Manuel Belgrano (3. června 1770 Buenos Aires – 20. června 1820 tamt.) byl argentinský advokát a politik, vojenský velitel války za nezávislost. V roce 1810 se stal členem revoluční vlády (junty), která bojovala proti koloniálnímu Španělsku. V letech 1812–1814 velel vlasteneckým oddílům v severozápadní Argentině a v Horním Peru, které porazily španělskou armádu v rozhodných bitvách.http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=8532&title=Belgrano
Život a působení Vystudoval práva v Buenos Aires a ve Španělsku. Po návratu roku 1794 byl jmenován sekretářem hospodářské komory, která měla podporovat hospodářství v zemi. V tomto postavení obhajoval liberální myšlenky, a to nejen v oblasti ekonomické, ale i ve vzdělávání.
První vojenské zkušenosti získal během neúspěšné britské invaze v letech 1806–1807, kdy se Britové pokusili ovládnout tehdejší místokrálovství Río de la Plata (vedle dnešní Argentiny zabíralo i území současných států Paraguay, Uruguay a Bolívie), jež ovládali Španělé. Britové definitivně prohráli se Španělskem v roce 1810, ovšem Španělé museli čelit vnitřnímu protikoloniálnímu povstání, když byl svržen místokrál a vlády se ujala revoluční vojenská vláda (Junta Gubernative Nacional Provisional de Rio de la Plata). Belgrano se stal jejím členem. Junta měla dva cíle: jednak porazit Španěly, a jednak udržet celistvost země, neboť Paraguay, Uruguay i Bolívie začaly usilovat o odtržení. Belgrano byl jmenován velitelem armády a vedl nejprve jednotky, které se pokusily udržet ve státě Paraguay. V tom nebyl úspěšný a Paraguay získala roku 1811 nezávislost. Naopak se mu podařilo porazit prošpanělské síly u Tucumán a Salta na argentinském severozápadě, což byly rozhodující bitvy k udržení nezávislosti. Roku 1813 však byl poražen v Horním Peru (dnešní Bolívie) a na základě toho byl roku 1814 jako velitel armády nahrazen José de San Martínem. Ani ten však nezabránil, aby se odtrhla Uruguay v letech 1814–1828 a Bolívie roku 1825.
Belgrano, stejně jako mnoho jiných vůdců jihoamerických hnutí za nezávislost, usiloval o vytvoření monarchického typu vlády. K nalezení krále se roku 1814 vydal do Evropy, spolu s Bernardino Rivadaviem. Jejich mise nebyla úspěšná a Rivadavia se později paradoxně stal prvním prezidentem Argentinské republiky.
Ocenění Roku 1812 Belgrano poprvé použil pro své vojsko modro-bílo-modrou (dnes národní) argentinskou vlajku, která se užívá dodnes. Ve výročí dne jeho úmrtí (20. června 1820) je v Argentině od roku 1938 slaven státní svátek, Den vlajky (). Jedna z hlavních ulic v Buenos Aires s k jeho poctě jmenuje Avenida Belgrano, stejně jako městská čtvrť Belgrano na severu tohoto města. Na nádvoří kláštera Santo Domingo stojí mohutné sousoší jako jeho mauzoleum. Byl po něm nazván lehký křižník ARA General Belgrano, potopený ve válce o Falklandy. Jeho jméno rovněž nesl pancéřový křižník postavený roku 1896 ARA General Belgrano. Belgranova podobizna je na argentinských bankovkách o různých hodnotách.https://en.numista.com/catalogue/index.php?r=belgrano
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Argentinští politici Kategorie:Argentinští revolucionáři Kategorie:Monarchisté Kategorie:Argentinští generálové Kategorie:Abolicionisté Kategorie:Narození 3. června Kategorie:Narození v roce 1770 Kategorie:Narození v Buenos Aires Kategorie:Úmrtí 20. června Kategorie:Úmrtí v roce 1820 Kategorie:Úmrtí v Buenos Aires Kategorie:Pohřbení v Buenos Aires Kategorie:Muži