Vojtěch Rakous, vlastním jménem Adalbert Österreicher, později Östreicher (8. prosince 1862 Starý Brázdim – 8. srpna 1935 Praha), byl český židovský spisovatel.
Jméno Vojtěch Rakous se narodil jako Adalbert Österreicher a byl tak zapsán i v pražské policejní přihlášce. V dospělosti zjistil, že jeho příjmení se správně píše Östreicher a nechal si ho úředně opravit.Policejní přihláška, Adalbert Östreicher s rodinou V průběhu života počeštil své křestní jméno a psal se Vojtěch Östreicher.
Život
Mládí Adalbert Österreicher se narodil ve vsi Starý Brázdim (dnes osada Brázdim u Brandýsa nad Labem). Pocházel z česky hovořící rodiny židovského chalupníka Šalamouna Österreichera a matky Barbory, rozené Pollákové. Celkem bylo v rodině sedmnáct dětí. Jeho školní vzdělání zahrnovalo pouze jednoroční docházku do židovské školy v Brandýse nad Labem.
Nejprve chodil do školy v obci Brázdim (uč. F. Šebek), následoval rok v židovské škole v Brandýse n. Labem. Pokračoval v docházce na obecné škole v Brandýse n. L. a nakonec se tamtéž vzdělával dva roky u piaristů.
V Praze, kde se vyučil prodavačem galanterního zboží, se naučil německy, ale současně získal vztah k české literatuře. Po devíti letech pražského pobytu se usadil v Mratíně u Brandýsa nad Labem, kde se živil jako podomní obchodník a obchodník s obilím.Mojmír Otruba: Vojtěch Rakous, předmluva ke knize povídek Vojkovičtí a přespolní, Československý spisovatel, edice Slunovrat, 1986 V té době také pokoušel časopisecky publikovat, i když jeho znalosti české mluvnice byly nedostatečné.
Jan Herben a zrození nového spisovatele Životopisné zdroje o Vojtěchu Rakousovi shodně uvádějí, že se jeho první literární pokusy dostaly v roce 1885 do rukou spisovateli Janu Herbenovi, tehdy redaktorovi Času. Herbenovi kolegové se neuspořádanému rukopisu s nesprávným pravopisem posmívali; Herben však pochopil jeho kvality. Přepsal několik z nich bezchybnou češtinou a navíc vybral pseudonym tak, že autorovo německé jméno přeložil jako Vojtěch Rakous. Tím mu otevřel cestu k publikaci. Upozornil též na Rakousovy práce Rudolfa Pokorného (1853–1887), redaktora časopisu Paleček a Karla Fischera (1859–1906), redaktora Kalendáře česko-židovského.
Návrat do Prahy, život v Libni V devadesátých letech se Vojtěch Rakous vrátil do Prahy. V první zachovalé policejní přihlášce je uvedeno, že před svatbou žil se sourozenci Karlem a Paulinou.Policejní přihláška sourozenců Österreichových S bratrem Karlem (1864–1930) také založil v pražské Jindřišské ulici obchod s obuví Staroměstská tržnice obuvi. Obchod vlastnili oba bratři a Vojtěch převzal v roce 1903 vedení filiálky v Praze-Libni (od roku 1901 součást hlavního města – Praha VIII) na Primátorské (dnes Zenklova) třídě 252, v domě, který vlastnil.
V roce 1895 se oženil s Emilií Neumannovou (1873–1932). Starší syn Josef (1896–1942), který byl bankovním úředníkem, zahynul během holokaustu v izbickém ghettu, dcera Božena (1906–1944), provdaná Schulhofová, zemřela v Osvětimi. Mladší syn Karel zemřel již v roce 1930.
Vojtěch Rakous byl též aktivním členem libeňské židovské náboženské obce. Byl volen do představenstva a různých výborů a komisí. Angažoval se též v českožidovském hnutí, jehož cílem byla úplná integrace česky smýšlejícího židovstva.
V roce 1932, kdy se dožil sedmdesátky, byl již všeobecně uznávaným a oblíbeným spisovatelem. Denní tisk jeho jubileum připomínal a kladně komentoval a Libeňská obec židovská ho jmenovala čestným členem. Lidové noviny, 8.12.1932, s.9 Vojtěch Rakous zemřel v Praze, je pohřben na pražském Novém židovském hřbitově v Libni.
Posmrtné uznání Úmrtí populárního spisovatele zaznamenal v roce 1935 denní tisk tiskovými zprávami, sloupky a vzpomínkami.<ref>[http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:3986cc80-230f-11dd-ad20-000d606f5dc6 Lidové noviny, 9.8.1935, s.5, Vojtěch Rakous zemřel"]</ref> Po Vojtěchu Rakousovi je pojmenována ulice Rakousova v Praze 8 – Libni.
Literární dílo První úspěchy – časopisy Nového spisovatele si po Herbenově upozornění povšimnul časopis Paleček. Již v roce 1885 zveřejnil na pokračování jeho povídku Proč občan Purnocha nevolil do říšské rady.Paleček, 42/1885, s.330, Proč občan Purnocha nevolil do říšské rady Drobná humoreska popisuje, jak vesničané z polabských Chrástovic vyslali do Karlína (který byl tehdy okresním městem) souseda Purnochu, jako volitele do říšské rady. Ten však – pro naivitu své ženy, která ho doprovázela – vlak do Prahy zmeškal.
V roce 1888 otiskl Nový Paleček na pokračování Rakousovu povídku Panské choutkyNový Paleček, 17.8.1888, s.282 a o rok později Historie dvou týden ženatých mužů.Nový Paleček, 15. 2. 1889, s. 58 V humoreskách otištěných v Palečkovi výstižně popisuje maloměsto a vesnici, jeho židovství se v nich neprojevuje.
Po upozornění Jana Herbena byly Rakousovy práce vydávány také v Kalendáři česko-židovském. První dohledaná povídka byla otištěna v tomto Kalendáři v ročníku 1887–1888 pod názvem V červáncích doby (Povídka z dob našeho národního probuzení).Kalendář česko-židovský, ročník 1987-1988, s.78 (snímek 80) V příběhu vystupuje mladý Stránský, který je "...myšlením Čech, vírou Žid". Miluje dceru jiného Žida – Kantora; ten tíhne k němčině a chce v obci Lenešice německou školu, aby židovské děti získaly lepší náboženské vzdělání. Nakonec v obci vznikne česká náboženská škola a Kantor se se Stránským udobří. Propagace jazykové a kulturní české orientaci Židů v Čechách odpovídala požadavkům redaktora Fischera, ale Vojtěch Rakous se po několika letech spolupráce zaměřil k popisování života venkovských Židů z doby jeho mládí.
Knižní vydání Doma: židovské obrázky (Praha, L. Ballenbergr, 1897, dostupné online)Vojtěch Rakous: Doma:židovské obrázky Vojkovičtí a přespolní (poprvé vydáno Praha, Spolek českých akademiků židů, 1910) Na rozcestí (netypická historická novela; [ilustrace Adolf Kašpar], vydal Svaz česk. pokrokových Židů, 1914) Modche a Rézi (il. Adolf Kašpar, poprvé vydal Obelisk, Praha, 1926)
Vydáním knihy Vojkovičtí a přespolní se Vojtěch Rakous definitivně stal úspěšným spisovatelem. Za jeho života vyšlo celkem sedm stejnojmenných vydání, která však mají různě pozměněný obsah a skladbu. Jeho práce později vycházely i pod názvem Modche a Rézi. Prozatím naposledy byly Rakousovy povídky vydány v letech 1992 a 2009 (Modche a Rézi, Praha, vydal Petrklíč a G+G).
Některá vydání byla ilustrována významnými autory, jako Adolf Kašpar, Josef Lada, Jiřím Winter a dalšími. Povídky byly přeloženy do němčiny (překlad Erik Saudek) a angličtiny.Databáze NK ČR, Vojtěch Rakous
Divadelní hry Povídky Vojtěcha Rakouse byly upravovány pro divadlo, např.: V roce 1921 uvedlo Městské divadlo v Ostravě inscenaci Modche a RéziModche a Rézi, detail představení 1921 Divadlo Uranie v Praze uvádělo v roce 1931 Modche a Rézi na židovském bále,Národní listy, 13.9.1931, s.5 v roce 1932 hrálo toto představení pražské divadlo Akropolis;Národní politika, 29.1.1932 (odpolední), s.4 Komorní divadloLidové noviny, 16.1.1933, s.4, Divadla Jak vyplývá z meziválečného tisku, dramatizované příběhy Modche a Rézi byly též hojně hrány zejména židovskými amatérskými soubory.
Filmografie Němý film Modche a Rezi natočil v roce 1926 režisér Přemysl PražskýFDb.cz, Vojtěch Rakous
Televize a rozhlas V cyklu Úsměvy mistrů v roce 1962 hrál Modcheho Bohuslav Záhorský, Rézi Stella ZázvorkováRudé právo, 16.6.1962, s.3 V roce 2014 zdramatizoval a uvedl Český rozhlas 2 povídku Modche před odvodem''Dvojka, Modche před odvodem
Odkazy
Reference
Literatura
VLASÁK, František. Vojtěch Rakous. Naše Polabí IV., 1926-1927, 7-11, Brandýs n. Labem.
Související články Nový židovský hřbitov v Praze-Libni Libeň
Externí odkazy
Lidové noviny, 8.12.1932, s.9, Vojtěch Rakous sedmdesátníkem
Kategorie:Narození v roce 1862 Kategorie:Úmrtí v roce 1935 Kategorie:Narození v Brázdimi Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 8. srpna Kategorie:Narození 8. prosince Kategorie:Pohřbení na Novém židovském hřbitově v Libni Kategorie:Židovští spisovatelé Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Židé v Praze