náhled|Zbožštění je podle mnohých náboženství dar od bohů (nebo Boha) Zbožštění (z řeckého theosis) je proces, kterým se podle některých filozofií a náboženství člověk stává bohem. Někdy se tomuto procesu také říká exaltace nebo oslavení.
Ideu zbožštění jako transformačního procesu (řecky apotheosis; latinsky deificatio) nacházíme v tradičních šamanistických kultech, starověkých polyteistických státech i klasických monoteistických systémech, stejně jako ve starověkých i moderních filozofických školách.
Terminologie vlevo|náhled|upright=1|Natažená ruka z nebe je častým uměleckým zpodobněním nabídky exaltace V řečtině se pro zbožštění člověka užívá řada výrazů, mezi nimi tyto dva: theopoiésis a theósis. Slovo theopoiésis je odvozeno od slovesa theopoieó (činím bohem), kterým raní křesťanští autoři označovali prohlášení za boha a splynutí s bohem v pohanském i křesťanském prostředí.Russell, The doctrine of deification in the Greek patristic tradition, str. 338n. Čeština má s pojmem „zbožštění“ problémy. Slovník spisovného jazyka českého, který vycházel v letech 1958–1971, uvádí u slovesa „zbožštiti“ tyto významySlovník spisovného jazyka českého 38. Praha : Academia, 1969, str. 687.:
a) učinit předmětem úcty prokazované bohu; zbožnit. Uvádí příklady: zbožštění člověka, zbožštěné zvíře.
b) knižně: povýšit na boha.
K znovunalezení zasutých významů náboženských slov došlo v české vědě po roce 1989. Aby se vyhnulo terminologickému zmatku v religionistice a teologii, ujal se například počeštěný výraz anglického deification – deifikace, původně z latinského deificatio, což je zřejmě ekvivalent řeckého theopoiésis.
Historie Náboženská idea zbožštění člověka se poprvé neobjevuje v křesťanství, ale své první výskyty má už u starořeckých básníků, v orfismu, mystériích, u Platóna, u stoiků a gnostiků. V pohanském prostředí se po vzniku křesťanství rozvijí hlavně ve středoplatónismu a v novoplatónismu, jak jsme to mohli vidět na příkladu hermetického pojednání Asclepius. Křesťanské pojetí zbožštění se od pohanského diametrálně liší a církevní Otcové v raném období s pohanským (zvláště s gnostickým) pojetím zbožštění člověka polemizovali.Dictionnaire de spiritualité ascétique et mystique, sl. 1370-1375. Odkazuje Pavel Milko, pozn. 12.
Křesťanství náhled|upright=1|Podle nauky o theosi Ježíš Kristus svým vtělením otevřel lidem proces zbožštění Ideje charakteristické pro myšlenku zbožštění nalézáme již v Starém zákoně (Genesis 1:27; Žalm 82:6-7). V Novém zákoně se spojují s osobou vtěleného Boha a vyskytují se zvláště v janovských (Jan 10:34; 1.list Janův 5:4–5, Janovo zjevení 2:7–11) a Pavlových spisech (List Římanům, 8.kapitola; 1.list Korintským 15:42–49; 2.list Korintským 3:17–18; Filipským 2:6; Galatským 4:4–9; List Židům 3:14, 6:4,12:10), ale též v Druhém listu apoštola Petra (2 Pt 1:4).
Církevní otcové Církevní Otcové vycházeli při učení o zbožštění člověka z následujících událostí: (i) stvoření člověka podle obrazu a podobenství Božího; (ii) vtělení Božího Logu v člověku; (iii) možnost účasti člověka na Bohu ve Svatém Duchu.Georgios I. Mantzaridis, Palamika. Thessaloniki 1998, str. 155. Odkazuje Pavel Milko, pozn. 16. Idea zbožštění člověka je pak u těchto Otců oscilací mezi myšlenkou naprosté nedosažitelnosti a nepoznatelnosti Boží podstaty a myšlenkou o jisté spřízněnosti člověka s Bohem prostřednictvím naší i jeho duchovní přirozenosti.Thréskeutiké kai Ethiké Egkyklopaideia, Athénai, 1962-1968, heslo theósis, sl. 508. Uvádí P. Milko, pozn. 17.
Irenaeus (115–202 n. l.) Jeden z prvních zastánců theose v 2. století n. l. byl Irenaeus (nebo také Irenej) z Lyonu, který žil v letech 115–202 n. l. Tento muž je nazýván nejvýznamnějším křesťanským teologem 2. století. Byl biskupem v galském Lugdunu, dnešním Lyonu. V mládí se učil přímo od smyrenského biskupa Polykarpa, který byl podle mnohých učedníkem samotného apoštola Jana.
Ireaneus pracoval jako usilovný křesťan své doby. Během sporu o datum slavení Velikonoc naléhal na papeže Viktora, který exkomunikoval asijské církve, aby se s nimi smířil a nastolil znovu vzájemné společenství. Nakonec zemřel jako mučedník, jehož svátek slaví katolická církev 28. června. Myšlenku theose vyjadřuje Irenej například ve svém díle Proti herezím („Adversus haereses“), kde píše: „Nebyli jsme učiněni bohy od počátku, ale nejprve obyčejnými lidmi, a teprve po delší době bohy.“Adversus haereses, book 5, preface - Factus est quod sumus nos, uti nos perficeret quod et ipse. Ve stejném díle dále říká, že člověk se v plnosti slávy nestane pouze nějakým andělem, skutečným bohem. „Procházejíc okolo andělů, abychom byli učiněni v podobě Boha.“Irenaeus, Against Heresies 4.38 (4); compare 4.11 (2): "But man receives progression and increase towards God. For as God is always the same, so also man, when found in God, shall always progress towards God."
Justin Mučedník (100–165 n. l.) vlevo|náhled|Justin Mučedník – jeden z učitelů theose druhého století n. l. Justin, zvaný Mučedník či Martyr, byl řecký křesťanský teolog a filozof, jeden z církevních Otců a svatý katolické církve. Zemřel mučednickou smrtí za vlády Marka Aurelia. Justin ve svém díle Dialog s Židem Tryfónem tvrdí, že „jsme učiněni bohy, osvobozeni od utrpení a smrti“. V tom samém díle také obhajuje myšlenku, že „jsme hodni toho stát se bohy a získat Moc, abychom se mohli stát plnohodnotnými syny Nejvyššího“.Justin Martyr, Dialogue with Trypho, 124.
Klement Alexandrijský (160–200 n. l.) Klement Alexandrijský je proslulý církevní spisovatel, jenž se řadí mezi církevní Otce a je považován za prvního člena církve v Alexandrii, jehož známe jménem. Zároveň patří mezi nejvýznamnější řecky píšící křesťanské učitele starověku. Byl katolickou církví považován za světce, ale kvůli tomu, že jej pro obhajobu svých názorů často používali stoupenci protestantské reformace, byl roku 1584 vyškrtnut z římského kalendáře svatých. I přesto je dodneška ceněn za svou službu a za svá díla. Klement ve svých dílech obhajuje oslavení člověka a zásluhu Ježíše Krista na této přeměně. Ve třetím ze svých dochovaných děl, Strómata (Στρωματεῖς Strómateis „Koberce”), vysvětluje spojitost mezi řeckou filozofií a křesťanstvím. Božskou inspiraci, danou lidstvu skrze starověké filozofy, bral jako „vlákna v koberci“, která se proplétala Kristovo naukou. V této knize zcela explicitně mluví o exaltaci a množství Kristu podřízených bohů, když říká: „Jsme předurčeni k tomu, abychom seděli na trůnech spolu s ostatními bohy, kteří byli na své místo jako první dosazeni Spasitelem.“Clement of Alexandria, Exhortation to the GreeksClement of Alexandria, The Instructor, 3.1. See his Stromateis, 23.Stromata 716,101,4 (Ed. Stählin): ὁ τῷ κυρίῳ πειθόμενος καὶ τῇ δοθείσῃ δι' αὐτοῦ κατακολουθήσας προφητείᾳ τελέως ἐκτελεῖται κατ' εἰκόνα τοῦ διδασκάλου ἐν σαρκὶ περιπολῶν θεός
Ten samý Klement Alexandrijský v druhém ze svých děl, Učitel (Παιδαγωγός Paidagógos), mluví o věčném osudu těch, kteří spravedlivě následují Boha a věří v něj celým svým srdcem, myslí i duší „Znaje Boha, bude učiněn takový jako je Bůh…“ a dodává: „Člověk bude moci být učiněn Bohem, neboť Bůh si to tak přeje.“Clement of Alexandria, "Chapter I", Exhortation to the Heathen, retrieved 2012-11-06Clement of Alexandria, "Book III, Chapter I", The Instructor, retrieved 2012-11-06
Hippolyt Římský (170–236 n. l.) Hippolyt byl žákem Ireneje z Lyonu (existuje tedy linie od apoštola Jana, přes Polykarpa a Ireneje až po tohoto muže) a je považován za nejdůležitějšího církevního Otce Západu této doby. Církev ho prohlásila za svatého a jeho svátek slaví 13. srpna (východní církev 10. srpna). Ve svém dílu Philosophumena Hyppolyt píše: „A staneš se společníkem Božstva a spolu-dědicem Krista… protože jsi se stal Bohem… a byl jsi zbožštěn / oslaven a počat k nesmrtelnosti.“Hippolytus of Rome, "Book X, Chapter 30", Refutation of all Heresies, retrieved 2013-09-30Hippolytus of Rome, The Discourse on the Holy Theophany, retrieved 2014-01-08
Cyprián z Kartága (3. století n. l.) Svatý Cyprián, vlastním jménem Thascius Caecilius Cyprianus, byl biskup Kartága a důležitý starověký křesťanský spisovatel, církevní Otec. Narodil se na začátku 3. století v severní Africe, zřejmě v Kartágu, kde též získal dobré vzdělání. Zemřel jako mučedník při Valerianově pronásledování 14. září 258. Katolická církev slaví jeho svátek 16./17. září. Cyprián napsal ve své knize De idolorum vanitate – O marnosti model: „Takový, jaký je nyní Kristus, budeme i my křesťané, pokud jej budeme napodobovat.“ náhled|upright=1|Origenes – církevní otec i kacíř
Origenés (3. století n. l.) Origenés platí za kontroverzního křesťanského myslitele, přesto jsou však jeho díla významná. V Komentáři k Janovi napsal: „Pravý Bůh (Otec) je naším Bohem, a ti, kteří jsou stvořeni podle jeho Obrazu, jsou bohové…“
Svatý Atanáš Alexandrijský (asi 295 – 2. května 373) Svatý Atanáš je jednou z nejvýznamnějších osobností křesťanského starověku. Řehoř Naziánský jej nazval „sloupem církve“ a jeho potomci ho obdařili přízviskem „Veliký“. Atanáš ve svém díle 4 promluvy proti Ariánům zcela výstižně napsal: „Bůh se narodil v těle proto, abychom mohli i my býti učiněni bohy.“Athanasius, Against the Aryans, 1.39, 3.34.St. Athanasius, O inkarnaci 54, 3: PG 25, 192B"Αὐτὸς γὰρ ἐνηνθρώπισεν, ἵνα ἡμεῖς θεοποιηθῶμεν (Migne, Patrologia Graeca, 25, 192 B De incarnatione Verbi, 54: literally, "... that we might become ...". Grammatically, the verb θεοποιηθῶμεν could be translated as "be made God" Himself or "be made gods."
Další církevní otcové Myšlenky theose bychom mohli najít i u dalších církevních otců a raných křesťanských myslitelů: Basila z CeasarejeBasil of Caesarea On the Spirit 9.23 (NPNF2 8:16) (který učil, že „stát se bohem“ je nejvyšším cílem každého z nás), Řehoře z NazianzuGregory of Nazianzus, Orations 30.14 (NPNF2 7:315) nebo svatého Augustina,Augustine, On the Psalms, 50.2. Augustine insists that such individuals are gods by grace rather than by nature, but they are "called gods" nevertheless.Sv. Tomáš Akvinský, OP, "First Part of the Second Part, Question 112, Article 1, Response", Summa Theologiae, retrieved 2012-11-06 který se vyjádřil například takto: „Jelikož jednorozený Syn Boží chtěl, abychom měli účast na jeho božství, přijal naši přirozenost, stal se člověkem, aby lidi udělal bohy.“
Katolická církev Římskokatolická církev má theosi neboli zbožštění kodifikované ve svém katechismu. V bodě 460 se píše: „Jednorozený Boží Syn, chtěje nás učinit účastnými svého božství, vzal na sebe naši přirozenost, aby, když se stal člověkem, z lidí učinil bohy“ (Tomáš Akvinský).Číslo paragrafu: 460
Část: Vyznání víry
Kapitola: VĚŘÍM V JEŽÍŠE KRISTA, JEDNOROZENÉHO SYNA BOŽÍHO
Článek: "JEŽÍŠ KRISTUS BYL POČAT Z DUCHA SVATÉHO A NARODIL SE V Z MARIE PANNY"
Odstavec: SYN BOŽÍ SE STAL ČLOVĚKEM
Podnadpis (římská čísla): PROČ SE SLOVO STALO TĚLEM
Slovo se stalo tělem, abychom měli „účast na božské přirozenosti“ (2 Petr 1,4): „Vždyť to je důvod, proč se Slovo stalo člověkem a Boží Syn synem člověka: aby se člověk stal Božím Synem tím, že vstoupí do společenství se Slovem a dostane tak božské synovství.“ „Vždyť Boží Syn se stal člověkem, aby nás učinil Bohem.“ „Jednorozený Boží Syn, chtěje nás učinit účastnými svého božství, vzal na sebe naši přirozenost, aby, když se stal člověkem, z lidí učinil bohy.“ V tom samém paragrafu se píše také: „Vždyť Boží Syn se stal člověkem, aby nás učinil Bohem“ (sv. Atanáš).Katolický katechismus 460 o zbožštění člověka
Jan Pavel II.