Třída Sparviero byla třída křídlatých raketových člunů italského námořnictva. Celkem bylo postaveno sedm jednotek této třídy. Vyřazeny byly v letech 1991-1999. V Japonsku byly postaveny tři jednotky upravené licenční třídy PG 01.
Stavba Třída byla navržena italsko-americkým konsorciem Alinavi na základě koncepce amerického experimentálního člunu USS Tucumcari (PGH-2), vyvinutého společností Boeing.
Celkem bylo postaveno sedm jednotek této třídy. Prototyp byl postaven v letech 1971–1974, přičemž v letech 1980–1983 bylo do služby přijato dalších šest člunů postavených poděnicí Fincantieri.
Jednotky třídy Sparviero: Jméno Spuštěna Vstup do služby Status Sparviero (P 420) 1973 15. července 1974 vyřazen 1991 Nibbio (P 421) 1980 vyřazen 1996 Falcone (P 422) 1982 vyřazen Astore (P 423) 1983 vyřazen Grifone (P 424) 1983 vyřazen Gheppio (P 425) 1983 vyřazen Condor (P 426) 1984 vyřazen
Konstrukce Plavidla měla hliníkový trup. Využívala koncepci Boeing Jetfoil s jedním křídlem na přídi a dvěma na zádi. Elektroniku tvořily navigační radar SPQ-701 a radar pro řízení palby SPG-70. Výzbroj tvořil jeden 76mm kanón OTO Melara ve věži na přídi a dvě protilodní střely Otomat Mk 2 s dosahem 180 km.
Pohonný systém byl koncepce CODOG. Jeden diesel o výkonu 290 bhp poháněl zasunovací lodní šroub při plavbě ekonomickou rychlostí. K plavbě na křídlech sloužila jedna plynová turbína Rolls-Royce Proteus o výkonu 5044 hp, pohánějící vodní trysky. Nejvyšší rychlost dosahovala 50 uzlů.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Sparviero