Pavel Branko nebo Pavol BrankoBranko, Pavel. In: Encyklopédia Slovenska I A–D. 2., nezm. vyd. Bratislava: VEDA, 1985, s. 234. (27. dubna 1921 TerstBranko, Pavel. In: Encyklopedický ústav SAV. Encyclopaedia Beliana. 1. vyd. Bratislava: Veda a Encyklopedický ústav SAV, 2001. 12 zv. (686 s.) . Zväzok 2. (Bell–Czy), s. 265. – 17. srpna 2020) byl slovenský filmový kritik, publicista, překladatel, teoretik dokumentárního filmu, historik a novinář. Patří k významným osobnostem moderní slovenské kultury a je autorem řady publikací z oblasti slovenské kinematografie. Jako první na Slovensku se začal systematicky zabývat teorií non-fiction filmu.
Ocenění se mu dostalo až po pádu socialismu. Jeho ženou byla Emília Branková.
Život a zaměstnání
Mládí a časná kariéra Pavel Branko se narodil na palubě francouzské lodi, která měla namířeno do italského města Terst. Jeho otec byl židovského původu, byl ale pokřtěn. Matka byla Ruska a mezi jejími předky se najdou Němci, Rusové i Češi. Pavel byl nejstarší ze čtyř dětí; měl sestry Máriu a Annu a o sedm let mladšího bratra Petera. Dětství strávil v Hačavě. V roce 1931 se rodina přestěhovala do okrajové části Bratislavy, do Trnávky. V letech 1932 až 1940 studoval reálné gymnázium v Bratislavě. Po maturitě začal studovat Slovenskou vysokou školu technickou, studijní obor strojírenství. Po dvou semestrech musel studium kvůli otcově židovské příslušnosti ukončit. Do léta roku 1942 vystřídal tři krátkodobá zaměstnání.
Politická aktivita a uvěznění V roce 1939 se Pavel Branko připojil k ilegální Komunistické straně, v té době nejsilnější protifašistické síle na Slovensku. Jeho politická aktivita skončila v červnu 1942, kdy byl společně s dalšími čtyřmi členy strany zatčen. Krátce po zatčení byl odsouzen k trestu smrti.
V letech 1942 až 1945 byl jako politický vězeň vězněn v Bratislavě, Nitře a Leopoldově. V únoru 1945 byl spolu s ostatními odsouzenými přesunut do koncentračního tábora Mauthausen.
Literární překlady, filmová kritika a recenze Po osvobození od roku 1945 až 1948 byl Branko nezávislým překladatelem, překládal fikční literaturu a filozofickou non-fikci z angličtiny, ruštiny a němčiny. Později začal psát filmové recenze a stal se respektovaným nezávislým filmovým kritikem.
Mezi lety 1948 a 1958 byly jeho filmové recenze publikovány v mnoha periodikách, jako jsou např. Kultúrny život, Pravda, Práca, Náš film, Slovenské pohľady, Smena, Ľudovýchova, Slovenská reč, Pod zástavou socializmu, Svet socializmu.
V roce 1952 rezignoval na práci filmového recenzenta a kritika a s manželkou Marií se přestěhoval do opuštěné chaty ve Vysokých Tatrách, kde se věnoval překladům knih.
V roce 1956, po uvolnění poměrů, se vrátil do Bratislavy, kde pracoval jako redaktor nově založeného filmového čtrnáctideníku Film a divadlo. Mimo jiné se specializoval i na dokumentární film. Pravidelně navštěvoval krátkometrážní filmové festivaly v Karlových Varech, Oberhausenu, Lipsku a Krakově (příležitostně i jako člen poroty) a také filmový festival v jugoslávské Pule. V 50., 60. a počátkem 70. let publikoval recenze, kritiky a eseje převážně ve slovenském a anglickém jazyce. V těchto třech desetiletích přispíval filmovými kritikami do těchto slovenských periodik: Čítanie o ZSSR, Film a divadlo, Kultúrny život, Ľudovýchova, Mladá tvorba, Národná obroda, Nové slovo, Práca, Pravda, Predvoj, Príroda a spoločnosť, Rodina a škola, Slovenský rozhlas, Slovenka, Slovenská reč, Slovenské pohľady, Slovenský jazyk a literatúra, Smena, Svet socializmu, Učiteľské noviny, Új szó, Umelecké slovo, Televízia, Večerník a Život. Publikoval také v českých periodikách Czechoslovak Life, Divadelní a filmové noviny, Estetika, Film a doba, Filmové a televizní noviny, Reportér, Rudé právo, Plamen a Tvorba.
Příležitostně publikoval v zahraničních periodikách Les Lettres Françaises (Francie); Telegram (Jugoslávie, Záhřeb); Deutsche Filmkunst (Německá demokratická republika); Ekran Warszawski, Film polski, Kamera (Polsko); Filmspiegel (SRN); Filmrutan (Švédsko) a Iskusstvo kino, Sovetskij ekran (SSSR).
Od roku 1968 vedl scenáristicko-dramaturgický kurz na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Ještě v létě téhož roku se stal členem delegace slovenských filmařů a kritiků, kteří navštívili západoněmecké město Bochum, kde promítli nonkonformní slovenské filmy včetně takových jako Zbehovia a pútnici Juraje Jakubiska a diskutovali o nich.
I jako vysoce respektovaný filmový kritik a publicista se věnoval literárním překladům. V roce 1967 obdržel čestnou cena SÚKK a SV ČSSP za překlad knihy Maxima Gorkého Život Klima Samgina (Жизнь Клима Самгина).
Černá listina V roce 1970 se Pavel Branko vzdal postu hlavního redaktora čtrnáctideníku Film a divadlo. Krátce nato byl rok zaměstnán jako vědecký pracovník Slovenského filmového ústavu (SFÚ). Byly to přesně dva roky před jeho oficiálním zařazením na černou listinu jako filmový publicista a překladatel. V roce 1973, jako 52letý, byl nucen natrvalo odejít do důchodu. V tomto roce se rozvedl se svou první ženou Marií. O šest let později uzavřel manželský svazek s Emilií.
Jako filmový kritik byl zařazen na černou listinu po celou dobu normalizace (1972–1989) a jako překladatel od roku 1972 do roku 1978. V letech 1972–1976 příležitostně publikoval filmové eseje na nekontroverzní témata. Jeho přátelé a kolegové souhlasili, aby eseje publikoval pod jejich jmény.
Od roku 1989 Mezi lety 1990 a 2007 Pavel Branko publikoval filmové kritiky v několika periodikách, jako jsou Dialóg, Film a doba, Film.sk, Filmová revue, Kino-Ikon, Kultúrny život, Mosty, Nové slovo, Pravda, Rádio Slobodná Európa a Sme.
Autorský styl a jazyk Pavla Branka Autorský styl Pavla Branka je v mnoha ohledech originální. Originální ve smyslu jeho přístupu, kdy se ve svých filmových recenzích zda kritikách až cíleně vyhýbal a vyhýbá klišovitým vyjádřením a generalizujícím frázím. Téměř každý jeho text je obohacen o slovo, které se v daném období nepoužívalo, respektive bylo v tomto období již archaickým pojmenováním. Občas se v jeho textech nacházejí i nově vytvořená (neologismy) nebo velmi zřídka používaná slova jako: techminimum, slovgličtina, doslovistický atd.
Martin Šmatlák o jeho jazyce napsal:
Ocenění a čestná uznání V roce 1997 získal Čestný doktorát Vysoké školy múzických umění (VŠMU). 2000: Prémia Slovenského filmového zväzu, Únie slovenských televíznych tvorcov a Literárneho fondu SR za Straty a nálezy 1948–1998 2000: Cena slovenskej filmovej kritiky za publikaci Straty a nálezy 1948–1998 2000: cena Zlatá kamera na MFF Art Film Fest a pamětní listina předsedy vlády k udělení Zlaté kamery 2006: Cena literárního časopisu Romboid za jazykové eseje Úklady jazyka 2007: cena Slnko v sieti za celoživotní dílo věnované filmu 2011: Cena ministra kultúry SR za rok 2010 (za celoživotní mimořádně významné působení a publikační činnost v oblasti teorie a kritiky dokumentárního filmu) 2011: několik ocenění za paměti Proti prúdu 2012: při udělování Cen Egona Ervina Kische za literaturu faktu získal čestné uznání; pod záštitou AOSS (Asociácie organizácií spisovateľov Slovenska) v KALF (Klub autorov literatúry faktu) 2012: Tvorivá prémia SFZ, ÚSTV, LF 2012: Cena Slovenských filmových novinárov 2015: propůjčen Pribinův kříž II. třídy (Pribinov kríž); předal prezident Slovenské republiky Andrej Kiska 2016: Cena Romana Kaliského 2017: PEN-klub, čestné členství
Dva dokumentární filmy o Pavlovi Brankovi V roce 2009 natočila dokumentaristka Zuzana Piussi dlouhometrážní dokumentární film o „nestorovi slovenské filmové kritiky“ Pavlovi Brankovi nesoucí název Hrdina našej doby. Název dokumentu odkazuje na stejnojmennou novelu Michaila Lermontovova, která pojednává o jakémsi „zbytečném člověku“, za kterého se ironicky považoval i sám Pavel Branko.
V roce 2010 natočil Jaro Rihák o Brankovi krátkometrážní portrét pro televizní pořad GEN.sk (Galerie elity národa.sk).
Audio Osudy Pavla Branka. Připravila Alena Zemančíková, technická spolupráce Ladislav Reich. In: Český rozhlas Vltava [online]. 2009. Dostupné z: https://vltava.rozhlas.cz/cely-zivot-byl-soliterem-a-individualistou-filmovy-kritik-pavel-branko-a-jeho-8187594
Dílo výběr
Knihy Pavel Branko. Straty a nálezy I, 1948–1998. Bratislava: Filmová a televízna fakulta VŠMU, Národné centrum pre audiovizuálne umenie, 1999. 225 s. . (Filmové recenze publikované mezi lety 1948 a 1998 ve filmových časopisech a slovenských denících.) Pavel Branko. Straty a nálezy II, 1963–2005. Bratislava: FOTOFO, FTF VŠMU, Slovenský filmový ústav, 2005. 260 s. . Pavel Branko. Straty a nálezy III, 1963–2007. Bratislava: FOTOFO, FTF VŠMU, SFÚ, 2007. 294 s. . Pavel Branko. Mikrodramaturgia dokumentarizmu. Bratislava: Slovenský filmový ústav, 1991, 95 s. . (Teoretické úvahy.) Pavel Branko. Proti prúdu. Bratislava: Marenčin PT/SFÚ, 2011. 219 s. , . (Autobiografie.) Pavel Branko. Úklady jazyka. Dunajská Streda: Milanium, 2014. . Pavel Branko. Úskalia a slasti jazyka. Dunajská Streda: Milanium, 2015. . Pavel Branko. Úlety a istoty jazyka. Dunajská Streda: Milanium, 2018. . Pavel Branko a Iris Kopcsayová. Ráno sa zobudím a nie som mŕtvy: rozhovory o bohu, sexe, filme, smrti. Bratislava: Marenčin PT, 2017. .
Příspěvky v periodikách Série příspěvků publikovaných v rubrice „Úklady jazyka alebo slovgličtina“ slovenského literárněkritického měsíčníku Romboid. 2006, roč. 41. ISSN 0231-6714.
Překlady Maxim Gorkij. Klim Samgin I-II. Z ruského originálu přeložil a studii napsal Pavel Branko. Bratislava: Tatran, 1967. Zv. 1, 989 s., zv. 2, 801 s. Alexej Tolstoj. Krížová cesta (trilógia: I-III). Z ruského originálu přeložil Pavel Branko, studii napsal Ivan Slimák, ilustroval Ľudovít Ilečko. Bratislava: SVKL, 1956. 944 s. (Druhé vydání 1960, třetí vydání 1965.) Othar Čiladze. Kam ideš, človek... Přeložil Pavel Branko. Bratislava: Tatran, 1985. 531 s. Jack London. Volanie divočiny; Biely Tesák; Morský vlk. Úvodní studie Viktor Krupa, z angl. originálu přeložil Pavel Branko. Bratislava: Tatran, 1979. 508 s. Jack London. Elam Ohnivák. Přeložil Pavel Branko. Železná päta. Přeložil Štefan Kýška. Bratislava: Tatran, 1980. Bertolt Brecht. Rozhovory utečencov. Přeložil Pavel Branko. In: Revue svetovej literatúry. 1990, zv. 26, č. 6, s. 136–147.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Všechny publikace Pavla Branka jsou přístupné na klapka.sk Dokumentární film Zuzany Piussi o Pavlovi Brankovi „Hrdina našich čias“ Profil Pavla Branka, Film.sk (4/2011) Rozhovor s Pavlom Brankom, Film.sk (11/2009) Oral History Pavla Branka Profil, Literární informační centrum Rozhodnutí na křižovatkách života (Knihovna Václava Havla) Celý život byl solitérem a individualistou. Filmový kritik Pavel Branko a jeho Osudy, Český rozhlas Vltava, Osudy, 7. květen 2020
Kategorie:Slovenští filmoví kritici Kategorie:Slovenští spisovatelé Kategorie:Narození v roce 1921 Kategorie:Narození v Terstu Kategorie:Úmrtí v roce 2020 Kategorie:Úmrtí 17. srpna Kategorie:Úmrtí v Bratislavě Kategorie:Muži Kategorie:Narození 27. dubna Kategorie:Držitelé ceny Slnko v sieti Kategorie:Nositelé Pribinova kříže