Kostel Všech svatých v obci Přeskače je památkově chráněný římskokatolický filiální kostel. Jedná se o drobnou pozdně románskou stavbu pocházející pravděpodobně z poloviny 13. století. Loď o čtvercovém půdorysu podpírají na západní straně dva opěráky a zakončuje ji apsida. Orientovaný kostel má vchod a tři okna na jižní straně. Loď kryje plochý strop a apsida je za vítězným obloukem klenuta.

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1279. Ve věži se nachází dva zvony, menší je z roku 1996 a velký je patrně z roku 1479. Kvůli třicetileté válce kostel zpustl, což vedlo v druhé polovině 17. století k barokizaci interiéru, klenutí a věže, přičemž byl pořízen oltář s obrazem Všech svatých a kazatelna.

K větším stavebním úpravám došlo na přelomu 19. a 20. století, během něhož proběhla oprava zdí kostela, zvětšení oken a zhotovení nového stropu, podlahy, lavic, dveří a kůru. Přibyl také krucifix a sochy svatého Josefa a Panny Marie. Interiér kostela byl rovněž barevně vymalován a oltář s kazatelnou renovoval Josef Krejčík, který změnil jejich původní kolorit z tmavě hnědé a zlaté na slonovinovou bílou a zlatou. Krejčík během opravy oltáře vyrobil nový svatostánek a mensu, včetně většinové části kazatelny, která má původní pouze jádro se sochami evangelistů, a sochu anděla s desaterem. V roce 2015 došlo k restaurování oltáře a o rok později také kazatelny, během kterého se jim navrátil původní kolorit a nové části vyrobené Krejčíkem byly s původními částmi barevně sjednoceny. Do stejných barev byly sladěny lavice restaurované roku 2019.

Historie Od prvních písemných zmínek po třicetiletou válku Založení kostela je nejasné, historikové však na základě stavebního typu a struktury zdiva datují kostel do poloviny 13. století. Kamenické prvky pro přesnější dataci schází. Farní kronika Běhařovic umisťuje založení až do 10. století.Vasiľová 2017, s. 13 Nejstarší zmínka v písemných pramenech je ovšem až z roku 1279, v níž je doloženo, že Martin z Přeskač (de Priezer) prodal se svolením svých bratří část dědictví a dvě části patronátu kostela v Přeskačích Hermannu von Braunshorn, představenému řádu johanitů.Jan 2009, s. 11 Jednu část patronátu si nadále ponechal. Statky se tak dostaly do správy komendy v Horních Kounicích.Jan 2009, s. 12 Vlastnictví patronátu dokazuje, že kostel byl nejspíše založen samotnými bratry nebo jejich předky.

Další zmínkou o kostele je listina z 23. května 1314 johanitského komtura z Horních Kounic Jindřicha z Braunecku, ve které je uveden jako svědek přeskačský plebán Walter.Jan 2009, s. 13 Jeho nástupcem se stal Mikuláš, o němž je záznam v listině z 1. února 1325, kde je dosvědčeno, že před smrtí odkázal část majetku johanitům. Dne 19. listopadu 1341 se v Moravském Krumlově Fridrich z Přeskač, se svolením svých bratrů, zřekl všech nároků na statky v Přeskačích, ve prospěch převora johanitského řádu Havla z Lemberka.Jan 2009, s. 14 O uvedené majetky vznikl nedlouho poté spor mezi Fridrichem z Přeskač a komturem johanitů Mikulášem z Wildungsmaueru. K rozsouzení sporu došlo listinou z 6. března 1347 s tím, že Mikuláš postoupí beneficium Přeskač Fridrichovu bratru Stanislavovi s tím, že po jeho smrti připadne opět komendě. Nedlouho poté se Stanislav z Přeskač, jako plebán, 23. dubna 1347 zřekl všech nároků na dvůr, desátek a požitků ve vsi, což přislíbili i bratři Stanislav a Děpold. Během husitských válek došlo k poškození kostela.Vasiľová 2017, s. 13 V následujícím období byly Přeskače majetkově rozděleny mezi vícero šlechticů.Jan 2009, s. 16

Další ze změn týkajících se kostela nastala roku 1468, kdy došlo ke konfliktu mezi králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem. Během něj bylo opevněné sídlo Bočka Suchého Čerta z Kunštátu (bývalá řádová komenda v Horních Kounicích), jenž stál na straně husitského krále Jiřího, obleženo znojemskými měšťany, kteří jej patrně dobyli. Král Matyáš se měšťanům odměnil a listinou z 6. října 1468 přiřkl Znojmu statky Bočka, mezi které patřil i johanitský díl Přeskač.Jan 2009, s. 22

náhled|upright=1.2|vlevo|alt=Fotografie jižní stěny kostela s presbytářem v noci, před kostelem kamenná zeď, vlevo strom a kříž|Pohled na kostel v noci V roce 1506 Jan z Veitmile připsal několik statků včetně Horních Kounic a Přeskač i s patronátem kostela (původně johanitský díl) své švagrové Anně z Kamenné Hory jako věno, které měla dostat při sňatku s jeho synem Ladislavem.Jan 2009, s. 25 Anna však nedlouho poté v roce 1517 předala tento majetek Šebestiánovi z Veitmale na Chomutově a ten jej obratem postoupil Janovi z Petrovce, proti čemuž se bezvýsledně ohradil komtur starobrněnských johanitů Jiřík Florštet.Jan 2009, s. 26 Po Janovi zdědili statky synové Jiřík, Zikmund a Jošt. Roku 1530 je zmíněn přeskačský farář Prokop, který pohnal Zikmunda Višňovského z Petrovce za zadržování desátků a dalších požitků majetku. Část Přeskač s patronátem zdědil po Zikmundovi jeho syn Jindřich, po něm jeho dcery Anýžka a Barbora.Jan 2009, s. 29 V roce 1586 prodala Barbora Višňovská z Petrovce své dědictví, včetně patronátu přeskačského kostela, Janu Lhošlovi Brtnickému z Valdštějna na Polici, jehož ženou byla Eva Tavíkovská z Tavíkovic. Po smrti Lhošla Brtnického připadl majetek jeho ženě Evě, která se později vdala za Jiřího Kryštofa Teufela z Gundersdorfu.Jan 2009, s. 30

Patronátní právo kostela je v 16. století stabilně uváděno v zemských deskách s původním johanitským dílem vsi, z toho však nevyplývá jestli byl kostel využíván nebo k jaké církvi kněz patřil.Jan 2009, s. 31 Jelikož majitelé vsi, Zajímači z Kunštátu, se přikláněli k husitství a Brtničtí z Valdštejna k luterství, je možné, že obyvatelé Přeskač se účastnili nekatolických bohoslužeb. Na kostel si však stále činila nárok římskokatolická církev, protože se přeskačská fara objevuje v soupisu farností znojemského arcijáhenství z roku 1600, kde jsou Přeskače uvedeny jako filiální.

Po smrti Jiřího Teufla zůstaly dluhy, a tak byl roku 1609 jeho majetek včetně patronátu kostela prodán Jiříkovi Hodickému z Hodic na Plavči a Rudolci.Jan 2009, s. 31 V této době převažovalo nekatolické obyvatelstvo, což vyústilo roku 1616 ve zrušení katolické fary v Běhařovicích, která byla po obnovení katolické víry řízena z Horních Kounic až do jejího obnovení roku 1673 (děkanství jaroměřické). Podle listiny z báně kostela došlo roku 1617 k opravě zdi a střechy. Mnoho nekatolíků patřilo k novokřtěncům (habáni), kteří byli po bitvě na Bílé hoře potíráni a následně vypovězeni ze země. Avšak Marie Anna z Hodic, tehdejší majitelka tavíkovického panství, ke kterému Přeskače patřily, novokřtěnce podporovala.Jan 2009, s. 33 Tím se dostala do sporu s kardinálem Františkem z Ditrichštejna, který jí 31. ledna 1625 rezolutně nařídil, aby všichni nekatoličtí predikanti zanechali činností a opustili zemi, ale ona nařízení neuposlechla. Roku 1628 kardinál dále vytkl Marii Anně, že znemožnila konat katolické bohoslužby Adamu Chalupiusovi v Běhařovicích. Dne 6. února dalšího roku hraběnka z Hodic prodala své panství, včetně Přeskač a kostelního patronátu, rytíři Ondřeji z Ostešova.Jan 2009, s. 34

Během třicetileté války nebyl kostel kvůli rekatolizaci nejspíše využíván, přesto deskový zápis z předešlého prodeje roku 1629 stále hovoří o kostelním podacím. Do té doby měl kostel údajně faru v domě č. 10 (po přečíslování 22). Nevyužívání kostela podporuje soupis farností znojemského arcijáhenství přibližně z roku 1630, kde již přeskačský kostel není uveden. Dále podle vizitační zprávy z roku 1657 byl kostel znám původně jako samostatný farní, ale tehdy již považován za filiální k běhařovickému.Jan 2009, s. 35 Pisatel v listině poznamenává, že kostel je pouhou kaplí, jelikož k němu nejsou řádné příjmy, nesloužily se v něm žádné bohoslužby s výjimkou svátku Všech svatých, po třicet let je bez faráře a budova je značně zchátralá.

Období po třicetileté válce alt=Barevná fotografie interiéru kostela se světlehnědými lavicemi, restaurovaným barokním oltářem a kazatelnou v tmavohnědých barvách|náhled|Interiér kostela s lavicemi, restaurovaným barokním oltářem a kazatelnou Po rytíři Ondřejovi z Ostešova dědil panství roku 1651 jeho syn Mikuláš Hynek, po jehož smrti prodala vdova Marie Kateřina panství roku 1679 hejtmanu Michaelu Václavovi hraběti z Althannu.Jan 2009, s. 39 Ten jej prodal roku 1685 Janu Maxovi rytíři Kobylkovi z Schönwiesenu.Jan 2009, s. 40 Kostel prošel několika stavebními úpravami, a to zejména barokními v druhé polovině 17. století. Z této doby pochází jádro oltáře, obraz, kazatelna (dochovaná pouze část), cibulovitá báň věže a nejspíše také zaklenutí presbytáře a apsidy.Jan 2009, s. 36 Podle jaroměřické děkanské matriky z roku 1671 a farního zápisu z roku 1691 měl kostel v majetku tři oltáře, stříbrný kalich, dva zvony a několik pronajatých krav, které dal k dispozici tamější statkář. Ještě do roku 1935 se v kostele nacházely tři liturgické knihy, Misale romanum z roku 1629, Missae sanctorum z roku 1693 a benátská Missae agenda defunctorum z roku 1708. Z kostela také možná pochází český homiliář z přelomu 16. a 17. století, jenž je dnes v soukromém vlastnictví.

Po Janu Maxovi rytíři Kobylkovi z Schönwiesenu dědil syn Ignác Felix, který statek zanechal manželce Terezii, a ta jej darovala bratrovi Josefu Kotulínskému rytíři z Kotulína. Ten statek roku 1738 prodal Jiřímu Gottfriendovi rytíři von Koch, po jehož smrti roku 1746 celé panství držel syn David Jindřich Josef. Po jeho smrti roku 1746 spravovali panství střídavě jeho synovci, až nakonec starší Gottfried upadl do dluhů a panství vydražil. Novým majitelem se stal v dubnu 1790 Friedrich z Fürstenbergu a po jeho smrti roku 1815 připadlo panství vdově Josefě hraběnce ze Žerotína.

19. až 21. století Do 19. století spadá první rozsáhlejší rekonstrukce, kdy byl kostel v letech 1830-1831 opraven a na náklady místních obyvatel postavena kolem kostela nová zeď.Jan 2009, s. 48 Na oltářním kameni se nachází konsekrační listina ze dne 4. srpna 1896, kdy požehnal hlavní oltář biskup František Saleský Bauer. K další významné opravě došlo roku 1904. Obecní výbor rozhodl o započetí opravy kostela, dobrozdání o jeho stavu pak podal konzervátor Adolf Sterz ze Znojma. Farní kronika Běhařovic pak uvádí, že oprava se uskutečnila na přání hraběcího faráře Pavla Huyna, který se posléze roku 1904 stal brněnským biskupem.Jan 2009, s. 53 Během této opravy došlo k nabarvení a pozlacení oltáře, opravení svatostánku, mensy, stupně a kazatelny. Byla pořízena nová dlažba, zvětšena okna a dveře, zhotoven nový strop a kůr, lavice a vstupní dveře, zazděn byl také vchod do krypty pod kostelem, který se nacházel pod vítězným obloukem.Vasiľová 2017, s. 14–15 Zvětšení oken povolil Huyn pro lepší prosvětlení kostela, tvar oken a dveří měl zůstat stejný.Vasiľová 2017, s. 14 Vnější zeď prošla rekonstrukcí a interiér natřel a vymaloval malíř Trauer ze Znojma.Jan 2009, s. 54 Stolařské práce zajistil J. Čadílek z Tavíkovic a renovaci oltáře a kazatelny provedl Josef Krejčík z Prahy, přičemž na baldachýnu kazatelny se navíc podepsali Karel V. Vaňas a Rudolf Tůma, v soše anděla s desaterem je napsáno malíř Antonín HANUŠ z Uherského Ostroha, opraveno r. 1904 v Praze. Podoba interiéru z doby této opravy se dochovala na malbě neznámého autora. Menší oprava zdi proběhla v roce 1923. V roce 1929 došlo k elektrifikaci obce a nejspíše i kostela.Jan 2009, s. 66