Svícen (ve slovenském originále , původně , op. 15) je komorní komická opera o jednom dějství a čtyřech výstupech slovenského skladatele Igora Dibáka. Libreto si napsal skladatel podle povídky Antona Pavloviče Čechova Umělecké dílo. Premiéru měla 12. června 1977 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě.

Vznik, charakteristika a historie díla Krátkou komickou operu na námět Čechovovy povídky napsal slovenský Dibák původně na objednávku bratislavského studia Československé televize a koncipoval ji jako vhodnou pro televizní nebo rozhlasové médium, nakonec však byla poprvé uvedena na tradiční divadelní scéně. Jedná se o komorní dílo jak obsazením orchestru – který obsahuje jen dechové kvinteto, klavír a smyčce – tak počtem účinkujících. Čtyři hlavní mužské role byly napsány tak, aby vždy dvě mohly být hrány týmž zpěvákem, což posiluje antiiluzivnost děje; toto řešení přijala i premiérová inscenace. Vedle toho jsou zde epizodní ženská a mluvená role.

Libreto zachovalo ducha Čechovovy předlohy včetně jmen postav a četných rusismů ve slovníku. Rovněž hudba má navozovat dobovou atmosféru a má podobu parodické adaptace až deformace užitkových salónních žánrů – pochodů pro rázné nebo naopak vážné momenty, valčíku pro momenty lyrické nebo rozmarné. Ke karikaturní charakterizaci postav přispívají i jiné prostředky, například velké intervalové skoky v partech většin postav nebo koloratura v závěrečném monologu mládence Saši. Hudební materiál opery je založen na rozvíjení deseti motivů, v naprosté většině homofonním, což usnadňuje srozumitelnost zpívaného textu. Opera má rychlý dramatický spád. Stylově vychází hudba Svícnu z neoklasicismu, zejména z tvorby Igora Stravinského, jehož Mavra byla pro Dibáka vzorem. I přes důraz na zachycení dobového rázu ruského předrevolučního období tato groteska zachycuje atmosféru normalizace – pokrytectví a vnějškovou prudérii, podplácení a vzájemné úsluhy, jakož i povrchní a neupřímný vztah k umění.

náhled|A. P. Čechov, portrét od jeho bratra Nikolaje Roku 1979 natočil tuto operu jako televizní inscenaci pro Československou televizi Bratislava režisér Miroslav Fischer.

Novou divadelní inscenaci nastudovala roku 1989 Komorní opera Slovenské filharmonie v Bratislavě.

Osoby a první obsazení osoba hlasový obor světová premiéra (12. 6. 1977)Saša / advokát Uchov tenor Juraj HurnýDr. Košeľkov / herec Šaškin baryton Jozef ŠpačekDáma (Šaškinova ctitelka) soprán Anna CzakováMaskér mluvená úloha Tibor Beňo Dirigent: Viktor Málek Režie: Miroslav Fischer Scéna: Pavol Mária Gábor Kostýmy: Ludmila Purkyňová

Děj opery náhled|Svícen s erotickým motivem (Jean-Eugène Durand) (1. scéna) Doktor Košeľkov vyléčil Sašu, jediného syna nezámožné vetešnice, z nebezpečné nemoci. Jako výraz vděčnosti mu mladík donesl dar: je to zvlášť ošklivý starožitný svícen s postavami v lascivních pózách. Lékař se snaží dar odmítnout s poukazem na to, že to není vhodný předmět do jeho domácnosti, kde je jeho manželka a děti. Jenže Saša nadšeně vysvětluje, že je to přece umělecké dílo, nad kterým by se pohoršovali jen zcela nekulturní lidé, a vnucuje svícen doktorovi tak urputně, že jej nakonec musí přijmout. Po Sašově odchodu přemýšlí, jak by se svícnu zbavil – vyhodit by ho byla škoda, ale komu ho darovat?

(2. scéna) Doktor Košeľkov přináší svícen svému známému, advokátu Uchovovi, jako pozornost za prokázanou přátelskou úsluhu v jisté právní věci. Vychvaluje mu tuto starožitnost, a protože advokát Uchov je starý mládenec, pikantní výzdoba svícnu nebude vadit. Pak lékař kvapí pryč a zanechává protestujícího advokáta se svícnem. Uchov však také nemá pro svícen použití: co kdyby ho vidělo služebnictvo, a co by si pomysleli klienti! Rozhoduje se ho darovat herci Šaškovovi, který má dnes benefici a jako umělec jistě umělecké dílo nejlépe ocení.

(3. scéna) Šaškov přijímá svícen od Uchova s potěšením i pobavením, ale ukáže se, že ani on si jej nemůže nechat. Po představení se k němu dobývá jedna z hercových četných ctitelek a Šaškov si uvědomuje, že by mu erotický svícen mohl u dam uškodit. A protože má vždy nouzi o peníze, rozhoduje se ho raději prodat. Maskér mu poradí jednu vetešnici, o které je známo, že vykupuje bronzové předměty.

(4. scéna) U doktora Košeľkova se objevuje znovu Saša a nese mu nový dárek. Jeho matce se totiž podařilo najít pro lékaře druhý vzácný svícen přesně do páru s tím, který od nich už dostal! Doktorovi se tváří v tvář nadšenému jinochovi nedostává slov…

Instrumentace Flétna, hoboj, klarinet, fagot; lesní roh; klavír; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).

Diskografie 1987 (LP 1988 Opus 9116 01872). Zpívají (Saša) Vojtech Kocián, (Košeľkov) Jozef Špaček, (Uchov) Peter Oswald, (Šaškin) Štefan Hudec, (dáma) Anna Czaková. Symfonický orchester Československého rozhlasu řídí Ondrej Lenárd.

Reference

Kategorie:Opery Igora Dibáka Kategorie:Opery ve slovenštině Kategorie:Opery z roku 1977 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Bratislavě