Maďarské velkoknížectví (maďarsky Magyar Nagyfejedelemség) nebo Uherské knížectví, někdy také Uherská říše apod., jsou historická označení pro nejraněji doložený uherský stát ve středověku, založený někdy mezi lety 895 a 896 kočovným kmenovým svazem Maďarů, kteří postupně přešli z polokočovného způsobu života na život usedlý. V průběhu 10. století jsou původní pohanská náboženství nahrazena křesťanstvím a maďarská kmenová konfederace se postupně mění a konsoliduje v křesťanské království dle západního vzoru. Tím se formálně stává v roce 1000, kdy se kníže Vajk, pokřtěný již jako Štěpán, nechává korunovat na uherského krále Štěpána I.
Staromaďarskému knížectví nevládl pouze kníže (slovo slovanského původu od кънѧꙃь, kňaz), nýbrž v podobě diarchie se o moc dělili dva nejvýše postavení muži, tj. sakrální král či kníže zvaný kende nebo kündü a náčelník-vojevůdce gyula („vojvoda“), přičemž který z nich zastával důležitější funkci nebo měl větší moc je předmětem dohadů. Vládnoucí titul (dle některých pramenů kníže nebo dokonce chán) mohl být přenesen z říše Chazarů, tedy že byl odvozen od titulu kagana.
Historie
Vznik Uher (896–1000) Vznik Uher je neodmyslitelně spjat s příchodem kočovných Maďarů do Panonie a Podunají. Staromaďarské kmeny přišly do této oblasti již sjednoceny pod vedením náčelníka Arpáda, kterého si sedm maďarských vojvodů v roce 890 zvolilo za svého vládce. Za sebou zanechali maďarské kočovné kmeny starší domovinu Etelköz, která ležela východně od Karpat. Maďaři nalezli v nových sídlech vyspělejší kulturu rolníků pod ochranou Velké Moravy a vedly výbojné války proti sousedům.
Vláda Arpáda náhled|upright=0.6|vlevo|Arpád a šest dalších maďarských vůdců, Chronicon Pictum, 1360 náhled|upright=0.5|vlevo|Arpádova socha ve městě Ráckeve V roce 896 se stal Arpád vládcem kmenů a pod Arpádovým velením snad v roce 902 nebo 903 porazil vojsko Velké Moravy, v roce 906 byl poražen bavorskými vojsky a velkomoravským knížetem Mojmírem II. Posílení své pozice se Arpád dočkal díky Frankům, kteří pozvali na jednání a zabili maďarské velmože. Arpád vedl válku proti Bavorům, které v roce 907 poráží u Brezalausburgu (dnešní Bratislava). Protože se nezachovaly prameny o zapojení vojsk Velké Moravy, s datem 907 je již spojen rozpad Velké Moravy a slovanská knížata se podřizují ve výbojných bitvách Maďarům. Nastává usídlování Maďarů v Podunajské nížině a přebírání kultury a způsobů obrábění půdy od vyspělejších slovanských sousedů.
Nástupci Arpáda Arpádovi následníci pokračují ve výbojích, které směrem na západ zastavuje až bitva na Lechu v roce 955. Maďaři poté přecházejí k usedlému způsobu života a Arpádovci pomalu upevňují po vzoru evropských mocností svou svrchovanou moc a pevně se ujímají vlády. Přijímají křesťanství za své náboženství a od dob prvního uherského krále sv. Štěpána ho také horlivě šíří po celé zemi. Původní převážně slovanské obyvatelstvo bylo nuceno asimilovat a přijmout nadvládu uherského krále. Jak na jihu v oblasti Blatnohradu a Panonie na západě, tak i na severu v oblasti Nitrianskeho knížectví převzali od místních obyvatel část zemědělství, řemesla a z počátku i způsob státní správy.
Odkazy Související články Uhersko Uherské království Dějiny Maďarska Seznam významných událostí dějin Maďarska
Literatura
Externí odkazy Dějiny Uherska
Kategorie:Zaniklé státy Maďarska Kategorie:Zaniklé monarchie Evropy Kategorie:Zaniklé státy na území Slovenska