Šilheřovice (, ) jsou obec v okrese Opava v Moravskoslezském kraji. Žije v ní obyvatel; katastrální území obce má rozlohu 2166 ha a Šilheřovice jsou tedy největší obcí Hlučínska.
Ve vzdálenosti šest kilometrů jihovýchodně leží město Bohumín, sedm kilometrů jihozápadně město Hlučín, deset kilometrů jihovýchodně město Rychvald a třináct kilometrů jižně statutární město Ostrava. V Šilheřovicích je rozsáhlý anglický park sloužící jako osmnáctijamkové golfové hřiště a původně klasicistní zámek, novobarokně upravený v druhé polovině 19. století, stojící na místě renesanční tvrze zaznamenané již v roce 1609.
Název Nejstarší doklady z roku 1377 uvádějí sice Scholasdorf, Scholansdorf či zkomolené Schorkardorf, ale původní jméno vesnice bylo Schil(h)ersdorf ("Schil(h)erova ves") odvozené od osobního jména Schilher ("šilhavec"). Doklady z roku 1377 vznikly prostřednictvím češtiny mylnou záměnou německého jména za obecné Schüller – "žák" a přikloněním počátku místního jména k latinskému schola – "škola". V místním českém nářečí vznikl tvar Šul(h)eřovice, který koncem 19. a začátkem 20. století (jako domněle spisovný) načas pronikl i do úředních záznamů.
Historie Nejstarší doklad osídlení Šilheřovic je nález asi 8000 let staré pazourkové sekyrky.
Až do 13. století, kdy probíhala tzv. velká kolonizace, nejsou známy žádné údaje o tom co se v šilheřovickém katastru dělo. K výše zmíněné kolonizaci přispěly zejména církevní instituce a kolonisty tvořili převážně Němci, kteří přinesli například lepší uspořádání společnosti a budování osad. První písemná zmínka o Šilheřovicích pochází z 18. dubna 1377 a to pod názvem Scholardorf, kdy opavský vévoda Mikuláš II. rozděloval svůj majetek mezi své syny. Kdo konkrétně se však o založení Šilheřovic zasloužil, není známo.
Až do roku 1673 se ve vlastnictví Šilheřovic vystřídalo mnoho různých šlechticů, z nichž někteří nejsou oficiálně jako vlastníci prokázáni. Roku 1673 prodala své panství zahrnující Šilheřovice a další 4 blízké vesnice paní Barbora Perpetua hraběnka z Ursenburku opavským Jezuitům za 30000 zlatých rýnských. Karolinský katastr rozsáhlá daňová reforma z roku 1724 jako první zachycuje jména šilheřovických poddaných. Kolem roku 1709 byl postaven ovčinec Paseky, dnes známý jako dvůr Paseky, ještě donedávna obývaný převážně Romy. Dodnes stojící připomínkou dob panství Jezuitů je kostel Nanebevzetí Panny Marie, postaven roku 1713. Roku 1742 Marie Terezie přišla ve válce s Pruskem o většinu Slezska. Součástí ztraceného území bylo i Hlučínsko včetně Šilheřovic. Hlučínsku se pak začalo říkat lidově „Prajzská“. V dalších letech se Marie Terezie pokoušela několikrát získat ztracené území zpět, ovšem bez úspěchu.
Roku 1787 koupil panství s vesnicemi Šilheřovice, Antošovice, Darkovice, Markvartovice, Koblov a Hať pán Karel Larisch. Na základě soudního narovnání však ještě v téže roce prodal Šilheřovice Johannu Fridrichu z Eichendorffu. Johann Fridrich Eichendorff se do historie Šilheřovic zapsal především výstavbou nové zámecké budovy na místě původní tvrze, ale také odprodejem části pozemků. Johanna Fridricha Eichendorffa a zároveň i Šilheřovice proslavil Johannův synovec Josef z Eichendorffu, slavný německý básník a prozaik, který Šilheřovice několikrát navštívil. Poslední záznam o návštěvě Josefa Eichendorffa pochází z roku 1806, ale je pravděpodobné, že se zde objevoval i později. Johann Fridrich Eichendorff zemřel na mrtvici roku 1815. Před svou smrtí však začal budovat nový dvůr, po své ženě Annin dvůr, dodnes, byť ve špatném stavu, stojící. Vdova Marie Anna z Eichendorffu zemřela roku 1830. Emanuel, hrabě z Hoverdenu a zplnomocněnec dědiců Marie Anny z Eichendorffu, prodal Šilheřovice roku 1835 Františku Hubertu Stückerovi z Weyershofu. Baron Stücker však bydlel na hlučínském zámku. Obyvatelé Šilheřovic se v minulosti několikrát pokoušeli o zrušení robotní povinnosti, což se podařilo roku 1821 šilheřovickým sedlákům právě za Franze Huberta Stückera. Za barona Stückera docházelo k velkému kácení lesů. Stücker dřevo zpeněžil a roku 1844 Šilheřovice prodal Salomonu Mayeru Rothschildovi. Ke zrušení poddanství v Šilheřovicích, tentokrát pro všechny obyvatele došlo roku 1853.
V roce 1852 zdědil Salomonovo panství jeho syn Anselm Salomon Rothschild. Ten se roku 1826 oženil se svou sestřenicí Charlottou, zplodili 2 syny a 3 dcery. Starší syn Ferdinand o podnikání svého rodu nejevil zájem a tak panství zdědil mladší Albert Nathanel Rothschild. Albert se oženil se svou sestřenicí Bettinou z Rothschildů. Baron Albert roku 1911 náhle zemřel a panství zdědil jeho syn Alfons. Ten se oženil s Clarissou Montefioreovou. Rothschildové na šilheřovickém zámku nebydleli, ale každoročně zde pobývali. Za Rothschildů se Šilheřovicím dostalo rozkvětu. Rothschildové byli a dodnes jsou bohatí, což se odrazilo na obci, zámku, parku i lesích. Podle vzpomínek pamětníků z toho, co jim vyprávěli rodiče, byli Rothschildové i vstřícní k lidem (na rozdíl od předchozích vlastníků panství). Za Rothschildů také došlo k přestavbě zámku do dnešní podoby a k vybudování Anselmova ústavu, sloužícího jako zaopatřovací ústav pro lidi, kteří pracovali na šilheřovickém panství. Po sjednocení Německa roku 1871 se Prusko pokusilo slezské obyvatelstvo poněmčit a přivést k evangelické církvi. V následujících letech stoupaly proněmecké aktivity, ale Slezsko zůstalo katolické. V 90. letech se vliv Německa upevnil.
Po skončení pruských válek roku 1871 lidé v pruském Slezsku doufali v mír. Naděje se rozplynula roku 1914. Dne 1. srpna 1914 o půl sedmé ráno přišel do Šilheřovic telegram o všeobecné mobilizaci v Německu. Dne 2. srpna 1914 se po ranní mši u staré školy shromáždili všichni, kterých se výzva týkala. Někteří odjeli již tento den 1. vlakem z Annabergu (dnes Chałupki). Nářek, pláč a zpěv německých vlasteneckých písní byl u odjíždějících vlaků slyšet ještě dalších 16 dní, dokud všichni povolaní neodjeli. Dobrovolníků, kteří na frontu nemuseli, se z Šilheřovic přihlásilo 5 (4 mladší 20 let a 1 ve věku 68 let). Všichni doufali a věřili tomu, že se do 2 nebo 3 měsíců vrátí. Ti, co v Šilheřovicích zůstali nadálku pomáhali. Ženy pomáhaly Červenému kříži (Rotkreuz), žákyně obecné školy pletly ponožky a rukavice pro vojáky, kdyby se snad válka protáhla až do zimy, atd.. Vše se konalo s velkým nadšením. U křížů byly portréty císaře Viléma II. a při veřejných shromážděních se vždy zpívala hymna Deutschland, Deutschland, über alles. Počet mužů ze Šilheřovic povolaných do války není znám, ale odhady mluví asi o stovce. Na bojištích zůstalo ležet 44 obyvatel Šilheřovic. Příbuzní padlých pak měsíčně pobírali od státu 9 marek pro ženu, a taktéž 9 marek pro matku či otce zemřelého. Za každé dítě pak po 6 markách. Pro představu po zvýšení cen potravin v roce 1916 stálo 6 marek kilo másla. Dne 23. června 1917 byly 2 kostelní zvony sundány, rozbity a odvezeny na vojenskou správu do Ratiboře. Šilheřovice byly vojsky ČSR obsazeny 4. února 1920.
Nedobrovolně připojené Hlučínsko se muselo podrobit novým zákonům. Nová státní hranice byla vedena tak, že mimo Československo zůstalo 56 hektarů půdy, patřící původně k Šilheřovicím a obec přišla i o nějaké obyvatele. Na mnoha domech se tehdy vyvěšovaly německé vlajky. Je to smutnější o to více, že soudržnost Hlučínska byla ČSR pošlapávána a záměrně ničena. Pokles počtu obyvatel obce byl také způsoben vystěhovalectvím lidí nesouhlasících s ČSR. Připojením Hlučínska k ČSR bylo panství Alfonse Rothschilda rozděleno státní hranicí. Při volbě do poslanecké sněmovny roku 1925 v Šilheřovicích, stejně jako ve většině hlučínských obcí, zvítězila Německá křesťansko sociální lidová strana, která dostala třikrát více hlasů než strana, která obsadila 2. místo. V Šilheřovicích jasně vyhrály německé strany s téměř dvojnásobnou převahou. 2. parlamentní volby v roce 1929 vyhrála v Šilheřovicích Německá národní strana. Opět zvítězily německé strany. Roku 1934 zakoupilo ministerstvo veřejných prací od Rothschildů Anselmův ústav, aby zde byla umístěna místní obecná škola. Nová škola byla otevřena 24. listopadu 1935. Pozemkovou reformou roku byly Rothschildům zabrány pozemky o rozloze téměř 4000 hektarů. Byly zabrány rozsáhlé velkostatky a rozděleny mezi české členy SPÚ. To způsobilo velkou nezaměstnanost na Hlučínsku. Velká hospodářská krize způsobila Rothschildům velké ztráty. Krize se významně dotkla hlavně chudších občanů Šilheřovic. Snižovaly se platy a šířily se nemoci jako např. TBC.
vlevo|náhled|480px|Zámek u golfového hřiště v Šilheřovicích