náhled|vpravo|Duhová mapa Nového Zélandu náhled|vpravo|Duhová vlajka Nového Zélandu Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) mají na Novém Zélandu stejná práva a povinnosti jako většinová populace. Pohlavní styk mezi muži byl dekriminalizován v r. 1986. Nový Zéland legalizoval registrované partnerství v r. 2005, čímž poskytl párům stejného pohlaví většinu práv a povinností plynoucích z manželství. Manželství osob stejného pohlaví je na Novém Zélandu legální a účinné od 19. srpna 2013.
Historie a právní reforma Homosexuální pohlavní styk byl na území Nového Zélandu ilegální v době kolonizace Britským impériem po přijetí tamního práva, které pohlavní styk mezi osobami stejného pohlaví trestalo smrtí. Trest smrti nebyl na Novém Zélandu nikdy aplikován na jiné zločiny než na vraždu a v jednom případě na zradu a k jeho definitivnímu zrušení došlo v r. 1961. V r. 1893 se legislativa přímo zaměřila na soulož mezi muži s trestní sazbou čítající doživotní vězení, těžké práce a bičování. Lesbický pohlavní styk nebyl na Novém Zélandu nikdy trestný.
K prvním pokusům o dekriminalizaci došlo v r. 1968 po spuštění petice publikované v parlamentu ze strany Dorian Society (první novozélandská organizace homosexuálních mužů), nad níž převzal záštitu člen Parlamentu Venn Young v r. 1974.
V r. 1986 byla v rámci Reformy zákonů o homosexualitě z trestního práva vyškrtnuta pasáž týkající se pohlavního styku mezi muži, čímž se veškerá konsensuální sexuální aktivita mezi osobami staršími 16 let stala legální. Diskriminace jiných sexuálních orientací byla zakázána o několik let později v rámci novelizace Lidskoprávního zákona Nového Zélandu (1993).
Veškeré záznamy o trestních řízeních pro spáchání výše uvedeného zločinu, se po přijetí Zákona o čistém štítu (2004) vymazává z trestního rejstříku.
Změna pohlaví
Současný status LGBT menšiny na Novém Zélandu z mezinárodního hlediska Když v r. 2004 vyhodnocovala komise lidských práv při Novém Zélandu situaci translidí, nebinárních genderových identit a intersexuálů, došla k závěru, že v zemi čelí diskriminaci v několika sférách svého života. Nicméně zákony jsou v otázce diskriminace genderových identit a intersexuálů obsahově spíše pouze nejasné.Human Rights Commission: “Human Rights in New Zealand Today – New Zealand Action Plan for Human Rights. August 2004. P.92
V současné době zákon o lidských právech přijatý v r. 1993 (Human Rights Act) nijak přímo nezakazuje diskriminaci na základě genderu. O tom, zda je genderová identita zařazená do chráněných důvodů v legislativě proti diskriminaci na základě pohlaví nebo sexuální orientace Human Rights Act 1993 s21(1)(m), a zda jí tudíž lze aplikovat i na ty, kteří neprošli, a ani neprojdou operativní změnou pohlaví. Některé zámořské soudy sice determinovaly, že transgender jsou z hlediska zákona považováni za pohlaví, ale mezinárodní precedenční právo se tomuto přístupu spíše vyhýbá.Heike Polster, “Gender Identity as a New Prohibited Ground of Discrimination” New Zealand Journal of Public and International Law. Vol 1 No 1 November 2003 at p180-181
Tak jako tak je právní ochrana těch, kteří neprošli, a ani nehodlají projít operativní změnou pohlaví, prakticky mizivá.Heike Polster, “Gender Identity as a New Prohibited Ground of Discrimination” New Zealand Journal of Public and International Law. Vol 1 No 1 November 2003 at p182. Rovněž i považování genderové identity coby součásti sexuální orientace je problematické. Ačkoli se v mezinárodním precedentním právu objevilo několik sporných případů, existuje celková shoda na tom, že genderová identifikace nijak nesouvisí se sexuální orientací.Heike Polster, “Gender Identity as a New Prohibited Ground of Discrimination” New Zealand Journal of Public and International Law. Vol 1 No 1 November 2003 at p183.
Mezinárodní výbor právníků a Mezinárodní služba pro lidská práva se v r. 2007 usnesly na tzv. Jakartských principech, jejichž nedílnou součástí je začlenění transproblematiky do mezinárodního práva v lidskoprávní oblasti. Tou první a patrně nejrelevatnější zásadou je uznání lidských práv všech lidí bez ohledu na genderovou identitut a globální přijetí legislativy, která bude kompatibilní s univerzální garancí všech lidských práv.The Yogyakarta Principles: Principles on the Application of International Human Rights Law in Relation to Sexual Orientation and Gender Identity. 2007 p.10
V této zprávě stálo, že translidé patří na Novém Zélandu mezi "nejmarginalizovanější skupiny". V reakci na to komise lidských práv vydala v r. 2008 komplexní dokument s názvem "Být tím, kým jsem", jehož podrobný obsah je uveden níže.Human Rights Commission: To Be Who I Am: Report of the Inquiry into Discrimination Experienced by Transgender People. January 2008 at 1.1. Týká se v prvé řadě právě diskriminace translidí, intersexuálů a genderově nekonformních osoba, u kterých se v důsledku jejich přehlížení vyskytuje větší náchylnost k psychiatrickým onemocněním a sebevražedným tendencím.Rainbow Youth, Rainbow Communities and the New Zealand Suicide Prevention Action Plan: Briefing Paper for Associate Minister of Health Todd McClay August 2013 p. 3
Kulturní diskriminace Diskriminaci jiných genderových lidí lze interpretovat i jako kulturní diskriminaci, jelikož právě některé kultury fungující na území Nového Zélandu pamatovala na několik různých genderových identit. Transgender Maorové – Tangata ira tane (muži, kteří se narodili jako ženy) a whakawahine, Hinehi a Hinehua (ženy, které se narodily jako muži) – pozorovali již první evropští objevitelé tohoto území.Human Rights Commission: To Be Who I Am: Report of the Inquiry into Discrimination Experienced by Transgender People. January 2008 at 2.1 Kultury, které akceptují transgender jsou proto schopné vytvořit příznivé podmínky pro každého, kdo si chce svobodně zvolit svojí vlastní identitu.Human Rights Commission: To Be Who I Am: Report of the Inquiry into Discrimination Experinced by Transgender People. January 2008 at 3.3 Translidé z těchto komunit se mohou časem dozvědět o změně, a tím pádem v budoucnu požadovat nebo usilovat o chirurgickou úpravu genitálů.Gender Reassignment Health Services for Trans People Within New Zealand: Good Practice Guide for Health Professionals. Counties Manukau District Health Board, 2012. .12 Nicméně existuje všeobecná obava nad tím, jak moc velký přístup mají maorští pacienti ke zdravotní péči a s ní souvisejícími doporučeními a testy.Gender Reassignment Health Services for Trans People Within New Zealand: Good Practice Guide for Health Professionals. Counties Manukau District Health Board, 2012. P.16
Diskriminace na pracovišti Diskrirminace v pracovněprávních vztazích je patrně největším problémem translidí, neurčitých identit, intersexuálů a bezpohlavních. Týká se to zejména volného přístupu na trh práce, přijetí do pracovního poměru a bezpečnosti na pracovišti.Human Rights Commission: To Be Who I Am: Report of the Inquiry into Discrimination Experienced by Transgender People. January 2008 at 4.27 Neschopnost najít práci přináší nejen finanční problémy, ale i pocity vyloučení ze společnosti.Human Rights Commission: To Be Who I Am: Report of the Inquiry into Discrimination Experienced by Transgender People. January 2008 at 4.29 Translidé se nejvíce ztěžují na šikanu, násilí, porušování práva na soukromí a neoprávněné výpovědi z pracovního poměru.Human Rights Commission: To Be Who I Am: Report of the Inquiry into Discrimination Experienced by Transgender People. January 2008 at 4.42
Ve světle těchto zjištění se komise pro lidská práva při Ministerstvu práce rozhodla vydat usnesení ohledně přístupu k translidem na pracovišti. Jasně vymezuje, že pokud by genderová identita nemohla znamenat nějakou překážku v řádném výkonu práce, pak by zaměstnanci a uchazeči o zaměstnání neměli být dotazováni, zda se cítí být v souladu se svým anatomickým pohlavím. Případy transfobní diskriminace řeší tato komise pro lidská práva.Department of Labour: Transgender People at Work. June 2011
Stejnopohlavní soužití, registrované partnerství a stejnopohlavní manželství Novela zákona o majetkových vztazích (The Property (Relationships) Act) z r. 2001 garantuje homosexuálním i heterosexuálním párům žijícím ve společné domácnosti stejná majetková práva jako mají manželé, včetně rovného přístupu při rozpadu svazku.
Zákon o registrovaném partnerství (Civil Unions Act 2004) přijatý v r. 2004 umožnil homosexuálním a heterosexuálním párům stvrdit své soužití prostřednictvím institutu registrovaného partnerství. Institut je prakticky totožný s manželstvím, vyjma užívání tohoto názvu. Následující rok 2005 proběhla dalekosáhlá novelizace dosavadních právních předpisů, která odstranila veškerou diskriminaci v zákonech.
Stejnopohlavní manželství bylo na Novém Zélandu odmítnuté v r. 1994 odvolacím soudem v kauze Quilter vs. Generální prokurátor. Na rozdíl od Austrálie a většiny států USA nepřijal novozélandský parlament preventivní zákaz stejnopohlavního manželství, který by komplikoval možnost takové novely manželského zákona (Marriage Act) z r. 1955. V prosinci 2005 byl odmítnut první návrh novely manželského zákona předložený jedním členem parlamentu. Až do přijetí návrhu Louisy Wallové v dubnu 2013 byly stejnopohlavní manželství a homoparentální osvojení posledními překážkami v plném formálním a podstatném zrovnoprávnění novozélandské LGBT komunity.
V červenci 2012 byl návrh zákona poslankyně Strany práce Louisy Wallové ostraňující z instituce manželství genderové omezení vyňat z hlasování. Předběžné průzkumy ukazovaly rozsáhlou podporu jak v parlamentu, tak i u premiéra Johna Keye, předsedy opozice Davida Shearera a novozélandské veřejnosti, z nichž podle statistiky z května 2012 podporovalo stejnopohlavní manželství 63 % občanů země. Avšak byl cítit i určitý odpor ze strany náboženských a konzervativních skupin. Návrh prošel prvním čtením 29. srpna 2012 v poměru hlasů 80:40 a jedním zdržením se. K plnému přijetí došlo při druhém a třetím čtení v poměru hlasů 77:44. Účinným se stal 19. dubna 2013. Páry stejného pohlaví se ale začaly oddávat až v srpnu. V prosinci 2012 se bývalá generální guvernérka Catherina Tizardová zúčastnila online kampaně za legalizaci stejnopohlavního manželství spolu s novolezélanskými zpěváčkami Anikou Moeovou, Boh Rungovou a Hollie Smithovou a olympioničkou Danyon Loaderovou.
Diskriminace Zákon o lidských právech 1993 (Human Rights Act 1993) zakazuje homofobní diskriminaci a nepřímo i transfobní diskriminaci. Až do r. 1999 měl obsahovat zákon výjimku pro vládní aktivity. V r. 1998 byl předložen návrh novely zákona, který by z této dočasné výjimky učinil výjimku trvalou. Tomu zamezilo následné nové složení parlamentu v r. 1999. Nová labouristická vláda místo toho přijala jinou novelu zákona o lidských právech, která zahrnovala i vládní aktivity, a která také umožňuje soudům taková ustanovení prohlašovat za nekonzistentní s účelem takového zákona.
Novozélandské královské námořnictvo i policejní složky patří mezi mnoho vládních orgánů praktikujících "gay-friendly" politiku.