Buquoyská hrobka je pohřebiště šlechtického rodu Buquoyů na východním konci hřbitova, založeného v roce 1810, v Nových Hradech v okrese České Budějovice. Hrobka byla postavena v novogotickém stylu v letech 1902–1904.Státní oblastní archiv Třeboň, Rodinný archiv Buquoyů, sign. 205.16, kart. 63. Hrobka byla zbudována podle projektu pražského architekta Josefa Schulze, autora hlavní budovy Národního muzea v Praze. Stavbu provedl panský stavitel Karel Bůžek. Nechal ji vybudovat velkostatkář a politik hrabě Karel Bonaventura Buquoy-Longueval (1854–1911), jmenovec císařského generála a vítěze na Bílé hoře, kterému císař Ferdinand II. 6. února 1620 daroval konfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice.

Hrobka byla prohlášena kulturní památkou a je zpřístupněna v rámci městských prohlídek.

Exteriér náhled|vlevo Buquoyská hrobka se nachází na třetím novohradském hřbitově při ulici Vitorazská. Novohradská hrobka byla postavena na půdorysu kříže. Má dvě části – kryptu v přízemí a kapli v patře, která je přístupná po dvouramenném schodišti. Jedná se o orientovanou stavbu s pětibokým presbytářem, na jižní straně se šnekem do zvonice. Byla zbudována z režného cihelného zdiva, kamenná výzdoba je z pískovce, podezdívka a dříky sloupů ze žuly. Nad vchodem do zádušní kaple je umístěna rozměrná pozlacená mozaika zobrazující Pannu Marii Záblatskou. V publikacích i na internetu je chybně uváděno, že se jedná o mozaiku podle výtvarné předlohy Maxe Švabinského, avšak mozaiku vytvořil mnichovský umělec Luigi Solerti a předlohou byla Panna Marie Záblatská, která je od sklonku 17. století dodnes umístěna v kostele sv. Petra a Pavla v Nových Hradech. Panna Maria stojí na půlměsíci, obklopená zlatou září a korunována párem andělů. Nese na ruce Ježíška a oba drží růženec. Pod Pannou Marií se nachází dva erby, vlevo je erb Buquoyů a vpravo erb Rogendorfů. Obrázek Panny Marie Záblatské přivezl Karel Bonaventura Buquoy (1571–1621) z vítězné bitvy u Záblatí v roce 1619. V tympanonu portálu v přízemí je umístěn kamenný reliéf s buquoyským erbem neseným párem gryfů a rodovým heslem ve francouzštině DIEU ET MON ROI (Bůh a můj král). Hrobka je v místě křížení hlavní a příčné lodi završena sanktusníkovou věžičkou se zvonicí.

Interiér náhled|vlevo|Spodní část hrobky – krypta (smuteční síň) náhled|Erb nad vchodem do krypty Hlavní loď má čtvercový půdorys, její klenba je hvězdicová s hruškovitě profilovanými žebry, boční lodě jsou sklenuty segmentově, presbytář je pětiboký, předsíň je sklenuta křížovou klenbou. Dubový oltář, který zhotovil řezbář L. Mráz v Praze, zdobí socha Piety. Dveře a lavice v kapli zhotovil z dubového dřeva novohradský truhlář V. Weltschek. Autorem vitráží a malířské výzdoby byl J. Žemlička z Českých Budějovic. V osmdesátých letech 20. století bylo z krypty do kaple přesunuto osm rakví. Nacházejí se po stranách, čtyři na každé straně. V kapli se slouží zádušní mše.

V přízemní kryptě je od sedmdesátých let 20. století zřízena smuteční síň. Naproti vchodu v ose krypty je za katafalkem výklenek zdobený mozaikou, před kterou se nachází socha Ukřižovaného Krista. Poblíž vstupních dveří se v severní části nachází místnost původně určená pro obřadníka, v současnosti se využívá jako technická a skladovací prostora (uložení már). Naproti na jižní straně je místnost pro výstav rakve (márnice), chladírna a pro její chod nezbytná strojovna.

Blízké okolí náhled|Hrob manželů Thun-Hohensteinových umístěný za hrobkou. Za hrobkou je záhadný náhrobek Gabriely Thun-Hohenstein, rozené hraběnky Longueval-Buquoy a hraběte Josefa Filipa z Thun-Hohensteinu. Není spolehlivě objasněno, proč nebyli pohřbeni uvnitř hrobky. Na náhrobku je německý nápis:

Před hrobkou se nachází tři pomníky, které připomínají významné momenty Nových Hradů. Jeden je věnován padlým rudoarmějcům, kteří zemřeli při osvobozování města Nové Hrady v květnu 1945. Blízko něj se nachází pomník, který je zbudován pro všechny, kteří zemřeli za 2. světové války a také pro ty, kteří zemřeli poslední den války, tedy 8. května 1945.

Poslední pomník je věnován obětem 1. světové války a zároveň má připomínat sté výročí vzniku Československé republiky v roce 1918.

Seznam pochovaných náhled|Horní část hrobky – kaple s rakvemi Hrobka byla postavena pro 28 rakví, pochováno v ní však bylo jen osm příslušníků rodu Buquoyů (tři manželské páry) a jejich příbuzných (sourozenci z rodu Cappy). Další členové rodu zůstali uloženi v původní rodinné hrobce z roku 1648, kterou nechala zbudovat hraběnka Marie Magdalena di Biglia (1573–1653) v klášterním kostele sv. Petra a Pavla v Nových Hradech. Poslední majitel velkostatku, Karel Jiří (Karl Georg), 15. hrabě Buquoy, se pohřbu do hrobky nedočkal, po 2. světové válce byl obviněn z kolaborace s nacisty. Nejdříve měl být deportován do Německa, ale po tzv. Vítězném únoru byl komunistickým režimem v květnu 1948 odsouzen k vězení. Zemřel 17. května 1952 po věznění v Plzni-Borech ve vězeňské nemocnici na Mírově v Brně.

V kryptě se v jedné nice nachází kamenná deska se jménem Maria a s datem úmrtí 10. ledna 1929. Jedná se o Marii Buquoyovou, jež se narodila Karlu Buquoyovi, poslednímu majiteli velkostatku, a jeho manželce Marii Valerii Kinské z Vchynic a Tetova (1896–1963). Při porodu dítěte však došlo ke komplikacím s placentou a ještě téhož dne zemřela.

Chronologicky podle data úmrtí V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Buquoyů, žlutě jsou vyznačeni manželé a manželky, pokud zde byli pohřbeni, nebo příbuzní z jiných rodů. Zeleně jsou vyznačeny osoby, jejichž ostatky sem byly přemístěny ze starších hrobek. Modře jsou vyznačeni manželé Thun-Hohensteinovi, kteří byli pohřbeni na hřbitově za hrobkou. Červeně jsou zvýrazněni majitelé statku Nové Hrady. První zmínky o pánech z Longueval pocházejí z konce 11. století. Zde jsou generace počítány až od Maxmiliána de Longueval (1537–1581), který byl španělským králem Filipem II. povýšem do hraběcího stavu a přijal jméno Buquoy. U manželek a manželů z jiných rodů je generace v závorce a odpovídá generaci chotě nebo choti. U sourozenců Filipa a Constance z Cappy není generace uvedena.

Po-řa-dí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky Datum a místo úmrtí Matka 1. 9. Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval střed|100 px 2. 8. 1814 Červený Hrádek Jiří František August Buquoy-Longueval 7. 9. 1781 Brusel – 19. 4. 1851 Praha 30. 5. 1847 Praha: Žofie Tereza z Oettingen-Wallersteinu (č. 2) Pohřben 9. 9. 1882 českobudějovickým biskupem Janem Valeriánem Jirsíkem v rodinné hrobce v kostele v Nových Hradech, 31. 5. 1904 byly ostatky vyzvednuty a 1. 6. za přítomnosti českobudějovického biskupa Martina Josefa Říhy uloženy do nové rodinné hrobky. C. k. komoří, čestný rytíř Maltézského řádu, poslanec Českého zemského sněmu (1867, 1870–1872), dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady (1861–1878), majitel fideikomisních statků Nové Dvory a Rožmberk a statku Přísečnice (1851–1878). Zemřel ve věku 68 let (údajně) na ochrnutí plic. 2. 9. 1882 Baden-Baden Marie Gabriela z Rottenhanu 16. 1. 1784 Vídeň – 21. 3. 1863 Praha 2. (9.) Žofie Tereza z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu 6. 1. 1829 Wallerstein Bedřich Kraft z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu 16. 10. 1793 Wallerstein – 15. 11. 1842 Wallerstein 30. 5. 1847 Praha: Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1) Pohřbena 3. 5. 1897 českobudějovickým biskupem Martinem Josefem Říhou na městském hřbitově v Nových Hradech, 31. 5. 1904 byla exhumována a 1. 6. opět za přítomnosti českobudějovického biskupa uložena do rodinné hrobky. Dáma Řádu hvězdového kříže (1857) a palácová dáma. Zemřela ve věku 68 let na chronický zánět ledvin.

Narodily se jí následující děti: 1. Jiří Bedřich (1853–1853) 2. Karel Bonaventura (1854–1911; č. 4) 3. Ferdinand Maria Jindřich (1856–1909; č. 3) 4. Gabriela, provd. z Thun-Hohensteinu (1859–1934; č. 9) 27. 4. 1897 Vídeň Žofie z Fürstenbergu 28. 8. 1804 Vídeň – 4. 2. 1829 Praha 3. 10. Ferdinand Maria Jindřich Buquoy-Longueval střed|100 px 15. 9. 1856 (Vídeň-)Meidling Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1) 30. 8. 1882 Baden u Vídně: Jindřiška (Henriette) z Cappy (č. 6) Pohřben 1. 10. 1909 v mauzoleu. Ministr zemědělství Předlitavska (1904–1906). Majitel velkostatku Hauenštejn (1878–1909). Zemřel ve věku 53 let na Brightovu nemoc. 27. 9. 1909 Šempeter pri Gorici,Německy St. Peter bei Görz. Slovinsko Žofie Tereza z Oettingen-Wallersteinu (č. 2) 4. 10. Karel Bonaventura Buquoy-Longueval střed|100 px 24. 9. 1854 (Vídeň-)Obermeidling Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1) 1. 5. 1878 Praha: Philippine Czerninová z Chudenic (č. 10) Pohřben 14. 8. 1911 v mauzoleu. Zakladatel hrobky. C. k. komoří a tajný rada, rytíř rakouského Řádu zlatého rouna, rytíř rakouského Řádu železné koruny 1. třídy, poslanec Českého zemského sněmu (1885–1911), člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady (1879–1911), prezident České lesnické jednoty (1904–1911), prezident Společnosti vlasteneckých přátel umění (1889–1911), majitel fideikomisních statků Nové Hrady a Rožmberk a statku Přísečnice (1878–1911). Zemřel ve věku 56 let. 9. 8. 1911 Vídeň, sanatorium Loew Žofie Tereza z Oettingen-Wallersteinu (č. 2) 5. Filip (Philipp) z Cappy 17. 9. 1860 Lovasberény, Uhersko Jindřich z Cappy 5. 4. 1817 Opava – 19. 1. 1889 Vídeň Pohřben 22. 3. 1922 v mauzoleu. Hrabě, bratr Henriette z Cappy (č. 6), vrchní hofmistr arcivévodkyně Isabely a okresní hejtman. Zemřel ve věku 61 let na rozšíření tepen, ochrnutí srdce. 19. 3. 1922 Nové Hrady Julie Dezasse de Petit-Verneuil 7. 1. 1828 Bohunice – 1. 1. 1892 Gries bei Bozen 6. (10.) Jindřiška (Henriette) z Cappy 19. 1. 1857 Budín (Budapešť) Jindřich z Cappy 5. 4. 1817 Opava – 19. 1. 1889 Vídeň 30. 8. 1882 Baden u Vídně: Ferdinand Maria Jindřich Buquoy-Longueval (č. 3) Narodily se jí následující děti: 1. Karl-Georg Heinrich (1885–1952; č. x952) 2. Therese Sophie (1888–1968) 3. Heinrich Albert Joseph (1892–1959) 4. Ferdinand Philipp Georg (1896–1975) 13. 4. 1929 Nové Hrady Julie Dezasse de Petit-Verneuil 7. 1. 1828 Bohunice – 1. 1. 1892 Gries bei Bozen 7. (10.) Josef Filip z Thun-Hohensteinu (klášterecká linie) střed|100 px 27. 3. 1856 Praha Zikmund Ignác z Thun-Hohensteinu 11. 6. 1827 Klášterec nad Ohří – 7. 9. 1897 Salcburk 15. 6. 1881 Vídeň: Gabriela Buquoy-Longueval (č. 9) Pohřben 14. 7. 1932 na hřbitově u mauzolea. C. k. komoří a tajný rada, zemský prezident ve Slezsku. Zemřel ve věku 76 let na kornatění tepen (arteriosklerózu). 11. 7. 1932 Vídeň Mathilde z Nostitz-Rienecku 29. 12. 1831 Praha – 17. 5. 1910 Salcburk 8. Constance z Cappy 12. 8. 1859 Lovasberény, Uhersko Jindřich z Cappy 5. 4. 1817 Opava – 19. 1. 1889 Vídeň Pohřbena 17. 10. 1933. Hraběnka, sestra Henriette z Cappy (č. 6). Zemřela ve věku 75 let na diabetes mellitus. 14. 10. 1933 Nové Hrady Julie Dezasse de Petit-Verneuil 7. 1. 1828 Bohunice – 1. 1. 1892 Gries bei Bozen 9. 10. Gabriela Buquoy-Longueval 11. 11. 1859 Vídeň Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1) 15. 6. 1881 Vídeň: Josef Filip z Thun-Hohensteinu (č. 7) Pohřbena 24. 5. 1934 na hřbitově u mauzolea. Zemřela ve věku 74 let na srdeční selhání.

Narodily se jí následující děti: 1. Mathilda (1882–1885) 2. Karel Josef (1883–1961; pohřben na Komunálním hřbitově v Salcburku) 3. Zikmund Karel (1890–1906; pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze) 20. 5. 1934 Vídeň Žofie Tereza z Oettingen-Wallersteinu (č. 2) 10. (10.) Philippine Czerninová z Chudenic střed|100px 29. 11. 1858 Praha Heřman Zdenko Czernin z Chudenic 20. 2. 1819 Vídeň – 2. 8. 1892 Drážďany 1. 5. 1878 Praha: Karel Bonaventura Buquoy-Longueval (č. 4) Pohřbena 9. 8. 1937 v mauzoleu. Zemřela ve věku 78 let na karcinom žaludku.

Narodila se jí dcera: Sophie Therese, provd. Westphalen zu Fürstenberg (1879–1945) 6. 8. 1937 Rožmberk nad Vltavou Marie Aloisie Morzinová 6. 5. 1832 Praha – 26. 7. 1907 Vrchlabí

Podle uložení