Maria Salomea Skłodowská-Curieová (nepřechýleně Skłodowska-Curie), rozená Skłodowska,Marie Curie na Encyclopedia Britannica známá též jako Marie Curie, Marie Curie-Skłodowska či Marie Curie-Skłodowská (7. listopadu 1867 Varšava, Kongresové Polsko – 4. července 1934 Passy, Haute-Savoie, Francie), byla polská vědkyně. Většinu svého života strávila ve Francii, kde se zabývala výzkumy v oblasti fyziky, chemie a matematiky.
K jejím největším úspěchům patří: teorie radioaktivity technika dělení radioaktivních izotopů objev dvou nových chemických prvků: radia a polonia
Pod jejím osobním vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny s pomocí radioaktivity.
Curie-Skłodowská byla dvakrát vyznamenána Nobelovou cenou. Poprvé v roce 1903 obdržela cenu za fyziku za výzkumy radioaktivity spolu se svým manželem Pierrem Curie a objevitelem radioaktivity Henri Becquerelem. Podruhé jí byla udělena v roce 1911 cena za chemii za izolaci čistého radia.
Původ, mládí a manželství Maria Salomea Skłodowská byla nejmladší z pěti dětí učitelského páru Władysława a Bronisławy Skłodowských. Oba rodiče pocházeli z nižší polské šlechty (polsky szlachta). Otec studoval na univerzitě v Petrohradě a poté byl učitelem matematiky a fyziky. Matka byla žákyní jediné soukromé dívčí školy ve Varšavě. Posléze se stala učitelkou a ředitelkou té dívčí školy, na které studovala.
Marie Skłodowská složila (pod tímto jménem) v roce 1891 jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Přes den studovala a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí. V roce 1893 získala licenciát a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři Lippmanových závodů. Současně dále studovala na Sorbonně a druhý licenciát z matematiky získala v roce 1894.
Rovněž v roce 1894 poznala svého budoucího manžela Pierra Curie, který byl v té době doktorandem v laboratoři Henriho Becquerela. Po Pierrově doktorátu se v roce 1895 vzali. Pierre byl bez vyznání a Marie byla nábožensky vlažná, proto měli občanský sňatek, což na nějaký čas vedlo k roztržce Marie s její polskou katolickou rodinou. Roku 1897 se jim narodila dcera Irène (taktéž pozdější nositelka Nobelovy ceny).
Vědecká dráha Pierre Curie doporučil Marii Becquerelovi, který jí nabídl doktorské studium pod svým vedením na zdánlivě neatraktivní a pracné téma – zjistit, proč je radioaktivita některých druhů uranové rudy mnohem vyšší, než by plynulo z podílu čistého uranu v rudě. Mladá vědkyně, nyní již provdaná a pod jménem Marie Curie, začala obtížnou práci na dělení uranové rudy na jednotlivé chemické sloučeniny, zpočátku s pomocí mladého chemika A. Debiernea, který dělal licenciát. Hledala sloučeninu, která způsobovala vysokou radioaktivitu. Debiernea to brzy přestalo bavit a nahradil ho sám Pierre Curie. Výzkumy po čtyřech letech vedly nejprve k objevu polonia, jež Marie Curie pojmenovala po své polské vlasti, a posléze mnohem radioaktivnějšího radia (první gram radia izolovala ze smolince pocházejícího z Jáchymova). Výsledkem bylo také vyjasnění pravděpodobných příčin radioaktivity – jako efektu při rozpadu atomových jader. V roce 1903 jako první žena v historii získala titul doktora fyziky a ve stejném roce jí byla udělena Nobelova cena za fyziku.
Získání Nobelovy ceny Curieovy náhle proslavilo. Sorbonna Pierrovi nabídla místo profesora a souhlasila se založením jeho vlastní laboratoře, ve které se Marie stala vedoucí výzkumu. Ve stejné době také porodila druhou dceru Evu (1904).
Pierre Curie však dne 19. dubna 1906 přišel o život, a to tak, že ho přejel nákladní koňský povoz. Marie Curie-Skłodowská tak ztratila životního druha i spolupracovníka. Dne 13. května téhož roku se fakultní rada rozhodla zachovat katedru vytvořenou pro Pierra Curie a svěřila ji Curie-Skłodowské, spolu s řízením laboratoře. Tak Curie-Skłodowská vyšla ze stínu. Stala se první profesorkou Sorbonny.
Vinou toho, že manželé Curieovi ještě před Pierrovou smrtí odmítli dát si patentovat postup přípravy radia z rud, ochudili se o značné finanční prostředky použitelné např. pro výstavbu laboratoře – obtížné získávání peněz po velkou část jejich kariéry ztěžovalo a značně zpomalovalo výzkum.
V lednu roku 1911 nebyla o jeden hlas zvolena do Francouzské akademie věd (Académie des sciences). V prosinci téhož roku však dostala svou druhou Nobelovu cenu (za chemii), díky které přesvědčila francouzskou vládu, aby vyčlenila prostředky na vytvoření nezávislého Ústavu pro radium (Institut du radium), který byl založen v roce 1914 a ve kterém se prováděly výzkumy z oblasti chemie, fyziky a lékařství. Tento ústav se stal líhní nositelů Nobelových cen – vyšli z něho ještě čtyři, mezi nimi i Mariina dcera Irène Joliot-Curie a Mariin zeť Frédéric Joliot, kteří získali Nobelovu cenu za objevení uměle vyvolané radioaktivity.
Během 1. světové války se Curie-Skłodowská stala šéfkou vojenské lékařské buňky, která se zabývala organizací polních rentgenografických stanic, které vyšetřily celkem více než 3 milióny případů zranění francouzských vojáků.
Po válce Curie-Skłodowská nadále vedla Ústav pro rádium v Paříži a zároveň cestovala po světě, kde její nadace pomáhala zakládat lékařské ústavy pro léčbu rakoviny. U Marie Curie-Skłodowské na ústavu také dva roky studoval František Běhounek (v letech 1920–1922), který po návratu zkoumal radioaktivitu v jáchymovských dolech. V roce 1925 Marie Curie-Skłodowská sfárala do dolu Svornost v Jáchymově. Absolvovala také cestu po Spojených státech, kde převzala mnoho čestných titulů a také dostala od amerického prezidenta slavnostně gram radia pro výzkum a léčbu nemocných. V roce 1932 s pomocí polského prezidenta Moścického byl jeden z takovýchto institutů založen ve Varšavě. Prvním vedoucím se stala Mariina sestra Bronisława.
Marie Curie-Skłodowská zemřela 4. července 1934 v sanatoriu Sancellemoz u Passy (Haute-Savoie) na poruchu krvetvorby způsobenou zřejmě ionizujícím zářením materiálů, se kterými pracovala bez ochranných prostředků. Byla pohřbena vedle Pierra v Sceaux.
V roce 1995 byla pro své zásluhy jako první žena pochována pod kopulí pařížského Pantheonu.
Podrobný životopis
Raná léta Marie Skłodowské Marie Skłodowská se narodila ve Varšavě, patřící tehdy ruské části Polska, dne 7. listopadu 1867 jako nejmladší z pěti dětí tamního dobře známého páru manželů Bronislawy Skłodowské, roz. Boguské, a Wladyslawa Skłodowského. Celkem čtyři starší sourozenci se jmenovali Zofia (* 1862), Józef (* 1863), Bronislawa (* 1865) a Helena (* 1866) Sklodowští.
náhled|Muzeum Marii Skłodowskiej-Curie Polskiego Towarzystwa Chemicznego ve Varšavě
Na otcově straně ztratila rodina neblaze majetek kvůli aktivnímu zapojení se v polském Lednovém povstání (1863 – 1865). To značně poznamenalo celou tehdejší generaci, včetně Marie a jejích sourozenců, mnoha těžkostmi, zejména ve společenském životě.
Mariin dědeček z otcovy strany Józef Skłodowski byl respektovaným učitelem v Lublinu, kde byl jeho studentem dokonce mladý Boleslaw Prus, jenž se později stal vedoucí osobou polské literatury.
Jeho syn, Mariin otec Wladyslaw Skłodowski byl před Lednovým povstáním váženým diplomatem. Nakonec byl z místa odvolán pro přiklánění se k snahám o obnovení polského národního uvědomění. Toto velmi špatně nesl a svůj žal utápěl v alkoholu. Díky tomu rodina přišla takřka o všechno.
Matka Bronislawa byla jedinou dcerou bohatého pána a majitele několika továren. Byť ji měl se svou nevolnicí, nakonec ji jako jediné dítě přijal za vlastní, a ona tím pádem zdědila veliký majetek. Ten byl také hlavním důvodem, proč si ji Wladyslaw bral. V roce 1878, když bylo Marii teprve deset let, zemřela její matka na tuberkulózu. Tři roky před tím zemřela její sestra Žofie na tyfus.
Mariini rodiče byli oddaní katolíci, ale smrt matky a sestry Zofie odklonily Marii nadobro od víry a stala se ateistkou. Jako dítě se vzdělávala se svou guvernantkou, jak bylo tehdy zvykem. V deseti letech započala studium na dívčí měšťance, které ukončila po 6 letech s vyznamenáním. Dalších šest let pokračovala ve studiu na gymnáziu. O přírodní vědy se zajímala odjakživa, ale otec ji od studií zrazoval, dokonce, když u ní našel odborné knihy, zamykal ji za trest v podkrovním pokojíčku. Po kolapsu způsobeném pravděpodobně akutní epizodou deprese strávila následující rok na venkově s příbuznými z otcovy strany. Během tohoto roku se pilně, avšak tajně učila. Následující rok strávila ve Varšavě, přičemž se pohádala s otcem kvůli rozhodnutí odstěhovat se, a ten na ni tak nadobro zanevřel. Našla si tedy zaměstnání, a šetřila na univerzitní vzdělání. Jako žena však záhy narazila na to, že polské univerzity nepřijímaly ke studiu ženy. Spolu se sestrou se tedy zapsala alespoň na neoficiální tajnou Uniwersytet Latajacy. Dále, když ji otec nehlídal, mohla se nerušeně vzdělávat, číst knihy, dopisovat si s významnými vědci, chodit do laboratoří, na přednášky a soukromá doučování.
Sestry se dohodly, že Marie bude nejprve finančně podporovat starší Bronislawu po dobu jejích dvouletých lékařských studií v Paříži výměnou za opětovnou pomoc později. Proto přijala nejmladší dcera ovdovělého Wladyslawa Skłodowského místo vychovatelky zprvu ve Varšavě a poté na dva roky v městě Szezuki u rodiny Zorawských. Právě zde poznala mladého Kazimiera Zorawského, budoucího prvotřídního matematika, který se do ní jednostranně zamiloval, ale rodiče sňatek zakázali. Kazimier nedokázal zákazu vzdorovat a konec idejí byl pro něj velice tragický, i když Marie sama ho už předtím rezolutně odmítla. Ačkoliv nedlouho nato získal doktorát a započal akademickou kariéru jako matematik, profesor a rektor Univerzity v Krakowě, ještě jako starý muž býval vídán sedávaje zamyšleně před sochou Marie Curie-Skłodowské, vztyčenou v roce 1935 před Institutem radia, založeným v roce 1932.
Zkraje roku 1890 pozvala Bronisława, čerstvě provdaná za Kazimiera Dłuského (polského lékaře a sociálního aktivistu), do Paříže sestru Marii, která byla nucena pozvání odmítnout, jelikož si nemohla dovolit nákladné univerzitní poplatky, a shromáždění potřebných prostředků jí zabralo následující rok a půl. Naštěstí Mariin otec získal po letech opět perspektivní zaměstnání, nemohl ji tedy doma hlídat a mladá žena se tudíž konečně mohla ponořit do studia, vzdělávat se, číst knihy, dopisovat si s významnými osobnostmi tehdejší doby a sama docházet na soukromé doučování.
Již od roku 1889 pobývala u otce ve Varšavě a do pozdních měsíců roku 1891 pokračovala v práci vychovatelky, doučovala, střádala peníze, nadále studovala v Uniwersytet Latajacy a začala se vzdělávat v praktickém laboratorním uplatnění chemických znalostí v Muzeu průmyslu a zemědělství v laboratoři vedené jejím bratrancem Józefem Boguskim, asistentem ruského chemika Dmitrije Mendělejeva v Petrohradě.
Nový život v Paříži V roce 1891 konečně opustila Polsko, aby nejprve na krátkou chvíli využila přístřeší u sestry a švagra a následně si najala byt v Latinské čtvrti, kde od téhož roku pokračovala ve studiích fyziky, chemie a matematiky na Univerzitě v Paříži. Podmínky, v nichž žila a vzdělávala se, byly extrémní, často téměř neměla z čeho žít, trpěla chladem během zim a příležitostně dokonce omdlévala z hladu.
Studovala během dnů a doučovala po večerech, sotva pokrývajíc své životní náklady, přesto v roce 1893 byla její vytrvalost a snaha oceněna diplomem ve fyzice. Začala pracovat v průmyslové laboratoři profesora Gabriela Lippmanna, mezitím stále studovala na Univerzitě v Paříži a dokázala získat další diplom v následujícím roce 1894.