Jan Opolský (15. červenec 1875 Nová Paka – 20. květen 1942 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v nemocnici Milosrdných sester na Malé Straně, sign. MS Z8, s. 130Lidové noviny, 28.5.1942, s.5 (zpráva o pohřbu Jana Opolského)) byl český básník a prozaik, představitel symbolismu.
Život Narodil se v rodině advokátního koncipienta Josefa Opolského. Otec i matka Kateřina, rozená Menčíková, pocházeli z Nové Paky. V rodném městě chodil do obecné i do měšťanské školy a pak se v dílně novopackého malíře a majitele malířské dílny Václava Kretschmera (1849-1921) vyučil a stal kopistou. Jako malíř byl zaměstnán až do roku 1914. O jeho malířské zručnosti svědčí obraz dochovaný v novopackém muzeu (pravděpodobně podle svatební fotografie).
Brzy osiřel, matka mu zemřela v deseti letech, otec v devatenácti. S jejich předčasnou smrtí se často vyrovnával ve svém díle. 23. srpna 1902 se oženil s dcerou novopackého obchodníka Františkou Endovou.Matrika oddaných, Nová Paka, 1872-1910, snímek 325 Od roku 1914 pracoval jako prokurista v textilní firmě Oty Krtetschmera; když byla firma v roce 1921 přemístěna do Prahy, přestěhoval se i Jan Opolský. V roce 1935 odešel do penze. náhled|Hrob Jana Opolského na hřbitově v Nové Pace Zemřel v Praze a byl pochován na městském hřbitově v Nové Pace.
Přátelé Jana Opolského ovlivnili novopačtí přátelé, obchodník železem Josef Anton (říkalo se, že má největší knihovnu na okrese), učitel Břetislav Jampílek (znalec duchovních a okultních nauk) a spisovatel Karel Sezima, který v Nové Pace pobýval. Celoživotní přátelství spojovalo Jana Opolského s Josefem Karlem Šlejharem (rodákem ze Staré Paky), kterému věnoval některé své texty. Po příchodu do Prahy se seznámil s dalšími autory – Jiřím Karáskem ze Lvovic, Viktorem Dykem a Antonínem Klášterským.Václav Cílek, Pavel Kostiuk, In: Jan Opolský: Staré lesy, (Malá Skála, Praha, 2010)Ivan Slavík, In: Jan Opolský: Představení v soumraku (Odeon, Praha, 1968)
Dílo
Zapomenutý autor Od vyzrálé prvotiny Svět smutných (1899) se jeho dílo již příliš nevyvíjelo a je pro něj typická tragika a pesimismus. Nový směr v duchu novoromantismu zaznamenal až v pozdní sbírce Čtení z hvězd a obelisků (1935). Většina děl Jana Opolského byla vytištěna, s ohledem na jeho silný zájem o výtvarné umění a krásnou knihu, malými náklady jako bibliofilie. Více než 60 let (mezi 1944 a 2000) nebyla jeho poezie ani próza vydávána a byl z české literatury prakticky vymazán. Výjimkou byl výbor z díla Představení v soumraku z roku 1968, který vydal Odeon v roce 1968 v edici Světová četba (svazek 390), ale v nákladu pouhých 1 500 výtisků.
Poezie Svět smutných (první sbírka, navazující na Karla Hlaváčka; vydal Josef Pelcl, Praha, 1899) Klekání (vydal Josef Pelcl, Praha, 1900) Jedy a léky (vydal dr. Eduard Grégr, Praha, 1901) Pod tíhou života (vydal B. Kočí, Praha, 1909) Verše o životě a smrti (vydal F. Borový, Praha, 1918) Muka a zdání (vydal Stanislav Minařík, Praha, 1921) Dědictví (vydal Ludvík Bradáč, Praha-Král. Vinohrady, 1923) Hvězda mořská (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925) Z těžkého srdce (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925) Belveder (dřevoryty K. Vika, vydalo Sdružení českých umělců grafiků, Praha, 1931) Hory a doly a lesy (vydal Literární odbor Umělecké besedy, Kruh českých spisovatelů, Praha 1931) O studni krásy (vlastním nákladem, Praha, 1932) Panu O. Kretschmerovi (vydáno vlastním nákladem, Praha, 1934) Čtení z hvězd a obelisků (vydala Umělecká Beseda, Praha, 1935) Kameje (dřevoryt František Kobliha, vydali F. Karásek, arch. F. Kozák, doc. Ing. B. Pračka, Praha, 1935) Visuté zahrady (vydal Müller a spol., Turnov, 1935)
Próza Prózy Jana Opolského nejsou stylově vzdálené od jeho básní, jedná s o miniatury bez dějové složky.Jak upozorňuje Lucie Horčíková ve své diplomové práci, vyznačuje se dílo Jana Opolského též hlubokou znalostí popisovaných materiálů a řemeslných postupu (a to nejen malířství, ale např. i sochařství a sklářství). Kresby uhlem (drobné lyrické prózy s minimalizovaným dějem, vydal B. Kočí, Praha, 1907) Hrst ironie a satiry (kritické postřehy k současnosti, Stopa, Praha, 1911) Demaskovaní (dřevoryty Pravoslav Kotík, vydal B. Kočí, Praha, 1916) Nová země (vydal Plaček, Pacov, 1918) Galerie zvířat (vydal A. Král, Praha-Smíchov, 1921) Z těžkého srdce (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925) Malé prosy (vydal Müller a spol., Turnov, 1926) Upír a jiné prósy (vydal B. Kočí, Praha, 1926) Ze tmy do tmy (dřevoryty František Kobliha (vydáno vlastním nákladem, Praha, 1926) Medailony : básně a prosy (vydal František Kobliha, Praha, 1927) Pohádka o pěvci (vydal Spolek graf. umělců Hollar, Praha, 1927) Vitrina (vydal Arthur Novák, Praha, 1927) Stradivari (il. František Kobliha, vydal Svatopluk Klír a F.J. Klír, Kladno 1928) Víry i tůně(vydal Dr. Štěpán Jež, Praha, 1928) Melusina (k rytině Karla Purkyně, vydal Jarmil Krecar, Praha, 1929) Černé lesy (František Kobliha ; úvodní báseň v próze Jan Opolský, nákladem vlastním, Praha, 1930) Miniatury (vydal Štěpán Jež, Praha, 1930) Pod patinou věků (vydal Dr. Štěpán Jež, Praha, 1937)
Eseje o malířích a graficích Životní úskalí Albrechta Dürera (vydal Hollar, Praha, 1935) Dílo F. Koblihy (vydal S.Č.U.G. Hollar, Praha, 1937) G. Courbet (vydal Hollar, Sdružení českých umělců grafiků, Praha, 1937)
Posmrtná vydání Hranolem křišťálu (ilustrace: Alois Fišárekvydal Jos. R. Vilímek, Praha, 1944) Růžena Jesenská (vydala Česká akademie věd a umění, Praha, 1944) Představení v soumraku (výběr, uspořádání a předmluva Ivan Slavík, vydal Odeon, Praha, 1968) Staré lesy (básně a drobné prózy, vybrali a doprovodnými texty opatřili Václav Cílek a Pavel Kostiuk ; ilustrace Vladimír Merta, vydala Malá Skála, Praha, 2010) Sám všechen život býti (výbor z díla, edičně připravil a doslov napsal Petr Fabian, vydal Dybbuk, Praha, 2013)
Ostatní kulturní činnost náhled|Jan Opolský u Viktora Dyka, 1927 Dětský hymnus na slova Jana Opolského zhudebnil Josef Bohuslav Foerster (Státní nakladatelství Praha, 1928 a 1929) 1928 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění 1928-1931 s 1932-1937 byl členem redakční rady Lumíra
Spolupracoval s grafickým sdružením Hollar, byl členem Kruhu českých spisovatelů a Umělecké besedy. Přátelil se s Josefem Karlem Šlejharem, Jiřím Karáskem ze Lvovic, Viktorem Dykem, Hanušem Jelínkem a dalšími.
Zajímavost Mezi přátele Jana Opolského patřili Viktor Dyk a František Kobliha. O tom svědčí půvabná fotografie karetní společnosti, uveřejněná v Pestrém týdnu v roce 1929. (Na snímku zprava manželka Viktora Dyka, František Kobliha, Jan Opolský, Viktor Dyk.)
Galerie
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
SLAVÍK IVAN: Básník miniatur a devadesátá léta. In:
Externí odkazy
Jsem rodák mrtvého, však největšího světa...
Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští básníci 19. století Kategorie:Čeští básníci 20. století Kategorie:Narození v roce 1875 Kategorie:Narození 15. července Kategorie:Narození v Nové Pace Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí 20. května Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení v Nové Pace Kategorie:Muži