Důl Ronna (důl č. VII, Důl Gottwald, lidově Na Borku) byl černouhelný hlubinný důl v katastrálním území Hnidousy v Kladně. Důl založila v roce 1882 Společnost státní dráhyC.k. rakouská privilegovaná společnost státní dráhy, , zkratka STEG. Po roce 1918 Kamenouhelné doly. Důl byl činný do roku 1997.
Historie Dne 6. července 1882, severně od obce Hnidousy, v severní části důlního pole Společností státní dráhy bylo zahájeno hloubení dolu č. VII. V roce 1885 bylo dosaženo hloubky 423 m a hloubení bylo ukončeno. Hloubení vedl vrchní správce Benedikt Roha. Jáma byla v lidovém podání nazývána Na Borku. V roce 1890 byla jáma přejmenována na důl Ronna po řediteli Společnosti státní dráhy Antonínu Ronnovi. Od roku 1910 se stal důl Ronna hlavním dolem Společnosti státní dráhy a postupně byla na důl koncentrována těžba z dolů Kübeck, Barré a Engerth. V následujících letech 1911–1912 byl důl modernizován. Byly vystavěny budovy strojovny, úpravny a kotelny, upravovaly se koupelny, cechovna a lampovna. V roce 1936 byl důl Ronna odkoupen Pražskou železářskou společností (PŽS). V roce 1945 byl důl znárodněn a dne 23. března 1946 přejmenován na Důl Gottwald (později Gottwald III). V roce 1979 byl proražen nový těžní překop mezi doly Ronna a Mayrau a veškerá těžba byla převedena na jámu Nejedlý III (Schoeller). V roce 1989 byl v rámci transformace přejmenován na Důl Kladno a později se stal součástí společnosti Českomoravské doly, a.s., Kladno. Těžba byla ukončena 27. června 1997, poslední fárání do dolu proběhlo 12. prosince 1997. V prosinci 1998 byla ukončena likvidace jámy zásypem. Dne 20. srpna 2001 byla stržena těžní věž a do roku 2013 byly zbourány již nevyužívané objekty.
Jáma K hloubení jámy byl použit ruční jeřáb a parní lokomobila se dvěma lanovými bubny od hloubky 30 m až do hloubky 115 m . Jámovým stvolem byl dopravován vyrubaný materiál pomocí železných okovů. Později, kdy byl instalován stabilní parní těžní stroj s výkonem 300 hp, byl vyrubaný materiál dopravován dvojčinným způsobem. Klece byly jednopatrové pro jeden vozík. Hloubení bylo ukončeno 28. září 1885 dosažením hloubky 423 m. Vystrojení jámy bylo ukončeno v lednu 1886. Jáma měla kruhový průřez o poloměru 4,6 m a cihelnou vyzdívku. V hloubce 393 m byla naražena sloj o mocnosti 7,7 m. První patro dolu bylo v hloubce 398 m. V roce 1901 byla jáma dále prohloubena a v hloubce 443 m založeno druhé patro. Další prohloubení jámy proběhlo v letech 1904–1907 do konečné hloubky 501 mHloubka 501 m je dno jámové tůně (žumpy). a v hloubce 496,7 m bylo založeno třetí patro, toto patro ale nebylo uvedeno do provozu. Profil jámy byl rozdělen na západní část určenou pro větrání, střední část, která byla vybavena dřevěnými průvodnicemi, byla určena pro těžení. Jižní část byla určena pro lezní oddělení. Ve východním sektoru byly umístěny Rittingerovy pumpy.
Překopy V roce 1889 byl důl Ronna spojen překopem s dolem Kübeck, kdyby bylo potřeba čerpat důlní vodu z dolu Kübeck. Další překopy byly raženy v rámci koncentrace těžby (do roku 1910) na důl Ronna z dolů Kübeck, Barré a Engerth. V roce 1922 byl ražen překop na důl Theodor a v roce 1936 na důl Mayrau. V letech 1960–1962 byl ražen překop na důl Prago (Antonín Zápotocký). V roce 1979 další překop na důl Mayrau.
Těžní budova, strojovna Nad jámou byly postaveny budovy pro technické zařízení v úhlové dispozici písmene L s dominantní zděnou těžní věží (zároveň těžní budova). V těžní věži byl instalován pro hloubení jámy v roce 1883 dvouválcový ležatý těžní stroj firmy Breitfeld & Daněk s rozvodem systému Brialmont. Východně od těžní věže byl v roce 1884 instalován vodotěžný parní stroj s nestejnými parními válci firmy J. Cockerill Seraing z Belgie o výkonu 600 ks, který poháněl čtyři Rittingerova čerpadla. V roce 1888 byla dispozice objektů upravena přístavbou ventilátorovny. Nová symetrická dispozice byla ve tvaru písmene T s dominantní těžní věží a nižšími postranními křídly. V roce 1911 byl instalován nový dvojválcový parní těžní stroj Pražské akciové společnosti (dříve Ruston), Brumovský a Ringhoffer s rozvodem Radovanovič-Pošmourný a s hydraulickým řídidlem jízdy systému Guenhoffnungshütte. V období 1911–1912 byla v rámci modernizace dolu postavena nová strojovna, úpravna a kotelna. Původní zděná těžní věž byla snížená o jedno patro a do ní vestavěna ocelová příhradová těžní věž s opěráky. Těžní věž byla vysoká 22 m (k ose lanovnic)Těžní věž měla hmotnost 37 tun, lanovnice s hřídelí měly hmotnost 7 tun. Výjezdní patro bylo 5 m nad ohlubní. Dvojčinné těžení zabezpečovaly dvouetážové klece pro dva vozíky. V roce 1971 byl parní stroj nahrazen asynchronními motory a v bývalé strojovně byla zřízena řetízková šatna.
Větrání Větrník typu Kley od firmy Bolzano Tedesco ve Slaném byl instalován v roce 1889 do nové ventilátorovny. Průměr větrníku byl 9 m, byl vybaven 24 plechovými lopatkami (950 x 1500 mm) a poháněl ho jednoválcový ležatý parní stroj. V roce 2001 byl demontován. V jámovém stvolu bylo větrací oddělení zapaženo železným plechem 5 mm silným. Snýtované tabule plechu byly přišroubovány úhelníky na výstroj jámového stvolu. Spáry plechových tabulí byly po obou stranách utěsněny cementem do zdiva jámy. V roce 1902 byl větrník elektrifikován a nahrazen ventilátorem typu Schielle. Později byl v jámě vybudován lutnový tah o průměru 1m a byl nainstalován axiální přetlakový ventilátor typ F 04, který měl oběžné kolo o průměru 1400 mm a 975 otáček za minutu. Byl poháněn elektromotorem o výkonu 75 kW.
Kotelna V původní kotelně bylo instalováno devět válcových kotlů s rošty typu Bolzano o celkové výhřevní ploše 79 m² a tlaku páry 6 atm. V 1896–1897 byly dva kotle nahrazeny trubkovými kotly systému Mac Nikol o celkové výhřevné ploše 150 m², tlaku páry 8 atm. V období 1911–1912 byla postavena nová kotelna vybavena pěti kotli systému Suck-Rautenkranz s mechanickými rošty Pluto Stocker se dvěma napáječkami systému Wortinghton, o celkové výhřevné ploše 150 m², tlaku páry 15 atm. Komín kotelny byl 48 m vysoký a měl průměr 2,44 m.
Úpravna V roce 1890 byla uvedena do provozu suchá třídírna s kapacitou 500 tun uhlí za deset hodin. Budova byla dřevěná s hrázděným zdivem. Pohon drtiče, korečkových výtahů, přebíracích pásů zajišťoval přes transmisní převody parní stroj. Dodavatelem byly Škodovy závody v Plzni. V roce 1902 byla postavena druhá třídírna. V objektu třídírny a prádla, které bylo vybudováno v železné konstrukci s hrázděným zdivem, byly instalovány v suché části: výklopníky důlních vozíků systém Salač, kusový rošt systém Distel-Suski, třídící retr systému Salač, korečkový pás, přebírací pás na střední uhlí a dopravní pás k plnění expedičních zásobníků pro přímé nakládání do železničních vagonů. V uhelném prádle byly instalovány čtyři prací soustavy systému Wunderlich s odstředivými čerpadly a zařízením pro oddělení krupice z odpadní vody. Vytříděné uhlí ze suché třídírny putovalo do prádla a odtud prané uhlí putovalo korečkovým pásem do zásobníků. Činnost úpravny byla ukončena v roce 1912. V letech 1911–1912 byla vystavěna třetí úpravna v místě třídírny z roku 1890. Strojní zařízení uhelného prádla dodala firma Baum z Herne z Vestfálska, zařízení pro suchou třídírnu a konstrukci budovy dodaly Škodovy závody v Plzni. Vytěžené uhlí putovalo do prádla a pak do suché třídírny. Prádlo bylo vybaveno sazečkami typu Baum, třídícím roštem systém Karopp a pro případnou extrakci mouru byly instalovány dvě vibrační síta Mitchell. Prorostlé uhlí vynášel korečkový dopravník na drtící mlýnek a odtud rozdrcená směs putovala do další sazečky. Obě sazečky byly v roce 1936 vybaveny sázecími rošty pro zvýšení výkonu. Výkon třídírny byl 140 tun za hodinu, výkon prádla 100 tun za hodinu. V roce 1933 byl postaven automatický oběh vozů mezi narážím, výklopníky (třídírnou) a novým hlavním zásobníkem, který pojal celou odpolední těžbu. Obsah zásobníku byl zpracováván třídírnou na ranní směně.
Čerpání důlních vod V průběhu hloubení jámy byl přítok vody 500 litrů za minutu. K čerpání vody byly použity dvě pístové pumpy. Zdvižná s průměrem pístu 300 mm a spouštěcí s pístem o průměru 250 mm, která byla parním jeřábemParní jeřáb měl dva válce pro průměr pístu byl 220 mm, zdvih 340 mm. Převodovka měla tři stupně, ozubená kola byla čelní a šípová. Pásová brzda byla na první převodové hřídeli. spouštěná na drátěném laně. Obě pumpy byly poháněny vahadlovým parním strojemStabilní vahadlový parní stroj měl dva válce pro píst o průměru 400 mm a zdvihu 910 mm, setrvačník. Na hlavní hřídeli byly dvě kliky, které působily táhly na dvě úhlové páky a tyto ve spojení se železnými tyčemi ovládaly chod pump. o výkonu 16 ks. Ve hloubce 107 m byla umístěna tlaková ležatá pumpa a dvě nástěnné parní pumpy. Pro tyto pumpy byl vyrubán zvláštní prostor. V roce 1884 byl instalován vodotěžný parní stroj s nestejnými parními válci firmy J. Cockerill Seraing z Belgie o výkonu 600 ks, který poháněl čtyři Rittingerova čerpadla. Nástupem elektrifikace dolu byla zaváděna elektrická odstředivá čerpadla.
Doprava
Povrchová doprava Vlečka z Tuhaně na důl Ronna byla dlouhá 2,9 km a byla otevřena v roce 1888. Činnost vlečky byla ukončena v roce 1997. V období 1897–1898 byla vlečka prodloužena o 1,35 km z dolu Ronna na důl Theodor ve Pcherách. V roce 1912 byla vybudována povrchová visutá lanová dráha k přepravě vytěženého uhlí z dolu Theodor na úpravnu dolu Ronna, kde se vytříděné uhlí nakládalo do vagónů. Zpátky bylo dopravováno energetické uhlí pro elektrárnu na dole Theodor. Lanová dráha byla v činnosti do roku 1935.Dobývání uhlí na Kladensku, s. 601, 602 Lanová dráha byla projektována na výkon 50 tun za hodinu. Byla dodána firmou Adolf Bleichert v Lipsku, která také dodala zařízení pro lanovou dráhu k dopravě hlušiny na odval dolu Ronna. Lanová dráha byla postavena v letech 1924–1925 o délce 790 m.
Důlní doprava Na dole Ronna byly zavedeny elektrické trolejové lokomotivy Siemens-Halske. Byly to jedny z nejstarších lokomotiv v revíru. Lokomotivy Siemens-Halske byly vyrobeny v letech 1905 –1907 a využívány byly až do roku 1997.Dobývání uhlí na Kladensku, s. 493 Elektrickými lokomotivami bylo transportováno těžené uhlí dolů Ronna, Kübeck, Barré a Engerth. Z důlního pole v severní části dolu Ronna bylo dopravováno lanovkou se svrchním lanem. Délka lanovky byla 635 m a překonávala výškový rozdíl 53 m. Na II. patře byl vybudován mechanický oběh vozů se dvěma řetězovými dráhami.
Svislá doprava Na dole Ronna byl do roku 1911 využíván dvouválcový ležmý parní stroj firmy Breitfeld & Daněk, Praha, z roku 1883 s bobinovými těžnými bubny (plochá lana). V roce 1911 byly instalovány těžní bubny na kulatá lana.
V roce 1971 byl instalován těžní stroj 2B 4008 se dvěma asynchronními motory a dvěma převodovkami. Klece byly dvouetážové pro dva vozy za sebou na etáži.Dobývání uhlí na Kladensku, s. 494
Důlní nehody na dole Ronna DatumSÚJÚΣPříčina1906 leden22zasaženi pádem klece21. 3. 1940požár těžní věže31. 7. 1967156otrava CO2 ze stařin1969 březen1313endogenní požár + požár vzplanutí metanu Vysvětlivky: SÚ = smrtelný úraz, JÚ = jiný úraz, Σ = Celkem
Odval dolu Ronna