náhled|Aventinum, Lidová knihovna, knižní obálka 1925
Aventinum bylo české nakladatelství a vydavatelství, založené Otakarem Štorchem-Marienem, působící v letech 1919–1934; obnoveno bylo v období 1945–1949.
Název a symbol Aventina Název Aventinum připomínal českého renezančního tiskaře a typografa 16. století Jiřího Melantricha z Aventina. Současně odkazoval na pahorek Aventinum v Římě, kde stávala od roku 37 př. n. l. první veřejná knihovna.The First-Known Public Library in Rome (anglicky)
Nakladatelskou značku Aventina tvořilo písmeno „A“. S časem se jeho forma měnila tak, jak ji vytvářeli přední výtvarníci té doby jako František Muzika, Josef Čapek, Josef Šíma nebo Jan Zrzavý a další. Pokud byl tentýž titul vydán znovu, mohl být vytištěn s odlišnou nakladatelskou značkou. Zatímco např. značka Jana Zrzavého vytváří dojem větví s lístečky, Josef Čapek navrhl písmeno „A“ jako ostře řezaný trojúhelník.Logo dnešní firmy Aventinum s.r.o. je odlišné, i když v něm lze „zašifrované“ písmeno „A“ stále vidět.
Historie
Vznik a počáteční období (1919 – únor 1927) náhled|Aventinum, Sladko je žíti, reklama v denním tisku, 1919 Nakladatelství Aventinum založil tehdy dvaadvacetiletý student Otakar Štorch-Marien (1897–1974). Kapitál 100 000 Kč získal od svého otce. Nakladatelství působilo postupně na čtyřech pražských adresách, než se definitivně usídlilo v prestižním sídle v Purkyňově ulici.
V letech 1919–1920 vydával Štorch-Marien nejprve literární čtrnáctideník Sladko je žíti.Národné noviny, 11.3.1919,s.4, Inzerát a autoři 1. čísla Sladko je žíti „Sladko je žíti“ je citát z básně Otokara Březiny Ruce (1901). Dostupné online. Jako první aventinská kniha z roku 1919 je uváděna Dolfa (autor Jaroslav Maria – truchlohra o nevěstce o třech dějstvích).
V knižní produkci se Otakar Štorch-Marien zpočátku zaměřoval na bibliofilské výtisky prací svých vrstevníků.Např. Miroslav Rutte:Nový svět (studie o nové české literatuře 1917–1919) V roce 1919 také v Aventinu vydal své verše Vzkázání mojí miléDatabáze NK ČR, Vzkázání mojí milé.
Od svého vzniku do roku 1925 vydalo nakladatelství Aventinum sto svazků. Od září 1925 začal vycházet časopis Rozpravy Aventina s podnázvem Měsíční list pro kulturu, umění, kritiku a zvláště literaturu; od září 1926 vycházely Rozpravy jako čtrnáctideník a od září 1928 jako týdeník.
Vrcholné období (březen 1927 – září 1931) Za počátek vrcholného období nakladatelství Aventinum je možno považovat jeho přestěhování do pronajatého Zedwitzovského palácePalác nebyl ve vlastnictví nakladatelství, byl pouze pronajat. v pražské Purkyňově ulici. Nakladatelství získalo vhodné prodejní a redakční prostory a v podkroví mohlo vybudovat reprezentační výstavní síň a čítárnu s prodejnou. Ta dostala název Aventinská mansarda a stala se významným pražským kulturním a výstavním centrem.
V roce 1928 si Aventinum pronajalo část suterénu ve vedlejší budově (Purkyňova 2)V paláci německé pojišťovny Donau, vystavěném v letech 1927–1928 a v roce 1930 v téže budově otevřelo reprezentativní Aventinské knihkupectví.Rozpravy Aventina, 6/1930–1931, s.45 (inzerce)
Aktivity nakladatelství Aventinum byly rozsáhlé, od vydávání časopisů, přes základní činnost – vydávání knih, pořádání výstav moderního umění až po film a založení filmové společnosti.Lidové noviny, 11.11.1928, s. 4, Nová filmová výrobna u nás
Zánik prvního Aventina náhled|Aventinum, oznámení o konkurzu, Lidové noviny 6.9.1934 Otakar Štorch-Marien označuje umisťuje počátek obtíží k počátku sezóny 1931–1932. V září 1931 byl omezen rozsah i obsah Rozprav Aventina. Vymizely karikatury a zmizel román na pokračování; cena jednoho výtisku ale byla snížena. Aventinum počítalo svou činnost na sezóny, vždy od září daného roku (stejně byly číslovány i ročníky Rozprav Aventina). Koncem září 1931 byla též uzavřena Aventinská mansarda a prostory byly využity pro účetní a upomínkovou činnost.
Hlavním věřitelem Aventina byla firma Oskar Stein, která obchodovala s papírem. Ta vyvolala v listopadu 1931 exekuci, která vedla k zabavování knih a majetku Aventina.
Aktiva Aventina v roce 1931 sice dosahovala přes 38 000 000 Kč, z toho ale představovaly 35 000 000 Kč neprodané knihy. Naopak Aventinum dlužilo dodavatelům a finančním institucím 7 000 000 Kč. Otakar Štorch-Marien podrobně popsal finanční situaci a problémy let 1931–1934 ve třetím díle svých pamětí. Příčinami úpadku Aventina byla zejména všeobecná krize a nadprodukce na knižním trhu; přispěl k ní ale i velkorysý způsob života Otakara Štorcha-Mariena. On sám uvádí ve svých pamětech osobní roční výdaje 200 000 Kč.
Různá opatření měla zamezit nebo oddálit úpadek Aventina. V lednu 1933 bylo uzavřeno knihkupectví v Purkyňově ulici 2, v září 1933 opustilo Aventinum Zedwitzovský palác a přestěhovalo se do pražské Revoluční ulice. Na tři čtvrti roku bylo v roce zastaveno vydávání Rozprav Aventina; jejich vydávání bylo ukončeno číslem 15 z 5. června 1934 (v tiráži tohoto čísla je ještě uvedena informace o předplatném).Rozpravy Aventina, 15/1933–1934
Na podzim 1934 byl na Aventinum vyhlášen obchodním soudem konkurs. Nakladatelství Aventinum skončilo svou činnost, nakladatelská a knihkupecká licence však Otakaru Štorchovi-Marienovi odebrána nebyla. V roce 1936 proto mohl znovu zahájit vydávání knih, tentokrát ale pod svým jménem, (1936, H. G. Wells: Dějiny světa).
Rozchod Aventina a bratří Čapků Součástí zániku Aventina byl v období 1931–1932 jeho rozchod s nejvýznamnějšími kmenovými autory – bratry Čapky. Jak později napsal ve svých memoárech Julius Firt, tehdy ředitel firmy Borový, při jednáních o možné fúzi Aventina s Borovým vyšlo najevo, že Štorch-Marien zatajil bratřím Čapkům část prodaného nákladu.Firt, Julius. Knihy a osudy. Köln: Index, 1972, s. 25–27 V důsledku toho 17. června 1931 odeslali oba bratři Otakaru Štorchu-Marienovi dopis, ve kterém se praví: „Podle smlouvy máte nám dávat vyúčtování i honoráře každého čtvrtletí. Nebude-li první čtvrtletí vyrovnáno do týdne (29. t. m.), budeme to považovat nejen za porušení, nýbrž za rozvázání naší smlouvy, následkem čehož se cítíme volni uzavřít ihned smlouvu jinou.“ČAPEK, Karel. Korespondence II. 1. soubor. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1993. 520 s. Spisy, sv. 23. Dopis č. 1216. Dostupné online.
Julius Firt k tomu ještě v roce 1939 napsal, že Karel Čapek podnikl mnoho kroků k záchraně Aventina a že odešel až tehdy, když přestal věřit na jeho obrodu. Podle Fürtha byla ještě první kniha u Borového Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek vytištěna (na podzim 1931) jako dílo nakladatelů Aventinum-Borový; to se stalo na pokyn Karla Čapka pro případ, že by se ještě Aventinum podařilo zachránit.Přítomnost, 1.2.1939, s.72, Čapkův nakladatel vzpomíná
Karel Čapek pak poskytl Borovému půjčku, aby mohl být od Aventina koupen sklad publikací bratří Čapků, a tím se stal tichým společníkem firmy Borový.Firt, Julius. Knihy a osudy. Köln: Index, 1972, s. 28
Poválečné období a druhý zánik Aventina Otakar Štorch-Marien obnovil Aventinum v prosinci 1945; podařilo se mu též vrátit nakladatelství na původní adresu Purkyňova 2. Toto soukromé nakladatelství však bylo zrušeno v březnu 1949, v souvislosti s vydáním Zákona 94/1949 Sb. o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací.94/1949 Sb., Zákon o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací
Současné Aventinum Aventinum nakladatelství, s.r.o. bylo zapsáno do Obchodního rejstříku 19. června 1992.
Nejvýznamnější autoři Aventina
Bratři Čapkové Karel Čapek a Josef Čapek patřili od založení Aventina k jeho nejvýznamnějším autorům. Dále jsou uvedena pouze první vydání knih bratří Čapků v Aventinu:Dle databáze NK ČR Bratři Čapkové: Ze života hmyzu (1921), Lásky hra osudná (1922), Zářivé hlubiny (1924), Jak vzniká divadelní hra a průvodce po zákulisí (1925). Krakonošova zahrada (1926) Karel Čapek: Loupežník (1920), R.U.R. (1920), Trapné povídky (1920), Věc Makropulos (1922), Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Boží muka (1924), Krakatit (1924), Anglické listy (1925), O nejbližších věcech (1925), Skandální aféra Josefa Holouška (1927), Hovory s TGM, Věk mladosti (1929), Kritika slov (1929), Povídky z jedné kapsy (1929), Zahradníkův rok (1929), Výlet do Španěl (1930), Marsyas čili Na okraj literatury (1931), Apokryfy (1932), Dášeňka čili život štěněte (1932) Josef Čapek: Nejskromnější umění (1920), Málo o mnohém (1923), Země mnoha jmen (1923), Umělý člověk (1924), Ledacos (1929), Povídání o pejskovi a kočičce (1929), Stín kapradiny (1930)
V Aventinu vydávala svá díla i sestra bratří Čapků Helena. Helena Čapková: Malé děvče (1920), Kolébka (1922), O živé lásce (1924)
Olga Scheinpflugová a Karel Scheinpflug tiskli do roku 1932 část svých děl v Aventinu; po rozchodu bratří Čapků s tímto nakladatelstvím přešli do jiných nakladatelských domů (Olga Scheinpflugová k Františku Borovému a Karel Scheinpflug k Josefu R. Vilímkovi).
Další autoři Mezi české autory, které Aventinum vydávalo nejčastěji, patřili Jaroslav Durych, Jiří Karásek ze Lvovic, František Langer, Josef Svatopluk Machar, Antonín Sova, Josef Karel Šlejhar, Otakar Štorch-Marien, Otakar Theer aj.
Překladová literatura Aventinum se zaměřovalo především na původní českou literaturu. Nicméně vydalo přes 350 svazků překladů. Otakar Štorch-Marien uvedl v Aventinu na český trh překladová díla dnes již klasických autorů, jako: Ilja Grigorjevič Erenburg: Dýmky (1924) Herbert George Wells: Válka světů (1925) Sven Hedin: Zaváté stopy (1926) Heinrich Mann: Profesor Neřád (1930) John Galsworthy: Sága rodu Forsytů (1931) Jean Cocteau: Hrozné děti (1931) Bertrand Russell: Manželství a mravnost (1931) Sinclair Lewis: Továrník Dodsworth (1931)
Knižní edice Nakladatelství Aventinum seskupovalo vydávané knihy do tzv. edic:
Aventinská knihovna klasiků (1931, patnáctisvazkové dílo Gustava Flauberta; k vydání souborného Stendalova díla již nedošlo) Aventinum dětem (1929–1930, mj. Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka) Collectio Plantin (1930–1931, bibliofilská edice) Collection tchèque Aventinum (1928–1930, francouzské překlady českých autorů – Turbina K. M. Čapka-Choda, Žalář nejtemnější Ivana Olbrachta, Anglické listy Karla Čapka a Žasnoucí voják Fráni Šrámka) Deset aventinských románů (1930–1931, sešitová vydání, např. Vladislav Vančura: Hrdelní pře aneb Přísloví) Edice Aventinum (1919–1934, rozmanité tituly včetně bibliofilí, které nebyly zařazeny do jiných edic) Knihovna lidových románů Aventina (1924, dva svazky Václava Klimenta Klicpery) Knihovna naučných spisů Aventina (1925–1933, zejména pětisvazkové Dějiny umění od Elie Faure, Zeměpis světa aj.) Knihovna životní moudrosti (1931–1932, např. Česká přísloví) Knihy dnešku (1921–1931, překladová edice, převážně z francouzštiny) Lidová knihovna Aventina (od 1924, zejména Karel a Josef Čapkovi, Olga Scheinpflugová, ale i překlady) Miscelanea Privata (1925–1930, díla současných výtvarníků, většinou doprovázené verši) Monumenta Bohemiae Artis historica (1930, vyšel jediný svazek – Malíři královny Alžběty – studie o vzniku české školy malířské 14. století) Musaion, knihovna výtvarných publikací (1920–1928, monografie současných umělců) Plutarchos (1931–1932, monografie osobností jako Voltaire) Románová knihovna Aventina (1923–1931, překladová díla zaměřená na ženy a dívky) Standard Library – Anglo-americká knihovna Aventina (1926–1933, moderní anglosaska literatura – John Galsworthy, Sinclair Lewis aj.)
Časopisecká činnost náhled|Holywoodská hvězda Mary Astor pózuje s prvním číslem časopisu Studio (rok 1928) Aventinum vydávalo v jednotlivých obdobích tyto časopisy:
Sladko je žít (1919–1920, první časopis Aventina) Lípa, měsíčník pro poesii, život kulturní a sociální (1920) Rozpravy Aventina, měsíčník (později čtrnáctideník a týdeník) pro literaturu, kulturu, umění a kritiku (1925–1934, dostupné online, viz Literatura)