Ortel je rocková skupina Tomáše Ortela, která je médii označována za kontroverzní a xenofobní. V letech 2015 a 2016 kapela v anketě Český slavík získala stříbrné slavíky v kategorii Skupina.

Skupina Historie Tomáš Ortel (rodným jménem Tomáš Hnídek) po opuštění neonacistické hudební skupiny Conflict 88 založil v roce 2002 vlastní skupinu Ortel. Podle vlastního vyjádření jej k založení vedla nespokojenost po 17. listopadu a touha upozornit lidi na to, před čím by raději zavírali oči. V rozhovorech o kapele mluví jako o nepolitické skupině, považuje ji za vlasteneckou, zároveň je proti stávajícímu systému, včetně starostů a pohlavárů ve městech. Skupina popírá spojitost s neonacisty, dle Tomáše Ortela kapela jen vypovídá o skutečném stavu naší země a budí v lidech vlastenecké cítění. Nemyslí si, že by pichlavé texty určovaly kapelu jako nenávistnou.

Delší dobu byla skupina okrajovou formací, kterou téměř nikdo neznal. První vzestup zaznamenala, když si skladbu Hadr vybrala Dělnická strana jako svoji hymnu: skupina místo pro 10–20 posluchačů hraje náhle v zaplněných klubech. Na výsluní ji vynesla její reakce na uprchlickou vlnu v podobě antiuprchlické rétoriky a úspěch v anketě Český slavík, dle D. Balšínka umístění v anketě skupinu fakticky etablovalo v české populární hudbě. Hudební publicista Karel Veselý připisuje podíl na vzestupu médiím, která se pohoršovala nad popularitou skupiny, čímž skupinu zviditelnila mezi podobnými sestavami.

Členové náhled|vpravo|Adam Karas za klávesami Tomáš Ortel – zpěv, kytara Ota – kytara Míra – bicí Jaroslav – baskytara

bývalí členové Lucie Běhounková – klávesy, zpěv Karlos– kytara Adam – klávesy Balů – kytara

Vizuální identita

Název skupiny je uváděn majuskulemi moderní interpretace anglického gotického písma dekorativního typu, čemuž odpovídají řezy písma „Old English“. Písmena jsou na spodní straně obohacená odkapávajícími kapkami, v některých případech je použit přímo řez písma „Blood Of Dracula“. Někdy je název doplněn podtitulem „říkají mi válka, taky nenávist a zlost“.

Logo skupiny tvoří lidská lebka (umrlčí) na pozadí zkřížených dlouhých kostí. Lebka je zachycená zepředu, se spodní čelistí a na čele s heraldickým českým lvem, jehož konce ocasů jsou stočené od těla. Podle Tomáše Ortela je odkazem našich předků bojujících za naši zem. R. Banga logo označil za zjevnou propagaci nacismu, neboť umrlčí lebky s hnáty bez lvů byly symbolem jednotek SS. dle novináře Jana Čápa logo odkazuje spíše na rebelství a vzdor pirátů, vysuzovat z loga sympatie k jednotkám SS je mylné.

Skupina používá pro vizuální identifikaci i další symboly a to pěst se srdcem, tlapatý kříž a několik sloganů. Na prvním jmenovaném je na pozadí červeného puklého symbolu srdce zobrazena sevřená bílá pěst pravé ruky zachycená zepředu a svírající dva zkřížené ostnaté dráty. Tlapatý kříž je užíván ve variantě s dovnitř prohnutými rameny, která je svým tvarem podobná pruskému Železnému kříži. Kříž se používá v prosté obrysové lince, nebo vyplněný červenou barvou či s vepsaným, deformovaným názvem skupiny. Symboly někdy doprovází text „rock against injustice“.

Z barev je užívána černá, bílá a červená, méně pak šedá.

Podpora charitativních projektů Skupina podpořila v roce 2014 nadaci Dobrý anděl, když vyzvala své fanoušky, aby se stali dobrými anděli. Nadace, která pomáhá prostřednictvím dárcům rodinám s dětmi nemocnými rakovinou, získala díky kapele desítky nových dárců. Z popudu Libora Šíby bylo logo nadace uvedeno i na propagačních materiálech Megakoncertu, ale po stížnostech veřejnosti a držitele licence byla tato spolupráce ze strany nadace ukončena. Kapela v letech 2015 a 2016 vystoupila na charitativním festivalu „Rockové léto“, které se každoročně koná v Července u Litovle pro podporu pacientského edukačního onkologického programu.

Kontroverze náhled|vlevo|Baskytarista Otakar Vrba Ministerstvo vnitra ve své zprávě o extremismu v roce 2015 označuje skupinu jako pravicově extremistickou. Podle politologa Miroslava Mareše, odborníka na extrémismus, však Ortel není takovou hudební skupinou, jakou bylo zvykem v minulosti označovat za extrémistickou. Publikum Ortelu tvořili a nadále zčásti tvoří sympatizanti krajní pravice, oblíbený je mezi neonacisty. Skupina je spojována s krajní pravicí, dokladem čehož je např. opakované vystupování lídra skupiny Tomáše Ortela na shromážděních nacionalistické strany Národní demokracie vedené Adamem B. Bartošem v roce 2015 či naopak výzva této strany svým příznivcům k poslání hlasů Ortelu v anketě Český slavík. Píseň „Hadr“ z prvního alba Nevinnej (2007) si osvojila později rozpuštěná Dělnická strana (následně i DSSS) jako svou oficiální hymnu, s čímž skupina Ortel dodatečně souhlasila. Milan Trachta (známý jako Banán) z Radia Wave v roce 2011 uvedl, že skupina hrála na srazech a koncertech Dělnické strany a přinejmenším sympatizuje s programem strany. Podle záznamů na serveru YouTube hrála skupina na koncertech i některé písně skupiny Conflict 88, např. „Vrať se k nám“ nebo „Krásné časy“. Skupina se v reakci na zvýšený zájem médií i policie v červnu 2010 na svých webových stránkách od neonacistů distancovala.

Po ocenění Ortelu v anketě Český slavík 2016 upozornil dokumentarista Vít Klusák, že na březnovém koncertu skupiny ve Frýdku-Místku někteří návštěvníci v předsálí hajlovali, pokřikovali nacistické Sieg Heil, mluvili o bílé rase, zaznělo i „cikánům a všem, ať chcípnou, svině“. Česká televize v pořadu 168 hodin odvysílala reportáž s ukázkami z Klusákova připravovaného dokumentu dokazující jeho slova. V reakci na reportáž Tomáš Ortel prohlásil: „Hajlování nám vadí. Hajlujícího fanouška bych určitě napomenul.“ Vyjádřil i přesvědčení, že pokud by se na policejně sledovaných koncertech jednalo o pravidelné dění, jistě by již nehráli.

Koncerty Ortelu zkoumalo ministerstvo vnitra v pravidelné zprávě o extremismu, podle níž je Ortel příkladem trendu, kdy texty písní sice inklinují k pravicovému extremismu, jsou však formulovány tak, aby interpretům nehrozil trestní postih. Podle Jana Charváta z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialisty na extremistickou hudební scénu, se v textech Tomáše Ortela neonacismus nenachází. Podle Charváta ortodoxní neonacistická scéna Ortelem absolutně pohrdá, považují jej za šaška bez hrdosti vystupujícího za peníze. Zpráva Ministerstva vnitra též uvádí distancování tvrdého jádra neonacistů od Ortelu a to pro umírněnější produkci.

Skladba „Mešita“ z pozdějšího stejnojmenného alba vyvolala pobouření ze strany muslimské obce v Česku, píseň je populární na neonacistických demonstracích a protiuprchlických shromážděních.

Skupina je na základě výše uvedeného médii často označována jako kontroverzní či přímo xenofobní, rasistická, náckovská, populistická, případně jako radikální či problémová, popř. jsou za xenofobní či rasistické označovány texty písní. Kulturní publicistka Jana Machalická skupinu nepovažuje za bigbíťáky, ale rovnou za „maskované nácky“, Vít Klusák je označil za „malé zakuklené fašounky“.

Úvahy o možném zákazu skupiny

V souvislosti s texty písní skupiny se objevují úvahy, zda by měla být zakázána. Podle právníka Aleše Rozehnala se v případě Ortelu jedná o projev umělecké, popř. rádobyumělecké svobody projevu, neboť ta více než politická svoboda projevu obsahuje právo šokovat, znechutit, útočit či urážet. Ve svobodné společnosti má každý dle Rozehnalova názoru právo volby umění a zábavy, které chce konzumovat či vytvářet. E. Tabery považuje za zřejmé, že skupina nemá být zakázána, neb nedělá nic protiprávního. Případný zákaz by posílil pocit vyloučení a výjimečnosti.

Tvorba Texty a hudba náhled|vpravo|Tomáš Ortel a Karel Vávra Hudební kritici vnímají písně Ortelu jako hudebně a textově primitivní, konstatují též muzikantskou nedostatečnost členů. Např. hudební publicista Petr Korál zhodnotil tvorbu skupiny jako myšlenkově rozbředlou a hudebně plytkou. Nejprimitivnější tancovačkový bigbít s povrchně vlasteneckými texty s latentním hraním na strunu rasové a náboženské nesnášenlivosti vnímá jako laciný a trapný. Hana Langrová, hudební redaktorka Deníku.cz, charakterizuje tvorbu jako silná slova, čtyři akordy, patetické texty umocněné naléhavým hlasem a intonací zpěváka, což shrnuje jako politický folk v metalovém kabátě.

Texty písní skupiny jsou mnohoznačné, kritizují např. náboženské a etnické menšiny až se často nesou ve smyslu nenávisti vůči některým skupinám osob, jsou považované za xenofobní a silně ideologické. Podle kritiků Ortel svými texty podporuje protiislámské nálady, dle Ondřeje Štindla jsou primitivně šovinistické texty přímo proti islámu zaměřené, též dle Milana Menčíka z Musicserver.cz jsou protiislamistické a protiuprchlické. K. Novotná připomíná zbrojení proti homosexuálům. Zaměřením textů na sociální tematiku se skupina snaží zaujmout nespokojené občany. Viliam Buchert vidí texty naopak jako často jednoznačnější, někdy provokující, hrající si se symboly a metaforami, štípající do otázek řešených českou společností. V porovnání s mnoha rapery nepovažuje texty za nijak zvláštní a vyhraněné a při srovnání s extrémy v USA, Anglii či Německu dokonce za hodně umírněné. Josef Martínek považuje texty písní za „pseudoposelství“, podle Jana Vedrala jde o promyšlenou stylizaci a provokaci na hraně extremismu a podle Josefa Boušky si frontman dává záležet, aby se texty vešly do zákonných mezí. Podle Erika Taberyho spojuje Ortel s jeho fanoušky hněv a proto jim stačí spolu mluvit v náznacích. Politolog Josef Mlejnek řadí Ortel pro jejich texty do žánru, který nazval antiimigrační či xenofobní politická píseň. Podle hudebního publicisty Pavla Klusáka představují texty „líné uvažování, sázku na neznalost a spoléhání na to horší v lidech“, považuje je za snadné vyhovění instinktům masy ve formě ultraprimitivního hledání obětního beránka. Klusák si všímá i chatrné češtiny, dle Ondřeje Bezra autor textů neumí za mák česky.

Karel Veselý upozorňuje na paradox, kdy fanouškové skupiny nepovažují texty za kontroverzní, ale za „pravdu, kterou nikdo nechce slyšet“, přestože se texty svou podstatou neliší od vyjádření prezidenta či ministra financí. Dle Veselého se rocker Tomáš Ortel postavil do pozice lidového hrdiny pohádek, který přispěchá na pomoc porobenému lidu, kdykoliv je to potřeba.

V hudbě Ortelu nachází V. Buchert inspiraci rockem, popem i folkem, výsledek však považuje za nesourodou a nevyrovnanou směs. Dle D. Balšínka produkuje Ortel rytmické tříakordové zvuky, dle K. Veselého jde o „dechno-rock“. J. Martínek hodnotí průměrné bigbítové písně jako vhodné leda na vesnické zábavy a považuje proto za příčinu úspěchu skupiny texty. O. Mrázek nepochybuje, že skupina se neproslavila zpěvem, natož hudbou, ale jen xenofobními a rasistickými texty.

Diskografie Nevinnej (2007) Co se to stalo (2009) Ideje (2010) Problém (2012) Mešita (2013) – Motivem alba je islám a jeho vliv na evropskou kulturu. Defenestrace (2014) Zůstaň mým domovem (2015) Pochodeň (2017)

Známé skladby

Mešita Titulní skladba ze stejnojmenného alba se stala nejznámější písní skupiny. Videoklip na serveru YouTube dosáhl na začátku listopadu 2014 téměř miliónu zhlédnutí, na začátku prosince 2015 2,8 miliónu zhlédnutí a po prvním prosincovém týdnu přes 3 milióny zhlédnutí.

Hadr Skladbu z prvního alba Nevinnej si přisvojila za svoji hymnu Dělnická strana, později Dělnická strana sociální spravedlnosti.

Koncerty

V září 2011 koncertoval Ortel v Českém Krumlově se skupinami Orlík Revival a Gabreta pod dozorem policie. Členové plzeňské Gabrety působili dříve v neonacistické skupině Imperium.