Velkomoravská říše

Velká Morava neboli Velkomoravská říše (, Megáli Moravía, ) je název prvního stabilního knížectví západních Slovanů ve střední Evropě, který poprvé zmínil byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennétos. V pozdější historiografii se užívá také alternativních označení „stát Mojmírovců“ nebo „mojmírovský stát“. Domácí název tohoto státního útvaru buď neexistoval, tedy byl bezejmenný, nebo není znám. Říše se rozkládala převážně na území dnešní Moravy, Slovenska a Maďarska mezi lety 833–907 a zřejmě od roku 867 byly její součástí také Čechy a část Malopolska.

Důvod zániku Velké Moravy přímo souvisí s vpádem Maďarů do Evropy v 10. století, nicméně nebylo příčinou jedinou. Význam mohly sehrát i faktory hospodářské (údajné oslabení obchodních tras), ekologické (přední moravské hrady ležely v říčních nivách) a pominout nelze ani dynastické mocenské rozepře, jejichž projevem byl střet Mojmíra II. a Svatopluka II., synů Svatopluka I.Kalhous, David, Náčelnictví, nebo stát? Několik poznámek k článku Jiřího Macháčka o charakteru Velké Moravy. Archeologické rozhledy,2014, vol. 66, no. 1, s. 177-180; Štefan, Ivo, Mocní náčelníci od řeky Moravy? Poznámky ke struktuře raných států, Archeologické rozhledy, 2014, vol. 66, no. 1, s. 141-176; Macháček, Jiří, "Velkomoravský stát": kontroverze středoevropské medievistiky. Archeologické rozhledy. 2012, roč. 64, č. 4, s. 775-787. Bartl 2002, strana 23. Róna-Tas 1999, strana 61.

Název Žádné prameny z 9. století název Velká Morava neobsahují, většinou používaly jednoduché názvy: M.ráwa.t, Marava, Murava, Marawa, Marauia, Maraha (Morava), Maroara lond, terra Marauorum (Moravská země), terra Marahensium (země Moravanů). Pro stát a říši se používaly další tvary: regnum Marauorum, regnum Marahauorum, regnum Margorum, regnum Marahensium (království Moravanů), regnum Sclavorum (království Slovanů), popř. regnum Rastizi (království Rostislavovo), regnum Zuentibaldi (království Svatoplukovo).

Název Velká Morava je pozdějšího data. Poprvé byl zmíněn byzantským císařem Konstantinem VII. Porfyrogennetem v roce 950 v jeho díle De administrando imperio (O spravování říše) – hé megalé Moravia – avšak její polohu umísťuje na Balkán, jižně od sídel Maďarů, kde je nyní řeka Velká Morava. Spolu s dalšími argumenty to je pro některé badatele (Boba, Eggers, Bowlus) důvodem k úvahám, zda Velkou Moravu nehledat spíše na území bývalé Jugoslávie. Jiným možným vysvětlením je, že hunská enkláva v srdci říše rozdělila původně souvislé území se slovanským obyvatelstvem a Konstantinovi VII. byly známy jen jižní kmeny jako následníci. Po něm použil názvu "Velika Morava" až autor legendy "Uspenie Kirila Filozofa", jenž tento název spojoval s dobou vlády Rostislava.

Již během středověku se ovšem tento přídavek „velký“ stal nesrozumitelným. Jako takový je v současné době součástí sporů i mezi národy, které dnes obývají předpokládané území Velké Moravy. Zatímco Češi a Němci trvají na označení "Velká Morava"/"Großmähren", např. Maďaři je zavrhují a používají jiné výrazy (např. v Rakousku "Reich der Mährer"/"Říše Moravanů"). Označení "Velká Morava" má své opodstatnění, ale jen jako paralela k obdobným označením (Velkopolsko, Velkorusko) u vědomí toho, že označení nikterak nekvalifikuje tehdejší stav.

Historie Vznik náhled|upright=0.9|Evropa v roce 900 Již v 7. století existoval pravděpodobný předchůdce moravského knížectví, tzv. Sámova říše, který se rozkládal nejspíše v povodí řeky Moravy a na jihozápadním Slovensku, tedy na územích, kde v 9. století vzniklo Moravské knížectví a Nitranské knížectví (oba názvy jsou výtvorem novodobé historiografie). Jednalo se ale spíše o kmenový svaz, jeho vnitřní struktura ještě nemůže být hodnocena jako stát. O době od zániku Sámovy říše (659–661) do zformování moravského státu veškeré historické prameny mlčí, je tedy nejasné, co se na moravském území odehrávalo. Nicméně již pro druhou polovinu 8. století archeologické prameny dokládají existenci místních elit, které se orientovaly na Avarský kaganát.

Poté, co se ke konci 8. století zhroutil avarský kaganát pod útokem vojsk Karla Velikého, místní elity se začaly orientovat spíše na franckou kulturu a stabilizovaly svou moc. Počátkem 9. století se objevují dvě knížectví, která spolu vedou politický boj – Moravská říše knížete Mojmíra I., sídlícího pravděpodobně v jihomoravských Mikulčicích, a Nitranské knížectví se střediskem v Nitře na jihozápadě dnešního Slovenska, kde sídlil kníže Pribina.

Ještě roku 822 však Moravané vystupovali jako kmen (ne jako knížectví řízené jediným knížetem), když se jejich vyslanci dostavili spolu s vyslanci dalších na Franské říši závislých Slovanů a Avarů, sídlících při hranici říše, k Ludvíku Pobožnému, který svolal na listopad roku 822 do Frankfurtu všeobecný sjezd, na němž se měly probírat záležitosti východní části říše (tedy i záležitosti říši poddaných Slovanů). Účast Moravanů na tomto (pro kmeny poddané říši) povinném sjezdu a to, že se sem stejně jako ostatní dostavili „s dary“, které v pramenech dvojznačně splývají s daněmi a tributy, ukazuje na to, že v té době byli Moravané poddaní a poplatní Franské říši. Již tehdy ale uvnitř moravského kmene patrně (dle názoru historika Dušana Třeštíka) probíhaly výrazné mocenské zápasy, které ve 30. letech 9. století vyústily dvěma význačnými událostmi: oficiálním „křtem Moravy“ a vyhnáním Pribiny z Nitry.

Přijetí křesťanství náhled|upright=0.8|Rekonstrukce velkomoravského kostela sv. Jana, včetně soudobé střešní krytiny Křesťanství začalo na Moravu pronikat již na přelomu 8. a 9. století, především z Franské říše prostřednictvím bavorské misie z Pasova, ale také prostřednictvím kněží z Itálie a Dalmácie.Třeštík (2010), s. 128. Slovanská aristokracie v oblasti Panonie na počátku 9. století přijímala křesťanství jako součást životního stylu po vzoru franckých velmožů. Jejich životní styl napodobovala jako určitý nobilitující (vznešený) standard a především jako model vykonávání a organizace moci; tyto procesy se odehrávaly i na dnešní Moravě a Slovensku.Třeštík (1998), s. 269–270.

náhled|upright=0.7|Rekonstrukce slovanského pohanského obětiště v areálu muzea v přírodě na Pohansku Pravděpodobně v roce 831 došlo k tzv. křtu všech Moravanů, při němž přijal kníže Mojmír a jemu věrní lidé křest z rukou pasovského biskupa Reginhara.Třeštík (2010), s. 120–121. Šlo o oficiální křest, který, ačkoli ho přijal pouze kníže a jeho okolí, zavazoval celý kmen Moravanů – i přes to byla moravská společnost nadále (ještě v roce 869, kdy se Metoděj ujal správy moravské církve) zčásti pohanská. (Úvahy o tom, že v samotném centru Velké Moravy, na předpolí knížecího hradu v Mikulčicích, stála současně s křesťanskými chrámy v polovině 9. století pohanská svatyně, se neprokázaly.)

Záměrem přijetí křesťanství bylo pro Mojmíra i jeho nástupce posílení moci panovníka, který po celou dobu trvání Velké Moravy vystupuje jako autokratický vládce, i když obklopený „knížaty“, se kterými činí důležitá rozhodnutí.Vznik Velké Moravy (vyd. 2010), s. 128–130 Zároveň si kníže jakožto křesťanský panovník vylepšil i své postavení při jednáních s křesťanskou Franskou říší.Třeštík (1998), s. 301. viz např. zákaz společného stolování pohanů s křesťany, který franská církev používala při misiích jako nátlaku na pohanské šlechtice)

Vyhnání Pribiny z Nitry Roku 833 se knížeti Mojmírovi podařilo Pribinu z Nitry vypudit, připojil jeho knížectví ke svému a tento krok je označován za vznik Velkomoravské říše. Mojmír se stal prvním velkomoravským panovníkem.

Cyrilometodějská misie

náhled|upright=0.7|vpravo|Morava a Nitransko do roku 833 Pravděpodobně po roce 860 vyslal Rostislav poselstvo k papeži Mikuláši I. a požádal jej o „učitele“, který měl zajistit prohloubení křesťanské víry na Velké Moravě, a také zajistit vzdělání dostatečného množství domácích kněží. Využil k tomu situace, kdy po záchvatu mrtvice tehdejšího pasovského biskupa Hartwiga upadla celá pasovská diecéze včetně misijních území do chaosu. Samotné vyslání učitele se však mělo stát jen prvním krokem na cestě k vytvoření samostatné církevní organizace na Moravě v čele s arcibiskupem. Papež však potřeboval spojenectví východofranského krále Ludvíka Němce a nedovolil si podniknout nic, co by mohlo poškodit bavorský episkopát a popudit Ludvíka Němce. Jeho odpověď na Rostislavovu žádost tak byla pravděpodobně negativní.

Po neúspěchu v Římě vyslal Rostislav obdobné poselstvo k byzantskému císaři Michalovi III., který jeho žádosti vyhověl a na Moravu vyslal misii vedenou jedním z tehdy nejvýznamnějších byzantských učenců Konstantinem a jeho bratrem Metodějem.

Konstantin s Metodějem sestavili také takzvaný Zakon sudnyj ljudem (česky Soudní zákon pro laiky), který se ve svém prvním bodě vypořádává s lidmi, kteří nepřijali křesťanství tím, že stanovuje přísné tresty pro ty, kteří konají pohanské oběti nebo přísahy. Trestem bylo to, že: „Každá vesnice, v níž se konají oběti nebo přísahy pohanské, ať je předána Božímu chrámu se vším majetkem, který patří pánům v této vesnici. Ti, kteří konají oběti a přísahy, ať jsou prodáni s veškerým svým majetkem a získaný výnos ať se rozdá chudým.“Zakon sudnyj ľjudem - dostupný v online podobě

náhled|upright=0.9|vpravo|Hlaholice na Bašské desce Přestože z Byzance nešlo očekávat založení (arci)biskupství, několikaletá intenzivní kulturně-misijní i církevně-politická činnost Konstantina a Metoděje položila nezbytné základy pro následné budování samostatné církevní organizace.Elbel (2010), s. 244. Konstantin také vytvořil nejstarší staroslovanské písmo – hlaholici. V 10. století nicméně Slované přešli k latince a cyrilici a hlaholice se již nadále neužívala.

Po Rostislavově zajetí obsadil Karloman pravděpodobně bez boje centra Velkomoravské říše. Správu obsazeného území svěřil hrabatům Wilhelmovi a Engilšalkovi, na nejdůležitější hradiště byly vsazeny franské posádky a církevní správy Moravy se ujal pasovský biskup Hermanarik.České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II., s. 350-351.

V tehdejším velkomoravském hospodářství hrál významnou roli dálkový obchod s otroky. Velká Morava byla v 9. století jedním z hlavních zdrojů zotročených lidí pro benátské kupce, kteří sem cestovali po jantarové stezce. O značném rozsahu tohoto obchodu svědčí zpráva z roku 867, kdy Konstantin během své cesty vyjednal v Blatnohradě u knížete Kocela propuštění 900 zajatců, kteří byli původně určeni k prodeji do Benátek. Dalším doloženým případem spojeným s misí byl prodej přibližně 200 žáků arcibiskupa Metoděje po jeho smrti v roce 886. Tito duchovní byli na Moravě prodáni židovským kupcům, kteří je následně na trzích v Benátkách prodali do otroctví.

Vláda Svatopluka I. náhled|upright=0.8|vpravo|Územní vývoj a členění Velkomoravské říše na vrcholu moci mezi lety 833–907. Východní Franky na západě, Bulharsko na jihu. V roce 870 vydal Svatopluk I. svého strýce Rostislava do zajetí Frankům. Ti obsadili moravskou část Velkomoravské říše a jako správce učinili hrabata Wilhelma a Engilšalka. O rok později Frankové zajali i Svatopluka, který vládl ještě v nitranském údělu. Roku 871 vypuklo povstání a Frankové na Moravě rychle ztrácejí vliv. Francký král propustil Svatopluka pod podmínkou, že mu pomůže dobýt říši zpět. Nicméně Svatopluk přestoupil na stranu povstalců, převzal jejich velení a vyhnal Franky z Velké Moravy.Svatoplukova dvojnásobná zrada, E-Středověk.cz

Velkomoravská říše

Źródło i licencja