Jako opona Národního divadla v Praze se označuje zejména rozměrná malba malíře Vojtěcha Hynaise z roku 1883. Vznikla jako náhrada za oponu Františka Ženíška, která padla za oběť požáru divadla v roce 1881.
Historie
Původní Ženíškova opona náhled|vlevo|Studie Františka Ženíška pro oponu Národního divadla Soutěž na oponu Národního divadla vyhrál v roce 1880 malíř František Ženíšek. V jeho verzi byla ústřední alegorie umění, postava Génia byla ze stran obklopena alegoriemi Hudby a Dramatu. Ze stran a dole hlavní výjev lemovaly další motivy.
Opona byla zničena při požáru 12. srpna 1881, který způsobil částečnou zkázu divadla. Zatímco výzdoba stropu pocházející také z Ženíškovy ruky, tj. alegorie druhů umění umístěné kolem lustru nad hledištěm, v divadle po přestavbě zůstala, oponu nahradila nová vybraná na základě nové umělecké soutěže. Do té se už Ženíšek pro svou zaneprázdněnost nezapojil, na vině ale mohly být i spory o výši honoráře.
Po zničené oponě zůstaly jen ojedinělé fotografie, studie ve sbírkách Národní galerie a návrh ve sbírkách Muzea Prahy. Návrh opony, který Ženíšek namaloval na zámku Liteň, byl ukraden při opravách zámku v roce 1994.
Hynaisova opona náhled|Hynaisova opona, reprodukce Vítězem nové soutěže se stal Vojtěch Hynais. Ve svém díle zdůraznil překonání zdrcujícího dopadu požáru na český národ a obnovu divadla.
Než se Hynais pustil do práce, vyžádal si Ženíškův souhlas. Návrh vypracoval ještě v Paříži, ale plátno samotné vytvořil se třemi pomocníky v Praze. Přestože byl jeho návrh vybrán jako vítězný, s definitivní podobou malíř narazil. Komise odmítla její mírnou šedavou barevnost, neslovansky štíhlé postavy i jejich oblečení. Hynais dostal úkol oponu přepracovat. Než k tomu ale došlo, musela už být do divadla instalována – a již nikdy nebyla sňata, zároveň ale nikdy nebyla zadavateli schválena. Mezi prvními autoritami výtvarného umění, které Hynaisovu oponu přijaly, byl profesor dějin umění Václav Vilém Štech.
Opona byla několikrát rekonstruována. V osmdesátých letech 20. století probíhala v době celkové rekonstrukce historické budovy Národního divadla obnova opony v barrandovských filmových studiích, a to péčí akademických malířů Jana Hály a Františka Sedláka. V roce 2009 byla opravena znovu po třiceti letech nákladem zhruba jednoho milionu korun, který poskytla podnikatelka a mecenáška Dadja Altenburg-Kohlová.
Opona je chráněna jako národní kulturní památka České republiky.Nařízení vlády 147/1999 Sb.
Vzhled opony náhled|vlevo|Hynaisova opona, detail Hynais do centra obrazu umístil ženské postavy, kolem kterých rozmístil postavy dárců, řemeslníků a umělců. Výklad centrální skupiny se různí. Může jít o symbol všeho Slovanstva Slávii, nebo též o alegorii jednotlivých dramatických žánrů – tragédie, komedie a frašky.
Jako model pro postavy obrazu sloužili mnozí Hynaisovi známí. Vznášející se postavu Génia (někdy též Slávy Čechie) maloval Hynais podle malířky Marie „Suzanne“ Valadonové, postavu sedící Slávie podle manželky jeho přítele Oskara Rexe. Plavovlasý mladík hledící před levým sloupem vzhůru má podobu Hynaisova intimního přítele malíře Václava Sochora. Dalšími modely a vzory byli též Hynaisovi přátelé Karbowsky, Desrivières a doktor Rachet či manželka malíře Eugena Jettela.
Opona má plochu přibližně 140 metrů čtverečních a váží 180 kg. Budí dojem gobelínu, ale jde o olejomalbu.
Protipožární, provozní a další opony náhled|upright|Železná opona Směrem odpředu má scéna opony:
Lambrekýn – zlatě dekorovaný červený závěs v horní části, který slouží k zakrytí provaziště.Opony. Národní divadlo, jak je neznáte. Česká televize a Národní divadlo, 2016. Dostupné online
Železná opona je požární uzávěra mezi jevištěm a hledištěm. Při požáru roku 1881 ji nestačili spustit, protože kvůli dokončovacím pracím zde bylo lešení a opona uzamčena řetězy. Současná železná opona je z roku 1923 s výzdobou dle návrhu Františka Kysely. Opona váží 12 tun a během jedné minuty je vytažena 10 minut před představením. V případě požáru je spuštěna v polovičním čase.
Hynaisova opona – malovaná, viz výše.
Hlavní opona – z tmavě červeného sametu s kukátky, která se používá během představení.
Zadní látková opona – tzv. horizontHorizonty, zadní a boční vykrytí jeviště za jevištěm, součást vykrytí černým sametem, které se v divadle používá k vytvoření jednotného „nekonečného“ pozadí.
Zadní železná opona – instalovaná v roce 1983 má podobné parametry jako přední a slouží k požárnímu oddělení jeviště od zákulisí.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Kategorie:Národní divadlo Kategorie:Česká výtvarná díla Kategorie:Umělecká díla z roku 1883 Kategorie:Movité národní kulturní památky České republiky