Gargantua a Pantagruel (1532–1564) je ustálený název pro pětidílný románový cyklus Francoise Rabelaise z období renesance, jenž byl částečně inspirován tehdy oblíbenou lidovou četbou o životě obrů. Jedná se o jakýsi burleskní výchovný román líčící svéráznou cestu hlavní postavy za poznáním, přičemž první dvě knihy připomínají svou podobou Iliadu, poslední dvě pak Odysseu. Tato stavba románu poskytovala autorovi spoustu příležitostí k satiře na všechny oblasti soudobého života a středověkého myšlení, jako byly scholastická teologie a logika, mnišství a katolická askeze, protestantské puritánství i doznívající rytířství; krom toho je i parodií na soudobou literaturu a její žánry. V utopii Thelémského opatství založeného obrem Gargantuou podává však Rabelais také svou vlastní vizi svobodného lidství.

Vydání:

Pantagruel, 1532 Gargantua, 1534 Třetí kniha, 1546 Čtvrtá kniha, 1552 Pátá kniha (Zvonivý ostrov), 1564

O autorství posmrtně vydané Páté knihy se dlouho vedly spory; dnes jednoznačně převažuje hypotéza, že jde o autentický Rabelaisův text, který však nestačil zredigovat.Viz např. Mireille Huchon, "Archéologie du Cinquième livre" in Rabelais en son demi-millénaire Genève, Droz, 1988.

Dějová linie Dějová linie cyklu je tvořena historií dvou královských obrů – otce a syna. Ačkoli vydání Pantagruela předcházelo Gargantuovi, chronologicky začíná příběh narozením Gargantuy, syna obra Grandgousiera, a pokračuje jeho výchovou, studiemi v Paříži, válkou a založením utopického Thelémského opatství. V Pantagruelovi přichází na svět Gargantuův obrovský syn, který, když dospěje a vystuduje, se vydá na dobrodružné cesty se svým přítelem Panurgem. Třetí kniha líčí groteskní Pantagruelovy úvahy o ženitbě a rozhodnutí o návštěvě věštírny, čtvrtá a pátá pak samotnou fantastickou plavbu k věštírně Božské Lahvice, při jejímž průběhu hrdinové poznají řadu parodicky utopických ostrovů a jejich obyvatel.náhled|Gustave Doré, Gargantuův oběd, ilustrace k románu

Přijetí a kritické ohlasy Román vzbudil u čtenářů velkou odezvu, avšak Sorbonna, která je v knize popsána jako bašta scholastické výchovy, odsoudila první dva díly jako obscénní. Kvůli proticírkevnímu tónu a až „karnevalově“ veselému zesměšňování zavedených tradic se proti románu ohradil reformátor Jan Kalvín a církví byla kniha veřejně odsouzena. Rabelaisovo dílo zařadila katolická církev na Index zakázaných knih. Zůstalo na něm až do konce 19. století, zmiňuje ho ještě Index z roku 1892.Index librorum prohibitorum sanctissimi Domini Nostri Leonis XIII. Pont. Max. jussu editus: Editio IV. Taurnensis cum appendice usque ad 1892. Taurini : Typ. Pontificia et Archiepiscopalis Eq. Petrus Marietti, 1892. 444 s. [Viz str. 326.]

V pozdějších epochách (baroko, klasicismus) upadalo Rabelaisovo dílo vzhledem ke svému humornému vyznění stále znovu do nemilosti, objeveno bylo znovu až romantiky. Silný vliv měl Rabelaisův styl grandiózní slovní zásoby a funkčního mísení archaismů, latinismů, neologismů, přísloví, vznešených obratů i vulgarit např. na N. V. Gogola nebo Vladislava Vančuru. Z podobných důvodů stoupl i vědecký zájem o román na počátku 20. století v dílech strukturalistů, hlavně Michaila Bachtina.

České překlady

Stati výchovné (ukázky z Gargantuy). Přel. Prokop Haškovec. Praha, 1907. Hrůzyplný život velikého Gargantuy, otce Pantagruelova, složený kdysi panem Alcofribasem, filosofem kvintesence. Přel. Česká Theléma. Praha, 1912. Starobylá historia o tom, kterak francouzský král Pikrochol celého světa dobýti chtěl. Praha, 1917. Hrůzostrašná historie velkého Gargantuy, otce Pantagruelova, kdysi sepsaná panem Alkofribasem, mistrem quintesence. Praha, 1927. Život Gargantuův a Pantagruelův. Přel. Prokop Haškovec. Praha, 1930; 1940. Několik kapitol ze života Gargantuova a Pantagruelova. Praha, 1931. Gargantua a Pantagruel. Přel. Jihočeská Theléma. Praha, 1953; 1962; 1968. Pantagruel. Chrabré a hrůzostrašné skutky slovutného Pantagruela, zaznamenané nebožtíkem panem Alcofribasem, abstraktérem kvintesence. Přel. a poznámkami opatřil Patrik Ouředník, doslov Jiří Pelán. Praha, 2022. Gargantua. Přel. Cibulská Theléma. Komentářem opatřili Martin C. Putna a Petr Wohlmuth. Praha, 2023. Gargantua. Velmi hrůzostrašný život velikého Gargantuy, sepsaný mistrem Alcofribasem, abstraktérem kvintesence. Přel. a poznámkami opatřil Patrik Ouředník, doplněno studí Leo Spitzera. Praha, 2025.

Zajímavost Prokop Miroslav Haškovec použil ve svém překladu opakovaně relativně nové úsloví „Matičko skákavá“. Parafrázoval tak původní francouzskou slovní hříčku. Rabelais totiž užil zvolání par la Mer Dé (ve smyslu u Matky Boží), jehož část při vyslovení zazní jako francouzské expresivní merde.

Odkazy

Reference

Literatura MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 2. svazek, M–Ž. Vyd. 2. Praha: Odeon, 1989. . [Stať „Gargantua a Pantagruel" je na str. 166–167; autorka Daniela Hodrová.] OUŘEDNÍK, Patrik: Román, návod k použití OUŘEDNÍK, Patrik: Jak se Pantagruel seznámil s Panurgem, jehož pak miloval po celý život. O třech imaginárních jazycích Françoise Rabelaise

Externí odkazy

Gargantua and Pantagruel

Kategorie:Francouzská literární díla Kategorie:Francouzské romány Kategorie:Renesanční literatura Kategorie:Humoristické romány