Václav Vilém z Roupova (1580? – 20. září 1641 Litoměřice) byl český šlechtic a politik, jeden z předních vůdců protihabsburského povstání v letech 1618–1620.
Byl považován za jednoho z nejschopnějších stavovských politiků. Patřil mezi šlechtice, kteří nebyli popraveni na Staroměstském náměstí, neboť po bitvě na Bílé hoře uprchl do zahraničí.
Životopis Byl příslušníkem rozvětveného a starobylého rodu pánů z Roupova. O jeho mládí nejsou známy podrobnější informace. Václav Vilém studoval v Itálii a ve Švýcarsku. V Čechách mu patřila panství Žitenice a Trnová u Prahy.Jaroslaus Schaller: Topographie des Königreichs Böhmen..., Achter Theil: Berauner Kreis. Prag und Wien 1788, s. 79 Byl členem Jednoty bratrské, zastáncem Rudolfova majestátu a v letech 1609–1611 stavovským direktorem.
Období stavovského povstání Vždy hájil plány na svržení habsburské nadvlády a patřil k nejradikálnějším členům protikatolické opozice. Byl jedním z předních vůdců českého stavovského povstání v letech 1618–1620. Stal se prezidentem třicetičlenného stavovského direktoria a prosazoval sesazení Ferdinanda II. z českého trůnu a volbu Fridricha Falckého českým králem. Za Fridrichova panování pak zastával úřad nejvyššího kancléře.
Období po Bílé hoře Po bělohorské bitvě uprchl s Fridrichem Falckým z Čech a žil v exilu. V nepřítomnosti byl odsouzen ke ztrátě hrdla i veškerých statků. Žil v Berlíně, přestal se angažovat v politice a žil v ústraní. Po šesti letech v exilu žádal Ferdinanda II. o milost a povolení návratu do Čech. Pomáhal mu v tom Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic i Albrecht z Valdštejna. V roce 1629 byl amnestován.
Do Čech se na krátko vrátil se saskými vojsky v roce 1631. Postaral se o pohřbení hlav popravených účastníků povstání vystavených na staroměstské mostecké věži. Ferdinand II. pohřbení ostatků popravených považoval za zradu a Václav Vilém z Roupova se opět musel uchýlit do exilu.
Podruhé se vrátil v roce 1641 v době tažení švédských vojsk do Čech pod vedením generála Johana Banéra. Stal se hejtmanem Švédy okupovaného kraje v okolí Litoměřic. V té době ho však postihla duševní nemoc a zemřel v roce 1641 v Litoměřicích.
Reference
Literatura
Čechura, Jaroslav: Alena Roupovská - Polyxena Lobkovská: Poučná historie jednoho dluhu. In: Porta Bohemica. Sborník historických prací 3 (2005), s. 261–291. Hrubý, František: Václav Vilém z Roupova a Vilém z Roupova, čeští emigranti. In: Český časopis historický 43 (1937), s. 24–50. Jenšovský, Bedřich: O stavovských konfederacích v českém povstání. Poznámky diplomatické. In: Jenšovský, Bedřich – Mendl, Bedřich (red.), K dějinám československým v období humanismu. Sborník prací věnovaných Janu Bedřichu Novákovi k 60. narozeninám 1872–1932. Praha 1932, s. 495–505. Jeránková, Martina: Erbovní galerie jako prostředek reprezentace raněnovověké šlechty (rekonstrukce zaniklé erbovní galerie na hradě Roupov na základě rukopisů z fondů Národní knihovny České republiky). In: Studie o rukopisech 36, 2005–2006, s. 141–203.
Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Čeští kancléři Kategorie:Čeští politici Kategorie:Osobnosti třicetileté války Kategorie:Osobnosti Jednoty bratrské Kategorie:Narození v 16. století Kategorie:Úmrtí v roce 1641 Kategorie:Úmrtí 20. září Kategorie:Úmrtí v Litoměřicích Kategorie:Muži Kategorie:Pobělohorští exulanti