náhled|220px|Pamětní deska na budově Rodinného centra Julia Tandlera ve Vídni Julius Tandler (16. února 1869 JihlavaMatriční záznam o narození a obřízce židovské náboženské obce v Jihlavě – 25. srpna 1936 Moskva) byl rakouský lékař moravského židovského původu, anatom a sociálně-demokratický politik, zakladatel moderní sociální politiky, zakladatel prvního ministerstva zdravotnictví na světě a systému pediatrického poradenství, manželských poraden, mateřských škol a očkování v tehdejším Rakousko-Uhersku a meziválečném Rakousku.

Život náhled|Tabule na náměstí Julia Tandlera náhled|Julius-Tandler-Platz (náměstí J. Tandlera) ve Vídni náhled|Budova Rodinného centra Julia Tandlera Narodil se v židovské rodině v Jihlavě, v dětství poznal nouzi a chudé sociální poměry, což později ovlivnilo jeho odbornou a politickou činnost. Jeho otec byl obchodníkem v Jihlavě, kde zkrachoval a v roce 1871 se rodina přestěhovala do Vídně, kde Tandlerův otec pracoval jako asistent redakce. Mladý Julius si musel na svá středoškolská i vysokoškolská studia vydělávat sám.. Vystudoval gymnázium na Wasagasse ve Vídni, v městském okrsku Alsergrund a po té Lékařskou fakultu na univerzitě ve Vídni.

Úkolem lékaře podle něj není jen léčba nemocí, ale i jejich prevence. Viděl jako příčinu mnoha nemocí sociální poměry, angažoval se v sociálních otázkách. Proto vstoupil během první světové války do rakouské sociálně demokratické strany.

V roce 1910 se stal prvním vedoucím Anatomického institutu na Vídeňské univerzitě a ve válečných letech 1914 až 1917 byl děkanem Lékařské fakulty. Na univerzitě patřil ve své době k jedněm z nejvýznamnějších anatomů (mj. se věnoval vědeckému zkoumání lebky Josepha Haydna). Kromě jeho lékařské profese bylo jeho zásluhou vybudování zdravotnického a sociálního systému, ve kterém bylo tehdejší Rakousko světovým průkopníkem. Tandler stál u zrodu mnoha vídeňských sociálních institucí, které stále existují. Na jeho popud založil císař Karel I. v tehdejším Rakousko-Uhersku vůbec první ministerstvo zdravotnictví v dějinách. Díky němu byl také přijat zákon o zdravotnických zařízeních, na základě něhož převzaly namísto dobročinných fondů financování rakouských nemocnic spolkové, zemské a obecní instituce.

Dne 9. května 1919 byl jmenován státním tajemníkem a ředitelem úřadu veřejného zdraví. V roce 1920 přešel pod úřad města Vídně, kde pracoval jako radní pro sociální a zdravotní péči. V té době musel čelit katastrofálním následkům světové války ve zdravotnictví – epidemiím, nedostatku léčiv, lékařů a vysoké dětské úmrtnosti. Soustředil se zejména na boj proti tzv. vídeňské chorobě, tedy tuberkulóze. Do roku 1932 se podařilo snížit jeho opatřeními výskyt tuberkulózy jako příčiny úmrtí ze 13,4 % na 9,3 %. Z jeho iniciativy bylo zavedeno poradenství pro těhotné a mladé matky (síť mateřských center), manželské poradenství (síť manželských poraden), poradenství pro onkologické pacienty, bezplatné balíčky pro novorozence, zubní péče a polední strava pro školáky. Je také tvůrcem viděňské sítě mateřských škol, jeslí a veřejných lázní. Je považován za jednoho z tvůrců systému sociálního zabezpečení, jeho opatření byla vzorem pro mnoho jiných zemí. V roce 1923 inicioval vznik dnešního Rodinného centra Julia Tandlera. Spolu s chirurgem Leopoldem Schönbauerem založil ve Vídni první poradnu pro onkologická onemocnění.

V roce 1925 byl zvolen členem vědecké společnosti Leopoldina, ovšem v téže době začalo být pod vlivem antisemitské kampaně Tandlerovi bráněno ve vědecké a výzkumné práci, jeho přednášky byly narušovány ultrapravicově orientovanými studenty, kteří mu vyčítali spojení s dělnickým hnutím a židovský původ. Na počátku třicátých let Tandler začal působit také v hygienické sekci Společnosti národů; z titulu této funkce odjel roku 1933 do Číny. Když se předčasně vrátil následujícího roku domů, byl během únorových bojů zatčen a ztratil profesuru. Rozhodl se Rakousko opustit a emigroval nazpět do Číny. Roku 1936 byl pozván do Sovětského svazu, aby tam pomohl zavést zdravotnické reformy, ale vzápětí v Moskvě zemřel.

Zajímavosti V Alsergrundu, v 9. vídeňském okrsku, bylo roku 1949 náměstí Althanplatz pojmenováno po Tandlerovi jako Julius-Tandler-Platz. Náměstí se nachází v přední části Nádraží Františka Josefa (Franz-Joseph-Bahnhof).

Od roku 1960 je udělována městem Vídeň Medaile dr. Juliuse Tandlera za zásluhy v sociální oblasti.

Dílo Anatomie des Herzens. (Anatomie srdce) 1913. Die biologischen Grundlagen der sekundären Geschlechtscharaktere. (Biologické základy sekundárních pohlavních znaků) 1913. Topographie dringlicher Operationen. (Topografie naléhavých operací) 1916. Lehrbuch der systematischen Anatomie. (Učebnice systematické anatomie) 4 Bände, 1918–24. Das Wohlfahrtsamt der Stadt Wien. (Úřad sociální péče města Vídně) 1931. Ehe und Bevölkerungspolitik. (Manželství a populační politika) Wiener Medizinische Wochenschau, 1924.

Odkazy

Reference

Literatura SABLIK, K.: Julius Tandler. Mediziner und Sozialreformer. Frankfurt am Main 2010. S. 140.

Externí odkazy

Weblexikon der Wiener Sozialdemokratie

Kategorie:Rakouští politici Kategorie:Rakouští lékaři Kategorie:Rakouští anatomové Kategorie:Židovští lékaři Kategorie:Češi 19. století Kategorie:Narození 16. února Kategorie:Narození v roce 1869 Kategorie:Narození v Jihlavě Kategorie:Úmrtí v roce 1936 Kategorie:Úmrtí 25. srpna Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Muži Kategorie:Členové Sociálně demokratické strany Rakouska Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Pedagogové na Vídeňské univerzitě