Vrbas (v srbské cyrilici Врбас, maďarsky Verbász) je město v srbské Vojvodině, administrativně součást Jihobačského okruhu. Rozkládá se v nadmořské výšce 82 m n. m. V roce 2011 mělo podle sčítání lidu 24 112 obyvatel. Je sídlem stejnojmenné opštiny.
Název města Název města je odvozen od slovanského slova vrba. V této podobě byl foneticky přepsán i do maďarštiny jako Verbász a do němčiny jako Werbass.
Od roku 1983 zněl celý název města Titov Vrbas/Титов Врбас podle jugoslávské hlavy státu, Josipa Broze Tita. V 90. letech byl městu navrácen původní název.
Historie Město bylo poprvé zmíněno v roce 1387 v záznamu o změně vlastnictví mezi feudálními rody. V jeho blízkosti se nacházela avarská a slovanská hradiště. V tureckých pozemkových záznamech (defterech) bylo k roku 1590 evidováno v této lokalitě 36 osob.
Po roce 1720 se sem přistěhovali první Srbové; pouhých 20 let po skončení poslední velké války mezi Rakouskem a Osmanskou říší dochází ke kolonizaci Dolních Uher. Kromě Srbů tak přicházejí také Maďaři, Němci, ale například i Slováci, nebo Rusíni. V roce 1786 žilo ve Vrbasu 178 rodin a evidováno bylo na 250 domů. Kromě protestantských církví zde byla zastoupena i římskokatolická a roku 1885 byl postaven kostel. Vrbas byl tehdy postaven jako nové sídlo na zelené louce; koexistoval s původní obcí jako Novi Vrbas (). Měl většinově německé obyvatelstvo.
Podle posledního uherského sčítání lidu žilo ve Vrbasu 4853 obyvatel, z nichž bylo 615 Maďarů, 1837 Němců a 1813 Srbů. K Římskokatolické církvi se hlásilo 563 obyvatel, k řeckokatolické 563 obyvatel, k luteránství 1497 lidí a 1783 bylo řeckých pravoslavných. Ještě v období existence Rakousko-Uherska zde začal vznikat drobný průmysl, např. cukrovar v roce 1913 nebo závod na výrobu oleje v roce 1885. V roce 1908 byl Vrbas elektrifikován.
Německá menšina žila ve Vrbasu a jeho okolí až do roku 1945. Těsně před druhou světovou válkou byli místní Němci často členy kulturní organizace Kulturbund. Poté byli Němci z celé dnešní Vojvodiny odsunuti a do prázdných domů byli dosídleni Černohorci a obyvatelé z dnešní Bosny a Hercegoviny. Dnes se proto téměř třetina obyvatel Vrbasu hlásí k černohorské národnosti. Po druhé světové válce bylo převážně agrární město industrializováno. Na počátku 21. století pracovalo v průmyslu okolo tří tisíc lidí z Vrbasu. Řada místních ale dojíždí za prací i do vzdálenějších míst, např. do Nového Sadu.
Doprava vpravo|náhled|Střed města. vpravo|náhled|Nemocnice ve Vrbasu. vpravo|náhled|Secesní dům ve středu města. Městem prochází Kanál DTD, železniční trať Subotica-Bělehrad s nádražím, umístěným na západním okraji města. Východně od Vrbasu se nachází i dálnice, která spojuje Srbsko s Maďarskem.
Kultura V roce 1962 byla založena městská knihovna, která nese název podle spisovatele Danila Kiše. Má dvě pobočky v samotném Vrbasu a zbylých pět v okolních opštinách. Disponuje fondem v souhrnné velikosti 103 000 knih, účastní se velkého množství kulturních akcí města. Dům kultury Vrbas byl založen roku 1968 a v rámci něj existovalo Kino Jugoslavija.
Od roku 1969 se ve Vrbasu pravidelně koná Festival poezie mládeže, nejstarší básnický festival v regionu.
Zdravotnictví Ve Vrbasu se nachází všeobecná nemocnice () na adrese Milana Čerkića 4.
Známé osobnosti Gerhard Schäffer (* 1942), rakouský politik Lazar Ristovski, herec Dejan Lutkić, herec Bela Pehan, malíř Vida Ognjenović, spisovatelka původem z černohorského Nikšiće, strávila mládí ve Vrbasu Igor Marojević, spisovatel Vladimir Kolarić, člen rockové skupiny Veliki prezir Vesna Drinčić Đilas, kulturní pracovník a pedagog Nandor Major, spisovatel a politik Dušan Bajatović, politik a podnikatel Bogoljub Bjelica, spolupracovník Slobodana Miloševiće Jovan Beljanski, jugoslávský partyzán Avgustin Hornjak, řeckokatolický duchovní Jovica Elezović, házenkář Ljubomir Fejsa, fotbalista Milorad Mažić, fotbalový rozhodčí Magdolna Ruža, zpěvačka Jožef Pehan Ilija Milovančev Isa Sekicki Pavle Kojić Fridrih Loc Mihael Lindenšmit Mileta Leskovac
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Města v Srbsku Kategorie:Opština Vrbas