Dřevo

náhled|upright=1.5|Dřevěné klády thumb|upright=1.5| Vzhled různých dřev: 1. borovice, smrk, modřín, jalovec 2. topol, habr, bříza, olše3. buk, dub, jilm, třešeň4. broskev, javor, lípa, jasan Dřevo je tvrdé a pórovité rostlinné pletivo (tkáň), jež tvoří kmeny, kořeny a větve stromů, keřů a dalších dřevin. Skládá se z celulózových vláken s vysokou pevností v tahu a ligninové výplně, která odolává tlaku. V živém stromu plní jednak funkci podpůrnou, která stromu dovoluje růst do velké výšky a stát o samotě, jednak výživovou a dopravní, která zprostředkuje pohyb vody a v ní rozpuštěných živin mezi kořeny a listy.

Jako dřevo se obvykle označuje i pevná tkáň bambusu nebo palem, i když botanicky patří do jiných skupin a i jejich stavba je odlišná.

Dřevo je po tisíciletí (patrně statisíce let) průvodcem člověka jako materiál staveb, pro výrobu nábytku, nástrojů, obalů apod., a od samého začátku jako dostupné palivo, obnovitelný zdroj energie. V moderní době slouží i k výrobě dalších stavebních materiálů (překližka, dřevotříska), papíru a lepenky. Ze dřeva se získávají různé pryskyřice a aromatické látky a z vyčištěné celulózy se vyrábějí některé umělé hmoty (celuloid, celofán)

V roce 2005 byly po celé planetě asi 434 miliardy kubických metrů živého dřeva, přičemž asi 47 % se komerčně využívalo, zejména jako obnovitelný zdroj energie. Kvalitnější dřevo se užívá zejména pro stavby a výrobu nábytku. V roce 1991 se vytěžilo asi 3,5 miliardy kubických metrů dřeva. Těžba dřeva už ve starověku způsobila odlesnění pobřeží Středozemního moře a zavinila první ekologickou katastrofu velkých rozměrů, způsobenou člověkem. Řada zemí si uvědomila zásadní význam lesů a stromů pro ovzduší planety a zavádí různá omezení, aby plocha lesů neklesala.

Chemické složení dřeva celulóza (40–50 %) lignin (20–30 %) hemicelulózy (20–30 %) doprovodné složky další organické látky (1–3 %, u tropických dřevin až 15 %): terpeny, tuky, vosky, pektiny, třísloviny (pouze u listnáčů), steroly, pryskyřice anorganické látky (0,1–0,5 %, u tropických dřevin až 5 %) – po spálení tvoří popel voda (podle ročního období, stupně vyschnutí dřeva atd.) tvoří 10 až 60 % hmotnosti dřeva, pro průmyslové zpracování se dřevo suší na standardních 12 % vody.

Celulóza a hemicelulózy patří mezi polysacharidy a bývají souhrnně označovány jako holocelulóza.

Stavba dřeva náhled|Struktura dřeva třešně Stavba dřeva se rozlišuje dle měřítka zkoumání na: makroskopická stavba dřevního pletiva – vše, co lze pozorovat pouhým okem, případně pomocí zvětšovacího skla mikroskopická stavba dřeva – úroveň buněk (nutné použít mikroskop) submikroskopická stavba dřeva – odlišnosti v konkrétní stavbě buněčné stěny a jejich chemické složení.

Stavba dřeva je poměrně složitá, nápadným rysem dřeva bývají letokruhy. Dokud strom roste, přibývají nové buňky po celém povrchu kmene a silných větví více méně rovnoměrně. V prostředí, kde se střídají klimaticky výrazně odlišná roční období, roste dřevo rychleji na jaře a v létě, kdežto na podzim pomaleji. Proto je jarní dřevo často světlejší a lehčí a má tenčí buněčné stěny, kdežto podzimní vrstva je úzká, tmavší a těžší, buňky mají tlustší stěny a jen úzké dutiny. Střídáním jarního a podzimního dřeva vzniká více méně pravidelná struktura letokruhů. V roce s lepšími klimatickými podmínkami vyroste letokruh širší, při špatném klimatu užší. Mladý strom mívá letokruhy širší, kdežto jak dospívá a stárne, obvod kmene se zvětšuje a při stejné produkci dřevní hmoty budou letokruhy užší.

Dělení dřeva Základní druhy dřeva dřevo jehličnatých dřevin – např. smrk, jedle, borovice, modřín, douglaska, jalovec, tis dřevo listnatých dřevin s kruhovitě pórovitou stavbou – např. dub, jasan, akát, jilm, pajasan, morušovník, kaštanovník s polokruhovitě pórovitou stavbou – např. ořešák, třešeň, švestka s roztroušeně pórovitou stavbou dřeva – např. buk, platan, habr, olše, lípa, javor, bříza, topol, vrba, hrušeň

Objemová hmotnost dřeva Dřeva s vysokou hustotou bývají označována jako těžká, s nízkou jako lehká. Konkrétní hodnota nezáleží pouze na druhu dřeviny, ale i na vlhkosti, růstových podmínkách a místě odběru vzorku.

dřevo(do 650 kg/m³) ρ (kg/m³) typické čerstvé suché dosušené rozpětí balsa 140 – – – 120–200 smrk 455 – – – 440–470 topol 470 – – – 440–500 lípa 480 – – – 410–553 borovice lesní 515 700 520 510 490–543 jedle 515 – – – 430–560 olše 525 – – – 523–530 douglaska 535 910 570 550 502–570 jalovec obecný 550 – – – - jilm habrolistý 560 – – – - kaštanovník setý 563 – – – - modřín 570 – – – 550–590 ořech 590 – – – 500–680 bříza 610 940 600 590 550–673 třešeň ptačí 610 – – – 603–610 javor klen 630 980 660 530 610–660 jasan 640 920 720 620 560–720 dřevo(od 650 kg/m³) ρ (kg/m³) typické čerstvé suché dosušené rozpětí švestka 660 – – – 560–760 jabloň 670 – – – - hrušeň 670 – – – 600–740 borovice černá 670 900 670 590 - buk lesní 670 990 720 570 620–720 dub letní 680 1000 760 660 600–760 jilm vaz, horský 680 – – – - ořech (vlašák) 685 – – – 673–700 mahagon 700 – – – - jeřáb břek 742 – – – - habr 770 1080 820 720 720–820 akát 780 – – – 761–800 tis červenýInventarizace a genetická diverzita tisu červeného ve ZCHÚ ČR npsumava.cz 800 970–1100 800 – 640–940 dub cer 850 1110 850 730 - dřín 850 – – – - jeřáb mukDřevo našich domácích jeřábů lesprace.silvarium.cz 875 1020–1210 734–1020 – - zimolez obecný 900Zimolez – Lonicera prostor-ad.cz – – – - zimostráz vždyzelený 950 – – – - eben cejlonský 1000 – – – - guajak posvátný 1360 – – – 1280–1370 Dřevařský slovník frey-amon.atObjemová hmotnost dřeva (hustota) mizici.comCharakteristiky dřevin drevo.celyden.czUrčovanie druhov dreva urobsisam.topky.sk

Typická hodnota je orientační údaj pro suché dřevo. Čerstvým dřevem (neboli syrovým) je míněn stav po poražení živého stromu, bez sušení. Suché dřevo je přirozeně na vzduchu vyschlé, bez umělého dosušování (obvykle bývá udáváno 12 nebo 15% vlhkosti). Pokud se jednotlivé botanické druhy dřevin v rámci rodu výrazně liší, je uveden i příslušný botanický druh. Pokud se údaje jednotlivých zdrojů výrazněji liší, je celkové rozpětí vyznačeno v poslední kolonce.

Tvrdost dřeva hlavní článek: Tvrdost dřeva Dřevo je a bylo pro lidi velmi důležitým materiálem. Každý druh dřeva má svoje zvláštní vlastnosti, což ovlivňuje možnosti jeho využití. Měkké dřevo je takové, které se snáze opracovává, pochází většinou z jehličnatých stromů, z listnatých například lipové, topolové, vrbové a další, zatímco tvrdé dřevo se získává hlavně z listnatých stromů (z jehličnatých stromů považujeme za tvrdé dřevo borovice, douglasky, tisu…). Krom několika výjimek měkká dřeva podléhají hnilobě snáze než tvrdá. Tento jev však lze omezit pomocí vhodného ošetření dřeva.

skupina MPa příklady měkká <40 smrk, jedle, borovice, topol, lípa středně tvrdá ≥40 jasan, jilmy, duby, ořech tvrdá ≥80 habr, akát, tis Makroskopická stavba dřeva vscht.cz

Další fyzikální vlastnosti Při zpracování dřeva ve výrobě i na stavbách hraje velkou roli nasákavost dřeva, schopnost přijímat a udržet vodu, která je u různých dřev jiná. Obecně platí, že vodou nasáklé dřevo nabobtná, kdežto při vysychání se jeho objem zmenšuje. Protože změna rozměru je ve směru tangenciálního řezu větší než v radiálním směru, vznikají při rychlém sušení dřeva radiální praskliny.

Dřeva se výrazně liší i ve své odolnosti vůči hnilobě, houbám a dalším škůdcům. Některá dřeva (například dub) vydrží ve vodě stovky let, kdežto jiná rychle hnijí. Pro venkovní stavební aplikace a zejména vodní stavby se dřevo běžně impregnuje: historicky například opalováním nad ohněm, v současnosti napouštěním impregnačními roztoky.

Izolační schopnost dřeva je většinou nepřímo úměrná k jeho specifické hmotnosti: čím lehčí dřevo, tím lépe izoluje (při stejné tloušťce stěny).

Využití dřeva náhled|upright=1.3|Letokruhy na příčném řezu kmenem tohoto dubu letního ukazují na stáří 21 let. Světlé radiální proužky jsou dřeňové paprsky. Dřevo jako palivo se využívalo na pečení, vaření i vytápění od nejstarších dob a lidé je sbírali, kde rostlo. Drobné větve se svazovaly do otýpek pro snazší přenášení. Když poptávka po dřevu rostla, začalo se plošně těžit a pěstovat, tj. cíleně vysazovat. Protože největší poptávka byla po rovném a dobře zpracovatelném smrkovém dřevu, vznikly ve Střední a Severní Evropě smrkové monokultury. Jako palivo se využívalo nejméně hodnotné dřevo tenkých a sukovatých stromů, větví a křoví, později také odpad ze zpracování na řezivo („krajinky“, větve, pařezy). Výhřevnost dřeva je v průměru zhruba 50% výhřevnosti měrného paliva a asi třetina výhřevnosti topného oleje. Tam, kde byly třeba vyšší teploty (tavení kovů, výroba keramiky a skla), užívalo se dřevěné uhlí, výsledek suché destilace dřeva v milířích. Poněkud větší nároky na dřevo klade průmyslová výroba papíru a celulózy. Nejčastěji smrkové dřevo se odvětví a odkoruje a nařeže na zhruba metrová polena. Využít lze i tenčí a sukovaté kmeny. Také jako stavební materiál se dřevo užívá po tisíciletí, zejména v mírném a subpolárním pásmu. Nejstarší dřevěné stavby se stavěly z kůlů (zemnice, kolové stavby) a dlouhých klád, teprve později z opracovaných trámů a prken (řeziva). Řezivo je dřevo opracované do přibližně kvádrových tvarů na silnější trámy, plochá prkna, úzké lišty atd. Tak se zpracovává jak dřevo stavební, obvykle měkké, hrubší a dlouhé, tak i dřevo nábytkářské s ještě vyššími nároky na kvalitu. Nejlepší výtěžnost mají kmeny silné, rovné a bez suků. Výroba dřevěných nástrojů klade velmi rozmanité nároky, například na výrobu jednoduchých zemědělských nástrojů (hrábě, násady) a na druhé straně hudebních nástrojů a uměleckých děl, která vyžadují velmi kvalitní dřevo. Nábytek se běžně vyrábí až v historické době a ve venkovských domácnostech byl dlouho velmi prostý: lavice, stoly, truhly, postele atd. Zato již z egyptských hrobek a vykopávek známe mistrovská nábytkářská díla ze vzácných dřev, vyznačující se dokonalým zpracováním. Moderní domácnosti potřebují hodně nábytku, kam se ukládá různý majetek, a průmyslová výroba nábytku od 20. století hojně využívá průmyslově vyráběné polotovary (překližka, dřevotříska, sololit atd.). Naproti tomu luxusní nábytek zámecký i měšťanský se vyrábí z kvalitního „masivu“ krásných dřev, často ještě dýhovaného nebo vykládaného. Teprve ve 20. století vznikla móda „rustikálního“ nábytku z měkkých dřev (borovice, modřín) s výraznými letokruhy a suky. Zvláštním odvětvím byla až do 20. století stavba dřevěných lodí a loděk z ohýbaných prken, podobně jako výroba saní, kočárů a dalších dopravních prostředků. Dřevo je také surovinou pro získávání chemických látek jako jsou pryskyřice, přírodní kaučuk, tříslová kůra apod.

Stavby na bázi dřeva Roubená stavba je tvořena z klád, na dvou nebo na všech čtyřech bočních plochách opracovaných a v rohu stavení do sebe zapuštěných. Mezery mezi kládami se utěsňovaly mechem, maltou nebo umělými tmely.. Hrázděné zdivo je kombinace tesařské konstrukce z trámů a výplní z hlíny nebo cihelného zdiva. Vyznačuje se lehkostí a soudržností, i když se podloží pohybuje. Hrázděná stavba je tvořena hrázděným zdivem na kamenném nebo betonovém základě. Lepená dřevěná konstrukce je moderní způsob stavby z řeziva (trámů, prken, dřevodesek). Kromě toho se dřevo u různých staveb užívá jako materiál krovů, u starších obytných staveb také stropů a podlah.

Charakter dřeva podle druhu Tvrdá dřeva náhled|Dub letní náhled|Buk lesní náhled|Ořech Listnaté stromy habr – z českých původních listnatých dřevin je nejtvrdší, v suchu velmi stálý, ale nesnáší vlhkost a ve venkovních podmínkách oproti jiným tvrdým dřevům extrémně rychle degraduje; používá se k výrobě násad, nástrojů, hudebních nástrojůVlastnosti dřeva mezistromy.cz, dříve na vačkové hřídele, palečná a ozubená kola ve mlýnech, habrové dřevo je vynikající palivo s výhřevností o 40 % vyšší než smrk, ale vzhledem k ostatním kvalitám a bezkonkurenčním vlastnostem je jeho pálení neekonomické