Kostel svatého Františka z Assisi (ve starší literatuře uváděn zpravidla jako kostel svatého Františka Serafinského) je výraznou dominantou Studánky (místní část města Varnsdorf). Postaven byl v letech 1869–1872 v novorománském slohu. Je farním kostelem Římskokatolické farnosti Studánka. Roku 2015 byl prohlášen nemovitou kulturní památkou České republiky.
Historie Kronika kostela thumb|left|250px|Celkový pohled na kostel v obci Obec StudánkaPrvní zmínka o obci pochází z roku 1471. (původní německý název obce Schönborn) zažila v průběhu 19. století velký rozkvět, proto zatoužili místní po vlastním chrámu. Jednalo se však náročnou záležitost, která je zaznamenána v pamětním spisu psaným kurentem v němčině s názvem Kirchen Chronik (Kronika kostela), který byl zazděn v podstavci hlavního oltáře kostela. Kronika kostela uvádí, že obec Studánka se původně sestávala z panského poplužního dvora a 13 usedlostí zahradníků (něm. Gartennahrungen).Zahradník (německy: Gärtner) je v tomto případě historické označení rolníka s velmi malou výměrou půdy. Německý výraz „Gartennahrung“ (nebo také „Gärtnernahrung“) označoval malé zemědělské hospodářství tak velké, aby mohlo uživit jednu rodinu. Již při prodeji parcel tohoto dvora v roce 1782 tehdejší rumburská vrchnost počítala s tím, že jednu z parcel tohoto dvora bezplatně přenechá nově vznikající obci pro stavbu kostela. V roce 1801 za rychtáře Franze Mahnela se obyvatelé obrátili na Krajský úřad v Litoměřicích s žádostí, aby v obci byl postaven kostel a k němu přidělen vlastní duchovní. 7. března 1802 pak obec vyjádřila ochotu podílet se na stavbě kostela vykonáním manuálních prací, protože finanční prostředky neměla. V té době žilo v obci 1100 osob a obec měla 120 popisných čísel. Žádost v té době nebyla přijala a tak se obec znovu ozvala v roce 1819 s novou žádostí přímo na císaře.Rakouský císař František I. V té době již obec disponovala částkou 4000 zlatých vídeňské měny.V originálním textu je uvedena měna ve florinech, což je rakousko-uherský zlatý nebo též zlatka či gulden. Tato měna se v letech 1754 až 1892 používala na území habsburské monarchie včetně českých zemí. (Přesněji řečeno do konce roku 1899; od roku 1892 probíhala příprava měnové reformy, přechod na novou měnu, korunu, nastal 1. 1. 1900.) 4. května 1822 císařská kancelář vydala rozhodnutí zřídit v místě kuráciiKurácie (případně lokální kurácie) je duchovní správa s vlastním knězem mimo sídlo farnosti (jakási pobočka farnosti). pod podmínkou, že obec najde zákonem povolené prostředky, které by pokryly náklady bez součinnosti s náboženským fondem.Německy „Religionsfond“. Vznikl z prostředků získaných zrušením klášterů za císaře Josefa II. a byl určen k financování „všedních“ církevních záležitostí. V roce 1832 byl varnsdorfským farářem Joachimem Liebischem (* 10. 10. 1780 Varnsdorf, vysvěcen 28. 3. 1804) podán podnět ke zřízení vlastního kostela. V roce 1836 se pak obec s touto žádostí znovu obrátila na biskupskou konzistoř v Litoměřicích. V žádosti je uvedeno, že obec již vybrala částku 2100 zlatýchČástka 2100 zlatých, zmíněná v roce 1836, se zdá být v rozporu s částkou 4000 zlatých uvedenou v roce 1819. Je ovšem možné, že se údaj z roku 1836 týkal výnosu aktuální sbírky. a částka dalších 700 zlatých je subskribována.
Přípravná jednání thumb|left|250px|Průčelí kostela s věží (7. března 2016) Jednání o výstavbě trvalo až do roku 1851, kdy se litoměřická konzistoř – na naléhavou žádost jiříkovského okrskového vikáře Franze SchubertaPodlešák, s. 37. (* 19. 4. 1807 Želízy, vysvěcen 5. 8. 1831, † 25. 12. 1882), podanou na Okresním hejtmanství v Rumburku – důrazně vyslovila pro výstavbu kostela a pro vlastního duchovního. Nová místní sbírka na kostel byla ve Studánce zahájena 15. prosince 1851 a obyvatelé se zavázali, že finanční příspěvek ve výši 8 tisíc zlatých, potřebný pro zaměstnání příštího duchovního, zaplatí ze svého, a že provedou veškeré stavební práce. Z vyššího nařízení byl v roce 1860 u Krajského úřadu v Litoměřicích na základě plánu a nákresu, zhotovenému podle počtu obyvatel cestmistrem Josefem Pergeltem,Pravděpodobně se jedná o Josefa Pergelta inženýra České severní dráhy. proveden první propočet nákladů. Ty se vyšplhaly, včetně vnitřního vybavení a liturgických předmětů, až na 62 575 zlatých a u stavby fary obehnané zdí na 13 385 zlatých. I když z vikariátu v Lipové (něm. Hainspach) v roce 1862 vyšel návrh na zmenšení rozměrů kostela s cílem snížit stavební náklady, jednání nebyla úspěšná. Výnosem státního ministerstva z 9. května 1863 čj. 11066 byla stavba kostela kvůli údajnému propojení s náboženským fondem prozatím odložena. Následně se obec ještě v témže roce obrátila na císařeRakouský císař František Josef I. s žádostí, po které z nejvyššího nařízení na základě vysokého výnosu státního ministerstva z 10. června 1863 čj. 5014 následoval opětný propočet stavby budov a nákladů. Díky nasazení obecních radních zvolených v roce 1864 – starosta Franz Ludwig (čp. 279), členové rady: Anton Blümel (čp. 211), Anton Mahnel (čp. 1) a Alois Worm (čp. 222) – byla stavba kostela a fary ve Studánce nejvyšším rozhodnutím 2. dubna 1866 povolena. Náklady na stavbu kostela byly vypočítány na 39 798,50 zlatých a stavba fary na 13 869,81 zlatých. Dohromady 53 668,31 zlatých – na náklady náboženského fondu. V té době žilo v obci 2600 osob a obec měla 300 čísel popisných.
Zahájení stavby 20. března 1869 byla na rumburském c.k. Okresním hejtmanství propachtována stavba kostela i fary, kterou v případě kostela získal tesařský mistr Josef Gube ze Šluknova s nejnižší nabídkou 39 275 zlatých a v případě fary zednický mistr Johann Wauer z Varnsdorfu s nejnižší nabídkou 13 300 zlatých. Podle podmínek licitace měla být stavba zahájena ihned a dokončena koncem srpna 1871. Základní kámen novorománského kostela, zasvěceného svatému Františkovi z Assisi, byl položen 19. června 1869 v 9 hodin dopoledne. Bezprostředně bylo započato s kolíkováním staveb kostela i fary. Kolíkování se ujal stavební adjunkt Okresního stavebního úřadu v Děčíně, pan Rosický, kterého vysoké místodržitelství pověřilo hlavním dozorem a inspekcí stavby. Ten však vytyčil jen osu kostela a v dalším kolíkování pro vykopání základů pokračoval cestmistr pan Pergelt, kterého c.k. místodržitelství pověřilo vedením těchto staveb a vedením stavebního deníku. Při zahájení stavby byli přítomni: c.k. okresní komisař Heinrich Schebanek z Rumburku, děkan v Rumburku Anton Möller, starosta obce Franz Ludwig a obecní radní: Anton Blümel, Anton Mahnel a Alois Worm. Kromě nich zde byli také pachtýř stavby kostela Josef Gube a pachtýř stavby fary Johann Wauer. První výkop pro vyrovnání staveniště byl proveden 22. června 1869, přičemž byl týž den stavebním adjunktem, okresním inženýrem Rosickým, v kanceláři obecního úřadu vyhotoven protokol o vykolíkování. Práce na vyrovnání terénu a hloubení základů pokračovaly do 22. června do poloviny července 1869. Hloubka základů u presbytářePresbytář nebo také kněžiště je část prostoru kostela vyhrazená kněžím. na straně u hlavní silnice (zvané Kommerzialstraße) činila 2¼ sáhu1 sáh je stará jednotka délky, asi 1,8 m. bez skalnatého podloží, jinak bylo všude skalnaté podloží nanejvýš do hloubky jednoho sáhu. Pod věží byla jednolitá skála.Podlešák, s. 38.
Stavební práce náhled|280x280pixelů|Závěr kostela s presbytářem Základní kámen pro stavbu kostela byl položen 28. července 1869. Obřad svěcení základního kamene vykonal okrskový vikář Franz Schubert, děkan z Jiříkova. Obvyklé trojí poklepání kladívkem provedl okresní hejtman z Rumburku baron Wražda, svobodný pán z Kunwaldu. Provedení stavby kostela, pokud jde o zednické práce, převedl pachtýř stavby Gube na stavitele Fleischera z Rumburku, který skutečné provedení a vedení stavby přenechal staviteli Heinrichu Müllerovi z Umpferstedtu u Výmaru v Sasku. Když stavba kostela dospěla na podzim roku 1869 do výše oken byla pozastavena. V roce 1870 stavba pokračovala. Byl postaven krov, stavba byla zastřešena a věž vystavěna až do výše hřebene střechy. V roce 1871 byl kostel zaklenut, věž dostavěna a vnitřní i vnější zdi byly omítnuty. 8. září 1871Uvedené datum v Kronice kostela je neprávné. Ve skutečnosti slavnost proběhla v neděli 10. září 1871 (in: Rumburger Zeitung red. von Franz Bürckhöldt, roč. 1871, č. 73, s. 413). byla slavnostně za účasti velkého zástupu lidí na špičce věže umístěna makovice s křížem. Během tří let stavby došlo pouze k jediné nehodě. Pod zedníkem Josefem Bundesmannem z Kunratic u Cvikova 10. září 1870, když chtěl sejmout lešenářské svorky z trámoví kostela mezi vazníky věže, se prolomilo prkno a spadl z výšky 8 sáhů na podlahu kostela, přičemž si zlomil stehenní kost pravé nohy. Byl převezen do nemocnice Císaře Františka Josefa ve Varnsdorfu,Autor spisu nesprávně uvádí název nemocnice ve Varnsdorfu. Ta nesla jméno sv. Josefa, zatímco nemocnice pojmenovaná po císaři Františku Josefovi byla v Rumburku. kde se léčil a poté pokračoval dále na stavbě až do jejího dokončení.
V roce 1871 byly zednické práce opět pozastaveny, avšak na jaře 1872 stavba pokračovala postavením zdi kolem farského dvora, úpravou vnitřních prostor fary tak, aby byla zcela obyvatelná, zarovnáním plochy kolem kostela a jejím obehnáním zdí.Fara se do 21. století nedochovala. Kostel byl zevnitř i zvenčí vybílen a jako zcela dokončený připraven k předání náboženskému fondu, resp. místodržitelství. Tyto práce byly dokončeny do konce června 1872. A teprve v roce 1872 bylo započato také se stavbou hřbitovní zdi. Veškeré náklady na její stavbu teď musela uhradit obec.
Slavnostní vysvěcení nového kostela proběhlo 13. října 1872.Dne 13. 10. 1872 byl kostel zasvěcen svatému Františku z Assisi vikářem Schubertem z Jiříkova. Po zřízení farnosti v roce 1874 jako první nastoupil dne 10. 1. 1875 službu faráře Josef Kindermann (in: Hocke, Helmut: Schönborn, Heimatort im nordböhmischen Niederland, 1988, s. 19). Před vchodem do kostela se nachází mozaika s letopočtem 1872.Letopočet 1872 je uveden také v mozaice kamenné dlužby před hlavním vchodem do kostela. Mozaika symbolicky představuje víru, naději a lásku. Hlavní novogotický oltář je opatřen obrazem sv. Františka z Assisi, kterému je také celý kostel zasvěcen. Spolu s kostelem byla postavena i budova školy a fary (zbořená po druhé světové válce). Než se Studánečtí složili na vlastní kostel, byla ves dle farní příslušnosti rozdělená mezi Varnsdorf, Dolní Podluží a Rumburk. V roce 1874 byla zřízena samostatná farnost, do které náleží pouze Studánka.
Situace pro II. světové válce thumb|left|250px|Oprava kostela (28. října 2011) Po skončení druhé světové války a odsunu původních obyvatel obce ztrácel kostel postupně na významu. Ubývalo věřících, stavba postupně chátrala a vyžadovala větší opravy. Na počátku 90. let 20. století prošla rekonstrukcí fasáda. Dalších nutných oprav se chrám dočkal v letech 2011–2012. Jedním z hlavních iniciátorů akce byl kanovník Heinrich Hille. Práce byly financovány především z příspěvku Česko-německého fondu budoucnosti a Sudetoněmecké nadace (částka 80 000 €) a Sdružením na opravu kostela na Studánce, které pro tuto příležitost uspořádalo v dubnu 2012 benefiční koncert. Slavnost u příležitosti dokončení první etapy rekonstrukčních prací proběhla 21. července 2012. Pro další etapu chybí financování.
Kostel je ve vlastnictví Římskokatolické farnosti Studánka. Pravidelné bohoslužby se v něm nekonají, využíván je pouze příležitostně. Občasné bohoslužby a kulturní akce zde v letech 2012–2019 pořádal Mons. Winfried Pilz. Duchovní správci kostela jsou uvedeni na stránce: Římskokatolická farnost Studánka.
Popis Exteriér