náhled|Mapa Švýcarska náhled|Mapa kantonů Švýcarsko je hornatý vnitrozemský stát, který se nachází na pomezí střední a Západní Evropy.
Geografie Švýcarska popisuje fyzikální charakteristiky území Švýcarska a také jeho obyvatelstvo, hospodářství, sídelní struktury a vybrané další ukazatele. Švýcarsko obklopuje 5 států: Rakousko a Lichtenštejnsko z východu, Francie na západě, Itálie na jihu a Německo na severu. Rozloha země je 41 285 km² (jeho rozloha činí asi 52 % rozlohy Česka). Území Švýcarska je dlouhé až 350 km a široké až 220 km. Nejsevernějším bodem je Schwarze Stein u Bargenu v kantonu Schaffhausen, nejjižnějším bodem je Chiasso v kantonu Ticino, nejzápadnějším bodem je Chancy v kantonu Ženeva a nejvýchodnějším bodem je vrchol Piz Chavalatsch v kantonu Graubünden.
Švýcarsko je tvořeno 26 suverénními jednotkami (spolkovými státy), zvanými kantony. Kantony na náhorních plošinách jsou nejvíce zalidněné a jde převážně o průmyslové oblasti. Kantony v Alpách tak zalidněné nejsou, převažuje v nich katolické náboženství a jejich ekonomika je založena na turistickém ruchu.
Švýcarsko je známé nejvyšším evropským pohořím, Alpami, které se nachází na jihu a jihovýchodě. Sever země tvoří Švýcarská plošina. Většina obyvatelstva Švýcarska žije na kopcovitých územích a náhorních plošinách. Menší pohoří Jura se nachází na severozápadě země. Severní hranici s Německem tvoří řeka Rýn, která Švýcarsko opouští přes město Schaffhausen. Východní hranici s Německem a Rakouskem tvoří Bodamské jezero (Bodensee). Jihozápadní hranici s Francií tvoří Ženevské jezero.
Švýcarsko je také rozděleno podle jazyka. Tento stát má čtyři úřední jazyky: němčina (63,7 % obyvatel), francouzština (20,4 % obyvatel), italština (6,5 % obyvatel) a rétorománština (0,5 % obyvatel) Od hlavního města Bernu směrem na východ k Německu a Rakousku se mluví německy. Francouzsky se mluví na západ a jihozápad od Bernu. Na jihu země převládá italština a v několika oblastech kantonu Graubünden se mluví většinově rétorománsky.
Základní popis Reliéf Švýcarska je rozmanitý a vznikl v důsledku tektonických procesů, zejména srážky eurasijské desky s africkou. Tento proces, známý také jako alpská orogeneze, vytvořil tři hlavní geografické oblasti země. Jsou to Alpy, Švýcarská plošina a Jura. Nejvyšším bodem země je vrchol Dufourspitze ve výšce 4634 m n. m., nejníže položeným bodem je hladina jezera Lago Maggiore ve výšce 193 m n. m. Švýcarsko je po Andoře druhou nejvýše položenou zemí v Evropě a v průměru je na 17. místě na světě.
Díky topografii Alp a sbíhajícím se vlivům atlantického přímořského klimatu, kontinentálního klimatu a středomořského podnebí je Švýcarsko známé jako „vodní hrad Evropy“. V Gotthardském masivu pramení řeky Rýn, Rhôna a důležité přítoky Pádu a Dunaje. Nedaleko se nachází také Aletschský ledovec, největší a nejdelší ledovec v Alpách.
Na začátku roku 2025 mělo Švýcarsko přes 9 milionů obyvatel, což odpovídá hustotě zalidnění přes 200 obyvatel na kilometr čtvereční. Ta je však nerovnoměrně rozložena; zatímco Alpy a Jura jsou osídleny řídce, většina obyvatelstva je soustředěna na Švýcarské plošině, kde se nacházejí největší města země. Města Curych, Ženeva, Basilej, Lausanne, Bern a Winterthur mají více než 100 000 obyvatel.
Fyzická geografie Geologie Současnou krajinu Švýcarska a složení jejích půd vytvořily různé geologické jevy. Geologická stavba země je v podstatě výsledkem srážky africké a eurasijské desky v průběhu posledních milionů let (alpská orogeneze).
V prvohorách, přibližně před 540 až 360 miliony let, se vytvořilo krystalické podloží. Asi před 205 až 96 miliony let ji zaplavilo moře mezi Afrikou a Eurasií, Paratethys. Největšího rozsahu dosáhlo moře na konci jury před 135 miliony let. Během tohoto období se jura na severním okraji moře zvrásnila. V období křídy se moře začalo zmenšovat, když se srazily kontinentální desky. V důsledku srážky desek vznikly Alpy. Molasové usazeniny na severním okraji Alp nakonec vytvořily základ pro vznik Švýcarské plošiny.
Regiony náhled|vpravo|Mapa švýcarských geologických regionů Švýcarsko se skládá především ze tří hlavních geologických oblastí: Alp, Jury a Švýcarské plošiny. Pouze dva velmi malé regiony nejsou zahrnuty: na severu, za Jurou, leží oblast Basileje v riftovém údolí Hornorýnské nížiny, a na jihu Mendrisiotto, které tvoří část Pádské nížiny.
Alpy pokrývají přibližně 60 % rozlohy země, Švýcarská plošina tvoří 30 % a Jura 10 %. Nerovný a členitý terén Jury a Alp znamená, že tyto oblasti jsou řídce osídlené, s výjimkou několika údolí, jako je údolí Rhôny v kantonu Valais. Většina obyvatel žije na Švýcarské plošině.
Pouze dva kantony mají zasahují do všech tří hlavních regionů: Bern a Vaud.
Alpy náhled|vpravo|Matterhorn je jednou z nejznámějších hor v celých Alpách a jedním ze symbolů Švýcarska Alpy jsou nejvyšším pohořím ve střední Evropě. Táhnou se v oblouku dlouhém 1200 kilometrů mezi Nice ve Francii a Vídní v Rakousku. Švýcarská část Alp pokrývá celý jih země, což odpovídá přibližně 60 % její rozlohy. Ve Švýcarsku je běžné rozdělení Alp na tři části podél alpského oblouku, takže země leží celá v Centrálních Alpách. Dělení na Východní a Západní Alpy není příliš důležité, i když dělící linie vede přes průsmyk Splügenpass. Na území Švýcarska se nachází 48 čtyřtisícových vrcholů. Nejvyšším bodem je Dufourspitze (4634 m n. m.), zatímco nejvyšší horou zcela na území Švýcarska je Dom (4546 m n. m.). Nejznámějšími horami jsou Matterhorn (4478 m n. m.) a Eiger (3967 m n. m.), Mönch (4110 m n. m.) a Jungfrau (4158 m n. m.), které tvoří nápadnou skupinu tří hor. Piz Bernina (4048 m n. m.) je nejvýchodnější čtyřtisícový vrchol v Alpách.
Na severu se Alpy postupně zvedají z Švýcarské plošiny přes Předalpí k hlavnímu alpskému hřebeni, zatímco na jižní straně prudce klesají k úpatí Pádské nížiny. Podél hlavního alpského hřebene se západním a východním směrem táhnou údolí Rhôny a Rýna, která oddělují oba hlavní masivy. Hřebeny těchto pohoří se setkávají v Gotthardském masivu. Odtud se na severu rozbíhají údolí řeky Reuss, na jihu Ticino a na severozápadě Aara. Gotthardským masivem zároveň prochází hlavní evropské rozvodí; nachází se zde také rozvodí mezi Severním a Středozemním mořem.
Podle klasifikace SOIUSA jsou švýcarské Alpy rozděleny do následujících kategorií:
Předalpí s Vaudskými Alpami, Fribourskými Alpami, Bernskými Alpami, Středošvýcarskými Alpami a Appenzellskými Alpami Bernské Alpy v širším slova smyslu s Vaudskými Alpami, vlastními Bernskými Alpami a Urnskými Alpami Walliské Alpy Glarnské Alpy v širším slova smyslu s vlastními Glarnskými Alpami a Západournskými Alpami Západní Rhétské Alpy s Oberhalbsteinskými Alpami, Albulskými Alpami, skupinou Bernina, Livignskými Alpami, Müstairskými Alpami, Plessurskými Alpami a Rätikonem Lepontské Alpy s Adulskými Alpami, Monte Leonsko-Gotthardskými Alpami a Ticinskými Alpami Luganské Alpy
Ve Švýcarsku se nachází pouze malá část Savojských Alp v oblasti Chablais a Grajské Alpy na okraji Montblanského masivu.
Jura náhled|vpravo|Skalní aréna Creux du Van je typickým zástupcem krajiny Jury Jura, geologicky mladé vápencové pohoří, tvoří 300 km dlouhý oblouk podél francouzských a německých hranic od kantonu Ženeva na jihozápadě po kanton Schaffhausen na severovýchodě. Mezi Yverdonem a Besançonem dosahuje šířky 70 km.Bär, s. 27 Nejvyšší horou Jury na švýcarském území je Mont Tendre (1679 m n. m.). Průměrná výška hor se směrem k severovýchodu postupně snižuje.Bär, s. 23 Největších výšek dosahuje Jura obvykle v masivu přímo hraničícím se Švýcarskou plošinou.
Vzhledem k typu a erozi zvrásnění se rozlišují dvě hlavní tektonické jednotky, které jsou rozpoznatelné i v krajině. Hlavní část pohoří zaujímá Faltenjura. Ten se dále dělí na celky Kettenjura a Plateaujura. Kettenjuru tvoří protáhlá, silně zvrásněná pohoří. Údolí většinou kopírují jednotlivé masivy, vyskytuje se však i několik malých příčných údolí, zvaných . Na severozápadě k masivům přiléhají na vodu chudé náhorní plošiny Franches-Montagnes, které patří k celku Plateaujura. Na úplném severovýchodě (podél Vysokého Rýna) a severozápadě (Ajoie) se rozkládá rozložený Tabulový Jura, který je tektonicky součástí jihozápadní německé a francouzské stratigrafie.
Jura má mnohem méně hustou a méně rozvětvenou síť vodních toků než jiná nízká pohoří. To lze vysvětlit tím, že dešťová voda neodtéká všude nad zemí, ale vsakuje se přímo do pórovitého vápencového podloží, které připomíná kras.
Švýcarská plošina náhled|vpravo|Pohled z vrcholu Pilatus na oblast Lucernu na Švýcarské plošině Švýcarská plošina zahrnuje částečně rovinatou, ale převážně kopcovitou oblast mezi Jurou a Alpami. V průměru leží v nadmořské výšce 400 až 600 m. Geologicky je Švýcarská plošina pánevní oblastí, která zasahuje i za hranice země. Začíná jižně od Ženevy u Chambéry, kde se setkávají Jura a Alpy, táhne se více než 300 kilometrů severovýchodním směrem k Bodamskému jezeru a pokračuje do německého a rakouského alpského podhůří. Švýcarská plošina není v žádném případě rovinatá krajina, ale má někdy velmi pestrou přírodní strukturu s jezery a horskými pásmy, v závislosti na regionu. Nejvyšším bodem Švýcarské plošiny je Napf (1408 m n. m.) v oblasti zvané Napfbergland.
Švýcarská plošina je v podstatě tvořena molasou, sedimentární horninou, která vznikla erozí mladých Alp. Tehdejší alpské řeky, které se zpravidla neshodují s dnešní říční sítí, postupně vytvořily na úpatí hor významné náplavové vějíře. Svou dnešní podobu krajiny získala Švýcarská plošina během působení ledovců v době ledové, které ji formovaly jednak hlubokou erozí, jednak usazeninami před ledovci.Bär, s. 10 Zatímco po starších dobách ledových zde nejsou téměř žádné stopy, průběh ledovců během würmského zalednění lze dnes rozpoznat podle tvaru údolí, morén a četných erozních bloků. Mezi nejznámější eratické bloky patří Pierres de Niton (373,6 m n. m.) v Ženevě, přičemž větší z nich slouží jako švýcarský výškový referenční bod (výchozí bod pro měření nadmořské výšky).
Hydrografie náhled|vpravo|Povodí ve Švýcarsku Hydrografie Švýcarska se vyznačuje pěti hlavními povodími, četnými jezery a ledovci, které patří k největším v Evropě. Země má nadprůměrný roční úhrn srážek 1457 mm. To je způsobeno převládajícími západními větry a blízkostí Atlantiku, Severního moře a Středozemního moře, které přinášejí velké množství vlhkého vzduchu. Tento vzduch se hromadí v Alpách jako povětrnostní bariéra a odvádí se právě do oblasti Švýcarska. Nejvíce srážek spadne v centrálních Vysokých Alpách a v Ticinu, a to kolem 2000 mm ročně, v alpském předhůří a v Jurovi je to kolem 1400 mm a na Švýcarské plošině 1000 mm. Nejsuššími oblastmi s 500 až 700 mm za rok jsou údolí Rhôny v kantonu Valais a Engadin v kantonu Graubünden, protože tato údolí jsou chráněna před srážkově bohatými povětrnostními podmínkami.
Vodstvo a povodí Švýcarsko leží v povodí pěti evropských řek: Rýn a Rhôna, které pramení v Gotthardském masivu, a dále Dunaj, Pád a Adiže. Ačkoli poslední tři jmenované řeky Švýcarskem neprotékají, jsou napájeny přítoky, které zde pramení. PovodíPodíl na rozlozeBär, s. 33Hlavní přítokyve ŠvýcarskuVýznamná jezeraVlévá se do Rýn 68 % Aara, Reuss, Limmat, Broye, Emme, Linth, Sána, Thur Bodamské jezero, Curyšské jezero, Neuchâtelské jezero, Lucernské jezero, Bielské jezero, Thunské jezero, Walensee, Zugské jezero Severní moře Rhôna 18 % Doubs Ženevské jezero Středozemní moře Pád 9,3 % Ticino Lago Maggiore, Luganské jezero Jaderské moře Dunaj 4,4 % Inn Silsersee, Silvaplanersee Černé moře Adiže 0,3 % Rambach (Rom) Jaderské moře náhled|vpravo|Rýnské vodopády