náhled|Vinylové LP desky|258x258pixelů
Gramofonová deska neboli gramodeska, slangově též chybně (vlivem angličtiny) vinyl je záznamové médium určené k záznamu, uchování a reprodukci zvuku.
Gramofonová deska má obvykle tvar plochého kotouče, na jehož povrch je zvuk zaznamenán v podobě spirálové soustředné drážky, modulované zaznamenanou zvukovou informací. Drážka se záznamem obvykle začíná na okraji a končí poblíž středu gramofonové desky. Zvukový záznam na gramofonové desce lze přehrát (učinit slyšitelným) pomocí zařízení zvaného gramofon.
Gramofonová deska byla od doby svého vynálezu na konci 19. století (respektive od zahájení její masové výroby) až do 80. let 20. století nejrozšířenějším nosičem zvukového záznamu. Od konce 80. let 20. století byla postupně nahrazována kompaktním diskem (CD), až byla v 90. letech z trhu téměř vytlačena.
Zhruba od roku 2005 pak nastává jisté oživení zájmu o gramofonovou desku a mnoho hudebních vydavatelství začíná vydávat reedice starších hudebních nahrávek i novou hudbu opět také na gramofonových deskách. V současnosti (2023) je gramofonová deska velmi oblíbeným hudebním nosičem milovníků vysoké kvality reprodukovaného zvuku – posluchačů i umělců-hudebníků.
Výrobní cena LP desky je asi čtyřikrát vyšší než výrobní cena CD.MODROVOUS. Výroba gramofonové desky. In: Blogger [online]. 07.09.2021 [cit. 22. 12. 2022]. Dostupné z: https://www.modrovous.cz/vyroba-gramofonove-desky
Vzhled gramodesky náhled|right|Pathé frères (Bratři Pathéovi), plakát Adriena Barrèra, barevná litografie Gramodeska má nejčastěji podobu plochého kruhového kotouče, uprostřed opatřeného kruhovou papírovou nálepkou s informacemi o záznamu. Ve středu gramodesky je středicí otvor k nasazování na přehrávací zařízení, na gramofon. Povrch té části gramodesky, která nese zvukový záznam, tvoří jediná dlouhá spirálovitá drážka. (Drážka čili záznamová stopa je do gramofonových desek všech druhů včetně netypických formátů vlisována definitivně.MOJŽÍŠ, Vojtěch. Archivní zpracování hudebních snímků: příspěvek ke koncepci České národní fonotéky. Národní knihovna: knihovnická revue [online]. 1999, [roč. 10], č. 5, s. 244–248 [cit. 15. 11. 2022]. ISSN 1214-0678. Dostupné z: https://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr9905/9905244.html ) Drážka se vine zpravidla od kraje do středu desky; výjimkou s opačným směrem vinutí drážky od středu k okraji jsou gramofonové desky firmy Pathé (r. 1905 až počátek 20. let 20. stol.) a například desky natáčené zpočátku rozhlasem, Radiojournalem jako opatření výrobce a dodavatele desek, aby rozhlasová společnost s deskami neobchodovala (viz níže Záznam zvuku v rozhlasu).HRAŠE, Jiří. Rozvoj techniky předpokladem rozvoje programové nabídky. In: ČESKÝ ROZHLAS; JEŠUTOVÁ, Eva a kol. Od mikrofonu k posluchačům: z osmi desetiletí českého rozhlasu. 1. vyd. Praha: Český rozhlas, 2003, s. 104. ISBN 80-86762-00-9.
Barva gramofonové desky byla do roku 1948 černá. V roce 1949 uvedla na trh firma RCA Victor desky různých barev (viz níže Válka rychlostí).
Lisovat lze i neobvyklé formy desek, například hrající pohlednice, průhledné desky na tenké fólii či vzorované desky. Užívají se zpravidla k propagaci čili jako reklama, jako suvenýr, hudební příloha časopisu aj. Například v Anglii hudební časopis POP na fóliích uváděl ukázky nových desek nebo rozhovory s hudebníky a zpěváky.Speciality. In: Supraphon [online]. 10. 1. 1962 [cit. 3. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.supraphon.cz/historie-spolecnosti/171-speciality Mají však omezené frekvenční pásmo a degradují zvukový záznam. Nenahrazují a nemohou nahradit běžnou gramofonovou desku, zatímco desky různého tvaru (čtverec, šestiúhelník, osmiúhelník, deska ve tvaru srdce, policejního odznaku aj.) mohou mít kvalitu běžné gramodesky, protože rozdíl je dán jen ořezem.
Terminologie podle TDKIV TDKIV je Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy. TDKIV uvádí: Termín: zvukový záznam ekvivalent: fonogram termín anglicky: sound recording, audio recording, phonogram výklad termínu: „Sluchem vnímatelný záznam uměleckého výkonu či jiných zvuků zaznamenaný na zvukovém nosiči (např. fonografický váleček, gramofonová deska, magnetofonový pásek, počítačový soubor apod.). Zvuk může být na zvukovém nosiči zaznamenán analogově nebo digitálně.“ Zdroje výkladu: ČESKO. Zákon č. 121 ze dne 7. dubna 2000, o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). [§ 75] Sbírka zákonů ČR. 2000, částka 36. ISSN 1211-1244. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121ČSN ISO 5127-1. Dokumentace a informace. Slovník. Část 1. Praha: Centrum služeb pro normalizaci, 1992, s. 8. 31 s. Třídicí znak 01 0167. [Účinnost 3/1993–5/2003; nahrazena ČSN ISO ČSN ISO 5127 (01 0162).]STOKLASOVÁ, Bohdana, ed. ISBD(NBM): Mezinárodní standardní bibliografický popis pro neknižní dokumenty. Doporučeno Revizním výborem ISBD. Schváleno Stálým výborem Katalogizační sekce IFLA. Překlad Ludmila BENEŠOVÁ a Hana VODIČKOVÁ. 1. čes. vyd. Praha: Národní knihovna ČR, 1996, s. 67. 75 s. ISBN 80-7050-222-3.VODIČKOVÁ, Hana a CEJPEK, Jiří. Terminologický slovník knihovnický a bibliografický. 1. vyd. Praha: SPN, 1965, s. 34. 119, s. Edice Ústř. vědecko-met. kabinetu knihovnictví. Publikace státních věd. knihoven.ODLIS: Online Dictionary for Library and Information Science [online]. Santa Barbara, CA : ABC-CLIO, LLC, C2004-2014. Last updated on January 10, 2013 [cit. průběžně od 2002-06-25]. Dostupné z: https://www.abc-clio.com/ODLIS/odlis_a.aspxZvukové dokumenty – terminologický slovník [online]. Brno: Moravská zemská knihovna, 13. 1. 2017 [cit. 2017-06-13]. 10 s. Dostupné z: https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/zvukove_dokumenty_-_terminologicky_slovnik.pdf. Termín: zvuková deska termín anglicky: sound disc výklad termínu: „Deska z plastického nebo jiného materiálu se záznamem zvuku. Podle způsobu záznamu se rozlišují desky analogové (např. gramofonová deska) a digitální (např. CD).“ Termín: gramofonová deska termín anglicky: gramophone record výklad termínu: „Zvuková deska s analogovým záznamem, který je uložen na tenkém kotouči většinou z polyvinylchloridového polymeru, na jehož povrchu je spirálovitá zvlněná drážka postupující od obvodu do středu desky.“ Zdroje výkladu: ČSN ISO 5127-1. Dokumentace a informace. Slovník. Část 1. Praha: Centrum služeb pro normalizaci, 1992, s. 9. 31 s. Třídicí znak 01 0167. [Účinnost 3/1993–5/2003; nahrazena ČSN ISO ČSN ISO 5127 (01 0162).]KATUŠČÁK, Dušan; MATTHAEIDESOVÁ, Marta a NOVÁKOVÁ, Marta. Informačná výchova: terminologický a výkladový slovník: odbor knižničná a informačná veda. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1998, s. 109. 375 s. Edícia terminologických a výkladových slovníkov, zv. 6. ISBN 80-08-02818-1.. normativní výklad: „Disk obvykle z plastu, na němž je zvuk zaznamenán ve formě spirálovité drážky a z nějž je možné zpětné přehrání.“ Zdroj výkladu: ČSN ISO 5127. Informace a dokumentace – slovník. Praha: Český normalizační institut, 2003. 159, s. Třídicí znak 01 0162.. normativní výklad z neplatné ČSN ISO 5127-11: „Deska obvykle z plastu se záznamem zvukových signálů ve spirálové drážce; je určena pro opakovanou reprodukci.“ Zdroj výkladu: ČSN ISO 5127-11. Dokumentace a informace. Slovník. Část 11, Audiovizuální dokumenty. 2. vyd. Praha: Český normalizační institut, 1995. 16 s. Třídicí znak 01 0186. [Účinnost 3/1996–5/2003; nahrazena ČSN ISO 5127 (01 0162).].
Historie
První technologie k záznamu zvuku Vznik gramofonové desky vychází z vynálezů prvních technologií k záznamu zvuku, které se objevovaly od 19. století. Záznam nicméně neuměly zpětně reprodukovat. Teprve po získání technologií k záznamu i přehrání zaznamenaného zvuku se dále vyvíjela záznamová média až k podobě moderní gramofonové desky, která přetrvala až do 21. století.
Záznam zvuku určený k zobrazení frekvenční křivky zvuku náhled|Model fonautografu (1857) Do poloviny 19. století vznikaly výhradně záznamy získané fyzickým kontaktem s předmětem, který vydával zvuk, například s ladičkou. Záznam zvukových vln šířených vzduchem nebo jiným médiem neexistoval.
V roce 2008 vědci-audiohistorici David Giovannoni a Patrick Feaster digitalizovali a do zvukové podoby převedli grafický záznam hlasu z 9. dubna 1860. Na desetivteřinové nahrávce jsou zaznamenána slova „Au clair de la lune, Pierrot repondit“ z francouzské lidové písně Au Clair de la Lune (Ve svitu měsíce) z 18. století, která pronáší sám autor záznamu Édouard-Léon Scott de Martinville, jak vědci zjistili o rok později.Prozatím (2023) většina webů neopravila informaci, že na fonautogramu je zaznamemána Scottova řeč, nikoli něčí zpěv. V rozhovoru pro rádio NPR mj. uvádějí: „…to, co máme, je skutečně – podle toho, co k dnešnímu dni víme – nejstarší nahrávka hlasu člověka v dějinách lidstva. To je docela zvláštní hezká věc.“GIOVANNONI, David; FEASTER, Patrick and NATIONAL PUBLIC RADIO. Reconsidering Earliest-Known Recording. National Public Radio [online]. June 1, 2009 [cit. 24. 11. 2022]. Dostupné z: https://www.npr.org/templates/story/story.php?storyId=104797243
Francouz Édouard-Léon Scott de Martinville byl tiskař a knihkupec a často používal těsnopis. Vadila mu pracnost a zdlouhavost procesu řeč–tištěný text a snažil se vymyslet přístroj, který by zaznamenal (diktující) hlas tak, aby po zpracování bylo možné záznam číst, příp. přístroj, kterým by převedl zvuk na tištěný text, a tím umožnil lidem „číst řeč“.FEASTER, Patrick. Daguerreotyping the Voice: Léon Scotťs Phonautographic Aspirations. In: STAHMER, Annette, ed. Parole #1: The Body of the Voice, Stimmkorper. Cologne: Salon Verlag, 2009, s. 18–23. 112 s. ISBN 978-3-89770-320-9. Dostupné také z: https://griffonagedotcom.wordpress.com/2017/04/23/daguerreotyping-the-voice-leon-scotts-phonautographic-aspirations/ Sestrojil několik variant přístroje, který nazval phonautograph (v tehdejší literatuře nazývaný také vibroautograph, vibrograph a phonograph(!!)PISKO, Franz Joseph. Die neueren Apparate der Akustik: für Freunde der Naturwissenschft und der Tonkunst. Wien: Druck und Verlag von Carl Gerold’s Sohn, 1865, s. 56, 72. Mit 96 in den Text aufgenommenen Holzschnitten. Dostupné také z: https://books.google.cz/books?id=vj0IAAAAIAAJ&hl=cs&pg=PA72#v=onepage&q&f=false), v souč. češtině fonautograf, který fungoval na principu činnosti lidského ucha. Přístroj sloužil ke zobrazení zvuku, resp. frekvenční křivky zvuku, tedy nikoli k reprodukci zvuku. Záznam zhotovený fonautografem se nazývá fonautogram (phonautogram, v tehd. lit. také vibroautogram, vibrogram a phonogram). Scott de Martinville přístroj i technologii patentoval ve Francii 25. března 1857. Několik přístrojů prodal vědeckým laboratořím a vědci měli poprvé možnost studovat křivku zvuku lidského hlasu či jiných zvuků.“Hear My Voice”: Alexander Graham Bell and the Origins of Recorded Sound. Picturing Sound: Édouard-Léon Scott de Martinville (1817–1879). In: National Museum of American History [online]. January 26, 2015 to January 2016 [cit. 19. 12. 2022]. Dostupné z: https://americanhistory.si.edu/documentsgallery/exhibitions/hear-my-voice/2.html
Záznam zvuku určený k reprodukci zvuku Nejstarším nosičem určeným k záznamu zvuku a reprodukci zaznamenaného zvuku je fonografický váleček. Zařízení, které zvuk na váleček nahrávalo a z válečku reprodukovalo, byl fonograf, později grafofon.
Od válečku k desce: fonograf – grafofon – gramofon Dne 30. dubna 1877 odeslal Charles Cros Francouzské akademii věd dopis s přiloženým detailním popisem přístroje, s popisem principu funkce přístroje a návodem k sestrojení. Přístroj, který nazval paleophone, byl určen k záznamu a reprodukci zvuku. Obálka s dopisem byla otevřena 3. prosince 1877, tedy sedm měsíců od doručení. Vynález zůstal pouze na papíře.