náhled|Okřídlený šíp – logo strojírenského podniku Škoda náhled|Letecký pohled na Plzeň, Škoda se nachází v levé dolní části obrázku Škoda byl strojírenský podnik založený v Plzni v roce 1866 Emilem Škodou. Z původní zbrojovky se Škodovy závody rozrostly na úroveň velkého hutního a strojírenského koncernu, který (spolu s koncerny ČKD, Ringhoffer/Tatra aj.) patřil mezi průmyslové pilíře tehdejšího Československa a jednoho z největšího vývozců.
Na přelomu 20. a 21. století skončil koncern z důvodu špatné hospodářské situace v konkurzu a byl rozdělen a rozprodán. Na tradici původních Škodových závodů dnes navazuje řada samostatných strojírenských podniků, které ve svém názvu nesou jméno Škoda. Za patrně jediného přímého nástupce lze považovat plzeňskou společnost Škoda Transportation, která se zabývá výrobou tramvají a lokomotiv (někdy je označována za „hlavního dědice Škody Plzeň“). Její dceřiná společnost Škoda Vagonka vyrábí další kolejová vozidla, druhá dceřiná společnost Škoda Electric vyrábí trolejbusy a součásti trakčního pohonu včetně elektromotorů. V minulosti různě spřízněnými společnostmi, jež dosud používají název Škoda, jsou např. automobilka Škoda Auto v Mladé Boleslavi, výrobce technologií pro jadernou energetiku Škoda JS v Plzni nebo výrobce turbín a strojů pro energetiku Doosan Škoda Power v Plzni.
Historie Do vzniku republiky náhled|Škodovka například dodala veškerou dělostřeleckou výzbroj pro dreadnoughty rakousko-uherského námořnictva třídy Tegetthoff. Na obrázku jsou hlavní dělové věže SMS Tegetthoff s kanóny ráže 305 mm Historie firmy Škoda začala roku 1859, kdy hrabě Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu založil v Plzni pobočku své slévárny a strojírny. Vyráběla se zde zařízení pro pivovary, cukrovary, doly, parní stroje, kotle, ocelové mostní konstrukce, zařízení pro železnice atd.
Roku 1869 továrnu odkoupil její hlavní inženýr (od roku 1866) Emil Škoda, jehož jméno firma později nesla (jako tzv. Škodovy závody). V roce 1899 se firma transformovala na akciovou společnost pod novým názvem Akciová společnost, dříve Škodovy závody, se sídlem v Plzni. V té době se orientovala především na výrobu zbraní a munice, přičemž se stala největším průmyslovým podnikem Rakousko-Uherska. V roce 1917 došlo v muničce na Bolevci k obrovskému výbuchu, který mimo jiné inspiroval Karla Čapka k napsání románu Krakatit.
První republika Po skončení války a vzniku Československa v roce 1918 firma ztratila velkou část odbytišť a hrozil jí reálný krach, od kterého ji zachránil jak kapitálový vstup francouzské zbrojovky Schneider, tak i nalezení nových oborů působnosti v těžkém strojírenství a výrobě dopravní techniky, rozšířila svůj záběr zejména o výrobu lokomotiv, automobilů a celků pro lodě aj., koncem 20. let zaměstnávala v několika závodech a dceřiných společnostech více než 35 000 lidí.
V roce 1925 zakoupila mladoboleslavskou automobilku Laurin & Klement, v roce 1929 pražskou leteckou továrnu Avia a zároveň začala industrializovat Slovensko výstavbou mohutného komplexu podzemních továren na zbrojní výrobu ve městě Dubnica nad Váhom. Koncernu patřily i rudné doly, hnědouhelné doly v oblasti Mostecka či elektrárny a disponoval širokými obchodními vazbami v zahraničí. Stal se tak dokonalým představitelem vertikálně propojeného koncernu, sdružujícího získávání surovin, jejich zpracování, výrobu sofistikovaných produktů, jejich prodej a servis.
Druhá světová válka Za druhé světové války byla společnost součástí nacistické vojenské výroby, konkrétně průmyslového gigantu Reichswerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten „Hermann Göring“ (přestože RWHG získal jen asi 20 % akcií, chovali se jeho představitelé jako stoprocentní vlastníci). Protože zbrojovka byla cílem spojeneckých bombardérů, nechaly protektorátní úřady vybudovat maketu areálu továrny několik kilometrů od Plzně, aby spojencům poskytly klamný cíl. Na jaře 1945 při opakovaných náletech spojeneckých bombardérů byla plzeňská továrna opakovaně poškozována, nejsilnější nálet v dubnu 1945 pak zničil přes 70 % plzeňského podniku (náletům neušel ani mladoboleslavský podnik, pro ten však byl devastující až nálet Rudé armády 9. května 1945), zatímco dubnická podzemní zbrojovka přestála bez úhony.
Zestátnění a socialismus náhled|Dopis ministra těžkého strojírenství po přejmenování Škodových závodů na závody V. I. Lenina z 20. prosince 1951 Po válce byl koncern zestátněn a automobilka, zbrojovka i letecká továrna od něj byly odděleny tak, aby se plzeňský podnik (pod který byly postupně začleňovány nebo od něj oddělovány další strojírenské podniky) věnoval zejména těžkému, investičnímu a dopravnímu strojírenství. Protože název Škoda stále odkazoval na zakladatele-šlechtice, rozhodl tehdejší ministr těžkého strojírenství Augustin Kliment o přejmenování podniku s platností od 21. prosince 1951 na Závody V. I. Lenina Plzeň (ZVIL). Protože se však zahraniční zákazníci od výrobků „neznámé“ značky ZVIL začali odvracet, vrátil se podnik ke značce Škoda nejprve v označování výrobků a od 1. července 1965 se název vrátil i samotnému podniku. Název Závody V. I. Lenina se stal „čestným názvem” závodů plzeňské části podniku, protože jeho úplné zrušení a nahrazení původním názvem Škoda by bylo z politických důvodů nemyslitelné. V těchto letech se mohutně rozvíjely dodávky dopravní techniky (elektrické lokomotivy a trolejbusy), strojních a investičních celků (technologie pro cukrovary, lihovary, pivovary, rafinérie, soustružny, kovárny a lisovny), energetiky (kotle, jaderné reaktory, turbíny, generátory, transformátory) a další obory (tabákové stroje, varny). Největší odběratelem byly země RVHP (jenom do Sovětského svazu bylo v období 1957 až 1989 vyvezeno více než 2400 lokomotiv), ale výraznou část exportu tvořily i nesocialistické státy Evropy, Asie, Afriky i Ameriky, a to zejména díky PZO Škodaexport coby dodavateli uvedených investičních celků. Firma pro své zaměstnance a vedení v roce 1979 založila aerolinii Škoda Air.
Po Sametové revoluci Dne 31. prosince 1990 vznikla na základě rozhodnutí ministra strojírenství a elektrotechniky ČR akciová společnost Škoda, koncern, Plzeň, do které byl vložen majetek zrušeného státního podniku stejného názvu.Úplný výpis z obchodního rejstříku - ŠKODA a.s., B 36 vedená u Krajského soudu v Plzni. Dostupné na http://or.justice.cz V následujících letech proběhla privatizace, v roce 1992 bylo rozhodnuto o využití tzv. „české cesty“ (tzn. privatizace bez spojení se zahraničním partnerem), přičemž minoritním vlastníkem Škody a jejím generálním ředitelem se stal podnikatel Lubomír Soudek. Roku 1994 změnila společnost název na ŠKODA a.s. a pod Soudkovým vedením začala rozšiřovat své výrobní a podnikatelské aktivity, po odtržení od Škodaexportu však musela zřídit vlastní zahraniční zastoupení (nakonec ve 23 zemích po všech světadílech) bez výrazného přínosu. Nevydařila se ani původně slibná investice do závodu na výrobu hliníkových nápojových plechovek v Plzni, která spadla do náhle rozpoutané kampaně proti používání hliníku v potravinářství a velká část odběratelů se obrátila k plechovkám z nerezového plechu. Zakoupené podniky Umformtechnik Erfurt (1994), LIAZ (1995) a Tatra (1996) sice vhodně doplňovaly portfolio koncernu, zmítaly se však ve vlastních finančních problémech a nízkými prodejními objemy nedokázaly vygenerovat zisk. Vnitřní reorganizace koncernu (v tehdejším trendu samostatného hospodaření jednotlivých závodů) přinesla rozdrobení na cca 25 dceřiných společností s ručením omezeným (Škoda Hutě, Škoda Kovárny, Škoda Machinery Tool, Škoda ETD, Škoda JS, atd.) ale nepřinesla žádanou efektivitu a expanze koncernu nakonec přinesla kumulovanou ztrátu cca 13 miliard korun, takže Škodě (i přes zajištěný odbyt v řadě oborů) reálně hrozil bankrot.
Roku 1999 se podařilo uzavřít dohodu s věřitelskými bankami a společnost dočasně stabilizovat. V dubnu 2000 byla v rámci restrukturalizace založena akciová společnost Škoda Holding (IČO 26163632, založena jako Divide et impera a.s.), do které byla převedena většina oborových dceřiných společností. Akcionáři společnosti byli samotná Škoda a.s. (51,6 %), Česká konsolidační agentura 48,36 %, Investiční a poštovní banka (0,02 %) a Revitalizační agentura (0,02 %).Výroční zpráva 2000 ŠKODA HOLDING a.s. ve sbírce listin obchodního rejstříku u Krajského soudu v Plzni - listina B 1029/SL 15 Na samotnou Škodu a.s. byl na návrh slovenské firmy FS Consulting a českých firem Levitex a Kastko vyhlášen dne 12. září 2001 konkurs, který měl být ukončen do konce roku 2013. V rámci konkurzu převzala většinu aktiv konkursní podstaty (včetně podílu ve Škoda Holding) společnost HQU International, a.s. (IČO 26502399, později přejmenována na Škoda Holding, a.s. a Škoda Investment, a.s.) za 483 mil. Kč.Končená zpráva správce konkursní podstaty úpadce ŠKODA a.s. o zpeněžení majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, Čj. 29 K 33 / 2001 vedená u Krajského soudu v Plzni V rámci konkurzu byli vyplaceni oddělení věřitelé (AB-CREDIT a.s. a Ministerstvo financí České republiky, dohromady 92 mil. Kč), konkursní správci (37 mil. Kč) a ostatní věřitelé (479 mil. Kč). Celkem 1968 ostatních věřitelů získalo 9,2 % ze svých pohledávek, nejvíce pak AB-CREDIT a.s. (184 mil. Kč), Ministerstvo financí (89 mil. Kč) a lichtenštejnská společnost Femer International Trust Reg. (73 mil. Kč).Rozvrhové usnesení, Čj. 29 K 33/2001-1935 vedená u Krajského soudu v Plzni Konkurs byl po splnění rozvrhového usnesení zrušen v listopadu 2015.Usnesení Čj. 29 K 33/2001-2437 vedená u Krajského soudu v Plzni
Škoda Holding/Investment V roce 2003 stát prodal 49% podíl ve Škodě Holding skupině Appian Group za 350 milionů Kč,Vláda schválila prodej Škody Holding americké Appian Machinery později ve stejném roce Appian Group koupil zbylých 51 % společnosti od Škoda a.s. v konkursu.Rozhodnutí OF/S264/02-215/03 Appian Group byla společnost se sídlem v Nizozemsku s nejasnou vlastnickou strukturou. Za komplikovanou vlastnickou strukturou se skrývali privatizátoři Mostecké uhelné Jiří Diviš a Marek Čmejla, manažeři Škody Tomáš Krsek, Michal Korecký a Martin Roman, dále pak právník Josef Brož. Prodej provázela korupce. Vlastníci společnosti Slavia Capital, která radila státu při prodeji státního podílu, dostali „provizi“ 30 mil. Kč; 119 mil. Kč dostala česká Marila Invest a.s., skrytě ovládaná mafiány Mrázkem a Pitrem, z toho 73 mil. Kč bylo vybráno v hotovosti a podle policie sloužilo jako úplatek pro osoby mající rozhodující vliv na rozhodnutí o prodeji státního podílu; dalších 20 mil. Kč skončilo v americké společnosti Unipro Development, spojené např. s nelegální likvidací nebezpečného odpadu na Ukrajině. Nevýhodným prodejem podílu tak stát přišel minimálně o 1 mld. Kč.
Appian zahájil ve společnosti další restrukturalizaci s cílem zaměřit se pouze na dva hlavní výrobní obory – klasickou energetiku a dopravní strojírenství. V roce 2004 společnost prodala ruské společnosti OMZ Škodu JS a Škodu Kovárny a Hutě (dnes Pilsen Steel) za nezveřejněnou částku (údajně přes 1,2 mld Kč). Zároveň Škoda postupně koupila několik společností z oboru dopravy, např. Škodu Electric, maďarský Ganz, české VÚKV, MOVO, ČKD Vagonka (dnes Škoda Vagonka) či Pars nova, mateřskou firmou této skupiny se stala Škoda Transportation. V roce 2006 Škoda Holding (IČO 26163632) zanikl sloučením s HQU International, a.s. (IČO 26502399), která se následně přejmenovala na Škoda Holding. V roce 2009 společnost Škoda Holding (IČO 26502399) prodala za 11,5 mld. Kč 100 % podíl ve své divizi turbín Škoda Power jihokorejské společnosti Doosan Group. V témže roce 2009 měla Škoda Holding aktiva ve výši 27,687 miliard Kč, obrat 18,571 miliard Kč, zisk 12,440 miliard Kč a 4580 zaměstnanců.Škoda Holding a.s. - konsolidovaná výroční zpráva 2009 konsolidovaná čísla za Škoda Holding