Karla Vobišová-Žáková, (21. ledna 1887 Kunžak – 7. června 1961 Praha) byla první česká profesionální sochařka.

náhled|Eliška Krásnohorská, Praha, Karlovo náměstí náhled|Karla Vobišová-Žáková: Sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly, katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

Život Karolína Vobišová se narodila v obci Kunžak u Jindřichova Hradce, jako třetí dítě z celkem třinácti. Byla dcerou Františka Vobiše, mlynáře a krupaře v Kunžaku a jeho manželky Marie.Matriční záznam o narození a křtu Karly Vobišové Matrika narozených Kunžak, 1869-1890, s.318 (snímek 333) První praktické dovednosti v sochařství získala v ateliérech Břetislava Kafky v Červeném Kostelci. Studovala jako hospitantka v letech 1911–1913 a v roce 1916 na sochařské škole v Hořicích u profesora Quido Kociana.Alois Jirásek: Kámen jako událost, s.419V literatuře se uvádí, že Karla Vobišová byla první ženskou absolventkou této školy. Jako hospitantka ale v seznamu absolventů uvedena není. Před Karlou Vobišovou již studovala jako hospitantka na hořické škole Blažena Borovičková-Podpěrová (1894–1980) – viz A. Jilemnický: Kámen jako událost. Ve studiu pokračovala v letech 1917–1921 na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesorů Josefa Drahoňovského, Bohumila Kafky, Stanislava Suchardy a Štěpána Zálešáka. V roce 1919 a 1920 pobývala studijně v Mnichově a u prof. Antona Hanaka ve Vídni, v letech 1920-1924 s přestávkami v Paříži u Emila Antoina Bourdella. Tam odjela již jako matka malého syna.

Vdala se za svého bývalého spolužáka z hořické školy – sochaře Josefa Žáka (1899–1980); měli spolu dva syny, Přemysl (* 1921), Karel (* 1929). Bydleli v domě na Rašínově nábřeží, kde měla v podkroví pronajatý ateliér až do své smrti.

Byla členkou uměleckých sdružení: Kruh výtvarných umělkyň (v roce 1933 byla zvolena jeho předsedkyní)Národní listy, 11.5.1933, s.3 Brněnský výtvarný spolek Aleš Oba spolky byly rozpuštěny v roce 1953, viz Seznam uměleckých spolků v Československu a Česku

Zemřela v Praze, je pohřbena na pražském Vyšehradském hřbitově.

Ocenění 1928 výroční cena, Výtvarný odbor IV. třídy České akademie věd a umění 1941 čestné uznání, Výtvarný odbor IV. třídy České akademie věd a umění

Posmrtné uznání Karla Vobišová-Žáková je čestnou občankou rodné obce Kunžak, kde je též umístěna její pamětní deska. Ke stému výročí narození byla uspořádána výstava životního díla ve Středočeské galerii (1987-1988) náhled|Fráňa Šrámek, pamětní deska na rodném domě v Sobotce náhled|Karla Vobišová-Žáková, socha Réva (Dívka s hrozny) náhled|Náhrobek Karly Vobišové na Vyšehradském hřbitově (vlastní dílo Sochařka)

Dílo Díky podpoře Bohumila Kafky získala Vobišová první veřejné zakázky. Je autorkou monumentálního pískovcového Pomníku padlým legionářům v Nové Pace a Památníku padlým v 1. světové válce v Kunžaku se sochou legionáře (1933).SPVPM, Kunžak, Ke kostelu

Od roku 1922 vytvořila v bronzu několik menších soch modelovaných sumárně a bez zbytečných detailů, s výraznými gesty rukou (Lotova žena, 1922, Sibyla, 1922, Tatínek se synkem, 1922, Nový život, 1930).K.V. Žák, 2018, s. 61-64

Vytvořila pamětní desku s portrétem Elišky Krásnohorské a roku 1929 získala první cenu v soutěži na pomník Elišky Krásnohorské. Za jeho realizaci (1931) obdržela vyznamenání Akademie věd a umění.

Vobišová je autorkou četných sochařských portrétů známých osobností (Otokar Březina, Jaroslav Vrchlický, Charlotta Masaryková, Julie Winterová-Mezerová, Bohumil Kafka, Teréza Nováková, Helena Malířová, Marie Pujmanová, Karolina Světlá, Fráňa Šrámek a paní Šrámková, S. K. Neumann a paní Neumannová, Josef Hora, Václav Šolc, Božena Němcová, Karel Hynek Mácha, Minka Podhajská, Renáta Tyršová, Otakar Mařák, Bohuslav Martinů, PhDr J. Václavková, dr. F. Staněk, K. Weinzettl, K. Jonáš) a pamětních desek.

Vobišová často portrétovala děti – své vlastní (Přemysl, 1921, 1925, 1925, Karel, 1931) i jiné (Dášenka, mramor, 1930, Alenka, 1935) nebo děti Tomáše Bati při příležitosti Zlínského salonu.K.V. Žák, 2018, s. 13 Mimo to tvořila volná portrétní díla (Hlava ženy, javorové dřevo)K.V. Žák, 2018, s. 46 a ženské akty (Akt, sádra, 1924, Otvírání studánek, mramor, 1935, Léto, bronz, Réva, kararský mramor, Čtenářka, mušlový vápenec, 1937, Dívka s květinou, bronz, Děvčátko, bronz)K.V. Žák, 2018, s. 66-73 Na jejím náhrobku na vyšehradském hřbitově je osazena její plastika Sochařka z roku 1950. Kromě toho zde již roku 1920 jako studentka vytvořila pískovcový náhrobek F. Kukly (1920).

Vobišová se sakrálním uměním zabývala soustavně – vytvořila sochu blahoslavené Anežky z polychromovaného lipového dřeva, pro hlavní oltář kostela sv. Anežky České v Praze na Spořilově, polychromovanou sochu blahoslavené Zdislavy pro plzeňské dominikány (1927), sousoší sv. Petra a Pavla pro kostel v Bratislavě, nebo Pietu z bílého mramoru pro kostel ve Velké Belině na Slovensku (kolem 1960).

Posmrtná realizace Od dubna 2018 je v pražské katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha umístěno sousoší svatého Vojtěcha, obklopeného bratrem Radimem a přítelem Radlou. Socha je výsledkem soutěže vypsané v roce 1936. Původní návrh Karly Vobišové-Žákové z roku 1937, který získal v soutěži 2. cenu (první nebyla udělena), představoval pololežícího světce podpíraného dvěma anděly. Během deseti let vytvořila sochařka tři modely v různých velikostech a finální sádrový model byl vystaven v katedrále v roce 1947. K obnovení prací a realizaci sousoší ve stříbře však došlo až po smrti umělkyně, v období 2010–2018. Instalaci pomníku provázel dlouholetý soudní spor o autorská práva mezi dědici a Pražským arcibiskupstvím.

Výstavy výstavy Kruhu výtvarných umělkyň v Obecním domě v Praze 1922, 1924 1927 Karla Vobišová jako host Kruhu výtvarných umělkyň, Obecní dům v PrazeKarla Vobišová zde byla oceněna nejvýše mezi vystavujícími umělkyněmi: Národní listy, 30.1.1927, s.9 a 1939Národní listy, 25.6.1939, s.4, Výstavy 1959 Sochařka Karla Vobišová českému písemnictví v Památníku národního písemnictví v Praze. 1987 Výstava životního díla sochařky u příležitosti stého výročí narození ve Středočeské galerii v Praze. 2018 Výstava Karla Vobišová – Básnířka tváří a kamene, galerie Michal's collection, Praha (spojená s křtem monografie)

Dílo (nejznámější sochy) 1921 Pomník padlým legionářům v Nové PaceSochy Nové Paky: Památník padlým 1927 Pamětní deska Elišky Krásnohorské na domě v Černé ulici v PrazePamětní desky v Praze: Krásnohorská Eliška 1927 Portrétní plastika Renáty TyršovéPůvodně umístěna v Tyršově domě v Praze. Dnes se nachází v depozitáři Národního muzea v Terezíně, ve sbírce bývalého muzea sportu (invent. č. H7H-15042) 1931 Pomník Elišky Krásnohorské na Karlově náměstí v Praze (odhalen 1937) kolem 1931 Busta Elišky Krásnohorské na soklu, sádra s černou patinou, v Muzeu literatury, Praha 6 - Pelléova 22, Památník národního písemnictví 1933 Pomník padlým v 1. světové válce v KunžakuSpolek pro vojenská pietní místa: Kunžak Pamětní deska Fráni Šrámka na rodném domě v Sobotce 1937 první cena v soutěži na náhrobek sv. Vojtěcha Sousoší Svatý Vojtěch umírá, stříbro, Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha (sádrový návrh 1947, odstraněno po komunistickém převratu 1948, odlito ve stříbře 2018)ce domov/katedrala-svateho-vita-sousosi-josef-beran_1804172246_ako i Rozhlas, Nové sousoší ve svatovítské katedrále, 2018 1960 socha Réva (Dívka s hrozny), Park Kampa, Praha

Zastoupení ve sbírkách Národní galerie v Praze (Ch. Garrigue Masaryková, mramor, Karolina Světlá, bronz, B. Martinů, bronz) Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě (A.M. Tilschová, bronz) Severočeská galerie v Litoměřicích (K.H. Mácha, sádra) Středočeská galerie – GASK (Javorka, bronz) Galerie hlavního města Prahy (Mír dětem celého světa, lípa, 1939) Moravská galerie v Brně (portrét babičky, hruška, 1927) Sbírka tělesné výchovy a sportu Národního muzea (Renata Tyršová, sádrová patinovaná plastika na podstavci z umělého mramoru) Památník národního písemnictví (Josef Hora, bronz; Karla Vobišová: Karolína Světlá, patinovaná sádra) Náprstkovo muzeum Praha (Františka Plamínková, mramor) Jedličkův ústav v Praze (prof. Rudolf Jedlička, mramor) Archiv Marie Pujmanové v Praze (Marie Pujmanová, bronz) Muzeum Terezín (Nepokořeni, bronz, 1955) Město Sobotka (Fráňa Šrámek, bronz, mramor, V. Šolc, cín) Chodské muzeum Domažlice (Jaroslav Vrchlický, bronz) Základní škola Kunžak (Božena Němcová, bronz) Zbiroh – kino v přírodě (Josef Václav Sládek, cín) Balneologické múzeum Piešťany (L. Winter, růžový vápenec) soukromé sbírky (Otakar Ostrčil, Otakar Březina, M. Měřičková, dědeček sochařky)

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Doc. PhDr. Jiří Šetlík CSc.: Vzpomínka na sochařku Karlu Vobišovou Rodopisná revue online, Vobišová Karla

whatnews.cz/enjoy/První česká sochařka

Kategorie:České sochařky Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Narození v roce 1887 Kategorie:Narození 21. ledna Kategorie:Narození v Kunžaku Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1961 Kategorie:Úmrtí 7. června Kategorie:Ženy Kategorie:Absolventi sochařsko-kamenické školy v Hořicích