Privátní značka je označení pro výrobky a služby, které vytváří výrobce pro jinou společnost, která ji nabízí pod svou značkou. Většinou jde o obchodníky a další členy distribučního řetězce.HESKOVÁ, Marie. Category management. 1. české vyd. Praha: Profess Consulting, 2006. viii, 184 s. . Vznik, plánování, rozvoj a řízení privátní značky probíhá dohledem vlastníka a výrobce se vzdává své identity ve prospěch obchodních subjektů. Pro obchodníka jsou privátní značky výhodné, neboť mu umožňují odlišit se od konkurence, zhodnotit image firmy, zlepšit loajalitu zákazníků, získat výhodnější pozici v odběratelských vztazích a samostatně rozhodovat o cenách,ZAMAZALOVÁ, Marcela. Marketing obchodní firmy. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 232 s. Manažer. Marketing. . čímž může mít obchodník vyšší marži. Oproti běžným značkám mívají nižší náklady na výrobu a prodejKELLER, Kevin Lane. Strategické řízení značky. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 796 s. Expert. . a prodávají se za výhodnější ceny proti konkurenci.BÁRTA, Vladimír, PÁTÍK, Ladislav a POSTLER, Milan. Retail marketing. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2009. 326 s. . Ceny výrobků s privátní a výrobní značkou se průměrně liší v rozmezí 20–40 %.
Používají se i názvy maloobchodní značka, vlastní značka, vlastní značka distributora, soukromá značka či obchodní značka, v angličtině pak private labels, own brands, home brands či store brand.MULAČOVÁ, Věra a kol. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 520 s. Finanční řízení. .
Historie První zboží privátních značek se objevily na konci 19. století ve Spojených státech a prodávala je společnost The Great Atlantic and Pacific Tea Company. Na evropský trh vstoupily v 70. letech 20. století, kde se ve Spojeném království prodávaly pod firmou Sainsbury's. Na českém trhu se objevují od roku 1994. Největší nárůst po celém světě nastal v 90. letech 20. století, v České republice pak po roce 1999. V roce 2014 na českém trhu dosahoval podíl privátních značek 18 %, v západní Evropě pak 29 %. Nižní podíl na českém trhu může být podle agentury AC Nielsen ovlivněn permanentními slevovými kampaněmi na značkové výrobky. Od roku 2012, kdy byl podíl privátních značek na výdajích domácností 19,4 %, do roku 2016 tento podíl stoupl o 1,5 % na 20,9 %.
+ Podíl privátních značek na výdajích domácností v Česku 2012 2013 2014 2015 2016 19,4 % 20,3 % 20,5 % 20,3 % 20,9 %
Fáze zavádění Zavádění privátních značek na trhy prošlo čtyřmi fázemi. Nejprve se obchodníci zaměřovali na základní rychloobrátkové zboží v nejnižší cenové kategorii s cílem zvýšit svou marži a vytvořit alternativu k výrobním značkám. Zaměřovali se na zákazníky citlivé na cenu. Ve druhé fázi zaváděli výrobky střední kvality za nízkou cenu, čímž chtěli posílit věrnost zákazníků a omezovat sílu výrobců. Ve třetí fázi došlo k zavedení i prémiových značek a rozvoji předchozích dvou kategorií. Ve čtvrté fázi jsou výrobky srovnatelné se standardními značkami a dodávají a vyrábějí je velké mezinárodní korporace.
Dělení
Dle kvality a ceny Dělí se dle ceny a kvality do čtyř skupin: Ekonomické – mají nejnižší možnou cenu a přijatelnou kvalitu. V Česku se sem řadí například značky Halíř (Penny Market) či Clever (Billa). Standardní – jsou charakteristické přijatelnou kvalitou za rozumnou cenu, kvalita se podobá té u výrobní značky. Prémiové/exkluzivní – se zaměřují na image, kvalitu a vyšší cenu. Funkční – bývají i dražší než výrobní značky. Řadí se sem zdravá výživa, polotovary či bioprodukty.Příhodová, A. (2012). Kupujete výrobky se značkou obchodních řetězců? [online]. In Vitalita.cz. [cit. 2014-08-19]. Dostupné z WWW: <http://www.vitalia.cz/clanky/privatni-znacky-obchodnich-retezcu/>
Dle názvu Identický s prodejcem – snadná identifikace spotřebitelem, loajalita k řetězci. Značky, který maloobchod kontroluje a které označují svůj účel (např. bio) Podle tvůrce – často zaměňovány se značkovými. Licencované – značku řídí ten, kdo poskytl licenci. Generické – nejlevnější s nejnižší kvalitou (např. název „mýdlo“).
Výrobci Firmy se pro produkci výrobků privátních značek rozhodují, aby měly zaručený odběr zboží, efektivně využívaly výrobní kapacitu, snížily celkové výrobní náklady, mohly výrobu specializovat a snížit náklady na propagaci. Výrobci světově známých značek nebývají výrobci privátních značek. Většinou se tomuto segmentu věnují výrobci, kteří mohou vyrábět určitý objem zboží určité kvality v přesném dodávkovém cyklu. Na druhé straně může produkce privátní značky způsobit pokles prestiže jejich vlastní výrobní značky.
Privátní značky v Česku náhled|Příklad privátní značky – pivo z polského pivovaru Van Pur prodávané v ČR pod značkou De Helder řetězcem Tesco Albert – Albert Quality, Albert Excellent, Euro Shopper, Albert Bio, AH Basic, Bertold Billa – Clever, Naše bio, My (Billa a Penny Market mají stejného vlastníka REWE Group) Globus – Náš výběr COOP – COOP klasik, COOP Premium, COOP Quality Kaufland – K-Classic, K-Purland, K-Jarmark (Kaufland a Lidl mají stejného vlastníka Schwarz Gruppe) Lidl – Pilos, Pikok, Argus, Deep, Cien, Dentalux, Alesto, Mister Choc, Tastino, SilverCrest (Kaufland a Lidl mají stejného vlastníka Schwarz Gruppe) Penny Market – Řezníkův talíř, Auraté, Trenza, Boni, Solfruta, Tanja, Louisa, Karlova koruna, Naturalia, Mike Mitchell's, Crip Crop, Staročech (Billa a Penny Market mají stejného vlastníka REWE Group) Tesco – Tesco Value, Tesco Standard, Tesco Finest, Tesco Organics
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Marketing Kategorie:Obchodní značky