Ivo T. Budil (* 8. srpna 1965 Praha) je český antropolog, vysokoškolský pedagog, publicista, spisovatel a politik. Založil Fakultu filozofickou (původně Fakultu humanitních studií) Západočeské univerzity v Plzni, jejímž prvním děkanem byl ve dvou funkčních obdobích v letech 1999 až 2005. Inicioval založení antropologických, archeologických, blízkovýchodních a historických oborů na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Působí na Metropolitní univerzitě Praha a věnuje se publicistické a veřejné činnosti.
Hlásí se k sociálnímu konzervatismu a je skeptický vůči současné podobě Evropské unie, kterou pokládá za jednu z příčin dlouhodobé stagnace západní civilizace. Je přesvědčen, že je zapotřebí zásadního impulsu k obnově Západu jako svobodné, kreativní, konkurenceschopné a sociálně odpovědné společnosti, která musí obstát vůči asertivitě asijských civilizací. Důraz klade na podporu vědeckého výzkumu a technologického rozvoje, ve kterých vidí naději pro revitalizaci tvůrčího ducha Západu. Je stoupencem úzké spolupráce mezi Evropou a globálním Jihem. Kriticky vystupuje vůči soudobému ideologickému aktivismu v podobě genderových studií, multikulturalismu, politické korektnosti nebo BLM, jež označil za reakční zpochybnění racionalistického a emancipačního dědictví osvícenství.
Je členem strany PRO. Označuje se za scientistického konzervativce, který spojuje fundamentalismus vědecké metody s tolerancí a respektem vůči pluralitě symbolických systémů, které dávají smysl lidské existenci při zachování univerzálních hodnot humanismu. V tomto ohledu se hlásí k odkazu anglického antropologa a filozofa českého původu Ernesta Gellnera.
Jeho otcem byl rozhlasový redaktor, novinář a popularizátor vědy Ivo Budil.
Život V 80. letech 20. století se účastnil bytových seminářů profesora Ladislava Hejdánka a Ivana Havla. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze v letech 1984 až 1990 a doktorské studium v oboru Teorie a dějiny kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 1991 až 1994. Po habilitačním řízení na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze byl jmenován s účinností od 1. července 2001 docentem pro obor Sociologie. Profesorem v oboru Antropologie byl jmenován na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně s účinností od 2. května 2006. Vědeckou radou Akademie věd České republiky mu byl s účinností od 4. května 2006 udělen titul doktor věd (DSc.).
Koncem roku 1989 stál jakožto místopředseda studentského stávkového výboru Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze u zrodu Katedry filozofie a dějin přírodních věd této fakulty. V letech 1994 až 1995 uskutečnil roční stipendijní pobyt ve Francii, zahrnující stáž v Institut de Prehistoire Orientale CNRS v Jales u prof. Jacquese Cauvina, v Maison de l’Orient Mediterranée CNRS v Lyonu u prof. Oliviera Aurenche, v Laboratoire d’Anthropologie et de Préhistoire, Université de Provence, Aix-en-Provence u prof. Oliviera Dutoura a prof. Roberta Chenorkiana.
V Ústavu pro humanitní studia v lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze působil v období 1991–1996, kdy přešel na Západočeskou univerzitu v Plzni. Nejprve zde byl tajemníkem a zástupcem ředitele Ústavu sociálně politických věd (1996–1998). Dále zde působil jako proděkan pro studijní záležitosti a rozvoj humanitních oborů Střediska humanitních studií Právnické fakulty (1997–1999), první děkan Fakulty filozofické (do 3. ledna 2005 Fakulty humanitních studií, 1999–2005), proděkan pro vědu a vnější vztahy Fakulty filozofické (2005–2007), prorektor pro výzkum a vývoj (2007), vedoucí Katedry antropologických věd (2000–2008), Katedry antropologických a historických věd (2008–2011) a Katedry historických věd filozofické fakulty (2012–2015) a proděkan pro vědu filozofické fakulty (2008–2013). V roce 2007 byl prorektorem pro vědu a výzkum Západočeské univerzity v Plzni. Na tento post však rezignoval v říjnu, aby se vrátil na filozofickou fakultu. Rezignace následovala po skončení plagiátorské aféry, ve které byl nařčen z používaní cizích vědeckých výsledků v některých svých prací bez řádné citace, etická komise Západočeské univerzity v Plzni svolaná na žádost Ivo T. Budila však po několikaměsíčním zkoumání Budilovy publikační činnosti žádné známky plagiátorství neshledala.
Původně se věnoval výzkumu artikulačních schopností fosilních hominidů a počátkem devadesátých let dvacátého století publikoval svoji rekonstrukci supralaryngeálního vokálního traktu fosilního hominida z Petralony v Řecku. O výsledcích svého výzkumu přednášel na NATO Advanced Study Institute o multidisciplinárním výzkumu původu lidského jazyka, Cortona, Itálie, v roce 1988. Tato práce je dodnes citována jako novátorský přístup k dané problematice. Poté se zaměřil především na vývoj antropologického myšlení v širším historickém a intelektuálním kontextu a na vztah mezi antropologickými vědami, ideologií a politickou kulturou. Zvláštní pozornost věnoval dějinám rasového myšlení. Na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni organizoval pravidelné konference o interdisciplinárním výzkumu totalitarismu.
Působí na Metropolitní univerzitě Praha. Zabývá se problematikou dějin antropologického myšlení a vztahy mezi západní civilizací a zámořskými společnostmi v širším historickém a intelektuálním kontextu. Zvláštní pozornost věnuje rovněž otázkám dějin idejí a teorii kulturní evoluce. Je autorem mimo jiné několika monografií o vývoji západního rasového myšlení zejména se zaměřením na dějiny Francie a širší souvislosti s formováním moderní západní politické kultury.
Je autorem několika románů. V kontrafaktuálním románu Darwinova dcera (2019) se zabývá otázkou, jak by vyvíjela západní civilizace, pokud by Charles Darwin nevydal v roce 1859 knihu O původu druhů. V historickém románu O udatných skutcích norských křižáků (2020) sleduje osudy Varjagů na dvoře v Konstantinopoli uprostřed dramatických událostí jedenáctého století. V knize vystupuje řada reálných i fiktivních postav.
Pedagogická činnost Výuku realizoval v následujících studijních programech: Výuka v rámci akreditovaných studijních oborů Metropolitní univerzity Praha. Výuka v rámci akreditovaných bakalářských studijních oborů Obecné a České dějiny (studijní program Historické vědy), Sociální a kulturní antropologie (studijní program Humanitní studia), Humanistika (studijní program Humanitní studia), Archeologie (studijní program Historické vědy) a Politologie (studijní program Politologie) a navazujících magisterských studijních oborů Moderní dějiny (studijní program Historické vědy), Sociální a kulturní antropologie (studijní program Sociální a kulturní antropologie), Politologie (studijní program Politologie) a Evropská kulturní studia (studijní program Humanitní studia) Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Přednášel na Fakultě filozofické Univerzity Karlovy v Praze a Anglo American University. Podílel se na vedení disertačních prací, seminářů a volitelných předmětů v rámci doktorského studijního oboru Etnologie, Teorie a dějiny vědy a techniky a Politologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Od roku 2020 je garantem bakalářského a magisterského programu Anglofonní studia na Metropolitní univerzitě v Praze.
Členství a veřejné působení Je členem Vědecké rady Metropolitní univerzity Praha, byl členem Vědecké rady Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Západočeské univerzity v Plzni, Univerzity Pardubice, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Působil jako alternující člen Komise Akademie věd České republiky pro obhajoby doktorských disertací v oboru Orientalistika-kombinace (od 2003). Působil v Academic Council of the Anglo-American University in Prague. Působil nebo stále působí v následujících oborových radách: Oborová rada doktorského studijního oboru Teorie a dějiny vědy a techniky Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni a Filosofického ústavu Akademie věd České republiky (od října 2003); oborová rada doktorského studijního oboru Archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni (od června 2005); oborová rada doktorského studijního oboru Politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (od června 2002); oborová rada doktorského studijního oboru Politologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni (od června 2012); oborová rada doktorského studijního oboru Neurologie a psychiatrie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze (od června 2007); oborová rada doktorského studijního oboru Etika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze (od června 2006); oborová rada Politologie Metropolitní univerzity Praha (od roku 2017).
V letech 1996 až 1998 byl viceprezidentem mezinárodní společnosti Language Origins Society, jejíž světový kongres pořádal v roce 1997 na Západočeské univerzitě v Plzni. V roce 2018 se stal prezidentem Společnosti pro vědy a umění (Czechoslovak Society of Arts and Sciences, SVU), jejíž světový kongres pořádal dvakrát v letech 2002 a 2016 na Západočeské univerzitě v Plzni. Mezi roky 2016 až 2019 působil jako předseda Demokratického klubu. Byl zakládajícím členem Ligy proti antisemitismu. V období 2010 až 2015 byl předsedou místní skupiny Křesťanské akademie v Plzni. V letech 2014 až 2018 předsedal Komisi pro partnerská města a evropské záležitosti Magistrátu města Plzeň jako nestraník za KDU-ČSL. Od června 2019 působil jako místní koordinátor Trikolóra hnutí občanů pro Prahu 4. V říjnu 2019 byl zvolen předsedou místní organizace Trikolóry hnutí občanů na Praze 4.
Ve volbách do Senátu PČR v roce 2020 kandidoval za hnutí Trikolóra v obvodu č. 27 – Praha 1. Se ziskem 4,12 % hlasů skončil na 5. místě a do druhého kola nepostoupil.
Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 kandidoval jako člen PRO 2022 na 5. místě kandidátky koalice „PRO – Jindřicha Rajchla“ (tj. PRO 2022 a SV PRO ZS). Strana však získala pouze 2,15 % hlasů, takže neuspěl.
Kontroverze Působení na Západočeské univerzitě v roce 2007 poznamenalo obvinění z plagiátorství, které vznesl kanadský sociální antropolog David Scheffel z Thompson Rivers University. Ten zveřejnil v čísle 1/2007 Sociologického časopisu úvahu nazvanou „Minulost a budoucnost antropologie ve střední a východní Evropě: poznámky k vizi Chrise Hanna“ o vědecké kultuře české antropologie. Jako příklad uvedl stručný příspěvek o dějinách české etnologie Ivo T. Budila pro britský sborník, ve kterém údajně použil celé části článku, který Scheffel sepsal s Josefem Kandertem, aniž by je označil za převzaté. Ivo T. Budil reagoval v témže čísle, kde namítl, že Scheffelův a Kandertův článek byl uveden v seznamu použité literatury a řádně osmkrát odkázán přímo v textu přesně tam, kde byly příslušné informace využity.
Na obsah čísla reagovala ČTK, jejíž zprávu převzal Týden a Plzeňský deník. V následujících měsících probíhala na stránkách novin diskuse vědců o údajném plagiátorství. Tomáš Kaiser z Fakulty aplikovaných věd ZČU, jehož manželce nebyla krátce předtím prodloužena na FF ZČU pracovní smlouva, otevřel web srovnávající pasáže Budilovy osmisetstránkové knihy Za obzor Západu s texty, které nebyly údajně řádně odkázány. Na příkaz rektora Josefa Průši je Kaiser z důvodu střetu zájmů uzavřel.