Oliver Rolf Kahn (* 15. června 1969, Karlsruhe) je bývalý německý fotbalový brankář. Na profesionální úrovni odchytal přes 800 soutěžních utkání. Náleží mezi nejlepší brankáře moderní fotbalové historie a nejúspěšnější fotbalisty Německa. Během aktivní kariéry spadal mezi nejikoničtější hráče své generace. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.Pele's list of the greatest, BBC Sport, cit. 27. 5. 2013
Zprvu chytal za Karlsruher SC, později byl dlouholetou oporou v Bayernu Mnichov. Na svém kontě má řadu úspěchů. Osmkrát vyhrál německou Bundesligu, šestkrát jak národní, tak i ligový pohár. V roce 1996 se stal vítězem Poháru UEFA. V letech 1999 a 2001 si zahrál finále Ligy mistrů UEFA, ve druhém z případů oslavil triumf a byl vyhlášen hráčem utkání. V rámci Ligy mistrů odehrál 103 utkání.
V národním mužstvu odchytal 86 utkání. Nejprve byl náhradníkem za Andreasem Köpkem a byl přítomen u výhry na Euru 1996. Propracoval se na pozici brankářské jedničky a na kapitána, Německo mezitím neuspělo na světovém šampionátu 1998 a i na Euru 2000. Byl jednou z hvězd mistrovství světa 2002, na kterém svými výkony dotáhl tým do finále, v němž Němci podlehli i kvůli jeho chybě Brazílii. Přesto byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje a cenu obdržel jako jediný brankář v dějinách mistrovství. Na domácím mistrovství světa v roce 2006 byl brankářskou dvojkou a zachytal si jen v utkání o třetí místo, jeho posledním, čímž pomohl k zisku bronzové medaile. Následně ukončil reprezentační kariéru.
Po skončení kariéry se živil jako televizní komentátor fotbalu mimo jiné pro veřejnoprávní ZDF. V letech 2021 až 2023 působil v Bayernu Mnichov jako generální ředitel.
Klubová kariéra Karlsruher SC V dětství hrál od šesti let fotbal za Karlsruher SC, za který hrával v 60. letech také jeho otec Rolf. V tomto klubu zahájil i svoji profesionální kariéru. V průběhu sezóny 1987/88 se ujal příležitosti nastoupit, když se během ligového utkání zranila brankářská jednička Alexander Famulla. Kahnův debut dne 27. listopadu 1987 nic nezměnil na venkovní prohře 0:4 na hřišti 1. FC Köln. Následně nezabránil ani domácímu neúspěchu 0:2 proti Werderu Brémy a usedl zpět na lavičku náhradníků. Na úkor Famully se prosadil během sezóny 1990/91. Pod vedením trenéra Winfrieda Schäfera a s Kahnem v brance prožil Karlsruher v raných 90. letech úspěšné období, během něhož obsadil osmé a posléze dvakrát šesté místo po řadě let v druhé polovině tabulky či druhé lize.
Byl oporou při evropské kampani v rámci Poháru UEFA v sezóně 1993/94 a svými výkony na sebe strhl pozornost veřejnosti i velkoklubů. Ve vyřazovacích bojích udržel v pěti případech čisté konto. Karlsruher vyřadil PSV Eindhoven, Valencii, Girondins de Bordeaux a Boavistu, než padl v semifinále s Austrií Salzburg. Proti Valencii dokázal německý tým zvrátit manko 1:3, když v domácím prostředí Wildparkstadionu 7:0 zvítězil.
Bayern Mnichov První roky v Bavorsku V červenci 1994 posílil Bayern Mnichov za částku odpovídající 2,5 milionům eur a stal se nejdražším brankářem v historii nejvyšší německé Bundesligy. Dosavadní brankářská jednička Raimond Aumann klub opustila. Mentorem se mu stal jeho idol, bývalý reprezentant Sepp Maier, zde v roli trenéra brankářů. Prvním soutěžním utkáním bylo superpohárové klání proti Werderu Brémy odehrané 7. srpna 1994, v němž Bayern podlehl 1:3 v prodloužení. V Lize mistrů debutoval 14. září 1994 při porážce 0:2 na hřišti Paris Saint-Germain. Jako první jej překonal George Weah, posléze vítěz Zlatého míče za rok 1995. Čtyři měsíce po přestupu byl kvůli zranění půlrok mimo hru a dva měsíce od návratu poprvé debutoval v národním týmu.
V dubnu 1996 ukázal svoji emocionální výbušnost, když ve vápně postrčil svého spoluhráče a obránce Andrease Herzoga, poté co Herzog zachyboval. Ve své druhé sezóně pomohl dosáhnout finále Poháru UEFA proti Bordeaux. Po úvodní domácí výhře 2:0 zvítězil Bayern vedený trenérem Franzem Beckenbauerem 15. května 1996 venku 3:1, přičemž soupeř Kahna výrazněji neohrožoval. Bavorský klub v evropských soutěžích triumfoval poprvé od roku 1976, tedy po dvaceti letech.
Ve své třetí sezóně získal nejprve ligový pohár a na konci ligové sezóny i německým mistrem. Podruhé byl zvolen nejlepším brankářem Bundesligy. O rok později, v sezóně 1997/98, získal svůj první domácí pohár – DFB-Pokal.
První finále Ligy mistrů a treble na dosah náhled|Nastoupivší Kahn ve finále Ligy mistrů UEFA proti Manchesteru United 26. května 1999. (Kahn stojí hned vpravo vedle rozhodčích v zeleném.) Proti Werderu 20. března 1999 překonal bundesligový rekord brankáře Olivera Recka a Reckovu sérii 641 minut bez obdrženého gólu z konce 80. let. Kahn pomohl k výhře 1:0 a gól inkasoval až v dalším ligovém utkání proti rivalovi Borussii Dortmund. Novým rekordem tak bylo 736 minut bez gólu, což výrazně přispělo k zisku mistrovského titulu.
Kahnovu sérii utnul po 13 minutách Heiko Herrlich, s nímž měl během utkání odehraného 3. dubna jeden ze svých proslulých kontroverzních momentů. Kahn lapil centrovaný míč před brankovou čarou před dorážejícím Herrlichem, přiblížil se mu a následně takřka soupeře kousl do obličeje. Později svým „kung-fu kopem“ takřka trefil soupeřova hráče Stéphaneho Chapuisata. Bavoři ve vypjatém domácím střetnutí 0:2 prohrávali a přišli o vyloučeného Samuela Kuffoura, počet hráčů se však ve druhém poločasu vyrovnal, Bayern vyrovnal i skóre na konečných 2:2 a Kahn za tohoto stavu ještě chytil penaltu Larse Rickena. Rovněž v tomto utkání se Kahn dočkal na hřiště vhozených banánů, obvyklý posměch ze strany fanoušků Dortmundu. Zisk mistrovského titulu a národního poháru dával Bayernu naději na treble. Na stadionu Camp Nou odehrál 26. května 1999 finále Ligy mistrů UEFA a své mužstvo vedl v roli kapitána. Hráči Bayernu se ujali jednogólového vedení a Kahn během utkání zneškodnil několik soupeřových šancí včetně hlavičky střídajícího Oleho Gunnara Solskjæra po 80 minutách. Manchester United však v nastaveném čase vstřelil dva góly a vybojoval trofej, když se v 91. minutě prosadil jiný náhradník Teddy Sheringham a 93. minutě Solskjær. U obou gólů byl Kahn bezmocný.
Domácí double V sezóně 1999/00 s týmem vybojoval double – německou ligu i pohár. Během dubnového 29. kola na hřišti Freiburgu jej před koncem utkání zasáhl z hlediště hozený golfový míček a hra byla na několik minut přerušena a Kahn musel být ošetřen. Rozrušený brankář byl později uklidňován generálním manažerem Ulim Hoeneßem.
V závěrečném utkání první fáze skupin Ligy mistrů 3. listopadu 1999 doma proti Rangers pomohl vyhrát 1:0 a postoupit do druhé skupinové fáze. O jednom ze zákroků později prohlásil, že šlo o nejpovedenější zákrok jeho kariéry. Bayern dokráčel do semifinále, ve kterém podlehl následnému vítězi Realu Madrid. Bez obdrženého gólu zvládl 6. května 2000 finále národního poháru proti Brémám. Dva týdny nato Bayern v posledním kole ligy vybojoval titul další výhrou nad Brémami, když využil zaváhání Leverkusenu. Urodil se historicky v pořadí třetí „double“ (výhra v lize i poháru). Kahn byl zvolen nejlepším klubovým hráčem roku.
Druhé finále Ligy mistrů a mezinárodní úspěchy Během ligového střetnutí s Hansou Rostock 3. března 2001 obdržel červenou kartu a byl vyloučen. Bayern prohrával 2:3 (tímto výsledkem zápas i skončil) a Kahn v závěrečných minutách přeběhl hřiště, aby se účastnil zahrávání rohového kopu bavorského týmu. Vyskočil a rukama „vyboxoval“ míč do soupeřovy branky, za což byl vyloučen. Později zavtipkoval: „Myslel jsem, že brankáři smí používat ruce ve vápně.“ Proti obhajujícímu Realu Madrid vytasil řadu zákroků zejména v prvním utkání na soupeřově půdě a pomohl 1. května vyhrát 1:0. Výhry 2:1 se dočkal i v semifinálové odvetě v domácím prostředí. Na hřišti Hamburku 19. května 2001 potřeboval Bayern vyhrát, neboť v případě své výhry by Schalke při rovnosti bodů titul získalo pro lepší gólovou bilanci. Zatímco Schalke vyhrálo, Kahn inkasoval v 90. minutě. Ve čtvrté minutě nastaveného času srovnal na konečných 1:1 Patrik Andersson a Bayern opanoval německou ligu potřetí v řadě. Dva roky po evropském neúspěchu proti Manchesteru United si Kahn zachytal ve svém dalším finále Ligy mistrů, když 23. května 2001 nastoupil proti poraženému finalistovi předešlého ročníku, Valencii. Již ve druhé minutě byl překonán z pokutového kopu, jenž zužitkoval Gaizka Mendieta. Stefan Effenberg ovšem rovněž z penalty vyrovnal a na skóre 1:1 nezměnilo nic ani prodloužení. Během základní hrací doby Kahn nečelil mnoha šancím, stejně jako soupeřův brankář Santiago Cañizares. V závěru prodloužení však podržel svůj tým řadou zákroků. Stal se hrdinou penaltového rozstřelu, když soupeři chytil tři penalty – neuspěli Zlatko Zahovič, Amedeo Carboni ani Mauricio Pellegrino. Po rozstřelu šel utěšit poraženého Cañizarese.
Světová třída mezi brankáři a na domácí scéně úspěšný Bayern Jakožto vítěz Ligy mistrů se Bayern 27. listopadu 2001 utkal v Interkontinentálním poháru s vítězem jihoamerického Poháru osvoboditelů, argentinským klubem Boca Juniors. Rovněž tuto trofej Kahn získal, když se spoluhráči na Národním stadionu v Tokiu zvítězil 1:0 v prodloužení. V prosinci se umístil třetí v anketě Zlatý míč (). Ve 24. kole ligy Bayern dne 23. února 2002 doma zvítězil 6:0 nad Energie Cottbus a Kahn se v závěru zápasu chopil penalty. Brankář soupeře Tomislav Piplica však jeho pokus zneškodnil.
Po finálovém neúspěchu na světovém mistrovství zastihl Kahna pokles formy, způsobený mimo jiné nižší motivací. Proti Bayeru Leverkusen 30. září 2002 neodvrátil porážku 1:2 a během utkání z frustrace chytil zezadu na krku soupeřova útočníka Thomase Brdariće. Později nabídl zřeknutí se kapitánské role v národním týmu, avšak zůstal jím. Ligový incident zůstal stranou žluté karty nepotrestán. V hráčské anketě časopisu kicker se umístil až třetí za Jensem Lehmannem (Borussia Dortmund) a Simonem Jentzschem (TSV 1860 München). Stejně jako rok předtím, také za rok 2002 skončil třetí v anketě Zlatý míč. V sezóně 2002/03 vylepšil svůj rekord na 801 minut v utkáních německé ligy bez obdrženého gólu. Později byl překonán sérií 892 minut brankáře Tima Hildebranda. Další rekord stanovil 15. března 2003 v lize na půdě Bochumi při venkovní výhře 4:1. V závěru utkání inkasoval po 549 minutách na soupeřových hřištích v rámci Bundesligy. Bavorský klub nadále držel neporazitelnost trvající 14 ligových kol. Opět zakončil sezónu ziskem doublu, když německou ligu opanoval s do té doby nevídaným šestnáctibodovým náskokem. Zklamáním bylo vystoupení v Lize mistrů, v níž Bayern nepostoupil ze skupiny a ani nevyhrál.
V utkání proti Olympique Lyon hraném 21. října 2003 absolvoval své 100. utkání v evropských pohárech. Tým podržel zákrokem proti Giovanemu Élberovi a pomohl ubránit venkovní remízu 1:1. Slov uznání se dočkal od Franze Beckenbauera i Karla-Heinze Rummeniggeho (generálního ředitele). Proti Realu Madrid v osmifinále Ligy mistrů dne 24. února 2004 nečekaně propustil do sítě přímý kop Roberta Carlose. Zdánlivě jednoduchou střelu nechytil, balón se mu odrazil od těla mezi nohama do branky a soupeř srovnal na konečných 1:1. Bayern následně venku prohrál a byl tak vyřazen. Dvě kola před koncem měl Bayern naději zastavit mistrovský postup Brém 8. května na domácí půdě. Hosté vedli po 35 minutách již 3:0 a pozdeji výsledkem 3:1 i vyhráli. První z gólů padl po Kahnově zaváhání, když pustil střelu Aíltona před Ivana Klasniće a ten vstřelil gól. Nezdary v Evropě i na ligové scéně vedly po sezóně k propuštění trenéra Ottmara Hitzfelda, nahradil jej Felix Magath.
Domácí double ve dvou sezónách po sobě náhled|V přípravném utkání hraném 13. ledna 2006 proti Persepolisu