Michael James Owen (* 14. prosince 1979 Chester) je bývalý anglický profesionální fotbalista, který hrával na pozici útočníka. Svou profesionální kariéru ukončil v dresu anglického klubu Stoke City. Dříve hrával za Liverpool, Real Madrid, Newcastle United a Manchester United. Mezi lety 1998 a 2008 odehrál také 89 zápasů v dresu anglické reprezentace, ve kterých vstřelil 40 branek.

Byl vyhlášený svou rychlostí a skvělým zakončením. Těšil se z mnoha úspěchů jak individuálních tak klubových, mezi jeho největší úspěchy patří 1. místo v anketě Zlatý míč o nejlepšího fotbalového hráče působícího v Evropě v roce 2001. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.Pele's list of the greatest, BBC Sport, cit. 27. 5. 2013

Klubová kariéra

Liverpool FC V jeho dvanácti letech, kdy stále navštěvoval Hawardenskou střední, se o něj začaly zajímat přední anglické fotbalové kluby jako Arsenal, Chelsea nebo Manchester United.

S Liverpoolem podepsal smlouvu, jelikož mu zaručil dokončení studia na střední škole. V šestnácti dopomohl dorosteneckému týmu Liverpoolu získat FA Cup a o čtyři měsíce později po svých sedmnáctých narozeninách v prosinci 1996 podepsal svou první profesionální smlouvu.

Za barvy Liverpoolu debutoval v květnu 1997 v zápase proti Wimbledonu, kde nastoupil jako náhradník a ihned skóroval. Kvůli zranění Robbieho Fowlera dostal ihned důvěru trenéra Roye Evanse a sezónu 1997/98 zakončil s osmnácti zásahy jako nejlepší střelec Premier League, navíc byl zvolen jejím nejlepším hráčem. V hlasování novinářů byl zvolen nejlepším nováčkem roku. V utkání evropských pohárů poprvé nastoupil 16. září 1997, v rámci 1. kola Poháru UEFA proti Celtiku si připsal debutový gól při remíze 2:2 venku. První hattrick kariéry mezi dospělými profesionály vstřelil 18. listopadu proti Grimsby Town z nižší ligy při výhře 3:0 v osmifinále ligového poháru, tehdy zvaného Coca-Cola Cup. V této soutěži byl Liverpool později vyřazený v semifinále. V téže sezóně vstřelil i ligový hattrick – stalo se tak 14. února 1998 při remíze 3:3 v zápase s Sheffield Wednesday. Na Old Trafford 10. dubna vyrovnával na konečných 1:1 proti rivalovi, Manchesteru United. Toto ligové utkání nedohrál, neboť byl po červené kartě vyloučen. Mužstvo z Liverpoolu se v anglické lize umístilo třetí.

Na mistrovství světa ve fotbale ve Francii v roce 1998 byl největší hvězdou Anglie a proslavil se po celém světě, zejména díky gólu v zápase s Argentinou.

Na mistrovství navázal hned v srpnu, kdy si odnesl cenu pro nejlepšího hráče ligy za daný měsíc, poté co se zaskvěl mimo jiné hattrickem proti Newcastle United v rozmezí 15 minut prvního poločasu při výhře 4:1. Proti Nottingham Forest 24. října zaznamenal při vítězství 5:1 dokonce čtyři góly. Na konci roku – den před 19. narozeninami – obdržel ocenění pro sportovní osobnost roku podle BBC. Podruhé za sebou získal Zlatou kopačku Premier League.

Sezóna 2000/01 přinesla Liverpoolu zisk pohárového treblu – trojí triumf v Poháru UEFA, Poháru FA a ligovém poháru. Owen vstřelil celkově 24 gólů za 46 zápasů a trofeje z této sezóny patří k jeho největším úspěchům kariéry. Finále ligového poháru – onehdy zvaného Worthington Cup – pozoroval z lavičky náhradníků, jelikož trenér Gérard Houllier upřednostnil dvojici Robbie Fowler—Emile Heskey. Liverpool v penaltovém rozstřelu uspěl v únoru 2001 proti Birminghamu. Ve finále o FA Cup 12. května prohrával Liverpool na Millennium Stadium v Cardiffu s Arsenalem 0:1, v poslední desetiminutovce však Owen dvěma góly přiklonil vítězství na stranu svého týmu. O čtyři dny později vyhrál Pohár UEFA, když s Liverpoolem zvítězil nad Deportivo Alavés výsledkem 5:4 v utkání, v němž rozhodoval zlatý gól. Ačkoliv neskóroval, připsal si dvě asistence.

Další sezónu zahájil hattrickem do sítě FC Haka ve třetím předkole Ligy mistrů UEFA odehraném 8. srpna 2001. Čtyři dny nato pomohl vyhrát 2:1 nad Manchesterem United a získat anglický superpohár, FA Charity Shield. Dne 24. srpna vybojoval Liverpool také evropský Superpohár UEFA, když jako vítěz Poháru UEFA porazil 3:2 vítěze Ligy mistrů, Bayern Mnichov. Owen se proti německému celku jednou zapsal na listinu střelců a dvakrát pak v úvodním střetnutí ligy proti West Hamu. Proti Evertonu 15. září se poprvé gólově prosadil v Merseyside derby ve vítězném utkání, které skončilo 3:1. Liverpool se zapojil do bojů o titul, když od poloviny září do poloviny prosince nenarazil v Premier League na přemožitele. Na dobu jednoho měsíce se musel obejít bez Owena, který se v září zranil. Ten krátce poté podepsal novou smlouvu na čtyři roky. Návrat se mu povedl – dne 27. října se gólem podílel na výhře 2:0 proti Charltonu. Na půdě West Hamu 29. prosince vstřelil při remíze 1:1 svůj 100. gól za Liverpool.

V prosinci se stal prvním hráčem Liverpoolu a po 22 letech prvním fotbalistou z Britských ostrovů od Kevina Keegana (též bývalým hráčem Liverpoolu), který získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. V sezóně 2001/02 držel bilanci jednoho gólu na 1,5 zápasu, Liverpool ovšem ligu neopanoval a skončil druhý za Arsenalem.

V březnu 2002 vyjádřil zájem o jeho služby klubový prezident Realu Madrid Florentino Pérez. Ten prohlásil, že „Owen může být jedním z nejlepších hráčů světa a nejlepší hráči musí hrát za Real Madrid.“

Liverpool si 2. března 2003 zahrál o ligový pohár s Manchesterem United. Pár minut před koncem Owen zvyšoval na konečných 2:0 a Worthington Cup získal podruhé. V boji o příčky zaručující Ligu mistrů porazil Liverpool dne 26. dubna 2003 již sestupující West Bromwich Albion 6:0. Zasloužil se o to především útok Michael Owen—Milan Baroš. Samotný Owen vstřelil čtyři góly, tím druhým se jako desátý v dějinách zařadil mezi fotbalisty se 100 góly v Premier League. Ve věku 23 let, 4 měsíců a 12 dní toho dosáhl jako vůbec nejmladší. Závěrečné ligové kolo na hřišti Chelsea 11. května bylo označeno za „zápas o 20 milionů liber“, neboť bylo přímým soubojem o Ligu mistrů mezi oběma týmy. Owen nedokázal zabránit porážce 1:2 a pátý Liverpool tak čekal jen Pohár UEFA. V sezóně 2002/03 odehrál 54 soutěžních utkání – více než v kterékoliv jiné sezóně.

Když vyrovnával na 1:1 proti Olimpiji Lublaň, vstřelil 21. gól v evropských pohárech. Stanovil nový rekord Liverpoolu, držitel dosavadního rekordu Ian Rush totiž vstřelil 20 gólů za 38 utkání (Owen potřeboval 45 utkání). Na půdě slovinského celku tak v 1. kole Poháru UEFA odvracel porážku.

V srpnu 2004 se stal za 8 milionů eur posilou v útoku Realu Madrid kam odešel, i když mu ještě zbýval rok do vypršení kontraktu v Liverpoolu. Jak později sám přiznal, chtěl poznat jinou než anglickou ligu.

Real Madrid V Realu měl ale pomalý start, ze začátku seděl hlavně na střídačce a novináři byl stále kritizován za nedostatek formy. Úspěchy anglické reprezentace v říjnu 2004 jej dostaly do dobré formy a úspěchy začaly přicházet i v Realu. Tehdy v zápase Ligy mistrů vstřelil důležitý gól do sítě Dynama Kyjev. Jeho forma začala stoupat, v dalším zápase La Ligy vstřelil jediný gól utkání a Real díky této trefě zvítězil 1:0. V sezóně vstřelil 13 gólů.

Přesto se v srpnu 2005 začalo spekulovat o jeho odchodu z Realu. Zájem ihned projevily anglické týmy a Real mu dal jasně najevo, že i když byl v sezóně lepším střelcem než Ronaldo, dostane Brazilec přednost.

Dne 24. srpna 2005 oznámil Newcastle United, že jej za 17 milionů eur koupil.

Newcastle United FC Dne 24. srpna 2005 oznámil Newcastle United přestup Owena za částku 17 milionů liber, pro klub z hrabství Tyne and Wear rekordní. 31. srpna 2005 podepsal Owen čtyřletý kontrakt navzdory spekulacím, že by se mohl vrátit do Liverpoolu. Na oficiální představení hráče dorazilo přes 15 tisíc fanoušků. Debutoval 10. září v domácím remízovém (1:1) ligovém střetnutí proti Fulhamu. Ač neskóroval, srovnávací gól padl z přímého kopu Charlese N'Zogbii uděleného po faulu na něj. Premiérovou trefu zaznamenal ve svém druhém utkání na půdě Blackburnu 18. září. Výsledek 3:0 přisoudil týmu první tříbodový zisk v nové sezóně. V zápase proti West Hamu 17. prosince zaznamenal hattrick.

Byl velice nešťastný, když se 31. prosince 2005 těžce zranil v zápase proti Tottenhamu Hotspur. Byl operován a nesměl hrát až do března, léčba však neprobíhala tak, jak si všichni představovali, proto v březnu podstoupil další operaci. Do zápasového tempa se vrátil až na konci dubna, kdy střídal v zápase proti Birminghamu City. Po zápase však přiznal že není se svou nohou úplně spokojený.

Zranění přivozené na světovém šampionátu v Německu jej připravilo o fotbal na řadu měsíců. Tím se opět podnítila debata o kompenzaci pro kluby, jsou-li hráči zraněni při mezinárodních utkáních. Newcastle se dostal do sporu jak s anglickou asociací FA, tak s mezinárodní asociací FIFA. Klub žádal plnou úhradu Owenova platu (údajně 115 tisíc liber týdně) zpočátku ovšem inkasoval zhruba polovinu. Úhradu požádal i za útočníka Obafemi Martinse pořízeného za 10 milionů liber, který představoval náhradu za indisponovaného Owena. Obě strany sporu se nakonec dohodly – FIFA uvedla kompenzaci 6-7 milionů liber, klub uvedl sumu 10 milionů liber.

náhled|Michael Owen na tréninku v roce 2007

Soutěžní utkání si znovu zahrál 30. dubna 2007 po desetiměsíční absenci. Po sedmi minutách vstřelil gól, rozhodčí jej ovšem pro ofsajd neuznal. Owen nedokázal zabránit ligové porážce 0:1 od Readingu. Do konce ročníku stihl jen další dvě utkání.

V ligovém poháru zvaném Carling Cup proti Barnsley 29. srpna 2007 vstřelil soutěžní gól po 20 měsících a přispěl k výhře 2:0 zajišťující postup do třetího kola. Proti Wiganu 1. září vstřelil jediný gól a v utkání měl i jiné šance. Dne 16. ledna 2008 otevřel skóre pohárového utkání o FA Cup proti Stoke City. Toto utkání bylo prvním pod novým trenérem Kevinem Keeganem, poté co byl propuštěn Sam Allardyce. Po výsledku 4:1 postoupil Newcastle do dalšího kola, v němž padl (stejně jako v poháru ligovém) s Arsenalem. Keegan mu záhy přidělil kapitánskou pásku. Dne 20. dubna 2008 se stal hrdinou střetnutí se Sunderlandem v Tyne–Wear derby, poté co vstřelil před domácím publikem oba góly při výhře 2:0. Boj o udržení mezi elitou skončil zdarem, Owen tomu napomohl 11 ligovými góly, byl tudíž nejlepším střelcem svého týmu.

Do sezóny 2008/09 vstupovali Magpies s ještě více možnostmi do útoku – vedle Owena a jeho častých partnerů Marka Viduky a Obafemiho Martinse dorazili postupně Xisco a Peter Løvenkrands, mezi dospělými se začal prosazovat Andy Carroll a již přítomni byli Shola Ameobi a Alan Smith. Owen se herně trápil obdobně jako celý Newcastle, který boj o záchranu tentokrát prohrál. Útočníkovi na konci června skončila smlouva a se sestupujícím týmem neměl zájem ji prodloužit. Odešel tudíž jako volný hráč.

Stoke City FC Podepsáním jednoroční smlouvy se 4. září 2012 stal hráčem Stoke City. Byl mu přidělen dres s číslem 10, který před ním nosil odchozí Ricardo Fuller. Owen debutoval 15. září při remíze 1:1 s Manchesterem City. Vstupu do sezóny 2012/13 opět překážely zdravotní problémy. Jediný gól za Stoke vstřelil 19. ledna 2013 proti Swansea City, nezamezil však prohře 1:3. Stal se sedmým hráčem, který kdy dosáhl na metu 150 gólů v novodobé éře Premier League.

Pod koučem Tonym Pulisem se do hry příliš nedostával, jednak kvůli nedostatečné fyzické kondici a jednak kvůli Pulisově preferenci vysokých útočníků. Dne 19. března oznámil svůj záměr ukončit po konci sezóny kariéru. Profesionální kariéru ukončil 19. května 2013 v posledním ligovém kole v zápase se Southamptonem (remíza 1:1). V době svého příchodu na hřiště se dočkal potlesku ve stoje od obou diváckých táborů. Mužstvo z hrabství Staffordshire se v lize umístilo třinácté. Celkem nastoupil za Stoke City v 8 ligových utkáních (vždy jako náhradník) a vstřelil jeden gól.

Reprezentační kariéra náhled|Owen s číslem 10 na MS 2006 proti Paraguayi