Almeida Garrett, celým jménem João Baptista da Silva Leitão Almeida Garrett (4. února 1799 Porto – 9. prosince 1854 Lisabon) byl portugalský romantický dramatik, básník, prozaik, politik, diplomat a novinář. Je považován za zakladatele romantismu a moderního dramatu v portugalské literatuře.Ottův slovník naučný. 1. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1996. S.936.
Život Narodil se v rodině vrchního pečetníka (výrobce pečetí) portské celnice. Roku 1808 odjel se svou rodinou do bezpečí před napoleonskou invazí do rodiště jeho otce na azorský ostrov Terceira. Zde se jeho výchovy ujal jeho strýc z otcovy strany, vzdělaný františkán a biskup v Angře, který v něm probudil zájem o literaturu. Do této doby se také datují jeho první literární pokusy.GRAUOVÁ, Šárka. Almeida Garret a jeho doba. In Mnich Luís de Sousa. 1. vydání. Praha: Torst 2011. S. 166-185. Lusobrazilská knihovna, svazek 8. ISBN 978-80-7215-427-2
Proti vůli rodičů, kteří chtěli, aby se stal knězem, začal roku 1816 studovat práva na univerzitě v Coimbře, které ukončil roku 1821. Na univerzitě se stal duší akademického kulturního života, vůdcem liberálně smýšlejících studentů a vytvořil zde své první neoklasicistní tragédie odsuzující tyranii a oslavující svobodu, z nichž Catão (Cato) se stala velice úspěšnou. Stal se vyhlášeným řečníkem a vedoucím školského úřadu na ministerstvu vnitra. Roku 1822 byl za svou báseň O Retrato de Vénus (Venušin portrét) obviněn z bezbožnosti a nemravnosti a obžalován ze zneužití svobody tisku. Před soudem se sám hájil a byl osvobozen.
Roku 1822 se oženil s mladičkou Luísou Cândidou Midosi. V tomto roce začal také vydávat nepolitický časopis pro ženy O Toucador (Toaletka) zábavného a vzdělávacího charakteru. V roce 1823 musel odejít z politických důvodů (kvůli boji za liberální hodnoty) do exilu do Anglie. Zde se seznámil s romantismem a také s autory jako byl Byron nebo Walter Scott a napsal zde první verzi neoklasicistního eposu s romantickými prvky Magriço e os doze de Inglaterra (Paladýn aneb Dvanáct anglických rytířů). Roku 1824 se usadil ve Francii v Le Havru, kde napsal své romatické poemy Camões a Dona Branca, přičemž poema Camões je považována za vůbec první romantický text v dějinách portugalské literatury.
Roku 1826 bylo mu dovoleno vrátiti se do vlasti, kde se okamžitě zapojil do politického života jako publicista liberálních tisků O Português (Portugalec) a O Cronista (Kronikář), které sám založil. Ale již roku 1828 po převratu Miguela I. byl nejprve uvězněn a pak se mu i s manželkou podařilo znovu uprchnout do Anglie. V exilu začal vydávat deník v portugalštině O Chaveco Liberal (Liberální kocábka) a řídil list O Precursor (Prúkopník).Garrett, João Baptista da Silva Leitão de Almeida. 1911 Encyclopædia Britannica, Volume 11. Dostupné onlineHAVLÍKOVÁ, Marie. Almeida Garret a jeho hra o nepřítomnosti portugalské přítomnosti. In Mnich Luís de Sousa. 1. vydání. Praha: Torst 2011. S. 128-165. Lusobrazilská knihovna, svazek 8. ISBN 978-80-7215-427-2
Roku 1832 se jako dobrovolník zúčastnil vylodění vojska Pedra IV. poblíž Porta a podílel se na práci exilové vlády. Po obsazení Lisabonu stoupenci Marie II. byl jmenován do komise pro reformu veřejného školství a v letech 1834-1836 zastával funkci chargé d’affaires v Bruselu. Po návratu do vlasti soustavně kritizoval vládu v listu O Português Constitucional (Konstituční Portugalec). Po mnoha nevěrách, k nimž se nakonec připojila i Luísa bylo jeho manželství v troskách (formálně bylo ukončeno roku 1839). Od roku 1836 žil s tehdy sedmnáctiletou Adelaidou Deville Pastor, se kterou měl dva syny (první zemřel záhy po narození, druhý nešťastnou náhodou ve dvou letech) a dceru Marii. Adelaide zemřela při porodu roku 1841.
Roku 1836 byl pověřen vypracováním plánu na vytvoření národního divadla. Podle jeho návrhu byly ještě v tomto roce ustaveny tři instituce: Teatro Nacional D. Maria II. (Národní divadlo královny Marie II.), pro které zorganizoval stavbu divadelní budovy, Inspecção-Geral dos Teatros (Generální inspekce divadel) a Conservatório Geral de Arte Dramática (Obecná konzervatoř dramatického umění). Byl jmenován generálním inspektorem divadel. Roku 1837 začal vydávat divadelní časopis Entreacto (Mezihra) a byl zvolen do ústavodárného sboru, kde se projevil jako brilantní řečník. Roku 1838 byl jmenován vrchním kronikářem království. Pro divadlo začal psát dramata s cílem rozšířit jeho repertoár a náměty z národní minulosti nebo ze současnosti vzdělávat společnost. Z těchto her je za nejlepší považována klasická tragédie Frei Luís de Sousa (Mnich Luís de Sousa) z roku 1843. náhled|Garretův hrob v Národním panteonu náhled|Garretův pomník v Lisabonu na Avenida da Liberdade od Salvadora Baraty Feya náhled|Garretův pomník v Portu od Salvadora Baraty Feya Po státním převratu Costy Cabrala roku 1842 přešel do umírněné opozice a byl zbaven svých funkcí. Proti reakčnímu cabralovskému režimu vystoupil veřejně roku 1844 a před vězením jej zachránil jen azyl na brazilském velvyslanectví. Roku 1845 vydal první díl historického románu O Arco de Sant'Ana (Podloubí v Anenské ulici), ve kterém na pozadí příběhu z 2. poloviny 14 století ztvárnil politické a náboženské konflikty, které byly typické pro společnost jeho doby, zejména cabralistickou reakci podporovanou církví (druhý díl byl vydán roku 1850). Pomohl také založit revui O Ilustração, do které hojně přispíval. Roku 1846 začal jeho poměr s Rosou de Montufar, manželkou barona da Luz, která jej později inspirovala k napsání sbírky milostné poezie.
Od roku 1851, kdy byl cabralistický režim definitivně odstraněn, jeho vliv stoupal. Podílel se na vypracování nového volebního zákona, byl jmenován plnomocným zmocněncem por vyjednávání se Svatým stolcem, členem komise pro reformu Královské akademie věd, členem rady pro rozvoj kolonií (zastával zde požadavek na osvobození otroků) a byl pověřen sepsáním dodatku k ústavní chartě. Za své služby vlasti byl roku 1851 povýšen do šlechtického stavu (byl mu udělen titul vikomta). Roku 1852 byl jmenován členem horní (panské) komory parlamentu a krátce zastával také funkci ministra zahraničních věcí.
V letech 1853-1854, již těžce nemocen, se zabýval psaním románu ze současnosti Helena, který zůstal fragmentem, a komedie O Conde de Novion (Hrabě z Novionu), kterou pro jeho nemoc dokončil Francisco Gomes de Amorim. Zemřel na rakovinu jater 9. prosince roku 1854 a byl pochován na hřbitově Cemitério dos Prazeres. V roce 1903 byly jeho ostatky převezeny do Kláštera jeronymitů (Mosteiro dos Jerónimos) v Belému (dnes součást Lisabonu) a v roce 1966 byly uloženy v Národním panteonu (Panteão Nacional) v Kostele svaté Engrácie (Igreja de Santa Engrácia).MOURATO, Jorge. Almeida Garret. História com voz. Dostupné online
Dílo Alemida Garrett psal divadelní hry, básně, prózu, eseje i literárněkritické a politické statě. Byl iniciátorem romantismu v portugalské literatuře. Jeho báseň Camões z roku 1825 je považována za vůbec první portugalský romantický text a první díl jeho románu O Arco de Sant'Ana (Podloubí v Anenské ulici) z roku 1845 za první portugalskou romantickou prózu. Za výchozí bod moderní portugalské literatury je považována jeho próza Viagens na minha terra (1846, Cesty po mé zemi) vyznačující se směsici stylů a žánrů i rozmanitostí jazykových forem.
V Portugalsku je však vnímán především jako dramatik a zakladatel moderního portugalského dramatu. Svým hrám dával silně osvětový charakter, mají ovšem také silný umělecký účinek často umocněný dodržováním zásad klasického dramatu a některé mohly být z počátku hrány pro svou liberální orientaci a protiklerikální zaměření jen v cenzurované verzi. Neméně významná je i jeho politická žurnalistika a také literárněkritické studie.
Výběrová bibliografie Divadelní hry Lucrécia (1819, Lukrécie), Meropé (1820), Catão (1821, Cato), neoklasicistní tragédie odsuzující tyranii a oslavující svobodu. O Corcunda por Amor (1821, Konzervativem z lásky), fraška. Impromptu de Sintra (1822, Impromptu v Sintře), komedie. Os Namorados Extravagantes (1822, Pošetilí milenci), drama s parodicko-satirickým obsahem vyvolaným některými motivy tehdejší německé romantiky (přehnané vášně, nenávist atp.)FRANCA, Luciana Luiza de. Literatura e política em O corcunda por amor e O noivado no Dafundo, de Almeida Garrett. Dissertação (Mestrado em Letras) – Instituto de Letras, Universidade do Estado do Rio de Janeiro, Rio de Janeiro, 2023. Um Auto de Gil Vicente (1838, Jedna hra Gila Vincenta), historická komedie, jejímž hrdinou je portugalský dramatik ze 16. století Gil Vicente, považovaný za zakladatele portugalského divadla.Um Auto de Gil Vicente. Dicionários infopédia da Porto Editora. Dostupné online Alfageme de Santarém (1842, Mečíř santarémský), historické drama o jednom z největších portugalských vojevůdců Nunu Álvaresovi Pereirovi odehrávající se v době portugalské dynastické krize v letech 1383-1385.Alfageme de Santarém. Dicionários infopédia da Porto Editora. Dostupné online Frei Luís de Sousa (1843, Mnich Luís de Sousa), klasická tragédie, považovaná za nelepši Garrettovu hru. Autor ji napsal za pouhé dva měsíce, když byl kvůli následkům zranění upoután na lůžko. Je volně založena na skutečném příběhu šlechtice Joãa de Portugal ze 16. století, který se dlouho poté, co byl považován za zabitého v bitvě, vrací ze zajetí do Portugalska. Objevuje se jako poutník, který ke zděšení Joãovy manželky Madeleny, která se mezitím znovu vdala za rytíře maltézského řádu Manuela de Sousy Coutinha, tvrdí, že João žije. Madalena a Manuel se rozhodnou, že jediným řešením jejich strašlivé hanby je rozejít se a vstoupit do kláštera. Když João zjistí, že jeho návrat rozvrátil šťastnou rodinu a ženě, kterou miluje, přináší jen hanbu, snaží se, aby bylo jeho tvrzení prohlášeno za lživé. Ale je již pozdě, Madalena a Manuel složili řeholní sliby (z Manuela je nyní mnich Luís de Sousa, který se stal významným portugalským prozaikem). Jejich mladá křehká dcera Maria je rázem nemanželská, bez rodičů a počatá v hříchu. Pronese emotivní a horečnatou řeč o tom, jak společenské mravy zničily její rodinu, a pak hanbou umírá. Hra se stala portugalskou národní klasikou a některé pasáže z této hry se staly součástí portugalské lidové slovesnosti.VALOVÁ, Karolina. Mnich Luís de Sousa. iLiteratura.cz Dostupné online Dona Filipa de Vilhena (1846), historické drama o portugalské šlechtičně, která se stala symbolem vlastenectví v době revolučního vládního převratu roku 1640, které vedlo k vyhlášení nezávislosti Portugalska na španělské monarchii.Dona Filipa de Vilhena. Dicionários infopédia da Porto Editora. Dostupné online Falar a Verdade a Mentir (1846, Říct pravdu lží), komediální jednoaktovka se silnou sociální kritikou tehdejší vysoké společnosti.Falar a Verdade a Mentir. Internet Archive. Dostupné online Tio Simplício (1846, Strýček Simplício), komediální jednoaktovka. As Profecias do Bandarra (1846, Bandarrova proroctví), komedie, která vypráví příběh ševce jménem Tomé, jenž broukáním některých rýmů spisovatele Antónia Gonçalvese de Bandarry vede ostatní k přesvědčení, že je ve skutečnosti Bandarra.GONÇALVES, Isabel Maria Dias Novais. A música teatral na Lisboa de oitocentos. Tese de Doutoramento em Ciências Musicais. Lisboa 2012. Faculdade de Ciências Sociais e Humanas da Universidade Nova de Lisboa. S. 237-239. Um Noivado no Dafundo (1848, Zasnoubení v Dafundu), komediální jednoaktovka, satira na sňatky z rozumu ve vyšší společnosti. A sobrinha do Marquês (1848, Markýzova neteř), komedie odehrávající se v 18. století za prvního ministra portugalského království markýze z Pombalu, ve které autor zesměšňuje chování, pokrytectví a marnivost aristokracie v době sociálních změn a nastavuje zrcadlo současnosti své doby.A Sobrinha do Marquês. Teatro Nacional D. Maria II. Dostupné online Camões do Rossio (1852, Camões z Rossia), komedie napsaná společně s Ináciemo Mariou Feijóem.