Ante Starčević (23. května 1823, Veliki Žitnik, Gospić, – 28. února 1896, Záhřeb) byl chorvatský politik, publicista a spisovatel. Zabýval se politikou historií, literární kritikou, filosofií, politickou satirou a překladatelstvím. Ještě za svého života byl nazván Otcem vlasti (Otac Domovine).

Život

Raná léta

Narodil se v obci Veliki Žitnik u Gospiće. Vesnice se v této době nacházela v oblasti známé pod názvem Vojenská hranice a byla oddělená od zbytku Chorvatska s vlastní správou. Jeho otec Jakov byl Chorvat a jeho matka Milica byla Srbka. Z pravoslavné víry na katolickou přešla před svatbou. Antův strýc Šime Starčević byl katolický kněz, který smýšlel pozitivně o reformách, které se v Chorvatsku uskutečnily za vlády císaře Napoleona a tzv. Ilyrských provincií. Šime také učil Anteho latinsky. Poté jej učil Jose Vlatković. První město, kam se přestěhoval, byl Karlobag, kam odešel ve třinácti letech.

Studoval na gymnáziu v Záhřebu, kde také složil maturitu. Jedním z jeho učitelů byl Ivan Mažuranić.

Poté odešel do města Senj v severní části chorvatského pobřeží, kde se měl stát knězem. Po nějaké době odcestoval ze Senje do Pešti kde studoval teologii. Namísto života zasvěceného Římskokatolické církvi se ale rozhodl pro politický život. Jeho zkušenosti s církví ho přiměly zastávat sekulární postoje. Zasazoval se o oddělení církve od státu.

Politická kariéra

Původně chtěl být docentem na Záhřebské královské akademii (neúspěšně), nakonec pracoval ale v advokátní kanceláři.

V roce 1861 stál spolu s Eugenem Kvaternikem u vzniku Strany práva (Hrvatska stranka prava). V chorvatském Saboru byl zastáncem chorvatské nezávislosti. Snažil se svými kroky omezovat nebo blokovat veškeré vazby mezi Chorvatskem a Zalitavskem, resp. Rakousko-Uherskem a jako takovým. Habsburskou dynastii vnímal jako úhlavního nepřítele chorvatského národa.

Roku 1862 byl také jmenován notářem Rijecké župy; nakonec byl ale suspendován a odsouzen k měsíčnímu vězení z důvodu, že odporoval režimu. Zorganizoval totiž demonstraci v přístavním městě proti habsburské moci. V témže roce byl také ale zvolen do chorvatského parlamentu za město Rijeku. Poslancem zemského sněmu (Saboru) byl opětovně i v letech 1865, 1871 a od roku 1878 až do své smrti.

Ve Šramově advokátní kanceláři pracoval do roku 1871. V témže roce byl znovu zatčen, tentokrát za účast na Rakovické vzpouře () organizované Eugenem Kvaternikem. Po 75 dnech ve věznici a odchodu z původního zaměstání pracoval pro svého příbuzného Davida Starčeviće jako úředník.

Stal se protivníkem Vuka Karadžiće ve sporu o podobu srbochorvatského jazyka, neboť ten prosazoval jekavici, naproti čemuž Starčević preferoval ekavici, byť sám vyrůstal v prostředí, kde se nepoužívala. Mohla jej ale ovlivnit jeho matka. Předpokládal ale, že ekavština převládne vlivem čakavštiny a kajkavštiny, nicméně k tomu nakonec nedošlo. Byl kritický rovněž k Vídeňské jazykové dohodě uzavřené právě mezi Karadžićem a chorvatskými jazykovědci, především Ljudevitem Gajem. Starčević se domníval, že neexistuje srbochorvatský jazyk a že neexistuje samostatná srbská identita. Pro Srby používal označení Slaveno-serbi i častoval je řadou ponižujících označení. Karadžićův spis Srbi svi i svuda pro Starčeviće znamenal opuštění myšlenky ilyrismu, tedy jednoty jižních Slovanů. Naopak Bosňáky vnímal jako integrální součást chorvatského národa.

Navíc Starčević horlivě vystupoval také proti antisemitismu a stal se ochráncem Židů, kteří pak byli následně na chorvatském území většinou voliči Strany práva. Mimo to byl členem výboru Matice ilyrské (předchůdkyně Matice chorvatské) a rovněž i byl v redakční radě časopisu Neven.

Zemřel dne 28. února 1896 v Záhřebu ve věku 72 let. Jeho hrobku v lokalitě Šestine (dnes Podsljeme) navrhl chorvatský sochař Ivan Rendić. Jeho pohřbu se zúčastnilo okolo třiceti tisíc lidí.

Činnost a odkaz

Byl zakladatelem a posléze celoživotním členem Strany práva. Strana existuje dodnes, ale po válce za nezávislost Chorvatska se rozštěpila na několik frakcí, z nichž Hrvatska stranka prava Dr. Ante Starčevíć si činí nárok na nepřerušenou historickou kontinuitu.

Po smrti Ante Starčeviće vycházely noviny s názvem Starčevićanac, které byly obnovovány různými subjekty a v různých dobách. Poprvé se objevily v roce 1897.

Po Ante Starčevićovi je dnes pojmenována řada ulic i náměstí (v roce 2008 celkem 203 ulic) a po obnovení nezávislého Chorvatska v roce 1991 je vnímán jako klíčová postava chorvatských dějin. Pozitivně se o něm vyjadřovala řada dalších významných osobností chorvatského společenského života i historie, např. Miroslav Krleža.

V roce 1993 byl vyobrazen na chorvatské bankovce v hodnotě 1000 kun.

Chorvatsko uděluje dodnes Řád Ante Starčeviće.

Dne 23. května 2023 vydala chorvatská pošta známku v nákladu 30 000 kusů s portrétem Starčeviće u příležitosti výročí 200 let od jeho narození.

Dochován je rovněž i Rodný dům Ante Starčeviće. Dům, ve kterém zemřel, byl financován milodary a dokončen rok před politikovou smrtí a nese název Dům Ante Starčeviće, stojí v Záhřebu.

Díla

Govor što ga je u sednici sabora hervatskoga, na 26. lipnja 1861. o donošenju Hrvatske naprama Ungarii izustio dr. Antun Starčević poklisar kot. Grobničko-Hreljinskoga Bi li k slavstvu ili ka hrvatstvu. Dva rozhovory, Záhřeb, 1867. Ime Serb, Záhřeb, 1868 Nekolike uspomene, Záhřeb, 1870. Pasmina Slavoserbska po Hrvatskoj, Záhřeb 1876 Na čemu smo, Záhřeb 1878 Govor o adresi većine i nacert adrese posebne, Záhřeb 1878 Pisma Magjarolacah, Sušak, 1879 Ruski odnošaji, Sušak, 1879 Nagodbe, Sušak, 1880 Jubilei. Záhřeb, 1888 Ustavi Francezke, Záhřeb, 1889 Najnovija davorija, Záhřeb, 1893 Sebraná díla Ante Starčevića, knihy I-III.

Řada textů Ante Starčevića vyšla i po jeho smrti.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Stylizovaný životopis

Kategorie:Chorvatští politici Kategorie:Chorvatští spisovatelé Kategorie:Chorvatský nacionalismus Kategorie:Narození v roce 1823 Kategorie:Úmrtí v roce 1896 Kategorie:Úmrtí v Záhřebu Kategorie:Muži Kategorie:Narození 23. května Kategorie:Úmrtí 28. února Kategorie:Osobnosti na chorvatských bankovkách