Šmukýřka je rozsáhlá usedlost nalézající se (2016) v těsné blízkosti konečné stejnojmenné zastávky košířského autobusu číslo 123 v místech, které bylo místními označováno jako Mezihoří a kde kdysi stávala kartuziánská vinice Stárka. Šmukýřka se nachází na samém vrcholu kopce odkud je výhled do jinonického údolí a jihovýchodním směrem na nejbližší sousední usedlost – košířskou Bulovku.

Historie 15. století Rozsáhlá kartuziánská vinice čítala 50 strychů (což odpovídalo něco málo přes 14 hektarů) a je zmiňována již v 15. století. Po zboření kartuziánského kláštera na Smíchově byla vinice zabavena pražskou obcí. Ta vinici prodala roku 1442 staroměstskému měšťanovi Václavu z Hrobky. Za šest let (1448) ji odkoupil Kliment Krček a vršek byl podle něj nazýván "Krčkova hora". Původ názvu Název Šmukýřka se objevil poprvé ve viničních knihách kolem roku 1695. Součástí vinice byl viniční lis a další budovy související s vinařstvím. Pojmenování usedlosti vzniklo na začátku 17. století a jako "Šmukýřka" odkazuje na jednoho z prvních bohatých majitelů, který byl povoláním ozdobník – zastarale „šmukýř“ (odvozeno z německého slova der Schmuck = šperk, ozdoba).

18. a 19. století náhled|vlevo|Šmukýřka, Bulovka, Vojanka a Měchurka (Orientační plán královského hlavního města Prahy a obcí sousedních 1909–1914) Vlastní usedlost je na Šmukýřce doložena až později – od roku 1713 (původně Smíchov čp. 146). Během 18. století (ale především na jeho konci) získala usedlost svou současnou podobu (i když byla klasicistně upravována ještě v roce 1820). Před usedlosti býval také rybníček.

20. a 21. století Usedlost Šmukýřka patřila od poloviny 19. století až do roku 1921 rodině Linhartů. Josef Linhart (1847–1927) byl významný český komunální politik, stavitel a v minulosti působil jako starosta města Smíchov. Rodina Linhartů vlastnila malé impérium, ke kterému také ještě patřila další košířskou usedlost – Turbová a dnes již zaniklá smíchovská usedlost Vojanka (ta byla zbořena někdy po roce 1910 při asanaci). Na zahradě usedlosti Šmukýřka nechal opravit hexagonální (na protáhlém šestiúhelníkovém půdoryse zbudovanou) barokní kapličku svatého Prokopa do té míry, že se v ní v letech 1904 až 1909 mohly konat i mše. Kaplička je umístěna u ohradní zdi, která lemuje zahradu Šmukýřky. Její jehlancová střecha s lucernou je dobře vidět i z přilehlé ulice Na Šmukýřce. V kapličce se nacházejí fragmenty (pozůstatky) nástěnných maleb. Kaplička i hlavní obytná budova byly ještě na počátku 20. století ozdobeny obrazy.

Počátkem 20. století jezdíval k rodině Linhartů na návštěvy malíř Mikoláš Aleš. Ten tu (roku 1908) vytvořil na stěně uhlovou skicu erbu krále Jiřího z Poděbrad, která je v útrobách usedlosti dodnes dochována. Je to patrně jediná dochovaná vlastnoruční malba Mikoláše Alše na zdi. K poválečnému období se váže významnější úprava katastru Košíř, kdy od Smíchova a Jinonic byla "přenesena" do Košíř celá oblast tzv. Mezihoří (údolí mezi Šmukýřkou a Šalamounkou), což byla oblast Jinonické ulice od Vrchlického ulice až k bývalé nouzové kolonii U Bulovky. Do Košíř od těch dob nově náležela oblast usedlostí Turbová, Božinka, Měchurka, býv. Vojanka, Bulovka, Šmukýřka i Šalamounka.

Na konci 50. let 20. století měla být Šmukýřka využita jako objekt pro velkou mateřskou školu, ale tento projekt se neuskutečnil. (Ve stodolách měla být tělocvična, zahrada měla sloužit jako dětské hřiště a bývalá kaplička měla být využita jako skladiště pro dětské hračky). V 60. a 70. letech 20. století používala základní devítiletá škola (ZDŠ) Turbová zahradu Šmukýřky k výuce předmětu "dílny a pozemky" a v té době kaplička sloužila jako sklad zahradnického nářadí. V tomto období část zahrady (u severní opěrné zdi) byla použita pro stavbu 35 garáží s vjezdy z ulice Na Šmukýřce.

Roku 1964 byla Šmukýřka zapsána do seznamu kulturních památek (viz níže) a prošla rozsáhlou rekonstrukcí (některé prameny datují rekonstrukci do roku 1970) za účelem využít Šmukýřku jako sklady Pražského velkoobchodu, potom byla využita jako sklad společnosti Presco Group (výrobce kalendářů a diářů, kolem roku 2012) a později jako sklad Městských divadel pražských. V zahradním domku od roku 2008 bydleli bezdomovci, které se podařilo majitelům "vystěhovat" až v roce 2025. Po provedené restituci se o vlastnictví usedlosti a přilehlých parcel dělí 8 fyzických osob, postupně z vlastních prostředků kultivují zahradu a části nemovitosti (např. kapli sv. Prokopa, opěrné zdi atp.).

Popis usedlosti Usedlost je příkladem letního sídla spojeného se zemědělským provozem. Obytná budova je patrová s půdním polopatrem a valbovou střechou. Její základy pocházejí z konce 18. století, budova nese prvky klasicistní úpravy datované do první čtvrtiny 19. století. Dvorní fasáda je symetrická a na střední ose segmentově ukončená vrata, v patrech je střední část lemována pásováním. Okna polopatra jsou půlkruhová. Uliční fasáda je hladká, okna rámuje pásová šambrána. Ve střeše drobná volská oka a komíny s hlavicí. V interiéru jsou valené klenby. Kolem roku 2015 budova dostala novou střešní krytinu.

Kolem velkého obdélníkového dvora se dvěma vjezdy jsou seskupeny historicky mladší hospodářské budovy (stáje, ovčín, kůlny, stodola, sýpka). Suterén sýpky skrývá zbytky původní barokní usedlosti. Stodola stojí naproti hl. budově, uzavírá jižní stranu dvora. Fasádu do dvora člení slepá segmentově klenutá arkáda, v poli s úzkými průduchy a jediným vjezdem. Jižní strana rovněž členěná slepou arkádou a zesílena mohutnými skarpy. Západní hospodářská budova je přízemní budova na půdorysu "L" a přimyká se k levé části hl. budovy. Hladkou fasádu završuje fabionová korunní římsa. Střecha má malé polovalby, v interiéru velené klenby s výsečemi. Východní hospodářská budova je rovněž budova půdorysu "L" a rovněž se přimyká k východní straně hl. budovy. Je to přízemní objekt krytý valbovou střechou, v přední části segmentově zakončený vjezd. V interiéru valené klenby.

V nepřístupné části zahrady je sala terrena, zahradní domek a kaplička (viz výše). Ani východní část zahrady není volně přístupná (pozůstatky dětského hřiště, které je zarostlé v náletové vegetaci). Ve zpustlé zahradě lze najít i pozůstatky někdejší fontánky. Kruhový bazének je zasazen v zemi, v jedné části je přerušen dvěma schůdky.

V současnosti (2016) je objekt ve špatném stavebně-technickém stavu, zdi objektu jsou pomalované a poškozené, což se týká zejména hospodářských budov. Uživatel (Městská divadla pražská) evidentně budovu pouze užívá a o její stav neřeší. Budovy a pozemky usedlosti Šmukýřka nejsou veřejnosti volně přístupné. V roce 2026 od jara do léta byla úplně vyčištěna zahrada od náletových dřevin a plánuje se na rozloze 4 400 m² "vykolíkovat" 60 zahrádek k pronájmu o velikosti 20 až 60 m². Současně se nabízí k pronájmu historická budova Šmukýřky. Jako první část areálu se otevře dvůr usedlosti o ploše přibližně 1 500 m² pro gastronomii, prodej a kulturní, komunitní či společenské akce. Později budou následovat první vnitřní prostory v hlavní budově a další části areálu.

Zařazení v seznamu památek Usedlost je od 3. května 1958 zapsanou kulturní památkou. Památkově chráněna je od roku 1964.

Galerie

Odkazy Poznámky

Reference

Související články Košíře Seznam pražských usedlostí Seznam kulturních památek v Košířích Praha-Cibulka (železniční zastávka) Přírodní park Košíře-Motol Městské autobusové linky v Praze (od roku 1952) Externí odkazy

Kategorie:Usedlosti v Košířích Kategorie:Kulturní památky v Košířích