Příkaz () je nejmenší samostatný prvek programu v imperativních programovacích jazycích vyjadřující nějakou činnost, která má být provedena. Program v imperativním jazyce je obvykle sada podprogramů tvořených posloupností příkazů. Příkaz se může skládat z menších částí (např. výrazů).
Programovací jazyky obvykle rozlišují:
výraz – vyhodnotí se na určitou hodnotu příkaz – obsahuje proveditelný kód jednoduchý příkaz složený příkaz (blok) – může obsahovat jeden nebo více příkazů deklaraci, případně definici
Druhy příkazů Jednoduché příkazy
aserce: assert(ptr != NULL); přiřazení: A:= A + 5 příkaz skoku: goto next; návrat z funkce: return 5; volání procedury: CLEARSCREEN()
Složené příkazy blok: begin integer NUMBER; WRITE('Number? '); READLN(NUMBER); A:= A*NUMBER end cyklus s testem na začátku: while NOT EOF DO begin READLN end cyklus s testem na konci: do { computation(&i); } while (i < 10); cyklus s řídicí proměnnou: for A:=1 to 10 do WRITELN(A) end podmíněný příkaz: if A > 3 then WRITELN(A) else WRITELN("NOT YET"); end vícecestné větvení: switch (c) { case 'a': alert(); break; case 'q': quit(); break; } příkaz with: with open(filename) as f: use(f)
Syntaxe Vzhled příkazů vytváří vzhled programu. Programovací jazyky jsou charakterizovány příkazy, které používají (např. jazyky používající složené závorky pro bloku). Příkazy často začínají slovem, které určuje, o jaký příkaz se jedná, např. if, while nebo repeat. Tato slova jsou často vyhrazená (klíčová), což znamená, že je nelze používat jako identifikátory proměnných nebo funkcí. V imperativních jazycích obvykle má každý příkaz specifickou syntaxi odlišnou od volání funkce. Pro popis syntaxe příkazů se obvykle používá Backusova–Naurova forma nebo syntaktické diagramy.
Sémantika Po sémantické stránce se příkazy obvykle odlišují od volání podprogramů v tom, jak pracují s parametry. Parametry podprogramů se obvykle vyhodnocují jednou před voláním funkce. Naproti tomu parametry příkazu se vyhodnocují opakovaně (například podmínka while-cyklu nebo vůbec (např. tělo while-cyklu). Takovéto parametry příkazu jsou technicky parametry volané jménem. Tyto parametry se vyhodnocují, pouze pokud je to potřeba (lenivé vyhodnocování). Pokud jazyk poskytuje parametry volané jménem, je možné chování příkazů implementovat podprogramy (viz Lisp). Jinak je popis sémantiky příkazů mimo možnosti jazyka, proto popisy jazyka obvykle popisují sémantiku přirozeným jazykem.
Výrazy Ve většině jazyků se příkazy odlišují od výrazů tím, že příkazy nevracejí hodnotu a jsou volány pouze pro své vedlejší účinky, zatímco výrazy vracejí hodnotu a často nemají žádné vedlejší účinky. Mezi imperativními jazyky je ALGOL 68 jedním z mála jazyků, kde i příkazy mohou vracet výsledek. V jazycích, které kombinují imperativní a funkcionální přístup, jako jsou jazyky skupiny Lispu, se výrazy a příkazy nerozlišují; dokonce i výrazy prováděné v sekvenčním kontextu pouze pro své vedlejší účinky a výrazy vracející hodnoty nejsou považovány za výrazy. Čistě funkcionální jazyky příkazy vůbec nemají, mají pouze výrazy.
Rozšiřitelnost Většina jazyků má pevný počet příkazů definovaných jazykem. Rozšiřitelné jazyky, které umožňují, aby si programátor definoval nové příkazy, jsou spíše experimentální.
Odkazy Reference
Související články Řídicí struktura Výraz (pro srovnání)
Externí odkazy PC ENCYCLOPEDIA: Definice of: program příkaz
Kategorie:Programovací konstrukce