náhled|vpravo|Mrtvý Jan Masaryk nalezený na dlažbě dvoru Černínského paláce v Praze po pádu z okna služebního bytu K úmrtí Jana Masaryka došlo 10. března 1948; původně byla jeho smrt označena za sebevraždu, dnes je považována spíše za vraždu. Okolnosti úmrtí byly předmětem několika vyšetřování: v roce 1948, 1968–1969, 1993–1996 a 2001–2003, jejichž závěry se různily nebo byly přímo v rozporu. Vyšetřování bylo v roce 2003 uzavřeno jako vražda provedená neznámým pachatelem. Zatím poslední vyšetřování uzavřené v březnu 2021 nedošlo k jednoznačnému závěru, když nedokázalo prokázat ani jednu ze tří verzí (vražda, sebevražda, nešťastná náhoda).

Únor 1948 náhled|Pamětní tabule a kytice pod oknem Černínského paláce v místech, kde byl nalezen mrtvý Jan Masaryk

Při únorové krizi Masaryk odmítl rezignovat spolu s ostatními nekomunistickými členy Gottwaldovy vlády. Navenek vystupoval konstruktivně, pronesl i několik provládních prohlášení. V soukromí ale rezignoval a přemýšlel nad odchodem do dalšího exilu. Roli hrála také jeho soukromá přísaha věrnosti prezidentu Edvardu Benešovi (tu dal svému otci v roce 1937).„Později mi to řekl sám – zůstával kvůli ubitému a slabému Benešovi“. Marcia Davenportová: Jan Masaryk – Poslední portrét, Praha 1991, s. 85

Dr. Karel Steinbach ve své knize Svědek téměř stoletý (SPN 1990) věnuje smrti Jana Masaryka stejnojmennou kapitolu (s. 79–84). Uvádí v ní, že od počátku nevěřil verzi o sebevraždě vzhledem k Masarykově povaze. Popisuje neobvyklé setkání se čtyřmi nemluvnými muži mohutných postav v bytě Zdeňka Fierlingera někdy během února. Tuto pasáž uzavírá těmito slovy: Nemohu přirozeně dokázat, že mezi Janovou smrtí a těmi čtyřmi záhadnými návštěvníky ve Fierlingerově bytě byla přímá souvislost. Byl jsem však přesvědčen a věřím tomu dodnes, že Zdeněk Fierlinger věděl, kdo Jana zabil. Jako další skutečnost v neprospěch sebevraždy uvádí, že Masarykovi předepsal silné spací prášky, kterými by se mohl otrávit, kdyby chtěl, a které se našly v jeho nočním stolku.

Kazatel dr. Lumír Soukup, jeden ze tří osobních tajemníků ministra Masaryka, uvádí v článku pro skotský deník, že se cítil v sobotu 6. března 1948 dotčen, když mu ministr neodpověděl na pozdrav po návratu z přehlídky milicí a policie na Staroměstském náměstí.Lumír Soukup v deníku The Scotsman, 13. května 1968. Citováno podle: Sterlingová (1972), s. 42. Domníval se, že ho projevy zneužívající Masarykovo jméno přivedly k depresi, což údajně potvrdilo bezprostřední pohlazení bronzového odlitku ruky TGM v Masarykově bytě se slovy „Je konec pokrytectví.“ Masaryk poté souhlasil, když ho Soukup požádal, zda jej zítra, ve výroční den 98. výročí narození T. G. Masaryka, může doprovázet do Lán.

Dne 7. března 1948 se Jan Masaryk zúčastnil velké přehlídky Sokolů na Staroměstském náměstí a týž den k večeru jel na hrob svého otce Tomáše Garrigua Masaryka do Lán uctít památku jeho 98. narozenin. Dne 8. března byl na vzpomínkovém večeru Národního divadla a 9. března byl přítomen při audienci nového polského velvyslance v Benešově vile v Sezimově Ústí. Přitom probral některé věci s prezidentem „o samotě“ (Benešova vila byla komunisty odposlouchávána, stejně jako byl odposlech v Černínském paláci, čehož si byli oba vědomi). Po rozhovoru byl Jan podle svědků v dobré náladě, prezident však již méně (z toho lze usuzovat, že ministrovi povolil emigraci s oprávněnou obavou, že se to „dovtípí“ i tajná policie, resp. sovětská NKVD a bude jednat). Potom se Jan Masaryk vrátil do svého bytu v Černínském paláci v Praze, aby si připravil projev. V pět hodin odpoledne přivedl dr. Jiří Špaček, 1. Masarykův tajemník, návštěvu dr. Kavana z Londýnského vyslanectví, který se zdržel něco přes 20 minut. Ministra Masaryka potěšilo jeho sdělení, že západní žurnalisté vidí v jeho účasti v bolševické vládě určitý náznak udržení demokracie v Československu. Komorník Bohumil Příhoda mu přinesl před osmou večeři, kterou snědl. Komorník přinesl dvě láhve minerálky a jednu láhev piva (ráno bylo vše vypito) a otevřel velké vysoké okno v ložnici (zůstalo do rána otevřeno a k němu přibylo otevřené osudové nízké okno v koupelně). Poté Masaryk řekl: „Tak Příhodo, zítra ráno v půl deváté! Děkuju a dobrou noc!“Claire Sterlingová: Případ Masaryk, 1. české vydání, Mnichov 1972, str. 280–281 Další očekávaná návštěva podle svědectví komorníka nepřišla a ministr pracoval na projevu v bytě sám. Podle svědectví dr. Antonína Suma si stěžoval na špatné spaní, že poslední týden vlastně ani nespal, a na doporučení lékaře dr. Oskara Klingera bylo rozhodnuto, že 10. března odjede po představení nové vlády v parlamentu na čtrnáctidenní léčebnou kúru.Claire Sterlingová: Případ Masaryk, 1. české vydání, Mnichov 1972, str. 285

V roce 2024 byly v diplomatických archivech Velké Británie, USA a Francie objeveny nové dokumenty, které hovoří o návštěvě tří mužů pár hodin před smrtí Jana Masaryka. Během této návštěvy mělo dojít k hádce, během které měl Masaryk opakovaně křičet „To vám nepodepíšu, chtějte po mně všechno možné, ale tohle ne, tohle se odehraje jenom přes moji mrtvolu.“

Ráno 10. března Nad ránem 10. března 1948 byl ministr zahraničních věcí Jan Masaryk nalezen mrtev pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci, ve směru do nádvoří. Ve směru do Loretánského náměstí, kde je dodnes v Masarykově bytě souměrná druhá koupelna, se pod okny v prvním patře nalézá balkón, v nádvoří však žádný balkon není, jenom římsy. V koupelně byl nepořádek, otevřené okno nad radiátorem a rozházené polštáře z ložnice, z nichž jeden se nalézal přímo ve vypuštěné vaně. V ložnici zůstalo otevřené velké okno, tak, jak je kolem deváté večer otevřel komorník Příhoda.

Existují celkem tři hypotézy týkající se smrti:

vražda – Masaryk byl z okna prostě vyhozen, sebevražda – Masaryk z okna sám vyskočil, nešťastná náhoda v nouzi – Masaryk se pokoušel po římse utéci ze svého bytu (kde se v tu chvíli prokazatelně pohybovali vetřelci) a z této římsy spadl (Masarykův osobní tajemník dr. Antonín Sum, později komunisty neprávem vězněný – hrozil mu i trest smrti, sic i „mezi čtyřma očima“ tvrdil, že „vůbec nikdo tam nebyl“, ale nemohl to dost dobře vědět, neboť v té době byl nemocen, měl spalničky).beseda Společnosti Jana Masaryka za účasti dr. Tomáše Hornofa, dr. Antonína Suma a prof. MUDr. Emanuela Vlčka, Dr.Sc. v sále Ústavu šlechtičen na Pražském hradě 10. 3. 1998

Obnovené vyšetřování případu v letech 1968 až 1969 skončilo nejasným prohlášením, že se jednalo o nešťastnou náhodu (ministr údajně „pokuřoval sedící v otevřeném okně“, závěr po vpádu vojsk Varšavské smlouvy ve středu 21. 8. 1968 zcela pochopitelný). Hlavní vyšetřovatel kauzy prokurátor dr. Jiří Kotlář byl odstaven i z televizního seriálu Causa Jan Masaryk, v němž se prezentovaly poté takové podivnosti, jako byl nález nedopalku cigarety, které kouříval Jan Masaryk, na římse vně budovy pod koupelnovým oknem, po dvaceti letech.

Jsou zde ještě dvě další varianty hypotézy o vraždě, obě končící vyhozením již zesnulého Jana Masaryka z okna. Dle první varianty byl Masaryk napřed udušen polštáři ve vypuštěné vaně, dle druhé (jíž zastával i plk. Ing. Jan Horal, MBE) byl vyvezen za Prahu, tam zastřelen a tělo odvezeno zpět k inscenaci sebevraždy skokem z okna vnitřní koupelny Masarykova bytu. Dr. Borkovcem zjištěný nepořádek v koupelně byl vysvětlen nedostatkem času pachatelů před ranním úsvitem. Podobně se dala tímto vysvětlit i skutečnost, proč byl Masaryk nalezen v pyžamu, oblečeném naruby.

Dle kriminalisty Jiřího Strause, který měl k dispozici původní dokumenty z vyšetřování, vše nasvědčuje tomu, že byl Jan Masaryk zavražděn.VEČER NA TÉMA… Století českých atentátů – Česká televize Podle pracovníků ÚDV byl Masaryk zavražděn na příkaz sovětských komunistů. Jeho případný útěk do Londýna měl dát československému exilu výrazného vůdce a všechna esa do ruky. V této souvislosti jsou známy Masarykovy výhrady k zahraniční politice,Krok do prázdna Jana Masaryka aneb Dokonalý zločin – Česká televize která by Československo více přiblížila otevřeně vazalskému poměru k Sovětskému svazu. Rovněž některé další indicie (in situ nalezené nedopalky „papiros“ aj.) a svědectví vypovídají o tom, že za Masarykovu smrt byla zodpovědná NKVD. Nad ránem se toho dne v Černínském paláci kromě náměstka Vladimíra Clementise (dle některých svědectví viděn v autě nad ránem s Valerianem Zorinem), komorníka, dalšího personálu a stráží pohybovalo i několik osob (pracovníci telefonní ústředny), které prošly do střeženého objektu zcela nepozorovaně. Jan Papánek řekl v Radě bezpečnosti Spojených národů 22. března 1948, že „ve svých posledních dnech se Jan Masaryk nemohl ani hnout bez dvou zvláštních stráží, které mu byly po puči přiděleny“.Claire Sterlingová: Případ Masaryk, 1. české vydání, Mnichov 1972, str. 170

Na protest proti jednání komunistů se ještě týž den (ve středu 10. března 1948) vzdala svého poslaneckého mandátu Dr. Milada Horáková.

Pohřeb Pohřeb Jana Masaryka 13. března byl celonárodní tichou manifestací. V dlouhém průvodu Loretánskou ulicí se vystřídalo přes čtvrt milionu truchlících občanů. Kytička sněženek za pravým uchem ministra uloženého v rakvi se stala podnětem ke spekulacím o tom, že měla zakrýt střelnou ránu. Na tyto pochyby odpovídal roku 1998 tajemník dr. Antonín Sum, jeden z pěti účastníků Masarykovy pitvy (profesoři František Hájek a Jaromír Tesař, medik Vlček a kancléř Jaromír Smutný) a také ministrův blízký spolupracovník: „Tu jsem mu tam dal já a žádná střelná rána tam nebyla.“ Ke kytičce se ovšem přihlásilo ještě mnoho dalších lidí, hlavně z řad Masarykových spolupracovníků.

Vyšetřování

Vyšetřování v roce 1948 Masarykův skon zaskočil poúnorovou moc, která nyní potřebovala národu vysvětlit, co se stalo, ať se stalo cokoliv. Vysvětlit to rychle a hlavně přijatelně. Tomu odpovídala i „přesvědčivá“ Noskova slova o Masarykově „dobrovolném ukončení života“, pronesená v parlamentě 10. března 1948 krátce po 14. hodině – (ještě před tím, než mohl znát výsledky pitvy, která začala o hodinu později). Toto rychle prezentované „rozhodnutí o sebevraždě“ zavdalo samo o sobě příčinu k pochybnostem o regulérnosti vyšetřování.

Prvnímu vyšetřovateli kauzy v březnu 1948 Dr. Zdeňku Borkovcovi (jehož bratr dr. Jaroslav Borkovec byl popraven 5. listopadu 1949 spolu s dalšími nestraníky Vratislavem Polesným, Vratislavem Jandou, Josefem Charvátem, Emanuelem Čančíkem a Květoslavem Prokešem, odsouzenými v souvislosti s přípravou údajného květnového protikomunistického povstání v roce 1949) byl případ ihned odejmut a předán StB. Policejní lékař dr. Jaromír Teplý, který provedl první ohledání ostatků, zemřel zakrátko za nevyjasněných okolností (údajná sebevražda z osobních-rodinných důvodů).

Dne 12. března byla vydána zpráva ministerstva vnitra o ukončení vyšetřování na základě ohledání a pitvy (informace o chemickém vyšetření žaludku ještě nebyly k dispozici). Stručně informuje o průběhu vyšetřování a s odvoláním na výpověď MUDr. Oskara Klingera zmiňuje Masarykovy zdravotní potíže, nechutenství, nespavost a střídání euforie a deprese. Bližší motivaci sebevraždy se však zpráva MV vyhýbá. Konstatuje, že „v noci z 9. na 10. března z nezjištěných příčin odešel do koupelny, otevřel okno a vyskočil na nádvoří.“ „Nejzávažnějším pochybením“ vyšetřování „bylo vyřazení kriminalistů“ (převedení úkolu pod StB) „a ignorování výsledků jejich činnosti, zaměření vyšetřování pouze na verzi sebevraždy a zúžení šetření na pátrání po závěti či jiných písemných důkazech sebevraždy.“

Vyšetřování StB v letech 1950–1951