Teorie hájitelného prostoru (anglicky Defensible Space Theory) je teorie formulovaná americkým architektem Oscarem Newmanem roku 1972 v knize Defensible Space. Snaží se objasnit vztah mezi strukturou výstavby a mírou kriminality ve městech. Newmanovy poznatky (např. o souvislosti počtu pater výškových budov a bezpečnosti v dané lokalitě) nalezly uplatnění v kriminologii a územním plánování.
Teorie Ústředním cílem teorie je předcházet kriminálně patogenním jevům vhodným plánováním výstavby a její struktury. Dle Newmana je klíčové vytvořit prostředí, se kterým se lidé mohou ztotožnit, což jim umožní lépe kontrolovat prostor kolem sebe a odradí potenciální pachatele trestné činnosti. Newman totiž považuje „intimní a osobnostní distanci za obhajitelný prostor, na který si každý jedinec činí nárok a jehož narušení prožívá jako útok na integritu své osobnosti jako vpád do soukromého teritoria.“ Myšlenka se spoléhá na neformální komunitní soudržnost spíše než na zásahy státu, a není tudíž závislá na pomoci vnějších subjektů.
V rámci kriminologie bývají postupy vycházející z teorie hájitelného prostoru řazeny do oblasti situační prevence, neboť „jsou zaměřeny na odstraňování kriminogenních situací, na omezování příležitostí ke spáchání trestných činů a na zvyšování rizika dopadení pro pachatele.“
Autor staví svoji hypotézu na faktu, že kriminogenní charakteristiky dané lokality jsou ovlivňovány především následujícími faktory: Mírou možnosti identifikace příslušnosti člověka pohybujícího se v lokalitě k dané oblasti (odlišení obyvatel od cizích lidí) Možnostmi kontroly dané oblasti tamějšími obyvateli Pověstí lokality a stupněm soudržnosti obyvatel Faktem, že lokalita plní svůj účel po estetické i funkční stránce
Územní plánování Klíčové uplatnění našla teorie v oblasti územního plánování a designu obytných čtvrtí. Ve své publikaci přichází Newman s následujícími doporučeními, která mají pomoci snížit úroveň kriminality. Snížit počet míst, která jsou anonymní, tj. není znám jejich přesný účel či osoba za ně zodpovídající Existence takových míst snižuje vazbu obyvatel k lokalitě Striktně rozdělovat všechny prostory po architektonické i funkční stránce na soukromé, veřejné a poloveřejné Mimo jiné se autor vyslovuje proti existenci rozsáhlých veřejných prostranství (např. zahrad v okolí panelových domů) – na rozdíl od předzahrádek soukromého charakteru si k nim obyvatelé nevytvoří vztah a nezahrnují je do svého „hájitelného prostoru“ Oddělovat veřejné komunikace od pěších zón, jejichž počet by měl být co nejvyšší Pečlivě volit umístění barů, heren či nočních podniků jakožto potenciálních míst se zvýšenou koncentrací kriminality Dbát na sociálně symetrické osídlení oblasti (budování komplexů levných bytů v okolí luxusních rezidenčních čtvrtí) za účelem zamezení vzniku ghett a vyčleněných lokalit Odstranit místa potenciálně vhodná pro úkryt pachatele trestné činnosti vybudováním propracovaného systému veřejného osvětlení a odstranit výklenky či zadní vchody Především ve velkých městech hledět při plánování výstavby na počet pater a bytových jednotek sdílejících společné prostory Podle Newmanových výzkumů vykazují obzvláště domy se třinácti a více podlažími zvýšenou míru kriminality Tento poznatek byl později zpochybněn několika německými výzkumy
Vznik teorie Teorie byla zformulována na základě vyhodnocení dat sesbíraných v amerických velkoměstech.
Sám Newman tvrdí, že ústředním motivem k vybudování teorie pro něj bylo sledování osudu tehdy nově zbudovaného komplexu budov Pruitt-Igoe v St. Louis. Tento ambiciózní projekt svěřený do rukou věhlasným architektům a navazující na principy Le Corbusiera se ukázal jako koncepčně špatný . Kvůli přílišnému množství společných, a tedy anonymních prostor, si k němu obyvatelé nedokázali vytvořit vztah a více než 40 procent bytů se nepodařilo prodat . Veřejné prostory (haly, výtahy, ulice) byly plné odpadků, zařízení se stávalo terčem útoků vandalů, což vyvolávalo strach mezi obyvateli. Po deseti letech od vybudování byl celý komplex stržen a stal se další z mnoha nevhodně naplánovaných staveb v USA, které stihl podobný osud .
Uplatnění V USA dalo publikování teorie hájitelného prostoru vzniknout nové kriminologické subdisciplíně Crime Prevention through Environmental Design . Teorie byla využívána i vládními institucemi (v USA např. U.S. Department of Housing and Urban Development). Na žádost tohoto úřadu sestavil Newman příručku, která měla pomoci soukromým i veřejným organizacím teorii implementovat (vyšla roku 1996 pod názvem Creating Defensible Space).
Odkazy
Reference
Kategorie:Kriminologie Kategorie:Urbanismus Kategorie:Sociální psychologie