Jicchak ben Moše, někdy též uváděn jako Izák ben Moše, nazývaný podle svého díla Jicchak Or Zarua, odtud akronymem Riaz (Rabbi Jicchak Or Zarua), podle svého posledního působiště někdy také mi-Wina (z Vídně, hebrejsky יצחק מווינה), (okolo 1180 v Čechách – kolem roku 1260 ve Vídni) byl židovský judaistický učenec původem z Česka.
Život O jeho místě narození se vedou diskuse, on sám však ve svém díle říká, že je českým rodákem. Uvádí rovněž, že v mládí trpěl chudobou a žil jako tulák. Studoval v Praze u Jicchaka ha-Lavana a jeho syna Ja'akova ben Jichaka a Abraháma ben Azri'ela (zvaného Chládek).
Poté hodně cestoval po Evropě, působil ve Würzburgu, Řezně, Wormsu, Špýru, v Bonnu a nakonec ve Vídni, kde strávil poslední roky svého života jako vzdělanec a učitel. V Řezně ho učil Judah ben Samuel, ve Wormsu Eleazar z Wormsu, ve Francii byl jeho učitelem Jacob ben Meir (Rabbeinu Tam). Ve Würzburgu, kde působil jako rabínský soudce a vedl školu, byl jedním z jeho žáků Meir z Rothenburku.
Jicchak měl mírnou a mírumilovnou povahu, a právě proto se možná neúčastnil boje proti studiu světských věd, jako tolik jeho rabínských současníků. To však neznamená, že by byl příznivcem přírodních věd či racionalizace judaistického systému. Naopak, základ správného náboženství viděl v naprosto přesném dodržování rituálu. Jeho úzkost ve věci správného dodržování rituálních pravidel vedla k tomu, že prosazoval spíše obtížnější než snadnější rituální praxi. Některé jeho texty též prozrazují jeho mystické založení a víru v zázraky.
Ašer ben Jehiel mu udělil titul HaKadosh ("Svatý"). Jeho současník Izajáš di Trani ho nazval "zázrakem doby".
Dílo náhled|Or Zarua, první tištěné vydání z roku 1862 Jeho životním dílem bylo významné halachické kompedium nazvané Or zarua (Světlo zaseté), které v největší úplnosti shrnovalo tehdejší autory z Německa, Čech a Francie. Kromě autorových vlastních názorů obsahuje Or zarua komentáře a responsa učenců, s nimiž byl Jicchak v kontaktu buď osobně, nebo korespondenčně. Ze struktury textů vyplývá, že je autor psal mnoho let.
V díle na několika místech výslovně zmiňuje rodné Čechy (jako Čechach, nebo Pihem, někdy "země Kenánská") i Prahu (jako Praga nebo Prag). Pro vysvětlení některých složitějších frází v textu využívá staročeských glos (viz též Lešon Kenaan). Například je česky (hebrejským písmem) připsáno, jak připevňovat modlitební řemínky, patrně proto, že se Jicchcak domníval, že by český židovský čtenář neznal označení pro různé části ruky v hebrejštině. Jiným příkladem je slovo „bělmo“, které Moše použil pro vysvětlení tzv. glaukomu, tedy choroby očí. V hebrejsky psaném textu se toto slovo vyskytuje ve spojení: „co se objevuje na zřítelnici oka, a v jazyce kenaanském bělmo“. Slovo „bělmo“ je zapsáno jako „בילמו“, což transliterováno dává „bjlmw“, vyslovováno „bielmo“.Uličná, Lenka. „Hlavní proudy středověkého (pre)aškenázského myšlení a tzv. pražská komentátorská škola. Hledání identity v podmínkách izolace a integrace“. in Jiřina Šedinová a kol. Dialog myšlenkových proudů středověkého judaismu. Praha: Academia, připraveno k vydání 2010.Zápis slova bělmo se uvádělo ביילמו (s dvěma znaky jod), ovšem jedná se o chybu edice. BLÁHA, Ondřej et al. Kenaanské glosy, s. 359. Zmínka o nákupu u řezníka ve stejném textu je pak patrně nejstarší dochovaný záznam přímé řeči a rozhovoru v češtině. Ojediněle se v dílech Mošeho objevují synonymie se třemi jazyky, například hebrejské slovo pro bavlnu je vysvětleno pomocí českého i starofrancouzského slova.
V díle autor též popisuje postavení Židů v českých zemích. Ale nejen tam: zaznamenává, že ve Francii byl vyhlášen zákon, který Židy nutil nosit žlutý odznak, masakr Židů ve Frankfurtu nad Mohanem roku 1241 i jejich vydírání rakouskou šlechtou. Dílo je v jádru halachické, ale obsahuje i vysvětlení některých pasáží z Bible a Talmudu (proto je též uváděn jako "tosafista"). Rozsáhlost díla vedla k tomu, že dlouho existovalo jen v částečných rukopisech a komplexního tištěného vydání se dočkalo až ve druhé polovině 19. století.
Reference
Literatura BLÁHA, Ondřej et al. Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech s vazbou na české země. Praha: Academia, 2015. 935 stran. Judaica; sv. 16. . S. 402–405. Isaak Markon: Die slawischen Glossen bei Isaak Or Sarua. In: Monatsschrift für die Geschichte und Wissenschaft des Judentums 49 (1905) s. 707–721 Vladimír Sadek: Medieval Jewish Scholars in Prague,” Review of the Society for the History of Czechoslovak Jews 5 (1992–1993), s. 135–149
Chaim Tykocinski, “Lebenszeit und Heimat des Isaak Or Sarua,” Monatsschrift für die Geschichte und Wissenschaft des Judentums 55 (1911): 478–500; Efraim Elimelech Urbach, Ba‘ale ha-tosafot. Jeruzalém, 1986
Externí odkazy The National Library of Israel
Kategorie:Muži Kategorie:Narození ve 12. století Kategorie:Úmrtí ve 13. století Kategorie:Rabíni 13. století Kategorie:Čeští rabíni Kategorie:Židovští spisovatelé Kategorie:Spisovatelé 13. století Kategorie:Spisovatelé píšící hebrejsky Kategorie:Čeští Židé Kategorie:Čeští judaisté