Eduard Joseph Hölzel (8. října 1817 PrahaMatriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském – 21. prosince 1885 SalcburkSalzburger Volksblatt, 29.12.1885, s. 1–2, Eduard Hölzel (nekrolog, německy)) byl rakouský knihkupec a nakladatel. Založil nakladatelství Verlag Ed. Hölzel, které je činné dodnes (stav k roku 2022).

Život Narodil se v rodině pražského kupce a obchodníka železářským zbožím Johanna Thomase Hölzela (1788–1840) a matky Tekly (1798–??).Soupis pražských příslušníků, Hölzel Thomas, 1788 Otec se zajímal rovněž o hudbu a výtvarné umění. Pro svého přítele Aloise Senefeldera zpracovával litografické šablony.

Matka mu zemřela, když mu bylo šest let. Otec se ořenil podruhé s Teklou Srbovou, dcerou z bohaté pivovarnické rodiny. S ní měl Johan Thomas Hölzel dalších pět dětí:

Heinrich (nar. 1827), rovněž se vyučil knihkupcem Ernst (nar 1830) Marie, operní pěvkyně Emma, druhá manželka Romualda Promberga staršího

Po maturitě na gymnáziu odešel do Prahy, kde se učil po čtyři roky v knihkupectví Borrosch & André. Následně se vydal na zkušenou a pracoval v knihkupectvích v Lipsku, Mohuči, Augsburgu, Würzburgu, ve Vídni a v Brně.

Byl vzdělaný muž se širokou škálou zájmů.

V roce 1844 přesídlil do Olomouce, kde založil knihkupectví. Zde se oženil dne 26. února 1848 s tehdy dvacetiletou Hedwigou Niemannovou (26. 10. 1827–1881), dcerou penzionovaného c. a k. důstojníka (Hauptmann) Heinricha Niemanna.Matrika O, OV12, 1823–1860, snímek 147 Měli spolu devět dětí, z nichž jen několik přežilo dětství. Jedním z nich byl pozdější malíř Adolf Hölzel (1853–1934).

Od roku 1871 sídlilo jeho nakladatelství ve Vídni. Poslední rok svého života prožil jako vdovec v Salcburku, kde také zemřel. Pohřben byl ve Vídni.

Vydavatel

Činnost v Olomouci a dalších místech Dne 13. září 1844 bylo oznámeno otevření "sortimentní knihkupectví""Obchod s knihami, spisy a tisky z nejrůznějších oborů a rozličného nákladu" pod názvem Obchod s knihami, uměním a hudebninami Eduard Hölzel. Obchod byl otevřen dne 15. října 1844 na Horním náměstí č. 8. Finanční či jinou podporu mu v úvodu jeho činnosti poskytla knihkupectví Johanna Christopha Arnolda (Arnoldische Buchhandlung) z Lipska, Friedricha Jaspera z Vídně a knihkupectví Borrosch & André z Prahy. Díky svým znalostem oboru a podnikatelskému talentu začalo knihkupectví přes počáteční těžkosti vzkvétat. Mezi zákazníky patřiy osobnosti arcibiskupské kapituly, příslušníci moravské šlechty, bohatí měšťané (například bankéř Karl Anton Primavesi) i bohatí statkáři.

V revolučním roce 1848 začal vydávat rovněž noviny. Německojazyčný olomoucký deník Die Neue Zeit se stal populárními nejen na Moravě ale i v Moravském Slezsku. Redaktorem prvních šesti čísel byl Ignác Jan Hanuš. Noviny Hölzel vydával v letech 1848-1858, poté je předal Františku Slavíkovi.

Pokusil se vydávat také Sedlské noviny v českém jazyce, které byly určeny pro česky mluvící venkov a měly mít především vzdělávací účel. Jejich hlavním redaktorem byl Jan Helcelt. Noviny ale neuspěly a vyšly pouze dvě čísla.

Po roce 1848 otevřel pobočky svého knihkupectví v Novém Jičíně (1849), v Ostravě (1857), Šumperku (1858), Šternberku (1862), v Uherském Hradišti (1863) a v Přerově a v Kroměříži. Vedle knihkupecké činnosti začal i s činností nakladatelskou. Vydával například tehdy velmi populární litografické veduty českých a moravských měst.

Vývoj nakladatelství Eduard Hölzel Od sedmdesátých let 19. století neslo nakladatelství název Eduard Hölzel, umělecké nakladatelství, umělecký ústav pro barevný olejotisk a zeměpisný ústav () a stalo se hlavním vydavatelem v oblasti školní kartografie a učebnic v Rakousko-Uhersku.

Eduard Hölzel byl viceprezidentem Olomoucké obchodní a hospodářské komory, předsedou Svazu rakouských knihkupců a později zástupcem ředitele Vídeňského knihkupeckého grémia. V roce 1871 přesídlil do Vídně. Hlavičkový firemní papír ze dne 28. října 1876 uvádí dvě adresy tiskárna, Louis Gasse 5 – dnes Mommsengasse, sklad, Kärntnerring 12 – dnes Ringstraße. V roce 1877 obdrželo Nakladatelství Hölzel ve svém oboru, na Obchodní a průmyslové výstavě ve Vídni zlatou medaili.

V sedmdesátých letech 19. století se v Hölzelově olomouckém obchodě vyučil knihkupcem jeho synovec Romuald Promberger. Ten roku 1884 založil v Olomouci vlastní české knihkupectví.

Eduard Hölzel chtěl, aby nakladatelství převzali jeho synové Hugo a Adolf. Protože syn Hugo byl často nemocný, vkládal velkou nadějí do Adolfa a poslal ho v roce 1868 na stáž do německého kartografického nakladatelství Justus Perthes, Gotha. Adolf se ale obrátil k malířské kariéře a v roce 1876 odešel na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Otec tedy předal v roce 1885 nakladatelství synu Hugovi a švagrovi Emilu Kosmackovi.

Nakladatelství bylo pod názvem Verlag Ed. Hölzel činné dp roku 2018. V roce 2018 se nakladatelství spojilo s nakladatelstvím MANZ Verlag Schulbuch a nadále působí pod názvem Hölzel Verlag GmbH.

Významná ediční díla (výběr)

Geografie a kartografie Karl Myrbach von Rheinfeld: Karte vom Olmützer-Kreise des Markgrafthumes Maehren (Mapa Olomouckého kraje, 1845), mapa ve 2 mapových listech : čb. ; 105 × 74 cm složeno na 53 × 74 cm. Karel Kořistka: Die Kronländer der österreichischen Monarchie in ihren geographischen Verhältnissen. I. Band, Die Markgrafschaft Mähren und das Herzogthum Schlesien in ihren geographischen Verhältnissen / unter Mitwirkung mehrerer vaterländischer Naturforscher und Geographen (Popis Markrabství moravského a Vévodství slezského, 1860), součíástí publikace je generální mapa Moravy, další 4 mapy (mapa průmyslu, výškopisná mapa, geologická mapa, mapa národnostní), 12 černobílých dřevořezů a 5 barevných litografií.Glonek (2017), s. 35-36 Blaž Kocen: Visečí mapa Evropy [1861-1867], nástěnná mapa Evropy, českojazyčnou mapu upravil Matěj Radoslav KovářGlonek (2017), s. 41-43 Karel Kořistka: General-karte des Königreiches Böhmen, (Mapa českého království, 1862)Glonek (2017) s. 44-45 Camillo Sitte: Plan der königl. Hauptstadt Olmütz (Sitteho plán Olomouce, 1895), urbanistický návrh na uspořádání Olomouce po zbourání hradeb.

Kozennův atlas

náhled|Titulni list Kozennova atlasu, 15. české vydání, 1914 náhled|Kozennův atlas, mapa č. 47, Rakousko-Uhersko. Politický přehled a přední trati obchodní. 15. české vydání, 1914

Vznik Kozennova atlasu V Olomouci se Hölzel seznámil s Blažejem Kozennem, který zde od roku 1858 učil na c. a k. německém vyšším gymnáziu. Přesvědčil jej, aby sestavil školní zeměpisný atlas, který tehdy v Rakousku chyběl. V roce 1861 získal Eduard Hölzel litografickou dílnu ve Vídni a zbudoval zde zeměpisný ústav a hlavní sídlo svého nakladatelství. Zde bylo v roce 1861 publikováno první vydání Kozennova školního atlasu jako "Školní atlas v 31 mapách pro gymnasie, reální a obchodní školy."Uveden je český název prvního vydání, které vyšlo současně s německým, polským a maďarským, nikoliv doslovný překlad názvu německého. (). Atlas měl 31 mapový list vytištěný barevnou litografií. Atlas byl vydán v němčině, maďarštině, češtině, polštině a chorvatštině, později také v italštině.

Z atlasu se stal bestseller rakouské školní kartografie. Vyšlo postupně několik "doplněných a opravených" vydání, jehož autory byli přední geografové a kartografové Vinzenz von Haardt, Friedrich Umlauft, Wilhelm Schmidt a Franz Heiderich. Vydání atlasu z roku 1900 sneslo srovnání s nejlepšími atlasy své doby. Toto a další vydání již s původním atlasem mají společný pouze název Kozennův školní atlas (Kozenn-Schulatlas), pod kterým vycházejí školní atlasy pro rakouské školy dodnes.

Další atlasy Od základního Kozennova atlasu pro střední školy byly odvozeny další školní atlasy: B. Kozennův Malý zeměpisný atlas k potřebám školním i obecným. () 1862, česká verze 1863, upravil Josef Jireček. Tentokrát se jednalo skutečně o mapy s českým názvoslovím, Kozennův Horo-vodopisný atlas v devíti mapách. () 1862 nebo 1863, česky 1865, Zeměpisný atlas ku potřebě ve školách středních i občanských. (). Českou verzi připravil Matěj Radoslav Kovář (1837–1872) – rok českého vydání 1868, Kozennův Zeměpis pro školy národní, na jazyk českoslovanský převedl Vilém Appelt, Zeměpisný atlas říše Rakousko-Uherské (), českou verzi zpracoval Jaroslav Zdeněk. České vydání 1886.

Beletrie a odborné publikace Matěj Mikšíčekj: Sbjrka Powěstj morawských a slezských (1845) František Matouš Klácel: Bájky Bidpajowy, dva svazky (1846) Tomáš Bečák: Katolický kancionál (1847)

Obrazové publikace Série šesti pohledů na Olomouc (ca 1848-1849), kreslil: Felix Philipp Kanitz, do litografie převedl František Xaver Sandmann, vytiskl Johann Rauh ve Vídni. Ferdinand Fiscali: Deutschlands Forstcultur-Pflanzen (1856), Ilustrace: 18 barevných litografických tabulí. Johann Friedrich Julius Schmidt, Die Eruption des Vesuv in ihren Phänomene im Mai 1855 nebst Ansichten und Profilen der Vulkane des phlegräischen Gebietes Roccamonfina’s und des Albaner Gebirges (1856), ilustrace: devět barevných litografií Malerisch-historische Skizzen aus Mähren und Schlesien (Vlastenecké album Moravy a Rakouského Slezska, 1857-1860). Dílo bylo vydáno ve dvou sekcích v sešitech po třech obrazech. Zákazník si mohl objednat jednotlivé sešity nebo celé dílo v elegantní vazbě. Album bylo vydáno ve třech verzích, nejlevnější s tónovanými litografiemi, druhá verze obsahovala kolorované litografie, třetí, nejluxusnější, pak barevné litografie v akvarelové úpravě. Základní podoba díla obsahuje 42 litografií, ke druhé sekci bylo později přidáno dalších šest obrazů, takže jednotlivé dochované exempláře díla se mohou v počtu obrazů lišit.KUBÍČKOVÁ, GLONEK, KRUŠINSKÝ, NOVOTNÝ (2017), s. 74-75 Malerisch-historisches Album vom Königreich Böhmen (do češtiny překládáno jako Vlastenecké album Království českého nebo Album vedut Království českého, 1857-1860). Podobně jako moravské album vycházelo dílo po jednotlivých sešitech a ve třech různých barevných provedeních. celkem vyšlo 48 obrazových tabulí.KUBÍČKOVÁ, GLONEK, KRUŠINSKÝ, NOVOTNÝ (2017), s. 76-77 Malerisch-historisches Album vom Schloss Eisgrub (Album lednického zámku, 1860), album obsahuje pět barevných litografií NOWAK, Adolf: Kirchliche Kunst-Denkmale aus Olmütz (Církoevní umělecké památky Olomouce, dva svazky 1890, 1892) Dílo obsahuje celkem 50 fotografií Salomona Wasservogela.

Zeměpisné publikace VANĚK, František Eduard: Stručná vlastivěda Moravy a Slezska (1863) JUNKER, Wilhelm a BUCHTA, Richard: Dr. Wilh. Junkers Reisen in Afrika 1875-1886 (tři díly, 1889-1891) BAUMANN, Oscar: In Deutsch-Ostafrika während des Aufstandes : Reise der Dr. Meyerschen Expedition in Usambara (Německá východní Afrika během povstání, 1890) HESSE-WARTEGG, Ernst von: Mexiko Land und Leute : Reisen auf neuen Wegen durch das Aztekenland : Mit zahlreichen Abbildungen und einer Generalkarte Mexicos (Mexiko - země a lidé, dva díly, 1890) JEDINA-PALOMBINI, Leopold von: An Asiens Küsten und Fürstenhöfen : Tagebuchblätter von der Reisse Sr. Maj. Schiffes "Fasana" und über den Aufenthalt an asiatischen Höfen in den Jahren 1887, 1888 und 1889 / von Leopold von Jedina k.u.k. Linienschiffslieutenant (Zápisky z cesty po Asii, 1891) Friedrich Simony: Das Dachsteingebiet (Pohoří Dachstein, 1889)

Noviny Sedlské noviny (1848) Die Neue Zeit (1848-1858Noviny vycházely až do roku 1902, v roce 1858 převzal jejich vydávání František Slavík)

Výstava V roce 2017 uspořádala Vědecká knihovna v Olomouci výstavu Eduard Hölzel: 1817–1885 k jeho dvoustému výročí narození. Výstava proběhla v Galerii Biblio (Vědecká knihovna v Olomouci), ve dnech 2. listopadu – 29. prosince 2017.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

webové stránky dnešní firmy Verlag Ed. Hölzel Dějiny Kozennova atlasu - ke 150. výročí prvního vydání

Kategorie:Rakouští nakladatelé Kategorie:Rakouští podnikatelé Kategorie:Rakousko-uherští podnikatelé Kategorie:Narození 18. října