní výměnou s Durynskem rozlohu 14 993 km².

Údaje k roku 1930 Zemské hlavní město: Drážďany Rozloha: 14 986 km² Obyvatelstvo: 4 994 281 Hustota zalidnění: 333 obyvatel/km² Mapa náhled|300px|Sasko v letech 1815–1945 V roce 1928 byla provedena územní výměna a úprava hranice mezi Saskem a Durynskem. K Sasku přešlo 1115 ha se 4890 obyvateli a 1778 ha s 2900 obyvateli přešlo k Durynsku (mapa zobrazující územní výměnu).

Sasko získalo především bývalé exklávy bývalého vévodství Saska-Altenburgu obec Russdorf u Limbachu-Oberfrohny a Neukirchen u Waldenburgu, ale také obce Wickersdorf, Waldsachsen a část obce Ponitz, osadu Gosel. U Plavna získalo kromě jiného osadu Caselwitz, část obce Greiz, obec Görschnitz a také část obce Schönbach.

K Durynsku naopak přešla saská exkláva Liebschwitz u Gery s obcemi Lengefeld, Liebschwitz, Lietzsch, Niebra, Pösneck, a Taubenpreskeln a také sousední obce Hilbersdorf, Loitzsch, Rückersdorf, Thonhausen a Grobsdorf. Kromě toho byla k Durynsku přičleněna obec Bocka u Altenburgu a Kauritz u Meeranu a také osada Frohnsdorf obce Ziegelheim a část obce Obergrünberg. U Greizu přešly od Saska osada Stelzen (součást obce Reuth), část obce Noßwitz, osada Sachswitz (součást obce Elsterberg) a části osady Cunsdorf (součást obce Reichenbach).

Vývoj správního členění 1815–1835: 5 krajů (Lipský, Krušnohorský, Voigtlandský, Míšeňský, Markrabství Horní Lužice 1835–1874: 4 krajská direktoria (Lipské, Cvikovské, Drážďanské, Budyšínské) 1874–1900: 4 krajská hejtmanství (Lipské, Cvikovské, Drážďanské, Budyšínské) 1900–1932: 5 krajských hejtmanství – Cvikovské bylo rozděleno na Cvikovské a Kamenické 1932–1939: 4 krajská hejtmanství (Lipské, Cvikovské, Kamenické, Drážďansko-Budyšínské) Od 1939: 4 vládní obvody (Lipsko, Cvikov, Kamenice, Drážďansko-Budyšínský)

Až do roku 1932 měla v rámci Saska rozsáhlou samosprávu včetně vlastního sněmu Horní Lužice. Nejprve jako Markrabství Horní Lužice, později jako Budyšínský kraj.

Po nástupu nacismu a za druhé světové války Poté, co vstoupil v účinnost nový zákon o začlenění zemí do Říše (Vorläufiges Gesetz zur Gleichschaltung der Länder mit dem Reich) z 31. března 1933, byl 5. května 1933 ustanoven říšským místodržícím Saska Martin Mutschmann. Ten pak byl 28. února 1935 dodatečně pověřen vedením zemské vlády. Předsedou vlády od 10. března 1933 do 28. února 1935 byl Manfred von Killinger. 14. října 1933 pak přestaly v celém Německu existovat zemské sněmy, včetně saského, Svobodný stát Sasko přestal státoprávně existovat a Sasko bylo nadále zemí centralizované Třetí Říše, což potvrdil i zákon o nové struktuře říše 1 z 30. ledna 1934. I poté zde však až do konce války fungovala formální zemská vláda.

13. a 14. února 1945 byly Drážďany zničeny jedním z nejtěžších bombardování druhé světové války.