Kondor krocanovitý (Cathartes aura), starším názvem též sup krocanovitý, je dravec z čeledi kondorovití (Cathartidae) a rodu kondor (Cathartes). Druh popsal Carl Linné roku 1758 ve svém díle Systema Naturae pod jménem Vultur aura. Kondoři jsou tradičně řazeni k dravcům (Accipitriformes, dříve Falconiformes) s tím, že jim podobní supi s nimi nejsou blízce příbuzní. Kondoři zřejmě představují sesterskou skupinu vůči všem ostatním dravcům, ať už v rámci řádu dravců, nebo vyčlenění do samostatného řádu kondoři (Cathartiformes).
Kondor krocanovitý v několika poddruzích obývá rozsáhlý areál téměř celé Ameriky od Ohňové země až po Kanadu (vyjma nejsevernějších oblastí). Populace žijící na severu na podzim táhnou ve velkých hejnech, která v některých oblastech dosahují počtu až 10 000 jedinců, do teplejších míst. Kondor krocanovitý váží 0,85 až 2 kg, délka těla činí 64–81 cm a rozpětí křídel obvykle 170–178 cm, může však dosáhnout i 2 m. Černohnědé peří silně kontrastuje s rudým zabarvením hlavy, jež je holá, aby se peří na ní neušpinilo krví od mršin, které tvoří hlavní část jídelníčku kondora krocanovitého. Vyhledává je svým dobrým čichem a dovede je odhalit i pod vrstvou vegetace. Rozmnožování nastává jednou ročně a jeho doba závisí na zeměpisné šířce. Druh je monogamní, dle některých studií spolu samec a samice zůstávají až do smrti jednoho z nich. Samice do jeskyň, opuštěných budov, hustého podrostu, do různých dutin či na zem naklade průměrně 2 vejce, na kterých sedí zhruba 6 týdnů.
Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je kondor krocanovitý díky početné populaci a rozsáhlému areálu výskytu hodnocen jako málo dotčený druh. Pronásledovali ho však farmáři kvůli mylné představě, že zabíjí dobytek a přenáší na něj choroby. Někteří kondoři se také stávají oběťmi střetů s auty, v neposlední řadě se chytají do železných pastí nastražených na savce.
Nomenklatura
Etymologie Rodové jméno Cathartes pochází z řeckého „“, což znamená „čistič“, a poukazuje na důležitou roli mrchožrouta v ekologii ekosystémů. Celé odborné jméno v překladu znamená „očistný vánek“ nebo „zlatý čistič“. Druh poprvé popsal Carl Linné v roce 1758 v díle Systema Naturae jako Vultur aura. Anglické jméno pochází od barvy jeho hlavy, která připomínala hlavu krocaní. V některých oblastech Severní Ameriky je tento pták také nazýván „buzzard“ (česky „káně“). Toto označení je jinak používáno výhradně pro dravce patřící mezi jestřábovité, převážně z rodu Buteo, a jak byl tento název přiřazen zrovna ke kondorům, je nejasné.
Po tomto druhu je pojmenováno město Quebrada de los Cuervos („rokle kondorů“) v Uruguayi. Kondor krocanovitý zde žije ještě ve společnosti svých příbuzných: kondora menšího (Cathartes burrovianus) a kondora havranovitého (Coragyps atratus).
Taxonomie Zařazení sedmi druhů kondorů do taxonomického systému bylo od počátku sporné. Většinou byly řazeny do řádu dravců (Accipitriformes, dříve Falconiformes) společně se supy. Ačkoli jsou si kondoři a supi vzhledově podobní a mají v ekosystémech i podobnou ekologickou úlohu, zřejmě se vyvinuli z různých předků v různých částech světa. Některé práce naznačovaly, že kondoři jsou spíše blízce příbuzní čápům, přičemž společné znaky sdílejí převážně s mrchožravými marabu.
Nástup 21. století a genetické analýzy přinesly v taxonomii ptáků velké změny, které se týkaly i dravců včetně kondorů. Analýza genomů ukázala, že příslušníci čeledi sokolovitých (Falconidae) jsou daleko blíže příbuzní papouškům (Psittaciformes) a pěvcům (Passeriformes), než ostatním dravcům. Byl proto ustanoven samostatný řád sokoli, který zároveň převzal odborný název původního řádu dravci Falconiformes. „Okleštěný“ řád dravců získal odborný název Accipitriformes. Nejnovější výzkumy, ze kterých vychází ve své taxonomické klasifikaci druhu i IUCN, shodně klasifikují čeleď kondorovitých (Cathartidae) jako samostatný klad po boku „okleštěných“ dravců (Accipitriformes). Na základě toho je čeleď řazena buď do samostatného řádu kondoři (Cathartiformes), nebo zahrnuta do řádu dravců (Accipitriformes).
Kondor krocanovitý se dělí až na 6 poddruhů: Cathartes aura aura (Linné, 1758); nominátní poddruh. Areál výskytu sahá od Mexika a Velkých Antil do Jižní Ameriky, někdy se překrývá s areálem jiných poddruhů. Je nejmenší z poddruhů, zbarvením je velmi podobný C. a. meridionalis. Cathartes aura jota (Molina, 1782); vyskytuje se ve svazích a údolích And od Kolumbie do Patagonie. Větší, hnědší a lehce světlejší než C. a. ruficollis. Cathartes aura ruficollis Spix, 1824; vyskytuje se v Panamě, jižně až do Argentiny a Uruguaye, populace žije i na Trinidadu. Hlava a krk jsou matně červené, s bělavě žlutými nebo bělavé zelenými znaky. Cathartes aura septentrionalis Wied-Neuwied, 1839; žije na východě Severní Ameriky. Od C. a. meridionalis se liší proporcemi ocasu a křídel, také provádí kratší migrace. Cathartes aura falklandicus Sharpe, 1873; žije od Ekvádoru přes západní Andy k Ohňové zemi a Falklandským ostrovům. Cathartes aura meridionalis; hnízdí od jižní Manitoby, jižní Britské Kolumbie, centrální Alberty a Saskatchewanu až po Baja California, Arizonu, jihovýchodní Nové Mexiko a Texas. Vykonává největší migrace, a to až do Jižní Ameriky, kde se areál výskytu překrývá s areálem menšího C. a. aura.
Výskyt Kondor krocanovitý je ptákem nearktické a neotropické oblasti. Je považován za ptáka s nejrozsáhlejším areálem výskytu Ameriky a patří také mezi nejčastěji viditelné ptáky oblasti. Lze ho najít v celé Americe kromě jejího severu, kde se objevuje pouze výjimečně. Směrem na jih se vyskytuje až po Ohňovou zemi. Během posledních desetiletí se tento pták začal rozšiřovat do dalších zeměpisných pásem směrem na sever, za což patrně mohou zákony omezující lov. Někteří kondoři zalétávají například do oblastí Bermud a Panenských ostrovů.
Kondoři krocanovití dovedou žít v různých typech životního prostředí od suchých oblastí až po deštné lesy nebo hory. Žijí především tam, kde se mohou snadno dostat k mršině. Obecně je lze najít v otevřených oblastech blízko lesa, kde je pro ně ideální místo k hnízdění (suchý les, skály); hustě zalesněným oblastem se spíše vyhýbají. Zvykli si i na přítomnost lidí, mnohdy se vyskytují i ve městech, vesnicích a na farmách.
Popis vlevo|Kondor krocanovitý; na fotce jsou vidět nosní dírky nerozdělené přepážkou|náhled|alt=Lysá rudá hlava kondora krocanovitého s viditelnou chybějící nosní přepážkou, pták je focen proti obloze. Kondor krocanovitý váží 0,85 kg až 2 kg, hmotnost závisí na poddruhu. Délka těla činí 64–81 cm. Rozpětí křídel u tohoto druhu dosahuje obvykle 170–178 cm, může však dosáhnout i 2 m. U tohoto ptáka není znám výrazný pohlavní dimorfismus, zbarvení zůstává po celý rok u samců i samic stejné, samice mohou být trochu větší než samci. Peří má u samců i samic po celém těle mimo hlavy černohnědé zbarvení, letky vypadají zespoda stříbřitě. Hlava není opeřená, až na občas se vyskytující černé štětiny, a její zbarvení se pohybuje od růžové až po jasně rudou. Mladí ptáci mají kůži na hlavě šedivou a pokrytou krátkým jemným prachovým peřím. Lysá hlava je pro kondory důležitou adaptací, která jim umožňuje, aby si ji při zanořování do mršiny příliš neumazali krví. S rudou hlavou silně kontrastuje zobák slonovinové barvy. Přepeřování probíhá od konce zimy do jara. náhled|Hlas Kondorovi krocanovitému chybí syrinx, kvůli čemuž nemůže zpívat, ale pouze syčí, především při vyhrožování ostatním, například u bitky o mrtvé tělo. Spodní oční víčko chrání dvě řady řas, horní pouze jedna neúplná řada. Nosní dírky nejsou rozděleny přepážkou, ale jsou spíše perforované; z boku je vidět skrze zobák. Končetiny jsou ploché, slabé a s tupými pařáty, tudíž neschopné úchopu.
Na svou velikost kondor krocanovitý není příliš těžký, což mu umožňuje využívat stoupavé proudy lépe, než to dovedou jeho ostatní příbuzní. Díky plachtivému letu šetří energií. Ve vzduchu jeho tělo připomíná písmeno V. Bez přistání může zůstat ve vzduchu bez mávání křídel i šest hodin, za jeden den je schopen urazit až 320 km. Jeho krouživý let někdy působí téměř lenivě, při střemhlavém letu však kondor krocanovitý vyvine rychlost až 100 km/h. Dovede také prudce vzlétnout do vzduchu, ale odlepení od země ho stojí velké úsilí. Při vzletu mává křídly a skáče.
Záměna náhled|Kondor krocanovitý nahoře, kondor havranovitý dole|alt=Kondor krocanovitý nahoře, kondor havranovitý dole; oba ptáci jsou znázorněni v letu na modrém pozadí. Záměna může nastat s kondorem havranovitým, zvláště pravděpodobná je u mladých jedinců a jedinců v letu. Tyto dva druhy lze však od sebe poměrně jednoduše rozlišit díky větší velikosti kondora krocanovitého, barvě hlavy, již má kondor krocanovitý červenou, drobnými rozdíly v barvě a tvaru křídel (kondor havranovitý má kratší, ale širší křídla s bílými skvrnami) a též díky tvaru ocasu, který má kondor havranovitý širší a také méně zakulacený. Kondor havranovitý také častěji pobývá v synantropních stanovištích. Od káně černé a orla bělohlavého, kteří vypadají v letu podobně, se kondor krocanovitý odlišuje neopeřenou hlavou a odlišným tvarem křídel. Na dálku může stojící kondor připomínat krocana.
Chování náhled|S roztaženými křídly|vlevo|alt=Kondor krocanovitý sedí na bidle v trávě s roztaženými křídly, focen je proti zeleným nízkým rostlinám. Velikost teritoria kondora krocanovitého závisí na dostupnosti potravy. Pokud je to nutné, cestuje za potravou i na velké vzdálenosti, nebo se přesune na jiné stanoviště. Své území si před ostatními nebrání a je společenským druhem. Obvykle žije ve velkých hejnech, v nichž někdy pobývají i kondoři havranovití. Během dne se hejno dělí na menší skupiny, které sedávají na vysokých větvích. Kondoři krocanovití odpočívají ve skupinkách se svěšenou hlavou. Tomuto postavení se přezdívá „smuteční shromáždění“, neboť připomíná truchlící dav.
Druh je denní, ráno obvykle vstává mírně podchlazený, protože přes noc svou tělesnou teplotu sníží až o 6 °C. Často ho lze najít ráno posazeného směrem ke slunci s roztaženými křídly. Důvod tohoto chování není objasněn. Podle jednoho z možných vysvětlení paprsky slunce pomáhají obnovovat tvar letek působením na keratin obsažený v peří, anebo si tímto způsobem pták pouze vysouší peří před vzletem. Tmavé peří kondora krocanovitého pohlcuje teplo, proto se pták při velkém vedru ochlazuje létáním do vyšších výšek, kde je chladněji, nebo močením na nohy. To může mít dle vědeckých studií také hygienický význam, protože kyseliny v jeho moči mohou sloužit jako ochrana před nebezpečnými mikroorganismy, když ptáci stojí zabořeni do mršiny.
Přestože v období rozmnožování sídlí kondoři krocanovití v jeskyních, během zbytku roku se v nich nevyskytují. Dorozumívají se syčivými zvuky, v období rozmnožování též vizuálními vjemy.
Potrava náhled|Kondor krocanovitý pojídající mrtvého racka západního (Larus occidentalis)|alt=Kondor krocanovitý stojí na pláži a levou nohu má opřenou o zdechlinu racka západního.