Královský prokurátor (latinsky procurator regius nebo procurator devolutionum regalium případně procurator regis Bohemiae et fisci regni Bohemiae) byl vysokým královským úředníkem, jehož úkolem byla reivindikace zcizených královských a církevních statků. Kromě soudního vymáhání později také zastupoval a ochraňoval královské kláštery a židy, po třicetilé válce také dohlížel na královská města a dbal o zájmy katolického náboženství.
Historie Úřad existoval už v starověkém Římě, kde prokurátoři (procuratores fisci) zastupovali finanční zájmy státu a za vlády Hadriána (císařem 117–138) zastupovali císaře v případě, že se neobjevil soukromý žalobce, nebo opět vedli žaloby ve fiskálních záležitostech jménem státu (procuratores caesaris vel fisci). Ve středověku existoval úřad v mnohých evropských zemích (německé země, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Francie, Skotsko).
V Českém království byl královský prokurátor jmenován císařem Zikmundem (českým králem 1419–1437) po husitských válkách v roce 1437. Jeho úkolem bylo sestavit přehled o všech zástavách královských a církevních statků, srovnat je s královskými registry. V případě nesrovnalostí se měl postarat o návrat statku do královského majetku. Revize pozemkové držby proběhla v Čechách za vlády Ladislava Pohrobka (králem 1453–1457) v letech 1453–1454, na Moravě až za Jiřího z Poděbrad (markrabětem 1458–1469) v roce 1459. Výsledkem byl návrat 126 vsí, jednoho městečka a jedné tvrze do královských rukou. I v pozdější době královský prokurátor soudně vymáhal odcizené statky, na soudech hájil zájmy fisku a vykonával tresty a exekuce uložené při procesech. Do roku 1497 sledoval odúmrtě, dokud se tohoto práva Vladislav Jagellonský (králem 1471–1516) nevzdal. Od 16. století zastupoval a ochraňoval královské kláštery, od poloviny 16. století také židy. Od roku 1545 byl přísedícím na českém zemském soudě. Byl jmenován králem a jen jemu byl odpovědný, často byl panovníkovým důvěrníkem.
Jeho pravomoc se původně vztahovala na Čechy, do poloviny 16. století také na obojí Lužici. V Horní Lužici tehdy vznikl nový úřad komorního prokurátora, ovšem v Dolní Lužici byl prokurátor už od roku 1495. Ve Slezsku je královský prokurátor doložen od 30. let 16. století (fiskál, latinsky fiscalis regius), od roku 1572 vrchní fiskál pro celé Slezsko a fiskálové jednotlivých knížectví. A konečně na Moravě se objevil v letech 1550–1553, do té doby pravomoc prokurátora vykonával královský podkomoří.
Obnovené zřízení zemské vydané pro Čechy v roce 1627 a pro Moravu v roce 1628 význam královského prokurátora ještě zvýšilo. I nadále se řadil mezi královské úředníky. Prokurátor měl povinnost stíhat veřejné zločiny (delicta publica), pokud neexistoval soukromý žalobce. V kriminálních věcech potřeboval svolení české dvorské kanceláře a ve fiskálních věcech české komory. Tyto dvě instituce konaly dohled nad jeho činností, přesto prokurátor přísahal jen panovníkovi. Došlo tak k přerodu z předbělohorského čistě kamerálního (fiskálního) úřadu také na soudní a politický. Spolu s fiskálními adjunkty tvořil kolegium fiskálního úřadu. Prokurátor pocházel z rytířského stavu, zatímco adjunkti byli většinou měšťané. Od nevolnického povstání v roce 1680 zastupoval také poddané proti vrchnosti. Fiskální úřady byly po roce 1850 změněny na finanční prokuratury.
Seznam královských prokurátorů Českého království Před rokem 1437 1416–1419 (21. 10.) Sezima z Hořešovic (+ 21. 10. 1419) 1426–1437 Matyáš Louda z Chlumčan
Po roce 1437 1437–1439 Vilém ze Žlutic 1453 (18. 11.) Jan starší z Rabštejna 1458–1480 Čeněk z Klinštejna na Škvorci 1481–1482 Jan Tluksa z Vrabí 1483–1489 Bohuslav ze Svinař a z Litovic 1493 Jiří z Dubé a z Lipé 1498–1509 Albrecht Rendl z Oušavy († 9. 9. 1522) 1510–1518 Matyáš Libák z Radovesic 1523 (2. 3.) Vilém Doubravský 1528–1538 Jan Boreň ze Lhoty na Mikovicích (+ 1540) 1538–1541 Petr Vencelík z Vrchovišť 1543–1558 Petr Chotek z Vojnína na Budenicích a Vraném 1558–1577 Albrecht Bryknar z Brukštejna na Libni († 1590) 1582 Mikuláš Skalský z Dubu na Slušticích († 17. 2. 1588) 1585–1592 Vilém Vostrovec z Kralovic na Vlašimi 1593 (leden) – 1601 Jindřich Domináček z Písnice na Hartenbergu (1555–1608) 1601 (25. 5.) – 1603 Jakub Menšík z Menštejna 1603 (16. 7.) – 1605 Florián Daniel Mejstřický z Vatikánu na Charvatcích 1606 (29. 7.) – 1615 Oldřich Gerštorf z Gerštorfu 1616 (15. 10.) – 1618 Adam Rýzmberský z Janovic 1620 Petr Pešík z Komárova ? – 1621 Adam Rýzmberský z Janovic 1621–1623 Přibík Jeníšek z Újezda (okolo 1580 – 25. 3. 1651 Praha) 1623–1625 (14. 6.) Václav Obitecký z Obitec († 14. 6. 1625) 1625–1634) Samuel Albin z Weissenblutu († 1634) 1635 Rafael Mišovský ze Sebuzína 1640 Adam Oldřich Smyslovský z Radvanova 1645 Jan Kristián Itter z Adelsfingen 1652 Jan Gräff z Gräffenburka 1658–1675 Kryštof Norbert Knout z Fahnenschwung 1682 Matyáš Alois Malnotte z Caldes 1686 Jan Jiří z Funken 1691 Felix Václav Had z Proseče 1717–1727 Karel Henrich Malanotte z Caldes 1730–1746 Jan Kristián ze Strolz 1752 (25. 8.) – 1783 (7. 11) Karel Arnold z Dobroslavu († 7. 11. 1783) 1783 (22. 4.) – 1800 (13. 2.) Jan František Gamperle († 13. 2. 1800) 1800–1829 Josef Krtička z Jadenu († 10. 10. 1831) 1830 (leden) – 1832 (?) Leopold Hasner
Odkazy Reference
Literatura
Související články Zemský úřad Dvorský úřad Česká komora Česká dvorská kancelář
Externí odkazy
Kategorie:Dějiny správy v Česku Kategorie:Zaniklé úřady