Soukeník () je název historického povolání nebo činností, které se zabývaly výrobou sukna.
Soukeník v minulosti Označení soukeník se používá pro tkalce v minulosti specializované výlučně na výrobu jemně valchovaného a počesaného vlněného zboží také pro všechny řemeslníky, kteří se podíleli (až ve 30 různých operacích) na výrobě sukna Dirlmeier/Fouquet/Fuhrmann: Europa im Spätmittelalter 1215-1378,Walter de Gruyter 2009, , str. 37-39
V českých zemích bylo soukenictví již ve 15. století tří- až čtyřletým výučním oborem. Sukno směl vyrábět jen vyučený soukeník organizovaný v cechu. Po zavedení tovární výroby sukna byli soukeníci v rostoucím počtu zaměstnáni jako námezdní dělníci, jen někteří specialisté se dále organizovali v ceších (ze kterých se zčásti stala výrobní družstva) a nebo pracovali v továrnách jako mistři. Soukenictví jako samostatná živnost se udrželo asi do poloviny 20. století. V tovární výrobě bylo sukno stále více nahrazováno jinými vlnařskými tkaninami a od konce 20. století není v České republice o výrobě sukna nic známo. pro podnikatele, kteří organizovali a financovali výrobu od nákupu surové vlny přes předení, tkaní a zušlechťování tkaniny (u drobných řemeslníků sdružených v ceších) až po prodej hotového sukna.
Např. ve Florencii se v roce 1338 zabývalo soukenictvím 300 obchodníků a 30 000 výrobců a v Nizozemí kolem roku 1400 až 50 000. Dirlmeier/Fouquet/Fuhrmann: Europa im Spätmittelalter 1215-1378,Walter de Gruyter 2009, , str. 37-39
Po „průmyslové revoluci“ od konce 18. století založili pak mnozí podnikatelé továrny, ve kterých zaměstnávali bývalé samostatné řemeslníky. Např. v tehdejším Rakouském mocnářství musel soukeník-podnikatel k výrobě sukna nejdříve získat „tovární oprávnění“ („privilegium“). To dostal jen pokud měl potřebný kapitál a dostatečné odborné zkušeností („vyučený“ soukeník).
Ke známým vyučeným soukeníkům patřili např. litovelský Lorenz Lang v 16. století nebo krnovský Alois Larisch a liberecký Johann Liebieg v 19. století.
Označení soukeník v 21. století Na začátku 21. století vzniklo v Humpolci občanské sdružení Poslední soukeník se záměrem uchovat zbytky provozního zařízení na výrobu sukna v muzeu, které má připomínat význam soukenictví v minulosti. Příjmení Soukeník se v roce 2016 v České republice vyskytovalo 178krát a ve formě Soukeníková 167krát.
Galerie soukeníků
Odkazy
Reference
Související články
tkadlec
Literatura Bartošíková: Proč soukenické řemeslo upadlo v zapomnění. Národopisný a vlastivědný časopis Slovácka. 34, č. 4, (1998,) s. 14-15 Nocar: Humpolecké soukenictví, Humpolec 2010, Ottův slovník naučný, heslo Soukenictví. Sv. 23, str. 725
Externí odkazy